Zpět na seznamDruhá světová válka5.0 (17 hodnocení)
Dr. InkPublikováno: 6 let
Načítám přehrávač...
Barbarossa a postup Britů v Africe
12:00
5.5K zhlédnutí
Dr. InkNěmecký invazní plán do SSSR dostává jméno Barbarossa, Britové drtí Italy v severní Africe a útočí i ve východní Africe.
Byl velkou osobností. Nejen v Německu a Itálii, ale i v Burgundsku. Já vím. Tak jo. 21. prosince 1940. Když se na to podíváme z letošní perspektivy, je to slovo a jméno, které označuje smrt milionů vojáků a civilistů, ale v roce 1940 je to jen jméno, které tento týden získá formální význam – Barbarossa.
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden se řecká protiofenziva proti Italům začala zpomalovat, ale velkou novinkou byla ohromná britské ofenziva proti Italům v Africe, která Italy skoro úplně vytlačila z Egypta a za pouhé dny zajala desítky tisíc vojáků. Adolf Hitler vydal dva dekrety předurčující německé akce ve válce.
A tento týden 18. prosince vydává další – dekret č. 21, určený starším velitelům, který začíná slovy: „Německé ozbrojené síly musí být připraveny ještě před skončením války proti Británii rozdrtit Sovětský svaz v rychlém tažení." Přípravy mají skončit do 15. května 1941 a Finové i Rumuni mají bojovat po boku Němců. Musí však dávat pozor, aby jejich plány zůstaly skryty.
Na několika stranách je detailně popsáno, co má dělat armáda, námořnictvo a letectvo, jsou tam linie postupu a samozřejmě cíle. Za prvé Leningrad, za druhé Kyjev, za třetí Moskva. Konečným cílem je vybudovat hráz proti sovětským útokům z Asie na linii Arkhangelsk–Volha. Severně od Pinských močálů zaútočí dvě skupiny armád a jedna na jihu. Franz Halder, armádní náčelník generálního štábu, chce primárně postupovat na Moskvu, ale Hitler přikázal, aby skupina armád Střed půjčila tanky a další mobilní jednotky skupině armád Sever, která bude postupovat do Pobaltí.
„Teprve po splnění první zásadní úlohy, jejíž součástí je okupace Leningradu a Kronštadtu, bude útok pokračovat s úmyslem obsadit Moskvu.“ Jeden z prvních plánů, na kterém operace stojí, je známý jako Fritz, ale nyní se operace přejmenuje na Barbarossa.
Frederik Rudovous Barbarossa, první svého jména, byl císař Svaté říše římské od roku 1155 až do své smrti. Byl to jeden z velkých středověkých císařů svaté říše římské a určitě jeden z nejcharismatičtějších, ale v roce 1190 se utopil v Malé Asii, když ve třetí křížové výpravě vedl své armády na Střední východ. Podle legendy odpočívá v durynských horách, odkud přijde Německu na pomoc v hodině nejvyšší potřeby.
Což je asi teď. Nebo příští rok. Zbrojní průmysl se bude odteď soustředit na požadavky armády, což vyděsilo velkoadmirála Ericha Raedera, podle kterého by Německo mělo nejdříve zabezpečit Středomoří a až potom vyrazit jinam. Raeder je hlasitý oponent celého sovětského dobrodružství a měl na Hitlera jistý vliv.
Byl to on, který minulé jaro volal po útoku na Norsko, také Hitlerovi navrhoval připravit invazní plány do Británie a potom, a to je důležité, mu to rozmluvil, jakmile bylo jasné, že to nevyjde. Má velké obavy, že Německo opět povede válku na dvou frontách. Prosazoval operaci Felix, plán na dobytí Gibraltaru, ale ten už nepřipadá v úvahu.
On a v menší míře Herman Göring, i když Göring spolupracuje na přípravách Barbarossy, se zajímají o Balkán a Turecko aby vytlačili Británii z východního Středomoří. Chce také dobýt francouzskou severní Afriku, aby tam podpořil Itálii, a také dobýt Kanárské a Azorské ostrovy v Atlantiku. Ale jak píše John Keegan: „I když Hitlera lákala představa německé kontroly nad atlantskými ostrovy, neoblomně začal protestovat proti zapsání USA na seznam nepřátel.
Na podzim 1940, když couvl od záměru riskovat 36 nejlepších divizí v rozbouřeném průlivu, silně přilnul k usmíření s britským přirozeným spojencem, navzdory skoro jakékoliv provokaci z její strany. Rusko konfrontuje v jeho brlohu, Spojené státy nekonfrontuje vůbec.“ Ale jde o tohle.
Keegan vysvětluje, že Hitlerovo uvažování nemá co dělat se strachem z americké vojenské moci nebo snad obdivem k Americe, a věřil, že nadřazenější americké produkční a obchodní kapacity neovlivní německé vedení války ještě několik let. „Protože jeho postoj k Americe postrádal ideologické zabarvení, rozhodl se během plánování Barbarossy ignorovat všechny nabízené provokace.
Udržování diplomatických, ne-li přátelských vztahů s USA bylo nezbytně zjednodušené vnímání strategické situace, která umožní zamýšlený vpád do Sovětského svazu provést koncentrovaně bez rozdělení sil.“ A zatím byli úspěšní. Německo a Němci se radovali ze spektakulárních vítězství, kterých do letošního léta dosáhli. Němci byli k válce většinou skeptičtí, když začala, ale to už neplatí.
Hitler 18. prosince opět promluvil v Berlínském sportovním paláci. A Max Hastings v Peklu na zemi popisuje reakci mladého pilota, který tam byl. „Asi na světě ještě nikdy nežil tak skvělý řečník, jakým je tento muž. Jeho magnetické osobnosti se nedá vzdorovat. Jde z něj cítit odhodlanost a zápal. Posloucháme strhující slova a bereme si je k srdci. Ještě nikdy jsme nepociťovali tak vlastenecký přístup k německé domovině.“ Ale…
Hitler není jediný, který vyhrává spektakulární vítězství. Tento týden pokračuje britská protiofenziva proti Italům v severní Africe. 7. a 4. obrněná brigáda pokračují v postupu a pronásledování spolu se 16. pěší brigádou, která byla vzata 4. indické divizi. 15. prosince Britové dobyli Halfajský průsmyk na libyjské hranici, čímž si otevřeli cestu do střední Kyrenaiky. Další dne 4. brigáda obsadila Sidi Omar a Italové se stáli ze Sollumu a Fort Capuzzo.
17. prosince se k libyjské hranici nahrnulo početné britské uskupení a Italové ustoupili do své bašty Bardie ležící dále na pobřeží. Britský premiér Winston Churchill armádě napsal: „Musíte teď zmrzačit italskou armádu a vyhnat ji co nejdále z afrického pobřeží.“ 19. prosince požádali Italové Hitlera, aby do severní Afriky poslal obrněnou divizi, co nejdříve to bude možné. Nedokáží si totiž poradit s britskými tanky Matilda.
Na konci týdne se však postup zastavil, protože zásobovací linie byly příliš roztažené a britská 7. obrněná čeká na příjezd 6. australské divize, než opět vyrazí do útoku. Britové mohou brzy získat i jinou než australskou pomoc. 17. prosince americký prezident Franklin Roosevelt na tiskové konferenci řekl, že chce Británii nabídnout pomoc ve formě půjčky a pronájmu. „Říká, že pokud sousedovi hoří dům, dává smysl mu půjčit hadici, aby se požár nerozšířil na váš dům, a bylo by hloupé za to za daných okolností požadovat peníze.“ Jakékoliv nové vojenské zásoby, za které by se nemuselo platit, by Británii velice pomohly, neboť nebojovala jen v severní Africe, ale také ve východní Africe.
Od léta, kdy britské Somálsko padlo do rukou Italům, Britové zvažovali a plánovali protiofenzivu. Její čas ještě nenastal, i když jsou plány skoro hotové, ale docházelo k malým útokům a potyčkám, které jsme viděli minulý měsíc.
Tento týden 16. prosince zahájí jihoafrické síly první velkou vojenskou operaci války. Mluvím o 1. jihoafrické pěší brigádě, kterou podporují tančíky, které jsou v tomto případě speciálně upravenými transportéry, australská polní baterie a ženisté z Keni.
Útok míří na El Wak a skončil před polednem. Skončil velkým úspěchem. A kromě porážky Italů ukořistili útočníci mnoho zásob jako aut, náklaďáků, kulometů a pušek, ale útok také ukázal problémy, kterým zde bude protiofenziva čelit. Jsou to velké vzdálenosti a nepoddajný terén. Toto byl jen lokální útok, ale došlo k němu skoro 180 kilometrů od hlavní základny.
K cíli vedla jen jedna mizerná cesta, posledních 60 km museli urazit v noci, aby neztratili moment překvapení, a posledních 10 km pěšky. Útok je veden ve 40 stupních Celsia, to je 105 stupňů Fahrenheit. Potřebovali 1 200 náklaďáků, které jim pět dní vozily jídlo a vodu. Galon vody na osobu na den. Musely tedy vézt 5 galonů, tady 19 litrů na osobu. Útočníci také nemají žádné krytí proti případné nepřátelské letecké podpoře.
Takže je jasné, že budoucí útoky budou představovat sakra velké problémy, logistické i jiné, které bude třeba zdolat. A těmito hlubokými myšlenkami skončím tento týden. Týden britských úspěchů na dvou afrických frontách a Hitlerovův dekret Barbarossa – zvěstovatel velkého rozšíření této světové války. A plán je to vskutku ambiciózní.
Úspěšný postup k linii Arkhangelsk–Volha by zdvojnásobil rozlohu Německa a Němci okupovaného území. Některé z vás už asi nebaví slyšet o tisících nebo milionech mrtvých vojáků nebo civilistů coby výsledku nějaké bitvy v této válce nebo v té minulé, ale podle mě je to nezbytné. Protože tohle není super. Druhá světová není super.
Je zajímavá a musíme se z ní poučit, ale není super. Ať už Barbarossa dopadne jakkoliv, kdokoliv vyhraje za tolik nebo tolik času, otevřená válka mezi nacistickým Německem a SSSR přinese smrt milionům lidí. Na tom nic super není. Pokud chce vědět více o něčem jiném, na čem není vůbec nic super a co vyústilo ve smrt milionů lidí, podívejte se na toto video z roku 1932 ze série MDV o Holodomoru v Sovětském svazu přímo zde.
Patr(e)onem týdne je John Dickson. Díky Patr(e)onům, jako je John, je naše válečné úsilí dobře zásobeno. Takže neváhejte a narukujte do TimeGhost armády na patreon.com nebo timeghost.tv. Světové válečné úsilí vás potřebuje. Odebírejte, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden se řecká protiofenziva proti Italům začala zpomalovat, ale velkou novinkou byla ohromná britské ofenziva proti Italům v Africe, která Italy skoro úplně vytlačila z Egypta a za pouhé dny zajala desítky tisíc vojáků. Adolf Hitler vydal dva dekrety předurčující německé akce ve válce.
A tento týden 18. prosince vydává další – dekret č. 21, určený starším velitelům, který začíná slovy: „Německé ozbrojené síly musí být připraveny ještě před skončením války proti Británii rozdrtit Sovětský svaz v rychlém tažení." Přípravy mají skončit do 15. května 1941 a Finové i Rumuni mají bojovat po boku Němců. Musí však dávat pozor, aby jejich plány zůstaly skryty.
Na několika stranách je detailně popsáno, co má dělat armáda, námořnictvo a letectvo, jsou tam linie postupu a samozřejmě cíle. Za prvé Leningrad, za druhé Kyjev, za třetí Moskva. Konečným cílem je vybudovat hráz proti sovětským útokům z Asie na linii Arkhangelsk–Volha. Severně od Pinských močálů zaútočí dvě skupiny armád a jedna na jihu. Franz Halder, armádní náčelník generálního štábu, chce primárně postupovat na Moskvu, ale Hitler přikázal, aby skupina armád Střed půjčila tanky a další mobilní jednotky skupině armád Sever, která bude postupovat do Pobaltí.
„Teprve po splnění první zásadní úlohy, jejíž součástí je okupace Leningradu a Kronštadtu, bude útok pokračovat s úmyslem obsadit Moskvu.“ Jeden z prvních plánů, na kterém operace stojí, je známý jako Fritz, ale nyní se operace přejmenuje na Barbarossa.
Frederik Rudovous Barbarossa, první svého jména, byl císař Svaté říše římské od roku 1155 až do své smrti. Byl to jeden z velkých středověkých císařů svaté říše římské a určitě jeden z nejcharismatičtějších, ale v roce 1190 se utopil v Malé Asii, když ve třetí křížové výpravě vedl své armády na Střední východ. Podle legendy odpočívá v durynských horách, odkud přijde Německu na pomoc v hodině nejvyšší potřeby.
Což je asi teď. Nebo příští rok. Zbrojní průmysl se bude odteď soustředit na požadavky armády, což vyděsilo velkoadmirála Ericha Raedera, podle kterého by Německo mělo nejdříve zabezpečit Středomoří a až potom vyrazit jinam. Raeder je hlasitý oponent celého sovětského dobrodružství a měl na Hitlera jistý vliv.
Byl to on, který minulé jaro volal po útoku na Norsko, také Hitlerovi navrhoval připravit invazní plány do Británie a potom, a to je důležité, mu to rozmluvil, jakmile bylo jasné, že to nevyjde. Má velké obavy, že Německo opět povede válku na dvou frontách. Prosazoval operaci Felix, plán na dobytí Gibraltaru, ale ten už nepřipadá v úvahu.
On a v menší míře Herman Göring, i když Göring spolupracuje na přípravách Barbarossy, se zajímají o Balkán a Turecko aby vytlačili Británii z východního Středomoří. Chce také dobýt francouzskou severní Afriku, aby tam podpořil Itálii, a také dobýt Kanárské a Azorské ostrovy v Atlantiku. Ale jak píše John Keegan: „I když Hitlera lákala představa německé kontroly nad atlantskými ostrovy, neoblomně začal protestovat proti zapsání USA na seznam nepřátel.
Na podzim 1940, když couvl od záměru riskovat 36 nejlepších divizí v rozbouřeném průlivu, silně přilnul k usmíření s britským přirozeným spojencem, navzdory skoro jakékoliv provokaci z její strany. Rusko konfrontuje v jeho brlohu, Spojené státy nekonfrontuje vůbec.“ Ale jde o tohle.
Keegan vysvětluje, že Hitlerovo uvažování nemá co dělat se strachem z americké vojenské moci nebo snad obdivem k Americe, a věřil, že nadřazenější americké produkční a obchodní kapacity neovlivní německé vedení války ještě několik let. „Protože jeho postoj k Americe postrádal ideologické zabarvení, rozhodl se během plánování Barbarossy ignorovat všechny nabízené provokace.
Udržování diplomatických, ne-li přátelských vztahů s USA bylo nezbytně zjednodušené vnímání strategické situace, která umožní zamýšlený vpád do Sovětského svazu provést koncentrovaně bez rozdělení sil.“ A zatím byli úspěšní. Německo a Němci se radovali ze spektakulárních vítězství, kterých do letošního léta dosáhli. Němci byli k válce většinou skeptičtí, když začala, ale to už neplatí.
Hitler 18. prosince opět promluvil v Berlínském sportovním paláci. A Max Hastings v Peklu na zemi popisuje reakci mladého pilota, který tam byl. „Asi na světě ještě nikdy nežil tak skvělý řečník, jakým je tento muž. Jeho magnetické osobnosti se nedá vzdorovat. Jde z něj cítit odhodlanost a zápal. Posloucháme strhující slova a bereme si je k srdci. Ještě nikdy jsme nepociťovali tak vlastenecký přístup k německé domovině.“ Ale…
Hitler není jediný, který vyhrává spektakulární vítězství. Tento týden pokračuje britská protiofenziva proti Italům v severní Africe. 7. a 4. obrněná brigáda pokračují v postupu a pronásledování spolu se 16. pěší brigádou, která byla vzata 4. indické divizi. 15. prosince Britové dobyli Halfajský průsmyk na libyjské hranici, čímž si otevřeli cestu do střední Kyrenaiky. Další dne 4. brigáda obsadila Sidi Omar a Italové se stáli ze Sollumu a Fort Capuzzo.
17. prosince se k libyjské hranici nahrnulo početné britské uskupení a Italové ustoupili do své bašty Bardie ležící dále na pobřeží. Britský premiér Winston Churchill armádě napsal: „Musíte teď zmrzačit italskou armádu a vyhnat ji co nejdále z afrického pobřeží.“ 19. prosince požádali Italové Hitlera, aby do severní Afriky poslal obrněnou divizi, co nejdříve to bude možné. Nedokáží si totiž poradit s britskými tanky Matilda.
Na konci týdne se však postup zastavil, protože zásobovací linie byly příliš roztažené a britská 7. obrněná čeká na příjezd 6. australské divize, než opět vyrazí do útoku. Britové mohou brzy získat i jinou než australskou pomoc. 17. prosince americký prezident Franklin Roosevelt na tiskové konferenci řekl, že chce Británii nabídnout pomoc ve formě půjčky a pronájmu. „Říká, že pokud sousedovi hoří dům, dává smysl mu půjčit hadici, aby se požár nerozšířil na váš dům, a bylo by hloupé za to za daných okolností požadovat peníze.“ Jakékoliv nové vojenské zásoby, za které by se nemuselo platit, by Británii velice pomohly, neboť nebojovala jen v severní Africe, ale také ve východní Africe.
Od léta, kdy britské Somálsko padlo do rukou Italům, Britové zvažovali a plánovali protiofenzivu. Její čas ještě nenastal, i když jsou plány skoro hotové, ale docházelo k malým útokům a potyčkám, které jsme viděli minulý měsíc.
Tento týden 16. prosince zahájí jihoafrické síly první velkou vojenskou operaci války. Mluvím o 1. jihoafrické pěší brigádě, kterou podporují tančíky, které jsou v tomto případě speciálně upravenými transportéry, australská polní baterie a ženisté z Keni.
Útok míří na El Wak a skončil před polednem. Skončil velkým úspěchem. A kromě porážky Italů ukořistili útočníci mnoho zásob jako aut, náklaďáků, kulometů a pušek, ale útok také ukázal problémy, kterým zde bude protiofenziva čelit. Jsou to velké vzdálenosti a nepoddajný terén. Toto byl jen lokální útok, ale došlo k němu skoro 180 kilometrů od hlavní základny.
K cíli vedla jen jedna mizerná cesta, posledních 60 km museli urazit v noci, aby neztratili moment překvapení, a posledních 10 km pěšky. Útok je veden ve 40 stupních Celsia, to je 105 stupňů Fahrenheit. Potřebovali 1 200 náklaďáků, které jim pět dní vozily jídlo a vodu. Galon vody na osobu na den. Musely tedy vézt 5 galonů, tady 19 litrů na osobu. Útočníci také nemají žádné krytí proti případné nepřátelské letecké podpoře.
Takže je jasné, že budoucí útoky budou představovat sakra velké problémy, logistické i jiné, které bude třeba zdolat. A těmito hlubokými myšlenkami skončím tento týden. Týden britských úspěchů na dvou afrických frontách a Hitlerovův dekret Barbarossa – zvěstovatel velkého rozšíření této světové války. A plán je to vskutku ambiciózní.
Úspěšný postup k linii Arkhangelsk–Volha by zdvojnásobil rozlohu Německa a Němci okupovaného území. Některé z vás už asi nebaví slyšet o tisících nebo milionech mrtvých vojáků nebo civilistů coby výsledku nějaké bitvy v této válce nebo v té minulé, ale podle mě je to nezbytné. Protože tohle není super. Druhá světová není super.
Je zajímavá a musíme se z ní poučit, ale není super. Ať už Barbarossa dopadne jakkoliv, kdokoliv vyhraje za tolik nebo tolik času, otevřená válka mezi nacistickým Německem a SSSR přinese smrt milionům lidí. Na tom nic super není. Pokud chce vědět více o něčem jiném, na čem není vůbec nic super a co vyústilo ve smrt milionů lidí, podívejte se na toto video z roku 1932 ze série MDV o Holodomoru v Sovětském svazu přímo zde.
Patr(e)onem týdne je John Dickson. Díky Patr(e)onům, jako je John, je naše válečné úsilí dobře zásobeno. Takže neváhejte a narukujte do TimeGhost armády na patreon.com nebo timeghost.tv. Světové válečné úsilí vás potřebuje. Odebírejte, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář