Co je to fašismus a jak vznikl

Thumbnail play icon
69 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:73
Počet zobrazení:1 746

Fašista je v dnešní době velice oblíbená nadávka. Ale zdá se, že ne každý, kdo tím slovem někoho častuje, opravdu ví, co to znamená. Pojďme si tedy pro jistotu s kanálem Curiosamente zopakovat původ fašistické ideologie a některé její základní rysy.

Poznámka:
U jednotek Arditi je v titulcích vynechána narážka na mexickou kapelu Los Temerarios. Temerario je jedno ze španělských slov pro "odvážný", název kapely by tedy byl také možným překladem slova Arditi.

Přepis titulků

Toto video je sponzorováno platformou Platzi, kde se můžete naučit všechny schopnosti nutné k úspěchu v nové digitální ekonomice. Často slýcháme, že je nějaký politik označován za fašistu, nebo vídáme skupiny lidí, kteří se tu doktrínu snaží zase oživit. A také slýcháme diskuze o tom, zda byli nacisté socialisté, kapitalisté nebo co vlastně. Abychom tomu lépe porozuměli, ptáme se dnes, kde se vzal a co je fašismus? Už v 19.

století rozvinul Charles Maurras ve Francii nacionalistickou a rasistickou ideologii, se kterou plánoval svrhnout monarchii pomocí hnutí Action française. Ale skutečný fašismus se vyvinul až v Itálii. Moc se neví, že kořeny fašismu sahají k jednomu básníkovi, ke Gabrielovi D'Annunziovi. To byl italský spisovatel ovlivněný myšlenkami Nietzeho. Během 1. světové války byl vojákem, v té době si utvrdil svůj ultranacionalistický pohled na svět a později byl považován za hrdinu. Na konci války si vítězné mocnosti rozdělily dobytá území, ale Itálie byla uražená, měla pocit, že jí náleželo více území, především chorvatská oblast Dalmácie.

D'Annunzio nečekal se založenýma rukama a se 2 000 vojáky obsadil město Rijeka, kde už stejně žilo mnoho Italů. Tam spolu se syndikalistou Alcestem de Ambris sepsal ústavu zvanou La Carta de Carnaro a v roce 1920 zavedl režim s velmi zvláštními rysy. Například si sám dal velké pravomoci bez ohledu na demokratické názory, rozdělil stát na deset sektorů, každý člověk patřil do jednoho z nich.

Desátá skupina byla určena nadlidem, hrdinům a básníkům. Rád pronášel plamenné projevy z balkónů a organizoval oslavy s téměř náboženskými symboly. Navracel se do minulosti zavedením dnes nechvalně známého "římského pozdravu", tím chtěl obnovit velikost Říma. Také sestavil elitní jednotku Arditi neboli Odvážní. Byli to vojáci v černých uniformách, kteří měli za úkol potlačit jakoukoli kritiku a vzdor. Často mučili své oběti podáním ricinového oleje, projímadla.

D'Annunzio se také rád nechal nazývat Il Duce, Vůdce. Mezitím rostla moc jiného Itala, Benita Mussoliniho. Lidé byli nespokojení, protože Itálie po válce získala tak málo, a Mussolini využil tuto nelibost k napadání socialistické strany, ze které byl vyloučen pro svůj extrémní nacionalismus. Vinil socialisty a komunisty ze všech problémů Itálie a útočil na ně s ozbrojenou skupinou zvanou černé košile. Když se dostal k moci, převzal mnoho z D'Annunziova způsobu vlády a také si nechal říkat Il Duce.

Ano, převzal i mučení ricinovým olejem. Slovo fašista pochází od slova fasce, což znamená svazek nebo snop. To se vztahuje k antickému symbolu Etrusků a později Římanů, ke svazku prutů se sekerou, který znamenal sílu vládce, sjednocení všech pod autoritou jednoho. Mussolini nazýval své vojáky fasci. Hitler později převzal fašistickou vizi a přidal k ní silnou přísadu rasismu. Zlí nebyli pouze komunisté, ale všichni, kdo nepatřili k údajné árijské rase.

Vinil především židy, ale také pronásledoval Romy, homosexuály a duševně nemocné, včetně třeba epileptiků. Zrodil se nacismus. Důležitý detail: Nacismus je sice zkratka nacionálního socialismu, ale se socialismem nemá nic společného. Hitler ničil družstva a odbory a nacismus přímo popíral třídní boj, stát během války nejen nevyvlastnil výrobní prostředky, dokonce upřednostňoval velké kapitalistické společnosti, když nepatřily židům a ctily příkazy Říše.

Ve Španělsku zatím neztrácel čas Francisco Franco a brzy převzal praktiky Mussoliniho a Hitlera. Například převzal motto: "Jedna vlast, jeden stát, jeden vůdce." Co přesně je tedy fašismus? Filozof Umberto Eco říká, že to vůbec není koherentní ideologie, na různých místech získává různé podoby, ale některé rysy jsou společné. Eco jich jmenuje 14, my z nich vybíráme následující: Vzniká z frustrace.

Ekonomická krize nebo politické selhání způsobí, že nějaká vrstva společnosti ztratí svá privilegia a začne se bát, že se jí jiná společenská vrstva zbaví. Strach z různosti. Fašismus hledá jednotu a shodu, takže pěstuje strach ze všeho odlišného. Fašistické hnutí jako první definuje, koho považuje za cizince nebo vetřelce. Na základě tohoto strachu se vytvoří identita. Tu skupinu sjednocuje místo narození nebo etnický původ, který se definuje v opozici k nepříteli. Je zajímavé, že nepřítel bývá někdy popisován jako dekadentní nebo slabý a někdy zase jako mocný a děsivý – podle toho, jak se to hodí.

Elitářství. Myšlenka, že vlastní národ je nejlepší na světě a že vůdci jsou ti nejlepší z celé společnosti, což dokázali tím, že moc uchvátili silou. Všemi podřízenými je tedy nutno pohrdat pro jejich slabost. Kult tradice. Fašismus se živí myšlenkou, že v minulosti bylo vše lepší a že je potřeba minulou slávu obnovit.

Iracionalismus. Fašismus nedůvěřuje důkladné reflexi a kritice. Činy mají přednost před myšlením, proto jsou kultura a věda podezřelé. Goebbels řekl: "Když slyším slovo kultura, vytahuji revolver." Žijeme pro boj. Fašisté považují pacifisty za slabé a naivní. Život je neustálý boj, který skončí jenom tehdy, až budou nepřátelé vyhlazeni. To je protimluv. Pokud ty "jiné" vyhladíte, přijde mír, ale to odporuje tomu věčnému boji. Machismus.

Tento kult války způsobuje pohrdání ženami a odsuzuje sexuální různorodost. Pěstuje se záliba ve zbraních jako falickém symbolu. Antidemokratický. V demokracii mají jednotlivci různé názory, které vyjadřují v otevřené debatě a v procesech, jako jsou volby. Fašismus považuje národ za jednolitou masu s jediným názorem a předpokládá se, že vůdce ve své nesrovnatelné moudrosti tento názor vykládá. Jiné názory jsou umlčovány. Nakonec fašismus není souborem jasně vyjádřených myšlenek, spíše probouzí vášně a emoce, především strach z jiného a hrdost na to své.

Argumenty, kterými brání své činy většinou nejsou více než záminky k získání a udržení moci a kontroly. Proto a také kvůli neštěstí, které způsobil, už je v dnešní době tento pohled na svět zbaven prestiže a žádný funkcionář se nenazývá fašistou. Ale jestliže některý představitel umlčuje tisk a protesty, označuje imigranty za hrozbu, pohrdá slabými, odsuzuje sexuální rozmanitost a chlubí se svým hrdinstvím, můžeme ho důvodně podezřívat z fašistických tendencí.

A musíme si dávat pozor, aby se fašistické činy už neopakovaly. Překlad: jesterka www.videacesky.cz

Komentáře (10)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Nic moc, vůbec nebyl vysvětlen rozdíl mezi fašismem a komunismem a tvrzení, že nacismus = fašismus + rasismus mi přijde příliš zjednodušující.

52

Odpovědět

„Když slyším slovo kultura, sahám po revolveru.“ Výrok je sice připisován Goebbelsovi či Göringovi, ale tito politici se ve své snobské póze vydávali za milovníky umění a odsuzování kultury by s touto jejich maskou nešlo dohromady. Slavná věta ve skutečnosti pochází z prvního dějství hry „Schlageter“ od Hannse Johsta. https://hlidacipes.org/klamny-argument-profesora-halika/

PS: Měl jsem za to že ji pronesl Ernst Röhm, k němu by to i sedělo, možná ji někde citoval...

51

Odpovědět

Nacismus je národní socialismus a je to forma socialismu. Socialismus je systém, kde se jedinec vzdává své svobody, práv a rozhodování na úkor společnosti. Tedy za jedince rozhoduje společnost (Societa) A tu někdo řídí, diktátor či strana. Náckové vám kecali i do toho s kým můžete šukat. Pokud nějaké družstvo či odborová organizace nebyly součástí vládního aparátu, tak je pronásledovali i komunisti. Co se týče vlastnictví firem, tak ano, v nacismu bylo soukromé vlastnictví, ale u členů strany, tedy je stejně vlastnila vláda. A svoboda firem nebyla příliš veliká, podléhaly rozhodování vlády. A velké podniky preferovali i komunisti. Důležité bylo, že je ovládala vláda. Za minulého režimu tu byla spousta monopolů na základě vládního rozhodnutí.
K těm znakům:
1. Že vzniká z frustrace? To je pravda, ale platí to pro všechny ideologie. Nějaká skupina je nasraná (oprávněně či neoprávněně) a chce něco, co nemůže mít a tak si vymyslí ideologie, která ospravedlňuje jejich jednání.
2. Strach z různosti měli i komunisti, jen ne z etnické různosti, ale z třídní různosti. Ty plakáty v pozadí to je klasická propaganda, která opět není vlastní pouze fašismu. Plakáty amíků za války byly velmi podobné. Každá ideologie musí vytvořit nějakého nepřítele.
3. Elitářství je taky vlastní ostatním ideologiím. Hlavně náboženství tohle využívá. Každé náboženství má řečeno, že jeho vyznavači jsou vyvolení.
4. Kult tradice: všichni dodržujeme nějaké tradice, je to jednotící prvek společnosti a není to nic špatného. A pocit, že dříve bylo líp, je lidem vlastní, protože máme tendenci si pamatovat spíše ty dobré vzpomínky, než negativní.
5. Iracionalismus: Každá ideologie nesnáší kritiku.
6. Žijeme pro boj: opět každá ideologie vyzývá k boji se svými oponenty. Viz komunismus a nekončící třídní válka. Náboženství a boj s nevěřícími.
7. Machismus: Postavení žen v náboženství?
8. Antidemokratický: Viz bod 5.
Celkově se jedná o popis ideologie jako takové a ne fašismus. Zmíněné body by seděly na všechny ismy i na většinu náboženství.

294

Odpovědět

kapitalismus
humanismus

26

Odpovědět

+12344Pokud je to bráno jako ideologie a hnáno do extrému, tak je taky špatné a má to podobné charakteristiky. I humainsmus braná jako ideologie by splňoval body 1, 3, 5, 6, 8.

41

Odpovědět

+Moor8S neoznačeným úvodem souhlasím. Konkrétně nacismus má oproti fašismu mnohem více společného s politickou levicí -zejména posuzování lidí dle skupin, "kam patří"- a jsem přesvědčen, že označování nacismu za "extrémní pravici" je dílem způsobeno historickým kontextem, dílem pak komunistickou propagandou, která se hrdě hlásí k levici, ale při tom se staví proti nacismu (mimochodem historicky nacisté a komunisté často spolupracovali, protože obě skupiny se snažili uchvátit moc a k tomu potřebovaly stejné legislativní změny, ovšem ve chvíli, kdy se jedné ze stran podařilo zvítězit, tu druhou zlikvidovala).
1. Tady je velký problém nejednoznačnosti "ideologie". Používá se několik definic, jedna z nich pak odpovídá tomu, co ve videu nazývají "fašismem" (taky bych řekl, že ne moc přesně).
2. Nejsem si jist, kolik jich mělo skutečně strach z různosti, každopádně nacismus, fašismus i nacismus někoho označují za obětního beránka už jen proto, že pak lépe stmelí až znormalizují ostatní.
4. Pocit, že dřív bylo lépe může být vyvolán i projevy stárnutí - přirozeně si pozitivní emoce spojíme snáz z dobou, kdy nás nebolely klouby a měly jsme víc vlastních zubů než umělých.
6. Lze snadno vyvrátit: a co budhismus? ;) Těžko ho zařadíte jinam než ideologie, nebo náboženství. Obecně vzato ano - pro mladé myšlenkové systémy (a ty lze označit za mladé i po čtvrt tisíciletí) je typická agresivita, kterou se snaží odlišit od ostatních a často je i potlačit, zničit. Neplatí to však pro všechny.
+) Humanismus skutečně nebývá řazen mezi ideologie, ale to bude dost možná tím, že slovo ideologie začalo být užíváno jako nálepka "Toto je špatné", stejně tak ony " -ismy " ale humanismus je dnes na Západu brán jako důležitá pozitivní hodnota. Pokud ho budeme brát jako ideologii, pak bychom museli použít jinou definici ideologe, kupříkladu agresivitu zastánců. Můžeme například říci, že ideologie je jakýsi sjednocující světonázor skupiny podobně smýšlejících lidí - prostě banda lidí, co si myslí něco podobného tomu dá navenek jednotnou formu a shodnou se, jak budou označovat to a jak ono. Potom je humanismus ideologií, ale pro jeho současnou podobu neplatí bod 1. - nepochází z frustrace. Původní humanismus nebyl spojen moc s žádnou emocí, byl racionálním pohledem na svět intelektuálů, byl reakcí na to, že monarchové a církevní hodnostáři přestali plnit správně své funkce - chránit, vést, šířit prospěšné tradice a kulturu, vštěpovat nezbytnou morálku, abychom se napobili... - a místo toho si začali hrát na bohy a právě ty Elity. Dnešní humanismus je o něčem úplně jiném, je postaven na empatii a lítosti - vždyť se jím zaštiťují třeba odpůrci potratů, ochránci zvířat, pečující o postižené lidi i skupiny přivážející imigranty do Evropy - hodnocení těchto aktivit je na každém, ale asi se shodneme, že jsou postaveny více na emocích, než na racionálním tvrzení, že každý člověk má stejnou hodnotu, jako každý jiný člověk.
To jsem se zas jednou rozjel, co? ;)

44

Odpovědět

+Rýpal ObecnýTěch 8 bodů uváděli oni, jen je nečíslovali a já na ně reagoval.
Ad 1: ok.
Ad2: Jak jsem psal, každá ideologie potřebuje nepřítele. Kvůli boji s ním se pak členové spojí. Náckové říkali, že se lidi mají špatně kvůli židům, komunisti kvůli vykořisťování kapitalisty. Křesťanství to házelo na čarodějnice, kacíře a nevěřící.
Ad 4. Jo a je to přirozený jev, nikoliv znak fašismu.
Ad 6. Budhismus není náboženství, protože tam nemáš boha. Za mě je to spíše myšlenkový a filozofický směr.
ad Humanismus. Humanismus, jako takový není ideologie, stejně jako vlastenectví. Obojí jsou morální hodnoty. Problém je, když se to zažene do extrému a stane se z toho ideologie. Původní, historický humanismus byla skvělá věc, ale to, co je praktikováno v současnosti je už zvrácená parodie toho, čím býval a je více ideologií, než ušlechtilou myšlenkou. Současný/moderní humanismus, já mu říkám pseudohumanismus, pochází z frustrace jeho zastánců. Většinou jsou to mladí lidé, co vyrůstali na přelomu století, tedy v době, kdy na západě frčela benevolentní výchova. Aneb dejte dětem volný prostor pro růst, nikam je nesměřujte, ony si najdou cestu a hlavně je ve všem podporujte. A tak vyrostla generace neschopných lidí s obřím egem, kteří zoufale touží po pozornosti a jsou frustrování z jejího nedostatku a ze střetu s realitou. Tedy jejich motivem je vlastní pocit sebeuspokojení a touha po pozornosti. Navíc, když prosadí, že o každého se má starat, tak se někdo bude muset starat i o ně.
To rozepisování máme společné :)

92

Odpovědět

+Rýpal ObecnýAha, takže vlastně Tibet nevyvolal tzv. Sino-tibetskou válku, aby se zvětšil o Amdo (oblast, ze které "náhodou" pochází nynější 14. dalajláma);
Aha, takže nynější myanmarští buddhističtí mniši nevyvolali krizi Rohingů, kteří uprchli do sousedního státu

On ten buddhismus je mírové náboženství jen proto, že mniši nepíšou kroniky o svých válkách. Nic víc.....

23
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK