Thumbnail play icon

Útěk do horského chrámu

91 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:69
Počet zobrazení:2 999

Chris Broad se svým společníkem Rjótarem vydává na odhlehlou horu, kde se účastní chrámového tréninku Jamabuši a nezapomenou vyzkoušet i buddhistické veganské menu. Předtím ale zavítají do proslulé restaurace Al-ché-cciano, která se pyšní svým kuchařem. Více už ve videu.

Poznámka: Film Odváto větrem (Gone with the Wind) je u nás znám více pod názvem Jih proti Severu.

Odkazy z popisku:
Restaurace Al-ché-cciano
Japonské cesty pro poutníky
Oblast Jamagata – trénink Jamabuši

Přepis titulků

Každý někdy sníme o útěku do posvátného horského chrámu. Na odlehlé a tiché místo, kde můžeme meditovat a vše hodit za hlavu. Zahodit stres každodenního života, stres z médií a zpráv. A to přesně dneska uděláme. Byl to nápad jednoho člověka. A to je on. Takže dneska, když jsi poslední dobou pořád online... Jsi na Twitteru, Facebooku a samozřejmě i na Youtube.

Je to prostě hodně komunikace, kdy odpovídáš na komentáře. To děláš pořád, jsi až moc hodný. Jo, jsem až moc hodnej. Beru tě do chrámu, který je 1200 let starý. Vyzkoušíš si jejich tvrdý trénink. Horský trénink Jamabuši. Zamiluješ si to. Než se dostaneme k tvrdému tréninku na odlehlé hoře, tak se vydáme do výborné restaurace, která má nejlepší pověst v celém Tohoku.

Je totiž dost blízko té hoře. Takže než půjde do tuhého, tak přijde trochu toho obžerství. Region Jamagata, který navštívíme, obklopuje město Curuoka. Je to 30 minut autem jižně od města, kde jsem dříve žil. Učil jsem tam tři roky. Přiznávám, že mi to tu chybí už jen kvůli té krajině. Taky pro poněkud tajemné okolí díky kořenům šintoismu a buddhismu.

Ale o tom až později, teď se hlásí o slovo jídlo. Tuhle restauraci Al-ché-cciano vlastní šéfkuchař Okuda. Byl dokonce na seznamu sta nejlepších kuchařů světa. - Z celého světa? - Ano, z celého světa. Masajuki Okuda se narodil v Curuoce v roce 1969 a připravoval jídla všude, ať už pro Světové ekonomické fórum, nebo samotného papeže v roce 2012. Jeho reputace vychází z filosofie jemného zacházení s místními surovinami. Což zvyšuje úctu k jídlu i k samotnému okolí.

V případě restaurace Al-ché-cciano dal dohromady italský styl s ingrediencemi z 30 kilometrů blízkého okolí kuchyně. Od blízkých hor až po Japonské moře. Prvním chodem je platýs, ryba z Japonského moře, tak 10 km daleko. Všechno je tu místní, ale právě sůl je velice zajímavá. Sůl byla sesbírána během úplňku, kdy mořské proudy mění směr. Nejspíše nejlepší čas, kdy dostat sůl z moře. Velké kousky soli doprovází platýse dost dobře.

Nebudete o tom přemýšlet, ale každé jídlo je důkladně promyšlené. To z toho dělá místo s nejlepší pověstí. Teď nám to Rjótaro krásně zhodnotí. Sůl je vlastně docela cítit. To doufám, nasbírali ji během úplňku. Tohle je sůl. Většinou je menší a jemnější. Má ale takovouhle velikost. Dáte si to do pusy a opravdu cítíte tu sůl.

Dáš si tu sůl do pusy a cítíš sůl. Stydím se za svoje hodnocení jídel. Platýs. Platýs. Platýsoidní zhodnocení. Další chod je fúze fugu a risotta. Popravdě je to poprvé, co jím fugu. To je ten čtverzubec, který vás může zabít. Nejnebezpečnější risotto, co jsem jedl.

Na vrchu je sedmero bylinek, které vyčistí chuť před hlavním chodem. Směju se při pohledu na tohle risotto, protože mi připomíná jeden komentář. Četl jsem ho včera a byl o Rjótarovi. "Proč nikdy nevidíme Nacukiho a Risottoroa ve stejném videu? Nenávidí se?" Nevidíte nikdy Nacukiho a Risottoroa pohromadě, protože je to jedna osoba s těžkým případem rozdvojené osobnosti. Co?!

Jeden vykouří 30 cigaret denně a druhý je prostě jen plešatý. Ale od teď už budeš mít nové jméno Risottoro. Zdálo se mi to vhodné, když jsem ten komentář včera viděl. - Risottoro s britským přízvukem. - Risottoro. Risottoro. Čtverzubec, čtverzubec. U čtverzubce se vyplatí riskovat svůj život. Je fakt dobrý.

Slyšeli jste to přímo z pusy Risottoroa. Teď je na řadě vepřové, Jamabuši vepřové. Jamabuši vepřové. Je to vepřové z prasat této oblasti. Speciální na něm je, že je uleželé. Skoro to chutná jako sušená šunka. - Serrano šunka. - Jo, jo, serrano šunka. - Je to i ogrilované.

- Ogrilované... Zvenčí je to křupavé a zevnitř velice šťavnaté. - A co ryba? - To je zimní treska. - Zimní treska. - Treska chycená v zimě. Má v sobě hodně tuku, a proto chutná jinak. Chuť tresky se mění podle ročního období při vylovení. Zajímavý, to jsem netušil. Jo, ty stejně vůbec nic nevíš, ale... Už nesčetněkrát jsem navštívil restaurace, které nedostály své reputaci.

Al-ché-cciano k takovým nepatří. Každý den nenajdete restauraci, která tolik přemýšlí nad svými surovinami. Odkud přichází a jak se připravují. Dlouho budu vzpomínat na Jamabuši vepřové a čtverzubcové risottoro. Nevypadá šťastně. A teď míříme na tajemnou horu, abychom zažili duchovno. - Nemám pravdu Rjótaro? - Jo, jedeme se podívat na duchy. Svatyně, ve které přespíme, je na posvátném vrcholku hory Haguro.

Drží rekord za nejtlustší doškovou střechu v Japonsku. Je tlustá dva metry. I když je Haguro vysoká jen 414 metrů, tak je neskutečně zasněžená. Abychom vám ukázali, jak moc tady nasněží. Koukejte. Jak vysoký jsi, Rjótaro? 167 centimetrů. Tak nějak. 167 až 170 centimetrů? Je to tak dvakrát vyšší než ty.

Asi tři metry. Musí se s tím potýkat každou zimu. Každou zimu. A pak se musí potýkat s lidmi jako ty, aby toho nebylo dost. Tohle je pokoj ve chrámu, kde přespím. Klíčové slovo je útulný. A to díky tomuhle topení. V japonské zimě váš život závisí na dobrotě tohohle topení.

Je tu 28 stupňů, je tu hezky a příjemně. Ale tady je pouhých... žádných stupňů Celsia. Taková kosa, venku vidíte padat sníh. Když udělám tohle. Vidíte můj dech, je to kouzelný. Tam krásně příjemně a tady... Jako v ledničce.

Půjdeme zase dovnitř. Máme tady topení. Futon s celými třemi dekami, aby mi nebyla zima. A tady je má oblíbená místnost. Téhle místnosti bych rád říkal čajová. Pojďte dál. Posadíte se, užijete si čaj a kouknete na telku. Taky si užijete druhé topení, které jsem ještě nezapnul.

Brzo ho určitě zapnu, protože tady mrzne. Kvůli posuvným dveřím šodži. I když jsou dveře šodži krásné, uniká jimi spousta tepla. A tady máme jen... Prostě... To je všechno, tady je okraj chrámu. Sníh se tady poněkud chová jako izolant, protože se tu navrší tak metr dva během zimy a tím izoluje budovu.

Necháme dveře zavřené, ať je tu teplo. To bylo ode mě dost pitomé. Je to jako hádanka. Zavírat šodži dveře, je zajímavá hádanka. Hádanka, která je fakt jednoduchá. Jamabušido je termín, který označuje horskou estetiku, kterou praktikují mniši už 1500 let. V dnešní době je tato praktika přístupná pro všechny, kdo se chtějí očistit. Jde o pětidenní trénink během letních měsíců, kdy účastníci žijí v přísné estetice buddhistické vegetariánské kuchyně.

Cestují v tichosti přes hory, lesy, řeky, a dokonce meditují ve vodopádech. Na všechno dohlíží mistr Hošino. Asi nejepičtější muž, kterého jsem kdy viděl. Už je 13. generací v rodině, která slouží jako kněží Jamabuši. Kvůli zimě, kdy se teplota pohybuje okolo nuly, budeme trénovat jen několik hodin. Než začneme, požádali jsme mistra Hošina, aby definoval Jamabušido.

Jamabuši jsem já, abych řekl pravdu. Hádám, že se tedy ptáte, co vlastně jsem, že? Když napíšete Jamabuši japonskými znaky, tak se skládá ze dvou znaků. První znamená jama neboli hora. ale druhý má dvě části. Vlevo člověk a vpravo pes. Jinými slovy se stanete zvířetem, když vyrazíte do hor. Zvířata tolik nemyslí, stanou se součástí divočiny.

V divočině nemyslíte, hýbete se dle pocitu z okolí. Jamabuši žije ve světě, který pouze cítí. Takhle to vidím. Jamabuši vycítí svět kolem sebe. Tak jsme tady, u úpatí hory Haguro. Oblečeni v bílém kostýmu, v japonštině se tomu říká "širo šozoku". - Jo, vyslovils to správně. - Dobrá výslovnost, co? Znamená to prostě bílé šaty.

Tahle hora, hora Haguro, reprezentuje znovuzrození. Než se ale znovuzrodíte, musíte být mrtví. V Japonsku na pohřbu je mrtvý oblečen do bílé. Když jsme oblečeni do bílé, tak jsme technicky vzato mrtví. Metaforicky mrtví, ne úplně mrtví, to by bylo strašné. Mrtví, prostě mrtví. S mrkví, nebo mrtví? Proč ho vůbec pouštím ke kameře.

Tohle je Tak a bude naším průvodcem. Zajímalo mě, proč nemůžeme mluvit během cesty. Co je tak důležité na tom nemluvit, mlčet. Bude to trénink, cvičení. A když budete chtít mluvit, tak nemůžete žít okamžikem. Když promluvíte, tak nežijete okamžikem. Abychom si vážili této cesty. To dává smysl. Jediné, co mi dělá obavy, je, jsou v lese nějací medvědi?

Ano. A když... Řekl to tak jistě. A když uvidím medvěda, můžu mluvit? Ne. Teď započne horské meditační cvičení. Pokorně přijímám. Nejdříve vám to přijde zvláštní, cestovat v tichosti. V těchto teplotách jen myslíte na to, jak vás studí nohy.

Hlavně když jste jako já a zapomenete si vzít teplé ponožky. Jako závislák na mobilu je těžké si negooglit něco o sněhu nebo pořád nekontrolovat Facebook kvůli novým videím o kočkách. Ale jak vstupujeme hlouběji do lesa přes mosty za zvuků vody padající z vodopádů a proudící z říčky a nad námi se tyčí cedry staré až 500 let, přestáváme se o cokoliv zajímat. Člověk zjistí, že ticho je jediný způsob, jak si užít okolí.

Najednou jsem plný lítosti, že tohle nedělám častěji. Zapomínám, jak je to všechno neobyčejné. Když se zastavíte a podíváte se okolo. Žijete přítomností. Je to něco, co nedělám často. Kdysi jsem pracoval v reklamní agentuře v Tokiu. Užíval jsem si života ve městě, ale něco uvnitř mě chybělo. Tady cítím, že jsem součástí něčeho úžasného. Vždycky jsem přemýšlel o budoucnosti.

Vždycky, co bude dál? Co bude dál? Ale teď cítím, že žiju přítomností. Myslím si to sám, nebo byl mistr Hošino, ten s vousy, tím nejepičtějším mužem vůbec? Jeho tvář byla samotná definice bušidó. Jo, myslím si, že to, jak vypadá... Je vzácné vidět Japonce s vousem a takovou aurou. Měl nějakou auru?

Byla to výjimečná tvář. On je takový člověk, kterého západní lidé čekají jako mistra bušidó. - Vypadal přesně podle mých představ. - Přesně. Ahoj lidi, co nemůžou maso, ryby, vajíčka, mléčné výrobky. Vítejte ve veganském světě. - Vítejte ve veganském světě? - Ano. Za to se omlouvám, ale... Mohlo by to být jméno tvojí knížky, fakt špatný knížky.

Vítejte ve veganském světě. S tvým obličejem na obálce. Tohle se tu ale přesně děje. Co? Veganský svět? Ano, veganský svět, co jiného by to bylo. Rýže, sezamové tofu, bambus, smažené tofu. Všechno jídlo, co jsme dostali, je z hory Haguro, na které zrovna jsme. Protože je zima, tak některá jídla byla zamrazena a uschována až do teď. Ale je to všechno z této hory.

Dost dobrý, ne? V této ubytovně, která je na straně chrámu, je to jako ve filmu Osvícení. Není tu nikdo jiný. Vybrali jsme si den, kdy tu nikdo jiný není. - Ještě jsem to neviděl. - Krom personálu tu nikdo není. Osvícení jsem neviděl. - Neviděl? - Ne, promiň. Jack Nicholson běhá kolem se sekyrou a co chce zabít svou rodinu. Díky za krásné vysvětlení.

Když rozsekáš dveře sekyrou, tak vím, že se mám bát. Znáš film "Odváto větrem"? Odváto větrem? - Co tím myslíš? - Je to film. - Ano? - Odváto rýží. Odváto rýží. Rjótaro se šel podívat po personálu. Nikoho ale nenašel.

- Jo. - Nikdo tu není. V obrovské budově s maniakem. Maniakem se dvěma jahodami a oslňujícím účesem. - Toužícím po rýži. - Toužícím po rýži. Po přespání ve svatyni, procházce po lese na posvátné hoře a konzumaci soli, kterou nasbírali během úplňku, se cítím dost osvěženě. Jestli máte krizi středního věku, nebo jen chcete uniknout civilizaci, tak se o tréninku Jamabušido dozvíte více v popisku.

Já sám uvažuji, že se v létě vrátím. Ale pro teď, děkuji za zhlédnutí a uvidíme se příště. Jo! Do toho Risottoro! Překlad: Haffy www.videacesky.cz

Komentáře (5)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

"Vyzkoušíš si jejich tvrdý tréning" - pokoj s telkou a teplotou 28 stupňů, neomezené používání elektroniky, procházku do hor a jako bonus luxusně vypadající menu.... vyloženě radikální vytržení z reality.

80

Odpovědět

to veganske jedlo vyzeralo fakt hnusne, urcite tak aj chutilo, typek jak si robi srandu z toho poskoka, mi pripomenul taku light verziu connana[ked bol este vtipny}

03

Odpovědět

Něco takového by měl zkusit každý a zůstat tam alespoň 3 měsíce a pak se vrátit do "Normálního" života. Myslím si, že už by většina lidí nechtěla žít takový život jaký žila předtím. Jinak se mi libí, že cesta probíhá v tichu, to ticho opravdu člověku něco dá. Ono když člověk pořád mluví, pořád přemýšlí tak se to dříve či později nějak projeví.
Velice zajímavé video, celkem to ve mě probudilo zájem se tam podívat.
Každopádně díky za překlad takového videa.
Hezky den

54

Odpovědět

Jo jo, být v hotelu s obsluhou a možnosti chodit do přírody by se mi taky líbilo. Ale proto nemusím do japonska ::D

Vytáhni paty a jdi do lesa. Překvapivě cesta tam probíhá také v tichu.

10
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK