Britové útočí na Francouze v Mers-el-Kébir

Pokud se podíváte
na posledních pět set let, tak spolu většinou
stejně moc nevycházeli. Tak jo. 6. července 1940. Britové a Francouzi byli spojenci, společně proti Němcům bojovali
ve Francii, Belgii a dokonce Norsku, ale tento týden
zaútočí jeden na druhého. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka.

Minulý týden vstoupilo v platnost
francouzsko-německé příměří a skončila poslední
spojenecká evakuace z Francie. Francie a Itálie
rovněž podepsaly příměří, Sovětský svaz obsadil kus Rumunska a Británie si uvědomila,
že německý útok může přijít co nevidět. Jeden takový útok
se odehraje tento týden. 30.

června Němci napadnou
lamanšské ostrovy. O dva dny později uzavře
Británie pro veřejnost brightonskou pláž, která je zaminována a opatřena zátarasy,
třeba ostnatým drátem. Válka může přijít
i na hlavní britský ostrov. 2. července nařídí Hitler všem jednotkám
připravit se na invazi do Británie. Datum však nestanoví. Vylodění považuje za proveditelné,
pokud dosáhne letecké nadvlády. To ale není samozřejmost. Množství munice dopravené do Británie
ze Spojených států neustále narůstá.

Například 3. července
vypluje Britannic z New Yorku s 50 000 puškami
a 10 miliony náboji. A 6. července si po přečtení zašifrované
zprávy od Luftwaffe Britové uvědomí, že Němci nemají tolik bombardérů,
kolik předpokládali. Odhadovali, že na ně Německo
může zaútočit s 2 500 bombardéry, ve skutečnosti však jen s polovinou. Také si mysleli, že Němci
mohou shodit 4 800 tun bomb denně, ve skutečnosti však jen třetinu z toho.

Němci začali s denními útoky
na ostrov 4. července a shodili vysoce výbušné bomby
na Aldershot. To jen pár dní poté,
co je Cardiff ve Walesu, největší světový uhelný přístav,
poprvé bombardován. Tady je pár věcí,
které se tento týden dotkly civilistů. Píše o nich Martin Gilbert: 30. června nařídí Adolf Hitler
německé armádě ve Francii chopit se veškerého umění,
které vlastní stát nebo židé.

"Nebylo to," vysvětlil Hitler,
"zkonfiskování, ale převedení do naší ochrany
jako pojistka pro možná mírové jednání." Vypleněna nebyla jen muzea,
ale i soukromé židovské sbírky, a sbírky hlavních
židovských obchodníků s uměním. Také tento týden
Heinrich Himmler, velitel SS, seznámí Hitlera s plánem
na osídlení obsazených polských oblastí. Vojáci a esesáci,
kteří sloužili 2 a 4 roky, budou posláni pracovat
na obsazené území po osm let, poté se ožení
a dostanou statek nebo farmu.

Co se týče lidí, co tam žijí, tak osmina z nich,
která je "rasově přijatelná", bude přesunuta pracovat do Německa
a zbytek do oblasti generálního gouvernementu. Poláci z této oblasti
budou pracovat pro vojáky a esesáky, kteří pozemek
v obsazené oblasti obdrží. Poláci, kteří budou mít
sexuální vztah se svými pány, budou odsouzeni k smrti
nebo dlouhému pobytu ve vězení.

A tento týden
se také přesouvá celá vláda. Francouzský premiér Philippe Petain
se s vládou přestěhuje z Bordeaux do Vichy. Jedním z jeho ministrů
je admirál Francois Darlan, za premiéra Paula Reynauda
byl velitel námořnictva a je jedním z těch, kteří byli odhodlaní nenechat francouzské
loďstvo padnout do německých rukou, ale nyní jako ministr námořnictví
ve vládě, která podepsala příměří, je stejně silně odhodlaný
neporušit příměří nařízením flotile vyplout
do neutrálních nebo britských vod.

Britská vláda se, jak jsem řekl, obává, že lodě budou užity Němci
jako část invazí flotily do Británie, takže 3. července
provedou operaci Katapult. Operace má neutralizovat
francouzské válečné lodě, ať jsou kdekoliv, a zabránit jejich pádu do německých rukou
všemi možnými prostředky. Britové a Francouzi
vyjednávají v Alexandrii, kde je francouzská flotila
zablokována v přístavu, ale v bývalé pirátské základně na Berberském
pobřeží Mers-el-Kebir je to úplně jiný příběh.

Britové dají Francouzům
čtyři hodiny, aby si vybrali z: Vyplout do britského přístavu
a předat lodě. Plout do britského přístavu
a poté spolu s Brity bojovat proti Němcům. Demilitarizovat lodě, nebo je poničit tak,
že je Němci budou moci použít. Francouzi odpověděli negativně,
takže jim Britové dali pátou možnost. Plout na francouzské Antily,
kde budou zbaveny zbraní nebo do konce války
umístěny do americké péče.

Francouzi řeknou ne. Ukázalo se,
že je tady šestá možnost – Britové zaútočí na francouzské loďstvo
a přesně k tomu také dojde, i když francouzský admirál
Marcel Gensoul přísahal, že by lodě nikdy
nenechal padnout do německých rukou. Britský admirál James Somerville, který je pověřen
"nejnepříjemnější a nejtěžší úlohou, které britský admirál kdy čelil,"
to jsou Churchillova slova, je proti použití síly
proti nedávnému spojenci a položil magnetické miny
ke vstupu do přístavu, avšak přesto,
neschopen pat rozetnout, v 17:54 zahájí HMS Hood, Valiant
a Resolution palbu do Francouzů.

Bretagne je potopena,
Dunkerque a Provence těžce poškozeny. Provence se potopí v přístavu, ale ona i Dunkerque
budou znovu vyzvednuty na vodu. Bitevní loď Strasbourg
a několik torpédoborců však pod skrytem kouře
vypluje na moře a dopluje do Toulonu.

Když se o tom dozví Somerville, nejdříve tomu odmítá uvěřit,
protože přístav zaminoval, ale skutečně se to stalo. Dunkerque a Strasbourg
znepokojují Brity nejvíce, protože jsou vcelku moderní a byly postaveny jako odezva
na německé křižníky třídy Deutschland a mohly nést i děla
kapesních lodí třídy Scharnhorst.

"Královské námořnictvo
vcelku správně považovalo operaci Katapult za nejostudnější úlohu,
kterou kdy muselo provést. A přesto měla tato jednostranná bitva
nevídaný vliv po celém světě, neboť Británie ukázala, že je připravena
bojovat jak nelítostně, jak jen bude třeba. Zejména Roosevelt byl ujištěn,
že se Britové nehodlají vzdát. A v britské Dolní sněmovně
byl ze stejného důvodu oslavován Churchill, ne kvůli nenávisti k Francouzům,
že přistoupili na příměří." Bitvou neprovázela nenávist
ani nadšení z ní.

Tyto lodě byly naším spojencem
proti nepříteli obou zemí. Námořnictvo je vyřadilo z provozu. Zabránili jsme jejich použití
na cestě za dokončením zotročení Francie. Výsledkem je bitva o el-Kebir. Zabito bylo 1 297 Francouzů, kteří ještě před dvěma týdny
byli britskými spojenci. Francouzské lodě v britských přístavech
jsou Brity naloděny a zkonfiskovány – 2 bitevní lodě, 9 torpédoborců
a mnoho menších plavidel.

A myslíte si správně,
že to ve Francii způsobilo velké pozdvižení. 5. července přeruší vichistická vláda
diplomatické styky s Brity. A to není jejich jediný
diplomatický problém. Japonci je požádali o možnost
využívat základy ve francouzské Indočíně ve válce proti Číně
a nyní se o tom vedou jednání. Američané 5. července zareagují
zákonem o kontrole exportu, který bez povolení zakazuje export chemikálií,
minerálů a leteckých dílů do Japonska. Evropská situace může mít
pro Pacific nedozírné důsledky.

Francie a Nizozemsko
byly Německem poraženy, ale v Pacifiku mají rozlehlé kolonie,
které nyní nikdo nebrání a po kterých Japonsko určitě touží. Britové jsou stále ve hře
se svým masivním námořnictvem, ale pořád bojují
proti Německu a Itálii, a mohou tedy zakročit proti třetímu nepříteli
na druhé straně světa? Možné to je,
protože Británie ovládá Barmu a barmská cesta je hlavní pozemní cestou
pro dodávky zbraní do Číny.

A Japonci požadují,
aby Britové cestu uzavřeli. A na konci týdne 6. července je britskému vyslanci v Japonsku
přikázáno požadavek odmítnout, neboť by to bylo vůči Číně
diskriminující. Velvyslanec odpoví,
že pokud cestu nezavřou, potom hrozí reálná možnost,
že je Japonci napadnou a povedou válku proti třetímu nepříteli.
A co bude v tom případě s Hong Kongem? Nebo Singapurem?


Ty jsou pod britskou kontrolou. Nebo obecně s britským Malajskem,
velkým zdrojem gumy a cínu? Britové s uzavřením cesty souhlasí. A Britové tento týden
utrpí ještě jednu PR ránu, když Němci zveřejní části dokumentů
ukořistěných ve Francii k operaci Pike – plánu na bombardování
sovětských ropných polí, o kterém jsem mluvil
před několika měsíci. Británie není se Sověty ve válce. Rumunsko se právě válce se Sověty
vyhnulo odevzdáním rozsáhlého území, což se Rumunům příliš nelíbí.

Takže je 5. července ustanovena nová vláda
pod novým premiérem Ionem Gigurtem, bývalým ministrem zahraničí,
který je německofil a přítel Hermanna Göringa. Rumunsko je celkem osamoceno, a když mu aliance s Brity a Francouzi
nepomohla proti sovětským požadavkům, obrací se nyní
pro pomoc a ochranu k Německu. Skutečným cílem nové vlády
je zalíbit se mocnostem Osy. Ministr zahraničí Mihail Manoilescu má v nacistickém Německu
i fašistické Itálii dobré jméno a Horia Sima,
ministr náboženství a umění, je členem Železné stráže,
mocné paravojenské fašistické organizace.

A tady je pár poznámek na konec týdne. 1. července italské letectvo
bombarduje Palestinu. 4. července Italové obsadí Kassalu
v anglo-egyptském Súdánu. A tento týden 2. července je u irského pobřeží
torpédována Arandora Star.

Zemře přes 700 lidí, většinou Italů a Němců,
kteří měli být internováni v Kanadě. Potopil ji Gunter Prien,
který minulý rok potopil Royal Oak. A takový byl týden,
Němci zabavují umění, Rumuni mají novou vládu,
Japonci si kladou požadavky a to vše ve stínu
Britů útočících na Francouze. Adolf Hitler se tento týden
konečně vrátil do Berlína, poprvé od chvíle,
co 10.

května začal útok na západě. Vítají ho početné nadšené davy. Všichni nepřátelé,
které napadl, se vzdali, a Británie zůstala sama
a nezdá se mu příliš silná. A zrovna zaútočila na Francouze, kteří ještě před dvěma týdny
byli jejími spojenci. Připomíná mi to léto roku 1918, kdy proti sobě bojovali
Němci a Osmani na Kavkaze, i když byly obě země věrnými spojenci
v boji proti společnému nepříteli.

Zdá se, že normální pravidla boje
v moderní válce prostě vyletí oknem. A když mluvíme o pravidlech boje
a zacházení s civilisty, tak pokud chcete vědět,
jak je s civilisty zacházeno na dobyté půdě a jak to ovlivní válečné úsilí, podívejte se na tuto epizodu
Války proti lidskosti. Členem TimeGhost armády týdne
je Anna Sladek, buďte jako Anna
a narukujte do jednotek TimeGhost, je to jediná věc,
která drží seriál nad vodou.

Odebírejte, klikněte na zvoneček
a uvidíme se za týden.