Pouze v Japonsku: Nejlepší školní obědy světa

V TÉTO EPIZODĚ:
JAPONSKÉ ŠKOLNÍ OBĚDY VYTVOŘIL: JOHN DAUBE POUZE V JAPONSKU Japonské školy jsou známé tím,
že podávají ty nejlepší obědy na světe. Japonsko má velice malou míru dětí s nadváhou,
právě proto mě zajímá, co vlastně jedí. Dospělí se na japonské základce najíst nemohou,
takže jsem přišel na jinou možnost. Tohle je Kjušoku Toban,
což přímo znamená: "Služba školních obědů." Tato restaurace podává autentické školní obědy.


Skvělé místo na vyzkoušení nových věcí. V prvním patře to vypadá
na typickou japonskou restauraci. Pokud se ale vydáte do prvního patra,
čeká vás překvapení. Tohle je restaurace laděná do japonské školy. Tohle místo je super,
protože si můžete dát jídlo z japonské základky, což normálně nemůžeme,
jelikož se tam nedostaneme. Přidá se ke mně osoba,
která nám zprostředkuje japonský pohled. Úžasný! Koukejte na tu tabuli a ten stůl!

Ta nostalgie! Promiňte. Zdravím, já jsem Misato. Misato. Druhé patro je 5. třídou s věcmi,
které běžně najdete ve školách. Přes hodiny, stolečky s batohy... až po kolo školních služeb. V menu najdete fotky a také doporučená jídla. Společně s Misato jsme si objednali.

Skvělý japonský agepan! Agepan neboli smažené sladké pečivo
je typickou součástí oběda s lehkou připravou. Začíná to s obyčejným pečivem,
které se položí do horkého oleje. Neponoří se, takže není nacucané olejem.
Pluje na hladině jako loď. Pak už jen otočit pro celkové osmažení. Kalorie ve školních obědech
jsou dobře regulovány. Toto jídlo bylo vytvořeno přímo po druhé světové válce,
aby žáci dostali více kalorií za malou cenu. Tradičně je servírováno v cukru
s obalem Kinako, práškem ze sojových bobů.

Pro starší je to nostalgické jídlo,
o které se mohou podělit s dětmi. Dodnes je běžnou součástí školního oběda. Kubota s ostatními připraví naši objednávku. V japonských školách všichni
jedí to samé. Děti nemají na výběr. Tady je naopak menu a vaří na objednání. Občas mají v menu i regionální jídla,
takže se ptejte, pokud vás něco zajímá. Rýže, polévka miso, nudle,
masová omáčka a kari se zeleninou. Objednávku nám donesou do druhého patra.

Třída se okamžitě rozvoněla. Před jídlem musíte udělat důležitou věc.
Říci itadakimasu neboli dobrou chuť. Itadakimasu. Tak jak to vlastně je s japonskými obědy? Program školních obědů
začal v roce 1954 po celém Japonsku. Předtím si děti do školy braly bento. U každého jídla se hlídají kalorie
i nutriční hodnota. Děti si jídlo nevybírají.


Všichni mají stejný oběd. Pokud něco nesnašíte,
tak to musíte sníst, jinak nesmíte odejít. Ve školách nejsou jídelny.
Děti jedí ve své třídě. Z bezpečnostních důvodů se nepodává suši. Mléko je u každého jídla. Každý měsíc rodiče platí okolo 40 až 60 dolarů. Jídlo se skládá především z lokálních surovin
a vaří se od základů. Nauka o výživě začíná tím,
co vlastně děti jedí ve svém obědu. Je tomu tak i ve vašich školách?

Tady je typický školní oběd. Troška od všeho. Polévka, masová omáčka,
kari se zeleninou, salát, nudle, agepan a mléko. Těmto nudlím se říká softmen. Kari s rýží je velice oblíbené. Přílohou je miso polévka. Oběd s těstovinovým salátem,
zeleninovou polévkou a rýží s kořením furikake. A samozřejmě agepan. Furikake je tvořeno řasami, solí a sezamem.

Softmen je podáván společně s masovou omáčkou a salátem. Tady máme jedno kontroverzní jídlo. Velrybu. Dnes se ve školách nepodává,
ale tady si trochu dát můžeme. Velryba byla levnější než hovězí
nebo kuřecí a nakrmila tisíce lidí. Nic nepřišlo nazmar. Zmražený pomeranč mikan jako zákusek. Děti občas nemohou použít hůlky
a od toho je tu spork. Kdo by nemiloval spork.

Školní ochutnávka! Jen se podívej. Co si myslíš o tomhle školním obědu? Vypadá to moc dobře.
Tohle je autentický japonský oběd. - Je to jako opravdové, že?
- Je to dost podobné. Misato má softmen s masovou omáčkou a dezertem. Co je tohle? - To je softmen.


- Ramen? - Říká se jim softmen.
- Softmen. - Čím se liší?
- No, čím? Pamatuju si, že ty, co jsem jedla, byly tlustší. Není to ani udon, ale ani ramen. Jsou dost zvláštní. - Softmen.
- Softmen. Přímo je miluju. Jsou už uvařené v sáčku.

Misato je ráda naláme prsty a takhle je rozmačká. Pak si je namáčí do masové omáčky. Potom co je rozdělí, otevře sáček. Jejím stylem je rovnou je vyndat ze sáčku, namočit v omáčce a dobře obalit. Abyste dostali více omáčky,
tak je takhle rozdělte. A můžete jíst. Určitě je to dobré, možná lepší než špagety.

U mého jídla se naskytlo pár problémů. Agepan je hlavní jídlo a docela špiní. Dokážu si představit,
že děti mají stejný problém. Máš docela špinavou pusu, co? Na tom agepanu je tolik cukru. - Kinako.
- Kinako. Ale když je to obalené v kinako, tak je to výborný. Ano, je to výborné, ale nepřijde mi to zdravé.

Mám k tomu kari se zeleninou a salátem. Jsem zmatený, je agepan dezert? - Je to dezert, ne?
- To teda není. Ale no tak.
Je to jako kobliha. Je tam cukr, kinako, smažené pečivo. Je to dezert. Takže mám jíst dezert jako první? Agepan není dezert, hlupáčku.

Je to hlavní chod. Začínám mít rád japonské školy. A taky mléko. Mám ho ve sklenici,
ale ve školách je v kartónu. Ve významné dny děti dostanou prášek s příchutí. Vybral jsem si jahody
místo karamelu, kávy nebo čokolády. Dejte si to do mléka a míchejte, dokud není růžové. - Výborný.


- Výborný. Celkově vynikající oběd. Školní oběd v takové třídě
byl zajímavým zážitkem. Zeptejme se japonského souseda! Pan Seiiči je můj 96 letý soused. Přišel jsem se ho zeptat, co jedl
jako student před druhou světovou válkou. - Noriben.
- Noriben? Tohle je noriben ze samoobsluhy. Rýže, trocha sojovky,
rybích vloček a opečených řas navrch.

Dnešní noriben má navrch
luxusní smažené jídlo. Ne jako noriben, který jedl
pan Seiiči ve svých školních letech. Základem je rýže na níž je řasa. A ještě Kacuobuši. Kacuobuši? Pak ještě další vrstva řasy. Neměli jste školní obědy? Ne, neměli jsme je.

Školní obědy se začaly podávat až po válce. Dříve jsmě měli
velký kus opečené řasy v krabičce, na tom vrstvu rýže, a pak znovu řasu. Co jste pili? Mléko? - Mléko bylo ne, ne, ne.
- Ne, ne, ne? Mléko bylo luxusní surovina. Jedl jste noriben každý den? Přesně tak.

Každý den. Jiné věci jsme prostě neměli. Nebylo na výběr z mnoha jídel. Takže jen noriben na oběd? Měli jsme ještě sardinky Iwaši. - Iwaši?
- Sardinky, ano. To je vše. Sardinky byly sušené. Jedl jste nějakou zeleninu?

Zelenina byla drahá. Dříve se bento připravovalo
v kovových nádobách na starých kamnech daruma. Ve třídě jste mohli cítit
všechny bento boxy. Bylo jich tolik. - Asi to vonělo, co?
- To ano. Krom přestávky jsou obědy
nejoblíbenější částí dětského dne. A o tom všem je přesně Kjušoku Toban. A ty úsměvy.
Jídlo spojuje lidi nehledě na věk. Pak Kubota tady pracuje už dlouho.


Chtěl jsem poznat jeho recept na úspěch. Při obědech na základní škole
jsme zažívali spoustu zábavy. Všichni se prostě smáli,
a právě proto jsme vytvořili toto místo. Musím souhlasit. Už vidím,
proč jsou japonské školní obědy tak úžasné. Jestli chcete být zase japonským studentem
nebo výměnným studentem z daleka, tak tady to můžete zažít i se skvěle najíst. Příště: Odhalení japonských poklopů. Vydám se do továrny
a zjistím, proč mají vůbec takový vzhled. Prozkoumáme celé Japonsko.

Překlad: Haffy
www.videacesky.cz