Francie podepisuje příměří

Počkej, oni jdou do boje? Proč? 22. června 1940. Minulý týden padla Paříž
do rukou Němců, takže jste asi tušili,
co tento týden přijde, a taky že to přijde – příměří. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka.

Minulý týden,
jak jsem řekl, padla Paříž a Němci pokračovali
v postupu napříč Francií. Itálie vyhlásila válku
Británii a Francii a Sovětský svaz si nárokoval Litvu
a poté obsadil Vilnius a Kovno. Tento týden si Sověti kladli
další nároky na zbylé země regionu. Ve zkratce řečeno vstoupili Sověti
16. června do Lotyšska a Estonska a všechny tři
pobaltské státy byly obsazeny. Časopis Time napsal, že během pár dnů vstoupilo do Pobaltí
přes půl milionu vojáků Rudé armády.

Avšak sovětské jednotky
tam v menším počtu již byly, protože požadovaly
a získaly vojenské základny, jak jsme viděli minulý podzim. Nyní je sovětský ministr zahraničí
Vjačeslav Molotov obvinil ze spiknutí
proti Sovětskému svazu a požadoval nové vlády,
které Sověti schválí. "Volby" budou za pár týdnů.

Kdopak asi "zvítězí"? To zjistíme už brzy. Nejsou to však jediné země,
které formují novou vládu. Děje se to i ve válkou zubožené Francii. Nejprve se ale podíváme na bojiště. 16. června Němci obsazují Dijon. Maginotova linie
na francouzsko-německé hranici je spolu s osádkou čítající
400 000 mužů izolována, ale stále se drží.

17. června je Heinz Guderian
skoro u švýcarské hranice. Další německé jednotky
postupují v Bretani a Normandii. Spojenci od 15. a 16. června
evakuovali muže z pevniny z několika míst v operaci Ariel. Od St. Malo odvezli
během dvou dnů 21 474 mužů. Z Brestu 32 584. Evakuace od St.

Nazaire trvala tři dny
a dostala pryč 57 235 vojáků. Z Cherbourgu odplulo
30 630 Britů a Kanaďanů. Během toho všeho
došlo k jedné velké katastrofě. 17. června je při přepravě mužů
Němci potopena RMS Lancastria. Při této nejhorší britské námořní katastrofě
zemřelo přes tři tisíce lidí, avšak některé odhady
hovoří o více než pěti tisících. To je více mrtvých než
na Titanicu a Lusitanii dohromady. Evakuace však pokračuje. Během dalšího týdne je od St.

Jean-de-Luz
odvezeno 19 000 mužů, většinou Poláků. Od Dunkerku bylo evakuováno
144 171 Britů, 18 236 Francouzů, 24 352 Poláků, 4 938 Čechů a pár Belgičanů,
celkem bylo evakuováno skoro 200 000 lidí. 19. června Britové začínají
evakuovat ostrovy v průlivu. Na začátku týdne
se ve Francii sešla vláda. Vicepremiér Philippe Pétain
vyzývá k okamžitému příměří s Německem. Premiér Paul Reynaud
chce požádat Británii o vyvázání ze závazku
neuzavřít separátní mír.

Británie nemá moc na výběr,
a tak souhlasí, ale za podmínky, že se francouzská flotila
ihned vydá k britským přístavům, aby nepadla do německých rukou. Francouzi toto neslíbí. Británie navrhuje vstup do unie,
takže i když Francie padne, stále budou ve válce
pokračovat společně. Reynaud je pro,
jeho kolegové ne, a tak rezignuje. Pétain se stává premiérem
a úřadu se ujímá 17.

června s Maximem Weygandem
jako ministrem obrany. Oznamují, že žádají
Německo o podmínky příměří. Toho dne britský premiér
Winston Churchill oznamuje, že bitva o Francii skončila
a bitva o Británii začne co nevidět. Co generál Weygand
nazval bitvou o Francii, skončilo, bitva o Británii začne co nevidět. Hitler ví, že nás na tomto ostrově
bude muset zlomit, nebo prohraje válku. Pokud se mu postavíme,
celá Evropa může být osvobozena a život na světě se může vydat
k širým sluncem zalitým výšinám.

Ale pokud selžeme, celý svět včetně Spojených států, včetně všeho,
co známe a na čem nám záleží, se ponoří do propasti
nového temného věku. Chopme se našich povinností a chovejme se tak, že pokud britské impérium
a Commonwealth vytrvá po tisíc let, lidé si budou pamatovat,
že toto byla jejich nejskvělejší hodina.

Dalšího dne francouzský generál
Charles DeGaulle, který je pro většinu země neznámý,
odvysílá z Londýna výzvu k boji, že prohrána byla jen bitva,
ne celá válka. Vyzdvihne,
že se vede světová válka a že na světě stále existuje
vše potřebné pro porážku Německa. Zformuje francouzskou exilovou vládu. 20.

června, když Lyons
a Vichy padnou do rukou Němcům, odešle Pétain delegaci
s výzvou k příměří do Tours, kde platí dočasné příměří. Delegace vedená
generálem Charlesem Huntzigerem je odvezena do compiegnského lesa,
kde potká vítězného Adolfa Hitlera. Příměří bude podepsáno
ve stejném železničním vagónu, ve kterém bylo podepsáno
příměří v roce 1918. Němci představili Francouzům
podmínky příměří 21. června. K žádnému vyjednávání nedojde.

Huntziger příměří
podepíše 22. června. Ale jaké jsou podmínky příměří? A proč s ním Hitler souhlasí
a nevezme si celou Francii, což by mohl udělat celkem rychle?
Pojďme se na to podívat. Německo bude
okupovat asi tři pětiny Francie, severně a západně od linie z Ženevy
do Tours a poté dolů ke španělské hranici. Tím Německo získá přístup
ke všem atlantským i lamanšským přístavům. Neobsazená oblast na jihu bude spravována
francouzským premiérem a vládou, která bude relativně nezávislá,
takže si zachová záblesk legitimity, a vláda bude rovněž
spravovat okupovanou oblast, avšak pod přísným dohledem.

Jde však o to, že tato správa bude
zodpovědná i za francouzské kolonie. A to je velká věc. Hitler za žádnou cenu nechce, aby Francouzi pokračovali v boji
ze základen v severní Africe, zejména se v takovém případě velice obává
podpory francouzského námořnictva, takže aby se tomu vyhnul,
nechce nastolit příliš přísné podmínky, a chce námořnictvo
pryč z obrazu – má být odzbrojeno,
ale ne zabaveno.

Německo rovněž nemá prostředky
pro okupaci francouzských zámořských území a zachování nezávislé a neutrální Francie
zabrání v jejich užití Britům. Francii je v podmínkách příměří
dokonce dovoleno udržovat malou armádu. Francie je povinna předat
všechny německé občany, kterým udělila azyl
jako uprchlíkům před nacismem.

I když to není psáno, znamená to vydání hlavně
tisíců židů uprchlých před perzekucí, kteří budou odvezeni
do koncentračních táborů. Francouzi rovněž zaplatí náklady okupace,
asi 400 000 milionů franků denně. Huntziger si stěžuje, že podmínky jsou tvrdší
než ty Spojenců vůči Německu v roce 1918, ale Wilhelm Keitel,
zprostředkovatel příměří, říká: "Tohle, nebo nic."

Avšak... podmínky mají trvat
jen do dokončení finální mírové dohody, a protože si nikdo nemyslí,
že to bude trvat dlouho, nikdo si nestěžuje,
že zajatí francouzští vojáci zůstanou v zajetí
až do konce války. Je jich 1 538 000. S fungující francouzskou vládou
se Německo může zbavit břímě správy a soustředit se na Británii.

Francouzi se ale musí vypořádat
s dalšími problémy. Jsou totiž ve válce s Itálií. Itálii požádají o příměří tento týden, i když italská invaze
do Francie právě začíná. Francouzská alpská armáda,
Armeé des Alpes, posílala vojáky do dalších sektorů
od září minulého roku. Z původního půl milionu vojáků
jich nyní zůstalo jen 175 000 a jen polovina z nich
jsou frontoví vojáci, takže na Italy na hranici čeká
jen asi 80 000 vojáků.

Italové mají 6 armádních sborů
složených ze 34 divizí, 26 frontových a 8 záložních
čítajících přes půl milionu mužů. Jsou ve značné výhodě. Už 20. května si generál René Orly,
velitel Armeé des Alpes, uvědomil, že Italové mohou
kdykoliv zahájit ofenzivu. a nyní Italové zaútočili
podél celé hranice.

4. armáda útočí v horách na severu
a 1. armáda na jihu podél pobřeží. Podél Riviéry postoupí
zhruba 80 000 Italů skoro 10 km, ale proti nim stojí
zhruba 40 000 Francouzů, což je největší koncentrace
francouzských vojáků podél hranice. Italové dobyli Fontan,
ale tím to prakticky skončilo. Na alpské frontě Francouzi nemohou za žádných okolností
vést rovnocennou regulérní bitvu, na to má nepřítel
příliš mnoho mužů.

Hlavní italský útok
směřuje právě tam, takž Orly plánuje obtěžovat
a zpomalovat nepřítele tak dlouho, aby spořádaně stáhl své muže
a udržoval linii odporu. Francouzi mají řádná opevnění
kolem Tarentaise a Beaufortinu, která snad zvládnou
průlom zadržet. Rovněž se francouzští ženisté
dali do práce hned po vyhlášení války a vytvořili překážky
na očekávaných trasách postupu. Všichni civilisté
v oblasti byli evakuováni.

Italové nemohou postoupit
na sever ani na jih, dokud nedobudou
Col D’enclave a Col D’Bonhomme. 21. června zvládly
italské předsunuté jednotky dobýt francouzskou opevněnou
pozici na přístupu k Col D’enclave, ale jakmile přivezli posily,
začala do nich střílet francouzská děla a horský svah
se stal jejich hrobem. Dalšího dne přišel velký útok. "Italové podnikli frontální útok,
brodili se sněhem rameno na rameni.

Dělostřelba a kulometná palba
udělala velké díry do jejich řad. Po sněhu tekla krev a stáda kamzíků,
obratných horských koz, propůjčila bitvě nedůstojný pohled, když skákala po mrtvých
a umírajících mužích, utíkajíc před hrůznou bouří šrapnelů, které proměnily
jejich horský domov v jatka." Francouzi se udrželi po celý den, a když se na konci týdne
ponořily Alpy do noci, teplota, dokonce i v červu,
spadla pod bod mrazu.

Italové rovněž 21. června zaútočili
směrem na Bourg Saint Maurice přes průsmyk Petit Saint Bernard,
ale přes Francouze se nedostali a z průsmyku se tak neprobili. Avšak daleko na východě
se někdo probil – Japonci. Bitva o Zaoyang-I-čchang skončila
tento týden 18. června japonským vítězstvím. Minulý týden dobyli I-čchang, což jim poskytlo kontrolu nad vodními toky
provincií Chu-pej, Chu-nan a S’-čchuan, ale rovněž základnu 400 km
od hlavního města nacionalistů Čchung-čchingu, který teď mohou
relativně snadno bombardovat.

Také to zasadilo
tvrdou ránu čínské morálce. A tento týden válčení končí a spolu s ním končí boje
mezi Francouzi a Němci, i když teď proti
Francouzům bojují Italové. Stovky tisíc mužů
byly evakuováno ze západní Evropy a na východě se Pobaltí
hemží sovětskými vojáky, zatímco tamní vlády byly svrženy.

Německá ofenzíva od 10. května
do dneška, 22. června, byla vskutku zdrcující a jednou z nejrychlejších kampaní
takového rozsahu ve vojenské historii. Bleskový tankový průlom
podporován silným letectvem povýšil vojenskou strategii
na novou úroveň. Zajisté sehrálo velkou roli štěstí a obrovská porce zmatku
a chaosu v nepřátelském velení, čehož Němci znatelně využili, ale byli také inteligentní,
flexibilní a s jasnou strukturou velení.

Pořád mohli prohrát, kdyby Spojenci podnikli více útoků
jako Britové u Arras nebo Francouzi Hannutu, ale to se nestalo. Německý úspěch zajistili
také velící generálové, kteří na sebe vzali velký osobní risk
při velení z vozidel na frontě, ale když se kácí les, létají třísky,
a pokud tady létaly třísky, byla to velká daň velení z fronty
v počtu zabitých důstojníků, kteří nejsou snadno nahraditelní, a těžké letecké údery proti nepřátelskému
letectvu vedly ze ztrátě letadel.

Luftwaffe během šesti týdnů
ztratila přes 1 400 letadel a jejich jediným
zbývajícím nepřítelem je ostrovní stát. To je k zamyšlení. Jestli chcete více porozumět
vývoji německé obrněné strategie pro takovou masivní operaci, s Chieftanem jsme o tom
natočili obsáhlé video, které je přímo zde.

Členem TimeGhost armády týdne
je John Harrison. Buďte jako John a podpořte
válečné úsilí na Patreonu nebo timeghost.tv. Jenom vaše podpora
financuje náš pořad. Odebírejte a klikněte na zvoneček.
Uvidíme se za týden.