Daniel Amen: Nejdůležitější ponaučení z 83 000 snímků mozku

Moje dnešní přednáška bude pojednávat o tom jediném, nejdůležitějším ponaučení, které jsme já a moji kolegové získali zkoumáním 83 tisíc snímků mozku. Nejprve bych to celé rád zasadil do kontextu. Jsem prostřední ze sedmi dětí. Táta vždycky říkal, že jsem samorost, což pro něj neznamenalo nic dobrého. V roce 1972 mě oslovila armáda.

Byl jsem vycvičený jako zdravotník a tam se také zrodila má láska k medicíně. Ale jelikož jsem nenáviděl myšlenku, že by na mě někdo mohl střílet nebo bych spal v blátě, rekvalifikoval jsem se jako radiologický laborant a propadl lékařským zobrazovacím metodám. Jak říkával náš profesor, jak můžete něco vědět, když se nepodíváte? V roce 1979, když jsem byl ve druhém ročníku na medicíně, jednu moji příbuznou začaly přepadat myšlenky na sebevraždu.

Vzal jsem ji ke skvělému psychiatrovi. Časem jsem si uvědomil, že jestli jí pomohl, a on jí pomohl, nejenže jí to zachránilo život, ale pomohlo to i jejím dětem, ba dokonce i jejím budoucím vnoučatům, protože je bude vychovávat někdo, kdo bude šťastnější a vyrovnanější.

Zamiloval jsem se do psychiatrie, protože jsem si uvědomil, že je v tom potenciál pomáhat celým generacím lidí. V roce 1991 jsem byl poprvé na přednášce o SPECT. Je to metoda z oboru nukleární medicíny, která zobrazuje průtok krve a aktivitu, zkoumá, jak pracuje váš mozek. Metoda SPECT byla popsaná jako způsob, jak pomoci psychiatrům získat informace, aby mohli pomoci svým pacientům.

Na té jedné přednášce se moje dvě profesní vášně, lékařské zobrazovací metody a psychiatrie, spojily, a abych byl upřímný, změnilo mi to život. Během následujících 22 let jsme já a moji kolegové dali dohromady největší světovou databázi snímků mozku, které souvisí s chováním, od pacientů z 93 zemí. SPECT nám v podstatě říká o mozku tři věci.

Jeho aktivita je buď v normě, příliš vysoká, nebo příliš nízká. Tady jsou snímky zdravého mozku. Snímek vlevo zobrazuje vnější povrch mozku, zdravý mozek vykazuje plnou a symetrickou aktivitu. Na barvě nezáleží, důležitý je hlavně ten tvar. Na snímku vpravo zobrazuje červená barva oblasti s vysokou aktivitou, u zdravého mozku to většinou bývá někde v jeho zadní části. Tady je snímek zdravého mozku v porovnání s mozkem po dvou mrtvicích.

Můžete si všimnout těch děr a mezer v aktivitě. Tady vidíte, jak vypadá alzheimer. Zadní část mozku je poškozená. Věděli jste, že Alzheimerova choroba se začíná ukazovat na mozku 30 až 50 let před tím, než se projeví první příznaky? Tady je snímek poraněného mozku. Mozek je měkký a lebka je velice tvrdá. Mozek drogově závislého. Skutečný důvod, proč nebrat drogy?

Poškozují váš mozek. Obsedantně kompulzivní porucha, přední část mozku obvykle pracuje až moc, takže lidé nedokážou zastavit své myšlenky. Epilepsie, při které obvykle pozorujeme oblasti se zvýšenou aktivitou. V roce 1992 jsem se zúčastnil celodenní konference o SPECT. Bylo to naprosto úžasné. Odráželo to naše vlastní rané zkušenosti s používáním SPECT v psychiatrii. Na té samé konferenci si však vědci začali hlasitě stěžovat, že kliničtí psychiatři, jako jsem já, by neměli používat snímky, že ty jsou určené jen a pouze pro jejich výzkum.

Vzhledem k tomu, že jsem samorost, podivín a mám klinické zkušenosti, řekl bych, že to je opravdu pitomá myšlenka. Bez zobrazovacích metod by psychiatři stále diagnostikovali jako v roce 1840, když Abraham Lincoln trpěl depresemi, jenom by s pacienty hovořili a hledali skupiny příznaků. Zobrazovací metody nám ukazují lepší způsob. Věděli jste, že psychiatři jsou jediní lékařští odborníci, kteří vlastně nikdy nevidí orgán, který mají léčit?

Přemýšlejte o tom. Kardiologové se dívají, neurologové taktéž. Stejně tak ortopedové. V podstatě všichni ostatní specialisté se mohou podívat, pouze psychiatři hádají. Před snímkováním jsem si vždycky připadal, jako bych na své pacienty házel ve tmě šipky.

Některým jsem přitom ublížil, což mě vážně děsilo. Existuje důvod, proč má většina psychofarmak na obalu varování. Dejte je špatné osobě, a můžete způsobit opravdovou katastrofu. Hned na začátku nás snímky naučily spoustu užitečných věcí, například to, že poruchy jako ADHD, úzkosti, deprese nebo závislosti nejsou jednoduše jednotlivé poruchy v mozku, ale všechny z nich mají mnoho typů.

Například tady vidíte dva pacienty, oběma diagnostikovali těžkou depresi. Měli prakticky totožné příznaky, ale úplně jiné mozky. Jeden vykazoval nízkou aktivitu, ten druhý naopak příliš vysokou. Jak byste vůbec mohli vědět, co pro ně udělat, aniž byste se na ně podívali?

Léčba musí být šitá na míru jednotlivým mozkům, ne skupinám příznaků. Práce se snímky nás také naučila, že lehká zranění mozku byla hlavní příčinou psychických onemocnění, která zničila lidem život. A víceméně o tom nikdo neměl ani tušení, protože by přišli k psychiatrovi s věcmi, jako jsou poruchy nálad, úzkosti, deprese nebo nespavost.

Nikdy by se nepodívali, takže by to nikdy nezjistili. Tohle je mozek patnáctiletého chlapce. Když mu byly tři roky, spadl ze schodů, a přestože upadl do bezvědomí pouze na pár minut, nebylo vůbec nic mírného na důsledcích, jaké tohle zranění mělo na chlapcův život. Když jsem ho poznal, to už mu bylo 15, zrovna ho vyhodili už ze třetího léčebného programu kvůli chování.

Potřeboval podstoupit léčbu mozku, a ne dostávat další léky, které po něm stříleli od pasu, nebo behaviorální terapii, což, když o tom tak přemýšlíte, je opravdu kruté. Naordinovat mu behaviorální terapii, když chování je jen projevem problému, ne problém samotný. Vědci zjistili, že nediagnostikovaná poranění mozku jsou hlavní příčinou bezdomovectví, závislostí na drogách a alkoholu, depresí, panických atak, poruch pozornosti a sebevražd.

Jsme na nejlepší cestě ke katastrofě, stovky tisíc vojáků se vrací z misí v Iráku a Afghánistánu a v podstatě nikdo nekontroluje, jak jim funguje mozek. Jak jsme pokračovali v práci se SPECT, kritické ohlasy byly čím dál větší. Stejně tak ponaučení.

Soudci a obhájci se na nás obraceli, aby pochopili chování kriminálníků. Do dnešního dne jsme dělali snímky u 500 zločinců, z nichž 90 byli vrahové. Naučili jsme se, že lidé, kteří dělají zlé věci, často mívají poškozený mozek. Žádné překvapení. Překvapilo nás ovšem to, že mnoho z těchto poškozených mozků by bylo možné vyléčit. Taková radikální myšlenka.

Co kdybychom poškozené mozky posuzovali a léčili, místo abychom je drželi v toxickém a stresujícím prostředí? Ze zkušenosti můžu říct, že bychom mohli ušetřit obrovskou spoustu peněz, kdybychom zařídili, aby tito lidé lépe fungovali. Kdyby po opuštění věznice mohli začít pracovat, podporovat svoji rodinu a platit daně. Dostojevskij řekl: „Společnost bychom neměli soudit podle jejího chování ke svým nejlepším členům, ale podle toho, jak se chová ke kriminálníkům.“ Místo pouhého zločinu a trestu bychom měli přemýšlet o zločinu, posouzení a léčbě.

Takže po 22 letech a 83 tisících snímků to největší ponaučení, které jsme já a moji kolegové získali, je to, že můžete doslova změnit lidský mozek. A když to uděláte, změníte těm lidem život. Nemusíte žít s mozkem, který máte.

Můžete ho vyléčit a my to můžeme dokázat. Já a moji kolegové jsme provedli první a největší studii o aktivních a bývalých hráčích NFL. Poukazuje na závažná poškození mozku u hráčů v době, kdy NFL tvrdila, že neměla tušení, jestli hraní fotbalu způsobuje dlouhodobé poškození mozku. Ve skutečnosti to prostě vědět nechtěla. Žádné překvapení.

Když vezmete pár pozorných devítiletých dětí, řeknete jim, že mozek je měkký, má konzistenci másla a že je uložený v tvrdé lebce s mnoha ostrými kostnatými výčnělky, 28 z 30 devítiletých dětí vám řekne, že to zřejmě pro život není ten nejlepší nápad. Ovšem to, co nás vážně nadchlo, byla druhá část té studie, kde hráči podstoupili léčebný program zaměřený na mozek.

Dokázali jsme, že 80 % z nich je možné uzdravit nebo zlepšit, co se týká průtoku krve, paměti a nálady, že nejste odkázaní na mozek, který máte, ale můžeme ho uzdravit v našem léčebném programu. Je to vzrušující. Jsem nadšený. Umění zvrátit poškození mozku je úžasná a zcela nová hranice, ale důsledky jsou mnohem rozsáhlejší. Tohle je snímek mozku náctileté dívky s ADHD.

Ubližovala si, propadala ve škole a hádala se s rodiči. Když jsme jí uzdravili mozek, rázem začala místo čtyřek a pětek dostávat jedničky a dvojky a byla emočně mnohem stabilnější. Tohle je snímek mozku Nancy. Diagnostikovali jí demenci. Lékař řekl jejímu manželovi, že by pro ni měl najít domov, protože zhruba do roka zapomene jeho jméno.

Nicméně, po intenzivním mozkovém rehabilitačním programu na tom byl její mozek lépe a stejně tak její paměť. Po čtyřech letech si Nancy pořád pamatuje manželovo jméno. Můj oblíbený příběh, který tohle dokazuje, je Andrew, devítiletý chlapec, který napadl dívku na baseballovém hřišti bez zjevného důvodu. V té době také kreslil obrázky sebe sama, jak visí ze stromu nebo jak střílí po ostatních dětech.

Andrew byl jako Columbine, Aurora a Sandy Hook, byl na cestě k tomu. Většina psychiatrů by Andrewa dopovala léky, jako to dělali s Ericem Harrisem a ostatními masovými vrahy před tím, než spáchali ty hrůzné činy, ale snímky ze SPECT mě naučily, že se musím podívat na jeho mozek, místo abych na něj potmě házel šipky, abych pochopil, co potřebuje.

Snímek ze SPECT ukázal cystu o velikosti golfového míčku, která se nacházela v jeho levém spánkovém laloku. Žádné množství léků ani terapie by Andrewovi nepomohly. Když mu tu cystu vyoperovali, jeho chování se zcela vrátilo do normálu. Znovu se stal tím milým, laskavým chlapcem, kterým chtěl vždycky být.

Teď, o 18 let později, Andrew, který je mimochodem můj synovec, má vlastní dům, chodí do práce a platí daně. Protože někdo si dal tu práci a podíval se na jeho mozek. Stal se z něj lepší syn a stane se z něj lepší manžel, otec a dědeček. Když máte to privilegium změnit něčí mozek, nezměníte tím pouze jejich život, ale máte možnost změnit i následující generace.

Jsem doktor Daniel Amen. Děkuji za pozornost. Překlad: Marky98 www.videacesky.cz