Hrůzná válka, o které jste se neučili

Píše se rok 1991 a Sovětský svaz se rozpadá. Zde mezitím padá jiná komunistická velmoc. Jugoslávie, federace šesti zemí, se rozpadá na kusy. Její ekonomika je v troskách a místo komunismu přichází nacionalismus. Ten, který si zakládá na etnických a náboženských rozdílech. Koncem roku 1991 už nezávislost vyhlásilo Chorvatsko, Slovinsko a Makedonie. Makedonie smí odejít v míru, ale Slovinsko a Chorvatsko za nezávislost na Jugoslávii musejí bojovat.

A pak je tu Srbsko, jehož obyvatelstvo tvoří převážně křesťanští Srbové. Ti rozpad Jugoslávie jen tak nedopustí. Společně s Černou Horou se chtějí stát jejím novým nástupcem. Právě oni totiž v Jugoslávii stáli u moci a tvořili většinu jugoslávské armády. Nechtěli samostatné státy. Chtěli si udržet svou většinu a svou moc. Další část federace tvořila socialistická republika Bosna a Hercegovina. Téměř polovinu země tvořili bosenští muslimové – Bosňáci.

Zhruba třetinu pak srbští křesťané. Podobní těm v Srbsku, ale žijící v Bosně. Zbylých 17 % byli Chorvaté. Poměrně dlouhou dobu se těmto národům dařilo žít v relativním míru. Měly společnou ideologii – komunismus. Ideu Jugoslávie. Jakmile však začaly vznikat nové státy, žádný z nich nechtěl skončit ve státě pod nadvládou jiného národa. A tak chorvatská oblast koncem roku 1991 vyhlásí na Bosně nezávislost.

Akt nebyl uznán mezinárodně. Část chorvatského vedení se sice od země chce odpojit, ale nejprve na spolupráci s bosenskou vládou přistoupí. Jednají jako stát ve státě. V následujícím roce Bosna uspořádá referendum o nezávislosti. Účast je 63 %. Výsledkem je 99% souhlas s nezávislostí na Jugoslávii. Můžeme tedy usoudit, že volili hlavně Bosňáci a bosenští Srbové referendum bojkotovali, neboť v nové Bosně nechtěli být menšinou.

Jakmile referendum prošlo, bosenští Srbové uvnitř Bosny vyhlásili vlastní stát. Oficiálním názvem Republika Srpska. Novou republiku uznal pouze jeden stát. Stát velmi podstatný. Srbsku a Černé Hoře v té době vládla velmi významná osobnost jménem Slobodan Milošević. Ten oficiálně uznal nový srbský stát uvnitř Bosny.

Tímto krokem začala válka v Bosně a Hercegovině. VÁLKA V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ Než se do toho pustíme, tohle video nemá sponzora. Těmhle videím se sponzor hledá těžko. Děkujeme podpoře odběratelů na Nebule, díky kterým můžeme tvořit dál, a to dokonce týdně a dříve než na YouTube. Třeba nové video o Antarktidě, které patří asi k mým nejoblíbenějším. Je vážně nádherné a už teď je k zhlédnutí na Nebule.

Je to 2,50 dolaru měsíčně a pomáhá nám to vytvářet videa jako tohle. K podrobnostem se ještě vrátím, teď zpátky k tématu. Než budeme pokračovat, zaměřme se na Srbsko a na jeho vůdce Miloševiće. Extrémní nacionalista, který se proslavil vyvoláváním národních sporů mezi Srby, Chorvaty a Bosňáky. Situace mu hraje do karet. Je to příležitost realizovat jeho vizi nového silnějšího srbského národa na území bývalé Jugoslávie.

Právě v Srbsku sídlí hlavní město bývalé Jugoslávie a jugoslávská armáda se skládá převážně ze Srbů. Milošević tedy s armádou zahájí ofenzivu, a pomůže tak bosenským Srbům získat území, na které si dělají nárok. Ve snaze se ubránit Bosňáci spojí síly s Chorvaty, čímž si zachovají i možnost samostatnosti. Srbové ale na své straně mají profesionální armádu.

Jsou mocnější a brzy obklíčí bosenské hlavní město. Do hor kolem města rozmístí tanky, dělostřelectvo a ostřelovače. Zablokují silnice a zásobování. Cílem je co nejdřív dobýt hlavní město, a tím válku rychle skončit. Začnou střílet na všechny. Tanky, ostřelovači i děla útočí na civilní obyvatelstvo. Během několikaletého obležení padnou tisíce obětí. Ačkoliv většinu obyvatel tvořili Bosňáci, žili zde i Chorvaté a Srbové.

Srby to však nezastavilo. OSN se pokusí s Miloševićem a srbskými jednotkami jednat, a dokonce se dohodnou na stažení jugoslávské armády. Ve skutečnosti však jugoslávskou armádu opustí přibližně 100 000 srbských vojáků, kteří v Bosně dál bojují za Srby. Když se v rámci dohody jugoslávské jednotky z oblasti stahují, Bosňáci ustupující jednotky napadnou. Padne zde několik příslušníků jugoslávské armády.

Tento bosňácký útok bude později označen za válečný zločin. Válka pokračuje a Srbové jsou stále více brutální. Vybírají si bosňácké domy k rabování a vypalování. Shromažďují civilisty. Berou ženám muže a posílají je do koncentračních táborů, nebo je popravují. Ženy končí ve věznicích, kde trpí týráním a porušováním lidských práv, které zde pro jejich zrůdnost raději nebudu popisovat. Podrobnosti najdete v popisku.

Podstatné je, že Srbové na tomto území v podstatě provádějí etnickou čistku. Svět se mezitím bojí zasáhnout jinak než uvalením sankcí, tedy odstřihnutím jugoslávské ekonomiky. OSN posílá potraviny, léky a mírové jednotky. Přerušuje také přísun zbraní zvenčí. Pořád se však drží svých mírových zásad. Do konfliktu se nezapojuje a nijak nebrání srbskému postupu a probíhající etnické čistce.

Ale situace v Bosně se zhoršuje. Chorvatsko-bosňácká aliance se rozpadá. Začnou na sebe útočit. Bosňáci tak na jedné frontě bojují se Srby a na druhé s bývalým spojencem, Chorvaty. Je tu válka ve válce. Se začátkem této nové válečné fáze chorvatské jednotky obklíčí a zaútočí na Mostar. Město, které ještě nedávno společně bránili proti Srbům.

Chorvatské jednotky obsadí značnou část města. Ničí bosňácké mešity a nechávají za sebou povražděné Bosňáky. Situace se zhoršuje, a tak OSN zareaguje povoláním vojenských jednotek NATO. Ty v Bosně vyhlásí bezletovou zónu. Sestřelí tedy kohokoliv, kdo letecký prostor naruší. Tento krok však nijak nebrání pokračování etnických čistek dole na zemi. V roce 1993 OSN v zemi vytvoří bezpečné zóny, které mají chránit obyvatele prchající před válkou.

Hlavně Bosňáky, kteří prchají před čistkami srbské armády. Moc OSN ale sahá pouze tam, kam to její členské státy dovolí. Členské státy dokonce ani neposkytnou těmto bezpečným zónám dostatečnou ochranu, a tak srbské jednotky tyto bezpečné zóny opakovaně napadají. Spojené státy, které se snaží do války nezasahovat, pomohou Bosně a Chorvatsku uzavřít mír, čímž tuto válku ve válce ukončí. V březnu roku 1994 podepisují dohodu o příměří. Obnovují tím Federaci Bosny a Hercegoviny a hlavně obnovují spojenectví v boji proti Srbům.

V roce 1994 se situace začne pomalu měnit. Bosenští Srbové odmítnou mírovou dohodu OSN. Milošević, který nyní pociťuje následky odříznutí od světové ekonomiky, přeruší styky s bosenskými Srby a odmítá jim poslat další zbraně a peníze. Chce si udržet moc nad svou novou zemí a doufá, že si odříznutím bosenských Srbů, kteří tyto krutosti páchají, získá Západ a ten s ním obnoví vztahy. Zvěrstva bosenských Srbů však pokračují i bez Miloševićovy podpory.

Páchají zvěrstva po celé zemi. Nejsou to však jen Srbové. I Bosňáci a Chorvaté se uchýlili k páchání strašlivého násilí na civilním obyvatelstvu. Zatímco válka zuří, NATO dál udržuje bezletovou zónu. Sestřelení srbského letadla ho znovu vtáhne do konfliktu a Srbové jsou stále troufalejší. Bývalý prezident Jimmy Carter v Bosně vyjedná čtyřměsíční příměří. To je až na pár výjimek dodrženo, ale časem vyprší.

Na novém se nedohodnou a válka je zpět. Srbům se podaří ukrást OSN těžké zbraně a použít je k zabíjení civilistů. NATO posílí své letecké útoky, ale Srbové si jako rukojmí vezmou mírové jednotky OSN a sestřelí americký letoun F-16. Tohle všechno srbské jednotky velmi povzbudí. Dlouhodobě ovládají přibližně 70 % Bosny a bez větších následků vytlačily i mírové jednotky OSN.

Cítí příležitost provést jednu poslední velkou ofenzívu, skončit tak válku a zajistit si celou zem. Stačí obsadit bezpečné zóny OSN, vytlačit mírové jednotky a pak se zmocnit Sarajeva. Zaměří se na Srebrenici, bezpečnou zónu OSN, kde se ukrývá téměř 10 000 Bosňáků. OSN jim zabavila zbraně. Nejsou ozbrojení, ale chrání je jednotky OSN.

11. července 1995 vpochoduje do města 2 000 srbských vojáků. Jednotky OSN nekladou žádný odpor. Rozhodly se zachovat neutralitu a místo samotných lidí brání zásoby a potraviny. Jednotky OSN ale tvořilo pouze 370 nizozemských vojáků. A to bylo stejně málo. Někteří z nich ustoupí a některé zajmou. Srbské jednotky pak shromáždí 8 000 bosňáckých mužů a chlapců a začnou je systematicky popravovat.

Jde o největší genocidu v Evropě od druhé světové války. Nebojte se, pomalu. První jdou ženy a děti. Nebojte se. Nikdo vám neublíží. OSN přeživší nechala napospas, a tak prchají před násilím ve Srebrenici. Prchají pryč a vypráví přitom o těchto masových vraždách. OSN později tvrdí, že Ženevské úmluvy porušili všichni, ale srbskou ofenzívu označí za „systematické etnické čistky“.

Spojené státy už nemohou dál jen nečinně přihlížet. Koncem roku 1995 se tedy Clintonova administrativa rozhodne konat. Jednotky OSN se mají z Bosny stáhnout. A to pod ochranou USA s NATO. Plán rovněž zajišťuje, že USA bude moci Bosně posílat zbraně. USA následně navrhne mírový plán, který by Bosnu rozdělil na dvě části. Jednu pro Srby a druhou pro Bosňáky. Ty by měly určitou míru autonomie a Bosňáci by kontrolovali 51 % země. Obě strany plán zvážily, ale boje pokračovaly.

Mezinárodní společenství se pevně postavilo na jejich stranu, a tak Chorvaté v roce 1995 provedou úspěšnou ofenzívu, a získají tak od Srbů zpět značnou část území. A na síle získali také Bosňáci. Poměr sil se mění. Srbové tak znovu musejí vyjednávat. Válka se obrací proti nim, a tak po mnohých jednáních podepíší v roce 1995 spolu s prezidenty Chorvatska a Bosny Daytonskou dohodu.

Jménem všech, kteří chtěli, aby byl uzavřen mír. Viděli jste, co válka způsobila, a víte, co může přinést mír. Právě tato dohoda určila hranice, které dnes dělí zemi na dvě části. Federaci Bosny a Hercegoviny, kde žijí převážně Bosňáci a bosenští Chorvaté, a Republiku srbskou, kterou obývají převážně bosenští Srbové. Ta je částečně nezávislá, má vlastní politický systém a soudnictví, ale stále je součástí Bosny a Hercegoviny.

Je po válce. Vyžádala si přibližně 100 000 obětí. Miliony dalších musely opustit své domovy, většinou to byli Bosňáci. Mezinárodní trestní tribunál OSN nakonec za různé válečné zločiny odsoudil 161 osob. Milošević byl odsouzen za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Dostal doživotí, ale zemřel dříve, než k trestu mohl nastoupit.

Válka zemi změnila a prohloubila etnické konflikty, které stály u jejího počátku. Dnes spolu Bosňáci, Srbové a Chorvaté žijí v relativním míru, ačkoli země čelí novým hrozbám. Hrozbám, kterým čelí velká část světa. Rostoucí nacionalismus, projevování úcty k bývalým srbským válečným zločincům a volání po srbské nezávislosti. Zvěrstva spáchaná během tohoto konfliktu jsou zde stále ještě cítit, a to jak z fyzických škod na zemi, tak hlavně z tváří a myslí zdejších lidí.

Tenhle příběh je komplikovaný a je v něm spoustu emocí. Někdo určitě nebude souhlasit s tím, jak jsem některé věci řekl, ale vážně jsme se snažili být spravedliví, faktičtí a dát o věci co nejlepší přehled. Jak už jsem řekl, hledání sponzorů pro tyhle videa není vůbec snadné. A já si skutečně vážím těch, kteří dají odběr na Nebule. Dávám tam všechny svá videa bez reklam a s týdenním předstihem. Takže už tam je video na další týden. Odběrem za 2,50 dolaru měsíčně přispíváte přímo nám a my pak můžeme natáčet videa jako tohle.

Nedostanete jen dřívější přístup k mým videím. Dostanete zároveň přístup ke spoustě dalšího úžasného obsahu. Úplně bez reklam a s vědomím, že podporujete přímo tvůrce. Na Nebulu se dívám asi nejvíc. V podstatě tam přešli všichni moji oblíbení youtubeři. A tvoří obsah, který je jen tam. Třeba RealLifeLore tam má skvělou sérii jménem Moderní konflikty.

Velmi podrobný náhled na to, jak se v dnešní době vedou války. Wendover Productions má taky obsah, který najdete jen na Nebule. PolyMatter má sérii o Číně. A takhle kvalitní a unikátní série opravdu najdete jen na Nebule. Je to vážně výhodné. Buď 2,50 měsíčně na rok, nebo trochu víc po měsících a znovu připomínám, část odběru jde rovnou nám tvůrcům. A to nám umožňuje tvořit dál. Musím vám říct o příštím videu o mapování Antarktidy.

Bylo to jedno z nejnáročnějších videí, které jsem kdy natočil. Použili jsme nejnovější mapovací techniky, tenhle papírový glób, na kterém jdou vidět cesty kapitána Jamese Cooka na jižní polokouli. Byl to vážně skvělý projekt, který nám zabral spoustu času. A už teď se na něj můžete podívat na Nebule. A tak nám vaše kliknutí na odkaz v popisku a odběr na Nebule může pomoct jako nikdy. Moc si vážím toho, že nás sledujete. Doufám, že se vám video s mapou líbilo.

Chceme jich dělat víc. Ve Voxu jsem je měl rád, pak mě to přešlo, ale rád bych se k nim zase vrátil. Určitě mi do komentářů napište, jestli se vám tenhle formát líbí, jakým konfliktům se podle vás mám věnovat a jaké složité problémy mám zmapovat. To je všechno, máme spoustu projektů, spoustu opravdu zajímavých příběhů, které vás čekají v příštích týdnech, nebo o týden dřív, když nám dáte odběr na Nebule. Tak jo, mějte se. Překlad: Josef Tetour www.videacesky.cz