Akce v Africe, Číně, Albánii i na moři

Máš tři esa? To ti přeju. Aha, taková esa ne. Tak to není vůbec dobrý. Tak jo. 21. března 1941. Je dobré mít rozvědku, že? Špehy a agenty, kteří mohou pozorovat nepřítele, nebo možné budoucí nepřátele, abyste věděli, co mají za lubem.



Ale problém je, že vám rozvědka k ničemu není, pokud jí nevěříte. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Američané schválili zákon o půjčce a pronájmu. Američané mohou dodávat jiným zemím, především Británii, neomezeně válečného materiálu, i když na něj nemají peníze. Ve východní Africe pokračoval postup Nigerijců.



Němci nadále posílali vojáky do Bulharska v přípravě k invazi do Řecka. A Italové z Albánie zahájili novou ofenzívu proti Řekům. Tato ofenzíva se však uprostřed tohoto týdne zataví. Jednotky řecké 1. divize, které od 9. března opakovaně zadržely Italy v bitvě o Kopec 731, jsou 17. března konečně vystřídány 17. divizí. 19. března to Italové zkusí znovu a zvládnou dobýt kus Kopce 731, ale řecký protiútok je zažene zpět.



Útoky a ostřelování budou pokračovat do 24. března, kdy Mussolini ofenzívu odvolá. Italové přijdou celkem o 12 000 vojáků, mrtvých a raněných, a nezískají vůbec nic. Řekové mají ztráty poloviční. A bitva o Kopec 731 je někdy nazývána Verdunem řecko-italské války. To jsem říkal minule. Nejen kvůli úporné obraně, ale také kvůli krutému boji na blízko a proměně terénu, kterou zapříčinilo dělostřelectvo a která připomíná francouzský Verdun.



Bitva samozřejmě pozvedla řeckou morálku a národní hrdost, ale měla také stinné stránky, že obránce příliš vyčerpala a zapříčinila nebezpečný nedostatek dělostřeleckých granátů a munice. Nejen to. Kvůli této bitvě Řekové nemohli posílit jiné části fronty. Zejména ty, které budou zanedlouho čelit Němcům. Ti pravděpodobně zaútočí z Bulharska.



Německé vrchní velení chce k útoku využít jugoslávský železniční systém. Jugoslávský regent princ Paul nabídkám připojit se k Ose měsíce odolával. Ale po setkání s Hitlerem minulý týden si uvědomil, že si musí vybrat mezi Německem a Británií. A popravdě, co mu může Británie nabídnout? Tento týden na setkání v královském paláci v Bělehradu oznámí, že je připraven přistoupit k Paktu tří a dovolit německým vojákům projít jeho zemí.



Čtyři ministři na protest rezignovali a zanedlouho vyšli lidé do ulic, kde vyjádřili silný odpor k Německu. Ale Paul nemá moc na výběr, pokud chce zemi ochránit před invazí. Oficiálně se Jugoslávie k Paktu připojí příští týden ve Vídni. Ale německé jednotky nejsou v pohybu jen na Balkáně. 17. března přesune Hitler obrněné jednotky skupiny armád jih do Krakova. Britové se o tom doví ze šifrovaných zpráv. Ten samý den se německé letadlo objevilo nad baltským přístavem Liepāja.



Sovětský námořní velitel nařídil letadlo sestřelit. Ale Josef Stalin to zamítl a rozkaz zrušil. A když německé průzkumné letadlo nouzově přistálo u přístavu, zachránili pilota, dali mu najíst, natankovali mu letadlo a zamávali na cestu domů. Stalin nechce Němce nijak vyprovokovat. Přesto 20. března jeho vyslanec ve Washingtonu DC obdrží několik zpráv o nepopiratelném německém úmyslu zaútočit na SSSR.



Stalin neví, kdy k útoku dojde. Nebo ví? Rovněž 20. března šéf HRS, ruské rozvědky, generál Filipp Golikov, pošle zprávu podrobně popisující Hitlerův záměr zaútočit ze tří směrů. Jmenuje velitele a píše, že invaze začne 20. května. Ale v závěru píše: „Zvěsti a dokumenty, že toto jaro určitě napadnou SSSR, by měly být považovány za dezinformace přicházející od Angličanů, nebo možná od německé rozvědky.“ A Golikovova zpráva začíná slovy, že britské a americké rozvědky „mají nepochybně za cíl zhoršit vztahy Sovětského svazu a Německa.“ V pár věcech se plete.



A Němci jsou v pohybu také v severní Africe. Tam se pohybovali od poloviny února a Erwin Rommel tam organizoval uskupení na zabezpečení Tripolisu. Před pár týdny jsem říkal, jak tamní jednotky Británie a Commonwealthu byly oslabeny posláním jednotek do Řecka.



To se trochu změnilo. Tři indické motorizované jízdní pluky dorazily do Martuby, kde můžou teoreticky odrazit útok ze severu i jihu. Ale nemají tanky ani protitankové zbraně. Podpůrná skupina 2. obrněné divize brání Mersa Bregu. Pět pěších praporů 3.



australské divize brání Benghází a Jebel. Nemají dělostřelectvo, průzkumníky nebo signálovou rozvědku. Zbytek vojáků je v Tobruku bez nedostatku vozidel, takže nejsou pohybliví. Ale i Rommel zažíval problémy s vozidly. Většina německé výroby vozidel je určena na invazi do Sovětského svazu. Přesto jeho počty narůstají. Nyní má německou 5. lehkou motorizovanou divizi a italskou obrněnou divizi.



Ale jen s polovinou tanků. Se čtyřmi italskými pěšími divizemi má zhruba 50 000 mužů. Lehká divize má přes 150 lehkých a středních tanků. Střední taky s 50mm dělem budou hlavní údernou silou. Má pár 88mm děl, protileteckou jednotku a motorizovanou pěchotu s protitankovými zbraněmi. Na svoji velikost je to mocné a hlavně mobilní uskupení. Jeho rozkazy jsou jednoduché, zabezpečit Tripolis. Ale nyní, s vojáky rozmístěnými od El Agheily k Maradě, je už splnil.



Takže plánuje v květnu zahájit ofenzivu, znovudobýt Kyreneiku a poté napadnout Egypt a obsadit Suezský průplav. A tento týden pokračují v Africe také spojenecké ofenzívy. 16. března obsadil britský námořní útok přístav Berbera. Poté postoupili do vnitrozemí a 20. března dobyli Hergeisu. Dále ve vnitrozemí okupace Jijigy jednotkami, které z jihu urazily více než 1 000 kilometrů, značí konec bojů v rovném terénu buše a začátek bojů v horách.



To znamená, že klíčová efektivita britských obrněných aut už tak efektivní nebude. Nigerijci hledají, kudy by obešli Mardský průsmyk. Nic ale nenašli, a tak se rozhodli, že na průsmyk 23. března zaútočí. Avšak ráno 21. března dostali zprávu, že se Italové chystají ustoupit, a tak se rozhodli zaútočit hned. Následné boje o průsmyk jsou tuhé a trvají celý den, ale skončí nerozhodně.



Ale když se Nigerijci další ráno vzbudili, nepřítel byl pryč, neboť se v noci stáhl. I když Mardský průsmyk padl, leží na cestě k Hararu další překážky. 20. března se obrněná auta z Jijigy spojila s vojáky postupujícími z Berbery. Dále na severu začíná 15. března poslední část bitvy o Keren, která začala před měsícem a poté se proměnila v pat. Večer 14.



března RAF zničila vlak, který vyjel z Asmary Keren posílit. Ve 40 vagónech vezl 30 000 dělostřeleckých granátů. 16. března 5. indická divize dobyla pevnost Dalo Goroda jižně od cesty do Kerenu. Zvládli ji udržet po zbytek týdne, i když byli vystaveni nepřátelské palbě ze tří stran a jim samotným docházelo jídlo a munice. 4. indická divize však nedokázala dobýt vrcholy a hřebeny Sanchillu a utrpěla těžké ztráty. 25.



března má začít finální útok. A už tento týden zahajují velký útok Japonci. 14. března poslali tři uskupení, více než 50 000 vojáků XI. sboru, z Anji a říční oblasti proti Nančanu, dobýt Šanggao a zničit čínskou nacionalistickou 19. armádu. Japonci ho následující den obsadili, ale čínské letecké útoky zničily jejich zásobovací trasy a zásoby munice a jídla. To japonský postup zpomalilo a Číňané se mezitím zakopali a opevnili.



Japonci zaútočili znovu 17. března, ale to už proti nim stálo 100 000 Číňanů a tři obranné linie zákopů. Útočníci neprorazili ani skrze první linii. Zakopané čínské kulomety jim způsobily těžké ztráty. Následující den zaútočili pod kouřovou clonou, došli k linii a následovaly kruté boje na blízko. Obě strany utrpěly těžké ztráty a Japonci první obrannou linii prolomili.



Na zbytek týdne boje utichly, protože Japonci zavolali o posily. A Číňané přesouvají muže a materiál ze třetí linie do druhé. No, to je jedna verze. Dick Wilson píše: „15. března vyrazilo 50 000 Japonců z Anji a zpoza řeky Han naproti Nančanu. O čtyři dny později přešlo 8 čínských divizí do protiútoku a po třídenní bitvě se Japonci stáhli. Mezitím japonské levé křídlo postupovalo podél řeky Jin, ale spolu s dalšími jednotkami bylo obklíčeno Číňany.“ Tak či tak to pro Japonce není dobrá zpráva.



I Němce tento týden potkaly špatné zprávy, a to na moři. 17. března jsou ponorky U-99 Otty Kretschmera a U-100 Joachima Schepkeho potopeny v bitvě se spojeneckým zásobovacím konvojem. Kretschmer svoji ponorku potopil sám poté, co byla znehybněna, a i když tři jeho muži zemřeli, on je se zbytkem posádky zajat. Schepke takové štěstí neměl.



Jeho ponorku zasáhly hlubinné nálože a poté byla taranována a potopena, přičemž zemřel on a 37 členů posádky. Zbylých 6 námořníků bylo zachráněno. Během své ponorkové kariéry potopil 34 lodí, možná i víc. Kretschmer 47 lodí. A ztráta těchto ponorkových es čtrnáct dní po smrti Günthera Priena není jen velkou ztrátou, ale tvrdou ranou pro morálku. Tito tři byly nejjasnějšími hvězdami německých ponorkových es. A tím tento týden ukončím.



Týden nových bojů v Albánii a Číně, pokračujícími boji ve východní Africe, přípravami pro boj v severní Africe, Bulharsku a Polsku. A Golikov říká Stalinovi, že zprávy o německém útoku jsou jen anglo-americkou propagandou. Je zajímavé, že to prohlásil náčelník rozvědky. Ale i Stalin minulý měsíc na stranickém sjezdu přiznal, že Golikov není zrovna muž na svém místě, že je naivní a nezkušený.



Takže proč tam je? Několik bývalých náčelníků bylo zastřeleno nebo uvězněno, takže moc kvalifikovaných lidí neměl. A proč říká, že Německo nezaútočí? Možná tomu věří, ale možná jen Stalinovi říká to, co chce slyšet. Bývalý náčelník Ivan Proskurov to nedělal. Před zimní válkou proti Finsku napsal ostrou zprávu o nepřipravenosti armády na boj.



A už minulý červen Stalina varoval, že po pádu Francie začne Hitler připravovat invazi do SSSR. Ale to se neshodovalo se Stalinovou představou, že Hitler bude ctít jejich pakt o neútočení. Takže Proskurov byl vyhozen a nahrazen Golikovem. Pohled do budoucnosti: 4. dubna nechá Stalin Proskurova zatknout. A dále do budoucnosti: V říjnu bude zastřelen.



Možná Golikov ví, co dělá. Jestli chcete vidět epizodu MDV o nedávných Stalinových čistkách, klikněte přímo sem. Členem TimeGhost armády týdne je Douglas Rambort. TimeGhost armáda je to jediné, co nás financuje, takže narukujte do armády na patreon.com nebo timeghostv.tv. Nezapomeňte nás odebírat, zazvoňte na zvoneček, který vypadá nějak takhle, a uvidíme se za týden.