Američané odstupují od striktní neutrality

Takže Němci ne. Co Napoleon? Taky ne? Ani Američané, ani Osmané? Tak kdo? Počkej, to jako fakt? V celé historii? To by mě nenapadlo. 14.



března 1941. Toto je světová válka, a tak se týká všech zemí, i těch neutrálních. Ale jde vidět, že některé neutrální země silně tíhnou k jedné nebo druhé straně, a zřetelně to uvidíte tento týden, když USA spustí půjčku a pronájem. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden zaútočilo britské komando v Norsku, německé ponorkové eso Gunther Prien potkalo na moři svůj osud, Nigerijci postoupili v Italském Somálsku stovky kilometrů, Britové začali přijíždět do Řecka a Němci do Bulharska.



Minulý týden jsem mluvil o Bulharsku, ale co Jugoslávie? Ta se nenechala zatáhnout do probíhající italsko-řecké války. Minulý rok se Hitler snažil jugoslávské lídry přesvědčit, aby se spojili s ním a s Itálií. Na konferenci 28.



listopadu s jugoslávským ministrem zahraničí Alexanderem Cincar-Markovićem řekl, že plánuje zasáhnout na Balkáně proti Řecku, a jakmile bude Británie vytlačena, budou se moci, však víte, překreslit hranice a Jugoslávie může přes Soluň získat přístup k Egejskému moři, ale po konferenci se žádného posunu nedosáhlo. Poté během plánování operace Marita – nadcházející německé invaze Řecka – německé vrchní velení opakovaně vyzdvihlo jugoslávskou důležitou geografickou pozici, a že by bylo skvělé, kdyby se připojila k mocnostem Osy.



Železnice z Bělehradu do Soluně mezi Jugoslávií a Řeckem by byla naprosto zásadní pro rychlé rozmístění během Marity, stejně jako pro přemístění mužů před začátkem operace Barbarossa – německé invaze do Sovětského svazu – takže o ní měli velký zájem. Přesto se během února Jugoslávie nerozhodla. Minulý týden 4.



března se princ regent Paul setkal s Hitlerem, kde byl spřízněnější, ale kvůli jugoslávské neutralitě odmítal poskytnout Německu nebo Ose vojenskou podporu. A Hitler odpověděl: „V pohodě, pokud přistoupíte k paktu, přepravíme se přes vaše území sami.“ Dobře, to není přesná citace, ale takhle to myslel. Což je zvláštní, protože generálové Jugoslávií opravdu potřebují a čas běží, ale Hitler nechtěl, aby jen na tomto bodě ztroskotala jeho snaha připojit Jugoslávii k Ose.



Taky si myslel, že mohou být přesvědčeni později, aby převezli německé vojáky a zásoby svojí železnicí. Ale navzdory tomu se věci kupředu nehýbaly. Hlavní překážkou se zdál být odpor italskému vměšování se na Balkáně. Nyní se situace dostala do bodu, kdy Benito Mussolini posiloval osádky podél hranic s Jugoslávií. Tak vypadá situace nyní, ale něco se bude změnit, neboť invaze do Řecka začne už za pár týdnů.



Italské vměšování se na Balkáně vstupuje tento týden do nové etapy. 9. března zahajují jarní ofenzivu proti Řekům mezi řekami Devoli a Vjosë. Benito Mussolini osobně přijel do Albánie, aby na průběh dohlížel, a Italové mají 12 divizí – 11 pěších a 131. obrněnou. David Sommerville to popisuje takto: „V taktickém plánu je málo nápaditosti a připomíná první světovou válku.“ V poli velí útoku generál Carlo Geloso a je to rozsáhlý útok proti poměrně krátké frontě – jen 32 kilometrů ve středu řeckých pozic.



Cílem je prolomit řecké linie, dobýt Klisuru a poté pokračovat dál. Stojí proti řeckému II. sboru, který tvoří 17., 5., 1., 15. a 11. divize. Při začátku útoku dopadlo na 6km frontu přes 100 000 dělostřeleckých granátů. Avšak opakované ostřelování a útoky, zvláště proti oblasti pod horou Trebeshinou, Řeky 9.



ani 10. března nevytlačily. 14. března na konci týdne se italský vrchní velitel Ugo Cavallero snaží Mussoliniho přesvědčit, aby útok odvolal, v domnění, že selhal, to se však nestane. Hlavním cílem je Kopec 731 na úpatí Trebeshiny jen 20 km od Klisury. Nejdříve ho bránil jeden prapor řecké 1. divize majora Dimitriose Kaslase, s rozkazem udržet se za každou cenu. A to taky do příjezdu posil udělá. Kaslas dokonce řekl, že pokud někdo ustoupí, osobně ho zastřelí.



Více o tom řeknu příští týden i o celé ofenzivě, ale bitva o Kopec 731 je někdy označována jako Verdun řecko-italské války. Jedna zajímavá poznámka na okraj: Velitel řeckého II. sboru, generálmajor Giorgios Bakos, dostal velení teprve 5. března, jen čtyři dny před začátkem ofenzívy. Bývalý velitel Papadopoulos spolu s dvěma generály z I. sboru silně oponoval příjezdu britské expediční síly do Řecka. Myslí si, že bude moc malá, než aby Řecko ubránila, ale dost velká, aby dala Němcům záminku k útoku – causus belli.



Byli odvoláni ze svých postů a dalšího dne odešli do výslužby. My samozřejmě víme, že Německo na Řecko zaútočí nehledě na to, kolik britských vojáků tam bude. A Němci v přípravě na to právě okupují Bulharsko. Do 9. března dorazily předsunuté jednotky vedoucí pěší divize k řecko-bulharské hranici a do pár dní budou čtyři velitelství sboru, asi 11,5 divizí, na bulharském území.



Bulharsko plánuje prohlásit Sofii otevřeným městem, aby ji uchránilo před jakýmikoliv útoky, takže všechna tamní německá uskupení jsou týlové jednotky. Polní maršál Wilhelm List si zřídil velitelství 12. armády jižně od Sofie, aby navedl jednotky k určeným shromažďovacím bodům u řecké hranice. Celkem budou do Bulharska poslány tři skupiny vojáků, přičemž první dvě právě přijíždějí.



Turecký vyslanec v Berlíně předal Adolfu Hitlerovi odpověď tureckého prezidenta Inönuho na Hitlerovu zprávu z minulého týdne. Ta odkazuje na německo-osmanskou alianci ve Velké válce a doufá v pokračování přátelských vztahů mezi Německem a Tureckem. Třetí skupina německých vojsk je stále v Rumunsku. A kvůli tureckému přístupu se tam Hitler rozhodne šest divizí ponechat k přípravě na invazi do SSSR a ušetřit jim pochod do Řecka. Ale nikdo, jakože opravdu nikdo se nepohybuje tak rychle jako Nigerijci.



Ti stále bleskově postupují Italským Somálskem, tedy aspoň na začátku týdne. Vyšli z pouště a 10. března dobyli Daghabur. Chtěl bych o tomto neuvěřitelném postupu vypíchnout dvě věci: V roce 1940 postupovaly tyto části nigerijské brigády nejrychleji v historii a počet motorizovaných uskupení se samozřejmě odvíjí od zásobování. Daghabur dobyli s obrněními auty a dvěma četami 2. nigerijského pluku, ale všichni ostatní jsou 150 kilometrů pozadu.



Ale ne všechny italské náklaďáky stihly z města odjet a několik jich bylo ukořistěno. Nigerijci teď každopádně musí zastavit, aby doplnili zásoby, avšak za méně než 10 dní urazili 930 kilometrů. A to je dost. A armády Británie a Commonwealthu budou v blízké budoucnosti taky dozásobeny. 11. března podepsal americký prezident Roosevelt zákon o půjčce a pronájmu. Prošel Sněmovnou reprezentantů i Senátem, ale ne bez několika dodatků.



Nyní je časově omezený do června 1943. A prezident má pravomoc převelet lodě jiným zemím bez svolení Kongresu. Návrh zakázat americkým válečným lodím doprovázet cizí konvoje byl zamítnut. Prezident nyní smí „prodat, převést kontrolu, vyměnit, pronajmout, půjčit nebo jakkoliv poskytnout jakékoliv vládě, kterou prezident vnímá za nezbytnou pro ochranu Spojených států, jakýkoliv obranný prostředek.“ Takže Britové, na které zákon primárně míří, mohou od Američanů nakupovat všemožné válečné prostředky bez obav, že nemají hotovost.



Mohou zaplatit až po válce. Británie v tuto chvíli vyrábí více válečného materiálu než USA, avšak dodávky jídla a ropy by se hodily prakticky hned. I když je to celkem nesobecké gesto, má to i stinnou stránku. Británie musí platit hotově, dokud na to má, což znamená, že mnoho britského jmění v USA bude muset být rychle prodáno pod trží cenou.



Británie také nesmí exportovat nic, co půjčkou a pronájmem získala, a Británie taky nesmí exportovat britské zboží, jehož ekvivalent získává půjčkou a pronájmem. Je možné, že to potopí zbytky britského exportního obchodu. To však zjistíme až v budoucnu. 12. března Roosevelt požádá o 7 miliard dolarů do rozpočtu půjčky a pronájmu, což bude schváleno za několik týdnů. Dnes je to zhruba 120 miliard dolarů.



A takový byl týden. Obnovená italská ofenziva na Balkáně, německé armády pochodují Bulharskem, Nigerijci postupují ve východní Africe a Američané nastavují Bitům nový úvěrový limit. Představitelem komise půjčky a pronájmu je Edward Stettinius, ale skutečným šéfem je Harry Hopkins. Je vrchním zahraničním poradcem Franklina Roosevelta, takže Rooseveltova zahraniční politika bude řídit směr půjčky a pronájmu.



A Roosevelt před pár měsíci řekl, že USA musí být arzenálem demokracie. To je velký krok od striktní neutrality. Jugoslávie je tlačena, aby odstoupila od neutrality, a Sovětský svaz přivedou Němci do války přímo. Rost a roste a roste a přes všechny boje, které jsme viděli, může být tato válka stále v zárodku. Jestli chcete vědět, jak se ve 30.



letech vyvíjela interní situace v Jugoslávii, podívejte se na tuto epizodu ze série Mezi dvěma válkami. Patr(e)onem týdne je Phil Toland, Díky Philovi a dalším členům TimeGhost armády tento pořad stále běží. Z ničeho jiného peníze nemáme. Takže narukujte na patreon.com nebo timeghost.tv. Nezapomeňte nás odebírat, zazvoňte na zvoneček a uvidíme se za týden.