Proč je tak málo městských států?

Monako, tato malá tečka u Středozemního moře, je asi nejznámější kasiny a závody Grand Prix. Ale Monako je kromě nápadného bohatství zvláštní zemí i svou rozlohou, je to druhá nejmenší země na světě, na ploše pouhých 2,2 km². Je maličké, menší než Central Park v New Yorku, ale se 38 000 obyvateli je nejhustěji obydlenou zemí. Počet lidí se zdvojnásobí, když přijedou pracovníci z Francie.



Monako má také nejvyšší HDP/os. a zhruba 166 000 dolarů na obyvatele. Je jedinečné tím, že je jedním ze zbývajících městských států na světě, zemí, které jsou velké jako město. Pravými městskými státy jsou kromě Monaka jen Singapur a Vatikán, i když Macao a Hongkong jsou historicky autonomní a víceméně nezávislé. Dříve byly městské státy běžnější, pobřeží Středozemního moře jimi bylo poseté, ale zůstalo pouze Monako. Proč byly dříve městské státy běžnější?



Jaké podmínky nutně potřebují k rozvoji? A může dnes, kdy si tyto oblasti vybudovaly značné bohatství a moc, přijít nová éra městských států? Podíváme se na seznam městských států, opravdu nezávislé jsou tři: Monako, Singapur a Vatikán. Nepovažuji Vatikán za pravý městský stát, je to spíše enkláva, protože je pouze částí Říma.



Tady vidíte státy, které jsou do určité míry autonomní, i když nejsou plně nezávislé. Můžete si všimnout, že všechny leží na nebo u pobřeží. To asi nepřekvapí, vždyť většina velkých měst leží u pobřeží, ale pobřeží jsou pro ně životně důležitá. To je 1.



pravidlo městských států: BÝT NA POBŘEŽÍ (nebo u řeky blízko pobřeží) Proč by moderní městský stát vznikl spíše v New Orleans než ve Wichitě? Musíme se podívat na počátky městských států ve starověku. Jedny z nejstarších městských států založili Féničané u Středozemního moře, například Týros nebo Kartágo. Státy utvořily volnou obchodní unii nezávislých městských států u Středozemního moře i dál u pobřeží Atlantiku.



Pravidlo č. 2: ZALOŽIT MĚSTSKÝ STÁT NA OBCHODU Takové státy vzkvétají, protože jim půda nedá možnost zbohatnout. Obchodem s medailemi a jídlem se státy z jiných oblastí města bohatla a zvýšila se úroveň života jejich obyvatel. Městské státy té doby byly promyšlené stroje na bohatství. Umožňovala to jejich velikost a systém vlády. Vládnout velké zemi, která nemá dost přírodních zdrojů, není efektivní využití kapitálu.



Mocné vnitrozemské státy a říše existovaly i tehdy, někdy byly bohatší než státy na pobřeží, ale mnoho městských států leželo na dobře chráněných místech, na ostrovech či poloostrovech, které lze těžko dobýt. To je 3. pravidlo: MĚSTSKÝ STÁT JAKO GEOGRAFICKÁ PEVNOST A zapomeňte na dobývání z moře, protože mají nebezpečné námořnictvo.



Na moři byli jako doma. Sousední městské státy často spolupracovaly v obraně. Féničané zakládali městské státy u Středozemí, ale až Řekové jejich koncept zdokonalili. Řecko se nehodí na rozsáhlé zemědělství, je tu neúrodná půda, nedostatečné srážky a kopcovitá krajina. Města se pro přežití musela obrátit k moři. Nedobytné městské státy byly i na mnoha ostrovech a poloostrovech.



Prominentní státy vlastnily i vnitrozemí, ale byly brány za malé národy. Třeba Attika, větší oblast okolo Athén, je stejně velká jako dnešní Lucembursko. Není náhoda, že řecká demokracie vznikla v městském státu. Řekové věřili, že se nejlépe vládne městu. Aristotelés tvrdil, že větší uspořádání než ve formě městského státu není možné. Věřil, že podíl na řízení státu není jen právo, ale povinnost. Město umožňovalo dostatečné sociální vazby k porozumění konceptu státu.



Řekové nijak netoužili vytvářet z měst větší národy nebo říše. Bohužel pro ně však říše přišla k nim. Nedaleko v Itálii začínal mít městský stát Řím imperiální ambice a na konci republiky už vládl jak na zemi, tak na moři. Všechny městské státy u Středomoří ovládl Řím a tím skončila jejich první éra. Až po pádu Římské říše městské státy znovu vstaly z mocenského vakua, čímž se dostáváme ke 4.



pravidlu: BÝT DÁL OD VELKÝCH ŘÍŠÍ A VLASTNÍCH NEPŘÁTEL Městské státy jako Florencie, Milán a Benátky ve středověku vzkvétaly, zmáčknuté mezi Svatou říší římskou a sídlem papeže v Římě, prosperovaly díky nejasnosti, kdo tam vládne. Vlády těchto států se střídaly mezi republikou a monarchií, ale stovky let to byla nezávislá města. To je doba Medicejů ve Florencii, kdy Machiavelli píše díla o tehdejší politice.



Na severu začaly vznikat městské státy u pobřeží dalšího moře, Baltského. Lübeck, Danzig a Hamburg byly od 14. do 17. století prominentními městy. Jako starověké městské státy prosperovaly díky obchodu. Neměly zemědělské podmínky jako italské městské státy na jihu, proto obchodovaly se dřevem, voskem, jantarem, obilím a kůžemi. Vytvořily i unii založenou na obchodu a vzájemné obraně, zvanou Hanza.



Dokonce zakládaly enklávy a přístavy v městech mimo Hanzu, třeba Londýn. Byly opevněné se sklady, kostely a domy pro pracovníky. A jsou příkladem všech čtyř pravidel úspěšných městských států. Všechny jsou u pobřeží, schopné obrany a obchodují. Větší mocnosti v okolí se nespojily do říší, takže mohly svobodně obchodovat. Tato éra městských států skončila podobně jako ve starověku.



Pro expandující říše byly městské státy na autonomii malé. Prusko, Švédsko a Rusko nakonec Hanzu ukončily, ale Lübeck, Hamburg a Brémy si nechaly v oficiálním názvu „hanzovní město“. Hamburg a Brémy jsou malé německé spolkové země velikosti městských států, ale nejsou samozřejmě nezávislé. Představa moderního národního státu změnila i městské státy. Vestfálský mír roku 1648 ukončil ničivou třicetiletou válku a pomohl formulovat pojem národů s jasnými hranicemi.



Národy byly větší než městské státy. Národy, kterým se posunuly hranice, se asimilovaly nebo zanikly, ale hlavní jednotkou nezávislosti byla země, ne městský stát. A jak tedy přežilo Monako? Projdeme si pravidla úspěchu městských států Monako je u pobřeží a staré město je chráněné na skalnatém poloostrově. Jako daňový ráj pro bohaté se ekonomicky zaměřuje na kasina a turismus. 4.



pravidlo je vždy ošemetné. I Monako s ním mělo problémy. Bylo obsazeno Napoleonem i Mussolinim, ale pokaždé obnovilo nezávislost. Dnes spoléhá v obraně na Francii. Právě zestručňuji dějiny Monaka a do odkazu dám víc historických faktů. A když jsou Monako a Singapur městské státy, proč ne i jiná města? Objevily se i argumenty, že doba národních států možná končí a začne doba městských států.



Tento argument se točí kolem rozvoje internetu, národní hranice jsou v době digitální propojenosti minulostí a nemají takový vliv na život. Žijeme v globalizovaném světě, kde můžeme komunikovat s kýmkoli kdekoli. Internet může být nové Středomoří, moře pro dnešní obchod a spojení. Bude méně záležet na tom, kde města jsou a který národ tam žije. A svět se prudce urbanizuje, nyní žije 55 % lidí ve městě, do roku 2050 jich má být 68 %.



Zní to pěkně, ale asi bude těžké úplně přejít na městské či regionální státy. Většina mého skepticismu se týká jejich vzniku. Instituce národního státu nedovolí odtržení městského státu, zejména když žije většina národa ve městech. Ale je možné, že kdyby národní vlády daly městům větší autonomii, v budoucnu by pro naši identitu mohlo být důležitější město než země.



Co si myslíte vy? Napište do komentářů. VLAJKA MĚSTA CHICAGA Překlad: Lukkul www.videacesky.cz