Britský triumf v severní AfriceDruhá světová válka
52
Britové zničili italské síly v Bardii, v Číně pokračují spory mezi hlavními aktéry a na Londýn a Německo padají bomby.
Přepis titulků
Ale ty musíš přijít, je to rodinné shledání. Výmluvy. Věk je jen číslo. 4. ledna 1941. Za posledních 16 měsíců přerostl lokální evropský konflikt ve druhou světovou válku a zdá se, že se zvětšuje každý měsíc, pohlcuje jednu zemi za druhou. Pořád nedošlo k ofenzívám, alespoň v Evropě, zničujícím jako ve Velké válce, ale teď…
Teď začíná rok 1941. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden pokračoval řecký postup proti Italům, i když se kvůli upevnění zisků na konci týdne zastavil. Řekové teď kontrolují čtvrtinu Albánie. Dostatek akce se odehrávalo ve vzduchu, dokonce i na Vánoce.
A ona akce pokračuje i tento týden. 29. prosince poškodil nálet katedrálu sv. Pavla v Londýně a bomby Luftwaffe dopadly i na budovy Old Bailey a Guildhall, spolu s osmi kostely Christophera Wrena. Tyto nálety navýšily prosincové civilní ztráty na 3 793 mrtvých. 2. ledna dva německé bombardéry, možná letící mimo kurz, bombardují Svobodný irský stát. Říkám možná, protože se to stalo již druhou noc za sebou.
Dalšího dne RAF zaútočila na Kiel a Brémy. Most na Kielském průplavu dostal přímý zásah a zřítil se na finskou loď Yrsu. Britové tento týden postupují i v poli v severní Africe. Na Nový rok síly Británie a Commonwealthu zahájily postup k Italy držené Bardii. Od 2. do 4. ledna je Bardia ostřelována z moře i ze vzduchu. Jednou ze střílejících lodí je bitevní loď Valiant, na jejíž palubě je 19letý řecký princ Filip.
Je jediným synem řeckého prince Ondřeje, který byl po řecko-turecké válce z Řecka vykázán. Filip nedávno v Řecku pobýval, i když vyrostl ve Francii, Británii a Německu a v roce 1939 narukoval do Královského námořnictva. Ve stejném roce si začal psát s mladou anglickou princeznou Alžbětou. Poskočím teď hodně dopředu.
Za 11 let se již jeho žena Alžběta stane královnou Spojeného království. Protože v době psaní této epizody je stále naživu ve věku 98 let, je celkem jisté, že ve válce nepadne. Richard O'Connor, polní velitel operace Compass, která začala minulý měsíc a jejíž součástí je toto tažení na Bardii, žene své muže dopředu tak, že se dostali mimo dosah zásobování, ale se spoustou ukořistěných zásob – zejména jídla a benzínu – se to bude snažit vykompenzovat.
Nedostatečné zásobování je pro boj v této oblasti velký problém, kolikrát je problém přesunout věci z bodu A do bodu B, ale o tom řeknu více příště. Rodolfo Graziani, velitel italských sil a muž na svém místě, rozumí tomu, proč Britové postup pozastavili, a požádal Mussoliniho o ústup k Tobruku, kde by počkal na posily z Itálie a koncentroval své síly, ale Mussolini chce britský postup pozdržet, takže čtyři divize Grazianiho armády zůstávají v Bardii pod velením Annibala Bergonzoliho, přezdívaném Elektrický vous.
Britské tanky přetnuly cestu za nimi, takže dostat k nim posily nebude lehké, ale Italové pořád drží silnou pozici, chrání je minová pole, ostnatý drát, protitankové příkopy a tak dále. O'Connorovo uskupení se 1. ledna stane XIII. sborem zahrnujícím 7. obrněnou divizi a většinu 6. australské divize. Má také 16.
pěší brigádu odvelenou minulý měsíc od 4. indické divize, 23 akceschopných tanků od 7. královského tankového pluku, 2 dělostřelecké pluky a 1. prapor Northumberlandských střelců. Australská divize, která ještě není kompletní, provede svůj první útok války a zároveň to bude první útok války pod australským velením. Velí jim Iven Mackay. Tady zase trochu odbočím. Mackayho rodina pochází ze skotského Sutherlandu z rodu Mackayů.
Rodina mé matky z otcovy strany pochází z rodu Mackayů. To jsou Reayovi, moje matka za svobodna byla Reay, a lord Reay z rodu Mackayů sedí ve Sněmovně lordů, takže jsem asi vzdálený příbuzný Ivena Mackaye. No, plánuje zaútočit ze západu a dosáhnout překvapení mezi dvěma obrannými sektory. Úspěšným útokem by rozdělil obranu a izoloval nepřátelské dělostřelectvo.
Nejdříve postoupí pěchota a odstraní protitankové překážky a poté postoupí tanky. Útok má začít 2. ledna, ale je o den odložen kvůli nahromadění zásob. Za úsvitu 3. ledna postoupila australská 16. brigáda na západě. Má se stočit na jih, odkud bude útočit australská 17. brigáda, a zaútočit na italské dělostřelectvo. 16.
brigáda splnila své cíle, avšak tanky dostaly výprask. 17. brigáda útočící od 11:30 má větší problémy. Po celý čas ostřelují Italy tři bitevní lodě 380mm děly a RAF má absolutní vzdušnou převahu, takže Italové jsou v opravdu těžké pozici. Poslední odpor byl zlomen 5. ledna ve 13:00, tedy zítra. Za cenu 645 mužů padlo do zajetí 40 000 Italů, i když rozdílné zdroje udávají čísla od 35 000 do 45 000. Rovněž ukořistili 462 děl, 127 tanků a tančíků a přes 700 náklaďáků. A především zůstala neporušená vodárna i přístav.
Nezajali však Elektrického vousa, kterému se podařilo uniknout. Za pouhých pár týdnů zničila ofenziva 8 italských divizí. Tobruk je vzdálený jen 70 km. To však není jedná ofenziva tohoto týdne. 4. ledna řecká armáda obnoví postup do Albánie se 13 divizemi proti 16 italským, s cílem dobýt Klisuru a Klisurský průsmyk. Tento týden 30.
prosince britská rozvědka spočítala z rozšifrovaných zpráv Luftwaffe počet německých jednotek v Rumunsku, které podle nich zaútočí na Řecko. Věří, že k útoku dojde na začátku března. Avšak bitva, ke které může dojít mnohem dříve, se vznáší nad Čínou. Několikrát jsem mluvil o rozkazu nacionalistického vůdce Čankajšeka přesunout komunistickou 4. armádu severně od řeky Jang-c’-ťiang. Některé jednotky 4. armády rozkaz uposlechly a zamířily na sever, ale na konci tohoto týdne, 4.
ledna, se 4. armáda vydá na jih, ne na sever. Její velitel to považuje za nezbytné, protože jinak by dle něj pochodovali přes území držené Japonci. Čankajšek si myslí, že cílem je rozšířit komunistické území. Situace je velice nestabilní. A protože je konec jednoho roku a začátek druhého, i když v Číně asi ne, podíval bych se rád na tamní situaci. Na několik frontách se ideologické spory proměnily ve vojenské konflikty skupin, které se měly spojit proti cizímu nepříteli.
Mají k tomu co říct i externí pozorovatelé. Americký velvyslanec Nelson Johnson brzy pošle své závěry do Washingtonu jako odpověď na posudek majora Evanse Carlsona, který se Číně intenzivně věnoval. Četl jsem jejich pohledy v Zapomenutém spojenci Rany Mittera s skvěle ukazují rozkol v americkém vnímání čínské politiky. Carlson, který mezi nimi strávil spoustu času, sympatizuje s čínskými komunisty. Myslí si, že Čankajšek a nacionalisté směřují k fašismu, a že pokud je USA podpoří, měly by po Čankajšekovi požadovat kroky k demokracii.
Johnson s tímto názorem velice nesouhlasí. Říká, že nacionalisté si chtějí udržet moc, to je normální, ale po začátku války vytvořili Národní politickou konzultativní radu, které jsou komunisté součástí. Komunisté v Čchung-čchingu vydávají vlastní noviny, což by před válkou nebylo možné, a rozhodně by to nebylo povolené, kdyby byl Čankajšek fašista.
Nacionalisté nevyužili válku jako záminku k likvidaci politické opozice. Johnson vidí Čankajšeka jako symbol spojeného odporu proti Japoncům a nesouhlasí s tím, aby USA podmiňovaly podporu politickou proměnou nacionalistů. „Čankajšek byl odhodlaný proti Japoncům bojovat a Spojené státy by jej v této cestě měly podporovat.“ Všechny stran si vykládají jinak Sunjatsenovu základní filozofii, tzv.
tři principy. Ale Mitter poukazuje na to, že ona trojice – nacionalismus, demokracie a obživa pro lidi – byly během desetileté nacionalistické vlády uplatňovány jen z části. Nyní se zdá, že je Čankajšek chce zavést. Ale Mao Ce Tung oponuje, že Čankajšekovo osvojení principů má jen zachovat ekonomický status quo a poškodit komunisty. Navrhuje tedy Nové tři lidové principy Čankajšekovi spolu s otevřeněji komunistickým programem.
Spojenectví se SSSR by bylo mít větší prioritu než s imperialistickými mocnostmi, měla by vzniknout spolupráce s komunistickou stranou a mělo by se pomoci dělnické třídě a rolníkům. To je samozřejmě protinávrh Čankajšekovi a nacionalistům, ale Mao dává jasně najevo, že je vnímá jako nástupce Sunjatsenovy trojky. Ale Wang Jingweiova loutková vláda v Nankingu také používá Sunjatsenovy myšlenky, avšak pro jiný politický systém. „Pro Wanga byla důležitější náklonnost k pan-asiatismu, neboť poskytovala základ pro tvrzení, že spolupráce s Japonskem je vlastně verze nacionalismu, kterou Sunjatsen prosazoval.“ Avšak žádný z těchto vůdců neměl zájem sestavit něco, co by Západ vnímal jako demokracii, vícestrannou vládu zaručující osobní svobody.
Mao a Čankajšek o demokracii mluví, ale tím myslí spíše masovou politickou účast pod vedením a dozorem jediné dominantní strany nebo hnutí. A co se týká vůdce největší západní demokracie, 29.
prosince řekl prezident Franklin Roosevelt svému národu: „Evropané, kteří se brání, nás nežádají o vyslání armády. Žádají nás o nástroje války, o letadla, tanky, zbraně, lodě, které jim umožní bojovat za jejich svobodu a naši bezpečnost. Musíme být velkým arzenálem demokracie.“ USA rovněž zásobují Čínu. A jsme na konci týdne. Obnovený postup v Řecku a severní Africe, bombardéry nad Británií, Irskem a Německem a napětí na Dálném východě.
Rana Mitter napsal: „Katastrofální rok 1940 uvrhl stín pochyb na myšlenku, že v budoucnu může Čína existovat mimo hranice Japonského impéria.“ Ale není to jen Čína, i budoucnost jiných zemí je nejistá. Samozřejmě těch okupovaných, ale třeba i zemí jako Británie. A nemyslím jen pouhou nezávislost.
Minulé září to dobře shrnul Adward Murrow: „Tato válka není jako ta minulá, co se týče cílů a civilistů. Musíte pochopit, že svět umírá. Staré hodnoty, staré předsudky, staré ostrůvky moci a prestiže odchází.“ A zatímco většina britské vládnoucí elity si myslí, že vede válku za zachování své staré společnosti, může jí dojít, že se spletla. Možná si to uvědomí už příští rok.
Uvidíme. Šťastný nový rok. Pokud chcete vědět více o Sunjatsenovi, Čankajšekovi a vzniku této nelehké čínské situace, podívejte se na tuto epizodu MDV o Číně v roce 1925. Je přímo tady. Každou chvíli. Patr(e)onem týdne je Francesco Pogesi. Naše velké díky patří patr(e)onům jako je Francesco, kteří udržují pořad v chodu a umožňují mu jít do roku 1941, který bude zdánlivě ještě větší, takže zamiřte na patreon.com nebo timeghost.tv.
Počítá se každý dolar. Odebírejte… Udělejte tohle a uvidíme se za týden.
Teď začíná rok 1941. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden pokračoval řecký postup proti Italům, i když se kvůli upevnění zisků na konci týdne zastavil. Řekové teď kontrolují čtvrtinu Albánie. Dostatek akce se odehrávalo ve vzduchu, dokonce i na Vánoce.
A ona akce pokračuje i tento týden. 29. prosince poškodil nálet katedrálu sv. Pavla v Londýně a bomby Luftwaffe dopadly i na budovy Old Bailey a Guildhall, spolu s osmi kostely Christophera Wrena. Tyto nálety navýšily prosincové civilní ztráty na 3 793 mrtvých. 2. ledna dva německé bombardéry, možná letící mimo kurz, bombardují Svobodný irský stát. Říkám možná, protože se to stalo již druhou noc za sebou.
Dalšího dne RAF zaútočila na Kiel a Brémy. Most na Kielském průplavu dostal přímý zásah a zřítil se na finskou loď Yrsu. Britové tento týden postupují i v poli v severní Africe. Na Nový rok síly Británie a Commonwealthu zahájily postup k Italy držené Bardii. Od 2. do 4. ledna je Bardia ostřelována z moře i ze vzduchu. Jednou ze střílejících lodí je bitevní loď Valiant, na jejíž palubě je 19letý řecký princ Filip.
Je jediným synem řeckého prince Ondřeje, který byl po řecko-turecké válce z Řecka vykázán. Filip nedávno v Řecku pobýval, i když vyrostl ve Francii, Británii a Německu a v roce 1939 narukoval do Královského námořnictva. Ve stejném roce si začal psát s mladou anglickou princeznou Alžbětou. Poskočím teď hodně dopředu.
Za 11 let se již jeho žena Alžběta stane královnou Spojeného království. Protože v době psaní této epizody je stále naživu ve věku 98 let, je celkem jisté, že ve válce nepadne. Richard O'Connor, polní velitel operace Compass, která začala minulý měsíc a jejíž součástí je toto tažení na Bardii, žene své muže dopředu tak, že se dostali mimo dosah zásobování, ale se spoustou ukořistěných zásob – zejména jídla a benzínu – se to bude snažit vykompenzovat.
Nedostatečné zásobování je pro boj v této oblasti velký problém, kolikrát je problém přesunout věci z bodu A do bodu B, ale o tom řeknu více příště. Rodolfo Graziani, velitel italských sil a muž na svém místě, rozumí tomu, proč Britové postup pozastavili, a požádal Mussoliniho o ústup k Tobruku, kde by počkal na posily z Itálie a koncentroval své síly, ale Mussolini chce britský postup pozdržet, takže čtyři divize Grazianiho armády zůstávají v Bardii pod velením Annibala Bergonzoliho, přezdívaném Elektrický vous.
Britské tanky přetnuly cestu za nimi, takže dostat k nim posily nebude lehké, ale Italové pořád drží silnou pozici, chrání je minová pole, ostnatý drát, protitankové příkopy a tak dále. O'Connorovo uskupení se 1. ledna stane XIII. sborem zahrnujícím 7. obrněnou divizi a většinu 6. australské divize. Má také 16.
pěší brigádu odvelenou minulý měsíc od 4. indické divize, 23 akceschopných tanků od 7. královského tankového pluku, 2 dělostřelecké pluky a 1. prapor Northumberlandských střelců. Australská divize, která ještě není kompletní, provede svůj první útok války a zároveň to bude první útok války pod australským velením. Velí jim Iven Mackay. Tady zase trochu odbočím. Mackayho rodina pochází ze skotského Sutherlandu z rodu Mackayů.
Rodina mé matky z otcovy strany pochází z rodu Mackayů. To jsou Reayovi, moje matka za svobodna byla Reay, a lord Reay z rodu Mackayů sedí ve Sněmovně lordů, takže jsem asi vzdálený příbuzný Ivena Mackaye. No, plánuje zaútočit ze západu a dosáhnout překvapení mezi dvěma obrannými sektory. Úspěšným útokem by rozdělil obranu a izoloval nepřátelské dělostřelectvo.
Nejdříve postoupí pěchota a odstraní protitankové překážky a poté postoupí tanky. Útok má začít 2. ledna, ale je o den odložen kvůli nahromadění zásob. Za úsvitu 3. ledna postoupila australská 16. brigáda na západě. Má se stočit na jih, odkud bude útočit australská 17. brigáda, a zaútočit na italské dělostřelectvo. 16.
brigáda splnila své cíle, avšak tanky dostaly výprask. 17. brigáda útočící od 11:30 má větší problémy. Po celý čas ostřelují Italy tři bitevní lodě 380mm děly a RAF má absolutní vzdušnou převahu, takže Italové jsou v opravdu těžké pozici. Poslední odpor byl zlomen 5. ledna ve 13:00, tedy zítra. Za cenu 645 mužů padlo do zajetí 40 000 Italů, i když rozdílné zdroje udávají čísla od 35 000 do 45 000. Rovněž ukořistili 462 děl, 127 tanků a tančíků a přes 700 náklaďáků. A především zůstala neporušená vodárna i přístav.
Nezajali však Elektrického vousa, kterému se podařilo uniknout. Za pouhých pár týdnů zničila ofenziva 8 italských divizí. Tobruk je vzdálený jen 70 km. To však není jedná ofenziva tohoto týdne. 4. ledna řecká armáda obnoví postup do Albánie se 13 divizemi proti 16 italským, s cílem dobýt Klisuru a Klisurský průsmyk. Tento týden 30.
prosince britská rozvědka spočítala z rozšifrovaných zpráv Luftwaffe počet německých jednotek v Rumunsku, které podle nich zaútočí na Řecko. Věří, že k útoku dojde na začátku března. Avšak bitva, ke které může dojít mnohem dříve, se vznáší nad Čínou. Několikrát jsem mluvil o rozkazu nacionalistického vůdce Čankajšeka přesunout komunistickou 4. armádu severně od řeky Jang-c’-ťiang. Některé jednotky 4. armády rozkaz uposlechly a zamířily na sever, ale na konci tohoto týdne, 4.
ledna, se 4. armáda vydá na jih, ne na sever. Její velitel to považuje za nezbytné, protože jinak by dle něj pochodovali přes území držené Japonci. Čankajšek si myslí, že cílem je rozšířit komunistické území. Situace je velice nestabilní. A protože je konec jednoho roku a začátek druhého, i když v Číně asi ne, podíval bych se rád na tamní situaci. Na několik frontách se ideologické spory proměnily ve vojenské konflikty skupin, které se měly spojit proti cizímu nepříteli.
Mají k tomu co říct i externí pozorovatelé. Americký velvyslanec Nelson Johnson brzy pošle své závěry do Washingtonu jako odpověď na posudek majora Evanse Carlsona, který se Číně intenzivně věnoval. Četl jsem jejich pohledy v Zapomenutém spojenci Rany Mittera s skvěle ukazují rozkol v americkém vnímání čínské politiky. Carlson, který mezi nimi strávil spoustu času, sympatizuje s čínskými komunisty. Myslí si, že Čankajšek a nacionalisté směřují k fašismu, a že pokud je USA podpoří, měly by po Čankajšekovi požadovat kroky k demokracii.
Johnson s tímto názorem velice nesouhlasí. Říká, že nacionalisté si chtějí udržet moc, to je normální, ale po začátku války vytvořili Národní politickou konzultativní radu, které jsou komunisté součástí. Komunisté v Čchung-čchingu vydávají vlastní noviny, což by před válkou nebylo možné, a rozhodně by to nebylo povolené, kdyby byl Čankajšek fašista.
Nacionalisté nevyužili válku jako záminku k likvidaci politické opozice. Johnson vidí Čankajšeka jako symbol spojeného odporu proti Japoncům a nesouhlasí s tím, aby USA podmiňovaly podporu politickou proměnou nacionalistů. „Čankajšek byl odhodlaný proti Japoncům bojovat a Spojené státy by jej v této cestě měly podporovat.“ Všechny stran si vykládají jinak Sunjatsenovu základní filozofii, tzv.
tři principy. Ale Mitter poukazuje na to, že ona trojice – nacionalismus, demokracie a obživa pro lidi – byly během desetileté nacionalistické vlády uplatňovány jen z části. Nyní se zdá, že je Čankajšek chce zavést. Ale Mao Ce Tung oponuje, že Čankajšekovo osvojení principů má jen zachovat ekonomický status quo a poškodit komunisty. Navrhuje tedy Nové tři lidové principy Čankajšekovi spolu s otevřeněji komunistickým programem.
Spojenectví se SSSR by bylo mít větší prioritu než s imperialistickými mocnostmi, měla by vzniknout spolupráce s komunistickou stranou a mělo by se pomoci dělnické třídě a rolníkům. To je samozřejmě protinávrh Čankajšekovi a nacionalistům, ale Mao dává jasně najevo, že je vnímá jako nástupce Sunjatsenovy trojky. Ale Wang Jingweiova loutková vláda v Nankingu také používá Sunjatsenovy myšlenky, avšak pro jiný politický systém. „Pro Wanga byla důležitější náklonnost k pan-asiatismu, neboť poskytovala základ pro tvrzení, že spolupráce s Japonskem je vlastně verze nacionalismu, kterou Sunjatsen prosazoval.“ Avšak žádný z těchto vůdců neměl zájem sestavit něco, co by Západ vnímal jako demokracii, vícestrannou vládu zaručující osobní svobody.
Mao a Čankajšek o demokracii mluví, ale tím myslí spíše masovou politickou účast pod vedením a dozorem jediné dominantní strany nebo hnutí. A co se týká vůdce největší západní demokracie, 29.
prosince řekl prezident Franklin Roosevelt svému národu: „Evropané, kteří se brání, nás nežádají o vyslání armády. Žádají nás o nástroje války, o letadla, tanky, zbraně, lodě, které jim umožní bojovat za jejich svobodu a naši bezpečnost. Musíme být velkým arzenálem demokracie.“ USA rovněž zásobují Čínu. A jsme na konci týdne. Obnovený postup v Řecku a severní Africe, bombardéry nad Británií, Irskem a Německem a napětí na Dálném východě.
Rana Mitter napsal: „Katastrofální rok 1940 uvrhl stín pochyb na myšlenku, že v budoucnu může Čína existovat mimo hranice Japonského impéria.“ Ale není to jen Čína, i budoucnost jiných zemí je nejistá. Samozřejmě těch okupovaných, ale třeba i zemí jako Británie. A nemyslím jen pouhou nezávislost.
Minulé září to dobře shrnul Adward Murrow: „Tato válka není jako ta minulá, co se týče cílů a civilistů. Musíte pochopit, že svět umírá. Staré hodnoty, staré předsudky, staré ostrůvky moci a prestiže odchází.“ A zatímco většina britské vládnoucí elity si myslí, že vede válku za zachování své staré společnosti, může jí dojít, že se spletla. Možná si to uvědomí už příští rok.
Uvidíme. Šťastný nový rok. Pokud chcete vědět více o Sunjatsenovi, Čankajšekovi a vzniku této nelehké čínské situace, podívejte se na tuto epizodu MDV o Číně v roce 1925. Je přímo tady. Každou chvíli. Patr(e)onem týdne je Francesco Pogesi. Naše velké díky patří patr(e)onům jako je Francesco, kteří udržují pořad v chodu a umožňují mu jít do roku 1941, který bude zdánlivě ještě větší, takže zamiřte na patreon.com nebo timeghost.tv.
Počítá se každý dolar. Odebírejte… Udělejte tohle a uvidíme se za týden.
Komentáře (0)