Co je to fašismus a jak vznikl

Toto video je sponzorováno platformou Platzi, kde se můžete naučit všechny schopnosti nutné k úspěchu v nové digitální ekonomice. Často slýcháme, že je nějaký politik označován za fašistu, nebo vídáme skupiny lidí, kteří se tu doktrínu snaží zase oživit. A také slýcháme diskuze o tom, zda byli nacisté socialisté, kapitalisté nebo co vlastně. Abychom tomu lépe porozuměli, ptáme se dnes, kde se vzal a co je fašismus? Už v 19.

století rozvinul Charles Maurras ve Francii nacionalistickou a rasistickou ideologii, se kterou plánoval svrhnout monarchii pomocí hnutí Action française. Ale skutečný fašismus se vyvinul až v Itálii. Moc se neví, že kořeny fašismu sahají k jednomu básníkovi, ke Gabrielovi D'Annunziovi. To byl italský spisovatel ovlivněný myšlenkami Nietzeho. Během 1. světové války byl vojákem, v té době si utvrdil svůj ultranacionalistický pohled na svět a později byl považován za hrdinu. Na konci války si vítězné mocnosti rozdělily dobytá území, ale Itálie byla uražená, měla pocit, že jí náleželo více území, především chorvatská oblast Dalmácie.

D'Annunzio nečekal se založenýma rukama a se 2 000 vojáky obsadil město Rijeka, kde už stejně žilo mnoho Italů. Tam spolu se syndikalistou Alcestem de Ambris sepsal ústavu zvanou La Carta de Carnaro a v roce 1920 zavedl režim s velmi zvláštními rysy. Například si sám dal velké pravomoci bez ohledu na demokratické názory, rozdělil stát na deset sektorů, každý člověk patřil do jednoho z nich.

Desátá skupina byla určena nadlidem, hrdinům a básníkům. Rád pronášel plamenné projevy z balkónů a organizoval oslavy s téměř náboženskými symboly. Navracel se do minulosti zavedením dnes nechvalně známého "římského pozdravu", tím chtěl obnovit velikost Říma. Také sestavil elitní jednotku Arditi neboli Odvážní. Byli to vojáci v černých uniformách, kteří měli za úkol potlačit jakoukoli kritiku a vzdor. Často mučili své oběti podáním ricinového oleje, projímadla.

D'Annunzio se také rád nechal nazývat Il Duce, Vůdce. Mezitím rostla moc jiného Itala, Benita Mussoliniho. Lidé byli nespokojení, protože Itálie po válce získala tak málo, a Mussolini využil tuto nelibost k napadání socialistické strany, ze které byl vyloučen pro svůj extrémní nacionalismus. Vinil socialisty a komunisty ze všech problémů Itálie a útočil na ně s ozbrojenou skupinou zvanou černé košile. Když se dostal k moci, převzal mnoho z D'Annunziova způsobu vlády a také si nechal říkat Il Duce.

Ano, převzal i mučení ricinovým olejem. Slovo fašista pochází od slova fasce, což znamená svazek nebo snop. To se vztahuje k antickému symbolu Etrusků a později Římanů, ke svazku prutů se sekerou, který znamenal sílu vládce, sjednocení všech pod autoritou jednoho. Mussolini nazýval své vojáky fasci. Hitler později převzal fašistickou vizi a přidal k ní silnou přísadu rasismu. Zlí nebyli pouze komunisté, ale všichni, kdo nepatřili k údajné árijské rase.

Vinil především židy, ale také pronásledoval Romy, homosexuály a duševně nemocné, včetně třeba epileptiků. Zrodil se nacismus. Důležitý detail: Nacismus je sice zkratka nacionálního socialismu, ale se socialismem nemá nic společného. Hitler ničil družstva a odbory a nacismus přímo popíral třídní boj, stát během války nejen nevyvlastnil výrobní prostředky, dokonce upřednostňoval velké kapitalistické společnosti, když nepatřily židům a ctily příkazy Říše.

Ve Španělsku zatím neztrácel čas Francisco Franco a brzy převzal praktiky Mussoliniho a Hitlera. Například převzal motto: "Jedna vlast, jeden stát, jeden vůdce." Co přesně je tedy fašismus? Filozof Umberto Eco říká, že to vůbec není koherentní ideologie, na různých místech získává různé podoby, ale některé rysy jsou společné. Eco jich jmenuje 14, my z nich vybíráme následující: Vzniká z frustrace.

Ekonomická krize nebo politické selhání způsobí, že nějaká vrstva společnosti ztratí svá privilegia a začne se bát, že se jí jiná společenská vrstva zbaví. Strach z různosti. Fašismus hledá jednotu a shodu, takže pěstuje strach ze všeho odlišného. Fašistické hnutí jako první definuje, koho považuje za cizince nebo vetřelce. Na základě tohoto strachu se vytvoří identita. Tu skupinu sjednocuje místo narození nebo etnický původ, který se definuje v opozici k nepříteli. Je zajímavé, že nepřítel bývá někdy popisován jako dekadentní nebo slabý a někdy zase jako mocný a děsivý – podle toho, jak se to hodí.

Elitářství. Myšlenka, že vlastní národ je nejlepší na světě a že vůdci jsou ti nejlepší z celé společnosti, což dokázali tím, že moc uchvátili silou. Všemi podřízenými je tedy nutno pohrdat pro jejich slabost. Kult tradice. Fašismus se živí myšlenkou, že v minulosti bylo vše lepší a že je potřeba minulou slávu obnovit.

Iracionalismus. Fašismus nedůvěřuje důkladné reflexi a kritice. Činy mají přednost před myšlením, proto jsou kultura a věda podezřelé. Goebbels řekl: "Když slyším slovo kultura, vytahuji revolver." Žijeme pro boj. Fašisté považují pacifisty za slabé a naivní. Život je neustálý boj, který skončí jenom tehdy, až budou nepřátelé vyhlazeni. To je protimluv. Pokud ty "jiné" vyhladíte, přijde mír, ale to odporuje tomu věčnému boji. Machismus.

Tento kult války způsobuje pohrdání ženami a odsuzuje sexuální různorodost. Pěstuje se záliba ve zbraních jako falickém symbolu. Antidemokratický. V demokracii mají jednotlivci různé názory, které vyjadřují v otevřené debatě a v procesech, jako jsou volby. Fašismus považuje národ za jednolitou masu s jediným názorem a předpokládá se, že vůdce ve své nesrovnatelné moudrosti tento názor vykládá. Jiné názory jsou umlčovány. Nakonec fašismus není souborem jasně vyjádřených myšlenek, spíše probouzí vášně a emoce, především strach z jiného a hrdost na to své.

Argumenty, kterými brání své činy většinou nejsou více než záminky k získání a udržení moci a kontroly. Proto a také kvůli neštěstí, které způsobil, už je v dnešní době tento pohled na svět zbaven prestiže a žádný funkcionář se nenazývá fašistou. Ale jestliže některý představitel umlčuje tisk a protesty, označuje imigranty za hrozbu, pohrdá slabými, odsuzuje sexuální rozmanitost a chlubí se svým hrdinstvím, můžeme ho důvodně podezřívat z fašistických tendencí.

A musíme si dávat pozor, aby se fašistické činy už neopakovaly. Překlad: jesterka www.videacesky.cz