Erwin Rommel přijíždí do AfrikyDruhá světová válka

Jejich arogance je zaslepuje. Obávají se o přítele… Dobře. Dobře. Dělejte, co musíte. 15. února 1941. Tento týden přijede do severní Afriky Erwin Rommel. Co víc říct. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden poslali Spojenci obrněná uskupení přes poušť, aby odřízli ustupující Italy. Ve východní Africe v Kerenu však jejich postup uvázl. Mnoho se toho odehrálo na mořích a japonská ofenziva v Che-nanu ztroskotala. Toto se stalo potom. 9.

února se italský vůdce Benito Mussolini dozví, že německé posily jsou na cestě do severní Afriky. Velká italská prohra z minulého týdne u Beda Fomm a konec italské 10. armády navodily dojem, že se Britům otevírá kontrola nad Libyí. A jen početné německé uskupení může „zabránit Britům udělat Italům v severní Africe to, na co Řekové evidentně nemají síly v Albánii.“ Britové 9.

února dosáhnou El Agheily a tam se zastaví. Jejich postupu nebrání nepřítel, ale něco jiného. 10. února britský premiér Winston Churchill formálně řekne Archibaldu Wawellovi, veliteli celého válčiště, že vojenská pomoc pro Řecko má přednost před postupem v severní Africe. Důrazně zmínil efekt na názor americké veřejnosti na plnění slibů malým národům. Také chce udělat dobrý dojem na Turecko.

11. února ředitel vojenské rozvědky předá obranné komisi v Londýně zprávy, že německé divize v Rumunsku – přičemž dalších 12 je na cestě – prakticky potvrzují, že si Němci pojistí Řecko dobytím, ne diplomacií. Wawellovy rozkazy jsou pevně dané. Prioritou je obrana spojence, porážka nepřítele může počkat. Zvláště, pokud porážka spojence přivede nepřítele blíže k Egyptu, Palestině a Suezskému průplavu.

Ten samý den začnou do Tripolisu přijíždět složky německého obrněného afrického sboru – 5. lehká divize. Na cestě je také 15. obrněná divize. 12. února polní maršál Erwin Rommel, jedna z hvězd francouzského tažení, přijíždí do Afriky, aby německé jednotky vedl. Okupace El Agheily značí konec postupu v rámci operace Compass. Jakákoliv hrozba Egyptu a Suezu ze strany Italů se zdánlivě vytratila.

Takže 16. února, zítra, britská vláda rozhodne o okupaci Kyrenaiky s co možná nejmenší silou, aby všechny ostatní jednotky mohly moci Řecku. Samozřejmě vědí, že Němci začali přijíždět do Tripolisu, ale nemyslí si, že zaútočí dříve než v květnu. A do té doby budou dosavadní ztráty africké armády nahrazeny dvěma novými divizemi, které dorazí z Británie spolu s letadly.

Wawell nařídí svým mužům, aby byli připraveni zastavit jakýkoliv budoucí útok z Tripolisu na El Agheilu. Měl bych zmínit, že polní velitel Richard O'Connor proti tomuto plánu protestuje. Chce napadnout Tripolsko a obsadit Tripolis. Pro něj se toto rovná bezpečnosti. Nepřítel přeci nemůže postoupit na Egypt, dokud nebude mít v Africe početné síly. A pokud nebudou mít doslova kde přistát, potom je egyptská bezpečnost zajištěna.

Šance jakéhokoliv vylodění jsou malé až žádné. A letiště v Tripolsku by umožnilo RAF udeřit na Sicílii i samotnou Itálii. A bylo by jednodušší ubránit Maltu, která čelí neustávajícím náletům. Jsou tu také některé neznámé. Jako spřátelit si Francouze v Tunisku a Alžírsku. To by přeci možná mohlo pomoci. O'Connor nevidí v dobytí Tripolisu žádnou stinnou stránku. Chce k postupu použít 2.

i 7. obrněnou divizi, zatímco se brigáda vylodí nedaleko samotného Tripolisu. Píše o tom David Braddock v Britské pouštní válce v Egyptě. Píše i o stinných stránkách. Na cestě k Tripolisu by na velký odpor asi nenarazili, ale samotný Tripolis je velký a bude dobře bráněný. A ve Středomoří je mnoho problémů. Královské námořnictvo jede na plné obrátky, aby zajišťovalo komunikaci a zásobování Egypta přes Benghází.

A na Sicílii je Luftwaffe a to posiluje. Už útočilo na konvoje a přečísluje RAF. Proto bude těžké navýšit operační možnosti Královského námořnictva. A útok na Tripolis si nevyhnutelně vyžádá jednotky, které mají stát proti německé invazi do Řecka. Tečka. „I bez nutnosti poslat pomoc Řekům jsou logistické problémy postupu na Tripolis tak velké, že je sporné, jestli jej bylo možné v této fázi války provést.

O'Connor měl po Beda Fomm jen několik akceschopných tanků a jeho náklaďáky byly po opotřebení z minulých dvou měsíců v žalostném stavu. Pokud se započítá nedostatek zásobování a jistota nepřátelské vzdušné převahy, zdá se pravděpodobné, že obsazení Tripolisu, jakkoliv důležité, bylo v únoru 1941 jen zbožným přáním.“ A tak je tripolské dobrodružství odloženo. A zatímco Rommel a německé jednotky přijíždí, britské vrchní velení se reorganizuje.

O'Connor je poslán do Egypta, kde se má ujmout velení tamních vojáků. Henry Willson, který jim velel doteď, se stane vojenským guvernérem Kyrenaiky. A Thomas Blamey z velitelství I. australského sboru nahradí O'Connora a bude velet XIII. sboru. Podívám se teď do křišťálové koule, kdybych to později zapomněl zmínit. Willson, Blamey a velitelství australského sboru budou brzy posláni do Řecka a Phillip Meame přijde z Palestiny a ujme se velení Kyrenaiky.

To je mimochodem civilní post, ne místo na velitelství. Co se týče jednotek, které zůstanou a nepojedou do Řecka… Jen 9. australská a polovina 2. obrněné divize jsou v únoru k mání v Egyptě a Kyrenaice. 7. obrněná divize, která toho za poslední dva měsíce tolik vybojovala, je přezbrojována. To ale není ani tak „dobré“, jak se zdá.

Protože dvě nejlepší brigády z 9. divize jsou poslány do Řecka a nahrazeny brigádami bez žádných bojových zkušeností. 2. obrněná je složena z obrněné brigády a necelé podpůrné skupiny a má jen 200 tanků, které urgentně potřebují opravy. „Tento nelichotivý obrázek doplňuje skutečnost, že divizní štáb neměl dostatečný výcvik, počet a chyběly mu bojové zkušenosti.“ Takže to je všechno, co zbylo pro pozemní obranu britských severoafrických držav na konci operace Compass.

Ale ve východní Africe Britové postupují. Pokračuje bitva o Keren, poslední italskou pevnost v Eritrei. Britové i Indové na hory několikrát zaútočili, avšak bez úspěchu. Brzy si uvědomili vážnost situace. „Nešlo jej obejít. Opevnění muselo být napadeno čelně. K útoku se musí koncentrovat celá britská armáda v Súdánu. Budou třeba čtyři týdny jednotvárné a plynulé práce pro přesun zásob a materiálu vpřed pro velkou ofenzívu.“ Avšak tento týden pokračuje postup z Keni do Italského Somálska.

11. února dobyli Královští afričtí střelci Afmadu. 13. února dobyla brigáda Zlatonosného pobřeží Bulo Erillo. 14. února Jihoafričané dobyli Gobwen a celý Dolní Jubaland nyní ovládají jednotky Commonwealthu. 14. února 27. východoafrická brigáda a Královští afričtí střelci dobyli Kismaju. Samotný postup je bleskový, ale má také symbolický význam.

„Mussolini přišel o nejcennější části území, které byly Itálii přiřčeny za účast ve Velké válce.“ Britové toho tento týden podnikají mnohem víc. 10. února dojde k vůbec prvnímu seskoku britských parašutistů. Zaútočí na akvadukt, který který zásobuje Tarant. Vyřadí jej z provozu, ale na cestě k ponorce je všech 38 parašutistů zajato. A za pár dní je akvadukt opět v provozu.

Operace nesla jméno Colossus. O den dříve došlo ke smělému útoku. Bitevní loď Malaya a bitevní křižník Renown ostřelovaly přístav v Janově. Akce se účastnila i letadlová loď Ark Royal, která vyslala letadla na Leghorn a La Spezia. V Janově bylo potopeno 5 lodí a dalších 18 poškozeno. 13. února zaútočila letadlová loď Formidable na Massawu. Ta se má dostat do Středomoří, ale nemůže proplout Suezem, který německá letadla zaminovala.

Nejdříve je musí odstranit. I Němci si tento týden 9. února připsali námořní úspěch. Využili vzdušných, námořních i ponorkových uskupení. Ponorka U-37 spatřila konvoj HG-53 a přivolala těžký křižník Admirál Hipper a bombardovací letku. Přiletěly FW 200 Condor a potopily pět lodí. Hipper zaútočil na konvoj 11.

února a potopil další loď. 12. února zaútočil na konvoj SLS-64, který je bez doprovodu, a připravil jej o 9 lodí, které byly potopeny nebo těžce poškozeny. A tím týden končí. S ním i operace Compass, avšak spojenecké jednotky stále zápasí na dvou frontách ve východní Africe. Bombardování Malty nepolevuje. A úspěšný německý velitel, známý pro odvážnost a kreativitu, přijel do severní Afriky.

Situace tam pro Osu není v této chvíli vůbec dobrá. Ani když byly britské síly oslabeny, takže má před sebou nelehký úkol. To jej však očividně netrápí, protože za pár dní, 17. února, napíše Erwin Rommel své ženě Lucii: „Mám se báječně a je tu moc krásně. S italským velením vycházím velice dobře a lepší už spolupráce být ani nemůže.“ Rommel nebyl člen nacistické strany, i když vše nasvědčuje tomu, že Hitlerův vzestup k moci vítal.

Jestli chcete vidět naši epizodu MDV o Hitlerově upevnění moci, klikněte přímo sem, bude tu každou chvíli. Členem TimeGhost armády týdne je Zachary Bear. Narukujte do armády na patreon.com nebo timeghost.tv. Tento pořad běží jen díky vám a opravdu se počítá každý dolar. Nezapomeňte nás odebírat, zazvoňte na zvoneček a uvidíme se za týden.