Co si Japonci myslí o uklízení a Marii Kondo?

Ahoj, tady Mari z Šéfa Asie. Poslední dobou je nemožné nevědět o Marii Kondo, autorce bestsellerů a organizační poradkyně, která je velkým hitem v Americe díky pořadu na Netflixu "Uklízíme s Marií Kondo." Zajímá vás ale, jak moc vědí běžní Japonci o Marii Kondo? Odrážejí její metody pravý japonský minimalismus? Pojďme to zjistit do ulic Tokia.



Víte, kdo je to Marie Kondo? Slyšela jsem o ní, ale nevím, co je to za člověka. A co "KonMari"? - Vůbec neznám. - Vůbec. - Myslíte paní KonMari. - Znáte ji? Jak moc si myslíte, že je mezi Japonci známá? Nevím. Kolik procent si myslíte, že ji zná?



- 40 %. - 40 %? Nedávno jsem viděla první epizodu na Netflixu, ale bylo to dlouhé, tak jsem to přeskakovala. Tak nějak... Něco jako vděčnost vůči věcem, že úplně ve všem se nachází božstva. - Jako spousta božstev. - Přesně. V tomto duchu to uplatnila a neučila pouze metodicky, ale zahrnula tam i myšlenkovou stránku, jak odklízet věci.



Cizinci mají pocit, že to, co dělá paní KonMari, tak při uklízení dělají i všichni Japonci. Představím vám nějaké metody KonMari - a odpovězte ano, či ne. - Dobře. Předtím, než vejdete do bytu, pozdravíte svůj domov? - Domov?



- Ne, to nedělám. Ne, ne. To neděláme. Jako: "Děkuji za dnešní den." To neříkáme. Je to běžné? To si nemyslím. Pozdravit domov při příchodu. - Jen samotný domov? - Ano. Ne.



To neříkám. Běžně ne. - Říkáte: "Jsem doma"? - Ano, to ano. Děkovat domovu, ale... - To ne. - Ani úklonu. - Ani to. - Žádné pozdravy. Když uklízíte pokoj, tak třeba nejdříve vezmete oblečení, a pak uklízíte podle kategorií?



Neumím zrovna dobře uklízet, ale když uklízím, tak všechno najednou. Nikdy jsem podle kategorií neuklízel. Snažím se uklízet podle kategorií. Když si vyberu oblečení, tak uklízím jen to. Potom si vyberu další a tak dále... Uklízím všechno, co mi přijde na oči. Jak často uklízíte?



Každé dva dny. - Zajímavé! - To je hodně. - Není to běžné? - Já jednou za měsíc. Rozhodujete se dle toho, jestli daná věc ve vašem srdci zažehne jiskru. Pociťujete to ve vašem srdci? Při uklizení v srdci nepociťuji jiskru. Necháte si věci, které jiskru zažehnou? Ne.



Moc nevyhazuji. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Už jsem to zkoušela. Proto nemůžu některé věci vyhodit. Před vyhozením každé věci jste předmětu vděční a třeba poděkujete? Když to nechci, tak to vyhodím. Asi tak. Když je to pro mě důležité, poděkuji si v hlavě.



To dělám. - Ano. - Čemukoliv? Ano, čemukoliv. Něco takového, věcem neděkuji. Je to prostě odpad, vyhodím to. Skládáte si oblečení, aby bylo na hromádce vertikálně, ne horizontálně, abyste viděla každé tričko? Skládáte je takto?



Ano. Mám je vertikálně. Stejně jako u metody KonMari. Opravdu? To jsem nevěděl. Proč je máte vertikálně? Jednodušeji se v nich vyznám. Věším svoje oblečení na ramínka. Všechno?



- Aby bylo srovnané. - Jako v šatníku? Ano, takovým způsobem. Co si myslíte o těchto metodách? Myslíte si, že to Japonci dodržují? - To si nemyslím. - Pochybuji. Není moc Japonců, co by vítalo svůj dům. Nejsou žádní. Není jich moc.



Ale některé věci z toho seznamu děláte. To ano. Ale není to časté. Řekl bych, že není. Pak jste možná jeden z mála. Možná. Možná to dělají... Řekla bych, že hodně lidí dodržuje tyto metody, ale pocitově, když do toho zahrnete vděčnost, tak při vyhazování odpadků je to zvláštní.



V porovnání je ale takových Japonců mnohem větší počet než Američanů. Proč si myslíte, že jsou její metody v Americe populární? Není moc lidí, co by rádo uklízelo. Hodně lidí nerado uklízí. Možná proto je její metoda, kdy si užíváte úklid, tak populární. Je zvláštní, ale vcelku zábavná?



Ano. Jak to teď poslouchám, tak to chci také zkusit. Mělo to vliv. Zkusím pozdravit svůj domov, až přijdu. Díky uklízení žijete lepší život, což si možná Američané uvědomují. Američané nepřemýšlí nad úklidem. Je to pro ně nové a fascinující. V Japonsku nejsou domy zrovna velké a Japonsko je také malé.



Proto... Japonci využívají prostory, jak jen to jde, což je také základem pro náš život. Američané ale mají velké domy. Hlavně když se uklízí, tak vyhodíte nepotřebné věci a necháte si ty důležité, takhle ale Američané nemyslí, a proto je to pro ně inovativní a nové.



Myslíte si, že metody KonMari reprezentují japonskou kulturu? Japonci mají představu ohledně správného pečování o majetek a tím, že tu žiji, si myslím, že její metody nás mohou symbolizovat, řekl bych v dobrém smyslu. - To ne. - Naše kultura to není. Jak moc se liší od pravé japonské kultury?



Je to hodně odlišné. - Poprvé o tom slyším. - Poprvé? I když to není součástí kultury, tak Japonci milují čistotu, a uklízení je tedy součástí kultury. To, že se v Americe stala KonMari slavnou, díky tomu, že reprezentuje japonské uklízení, je tedy dobře? Určitě je to dobrá věc, krom toho dokud jsou Japonci viděni jako čistotní, tak se budou Japonci snažit být o to více čistotnější.



Je v pořádku, že se taková dobrá věc šíří. Proč si myslíte, že je tolik Japonců, co milují uklízení? Máme malé domy. Kdyby to nedělali schématicky, tak by nezbylo místo. Proto je přirozené uklízet. Ve škole nás učí uklízet, když už danou věc nepotřebujeme.



Je to součástí naší výchovy už od školky. Díky tomu to je. Na prvním stupni, ve školce, dokonce i v jeslích je uklízení samozřejmostí. Když vám tohle říkají už odmalička, tak to v dospělosti děláte automaticky. Třeba japonští fanoušci na olympiádě nebo fotbalovém zápase jsou ve zprávách, protože sbírají odpadky a uklízejí.



Japonci už tohle dělají automaticky. Automaticky? Když to vidíme, tak to uklidíme. Marie Kondo je vcelku malého vzrůstu, mluví velice zdvořile a je to žena milující uklízení. Podle toho vnímají cizinci, že japonské ženy milují uklízení a že jsou zdvořilé.



Myslím si, že to není špatně, ale je to pro nás typické? Myslím si, že je to celkem typické. Uklízet a být zdvořilý? Co si myslíte, když na nás cizinci takto pohlíží? Řekl bych, že je to v pořádku, ale lidé, co nejsou takoví puntičkáři v uklízení, ucítí nátlak.



Pokud to bude dělat dobrý dojem, tak je to v pořádku. Dokud to nepojmou nějakým divným způsobem, tak je to v pořádku. Trošku se bojím toho, že KonMari je takovým... pomyslným obrázkem pro cizince, jak vypadají Japonky, které jsou čistotné a rády uklízí.



Dělá to dobrý dojem, ale s ohledem na to, že lidé poznají Japonsko skrze KonMari, tak se bojím, že si budou myslet, jak skvěle uklízíme. Nejsme totiž všichni takoví. Jsme sice malé, ale nemilujeme uklízení. Ne? - Nejsme takové? - Nejsme. Co si myslíte o tom, když se to šíří do zahraničí?



Kdyby se řeklo: "Japonky přece milují uklízení." Kdyby to někdo řekl, tak by to bylo otravné. Co byste nakonec řekli cizincům o kultuře uklízení? Co byste chtěli, aby věděli? Pravidlem číslo jedna je, že si před odchodem uklidíte což Japonci i velice často říkají. "Před odchodem třeba úklidu." Ne úplně všechny Japonky milují uklízení, a proto doufám, že si to lidé uvědomí.



Já sám nejsem zrovna nejčistotnější, ale tím, že uklízíte, také očisťujete svou duši. I když se to zdá jako japonská nátura, tak je to důležité při porozumění japonských předností. Myslím, že je to hodně důležité. - Hodně? - Ano. - Uklízení je důležité.



- Ano, to je. Co říkáte na jejich odpovědi? Překvapilo vás to? Zkusili byste si metodu KonMari? Dejte vědět v komentářích. Pro více náhledů do nejnovějších zpráv a kulturních trendů v Asii určitě odebírejte Šéfa Asie a sledujte nás na sociálních médiích.



Díky za zhlédnutí a buďte zvídaví. Překlad: Haffy www.videacesky.cz