Francie podepisuje příměříDruhá světová válka

Počkej, oni jdou do boje? Proč? 22. června 1940. Minulý týden padla Paříž do rukou Němců, takže jste asi tušili, co tento týden přijde, a taky že to přijde – příměří. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden, jak jsem řekl, padla Paříž a Němci pokračovali v postupu napříč Francií. Itálie vyhlásila válku Británii a Francii a Sovětský svaz si nárokoval Litvu a poté obsadil Vilnius a Kovno. Tento týden si Sověti kladli další nároky na zbylé země regionu. Ve zkratce řečeno vstoupili Sověti 16. června do Lotyšska a Estonska a všechny tři pobaltské státy byly obsazeny. Časopis Time napsal, že během pár dnů vstoupilo do Pobaltí přes půl milionu vojáků Rudé armády.

Avšak sovětské jednotky tam v menším počtu již byly, protože požadovaly a získaly vojenské základny, jak jsme viděli minulý podzim. Nyní je sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov obvinil ze spiknutí proti Sovětskému svazu a požadoval nové vlády, které Sověti schválí. "Volby" budou za pár týdnů.

Kdopak asi "zvítězí"? To zjistíme už brzy. Nejsou to však jediné země, které formují novou vládu. Děje se to i ve válkou zubožené Francii. Nejprve se ale podíváme na bojiště. 16. června Němci obsazují Dijon. Maginotova linie na francouzsko-německé hranici je spolu s osádkou čítající 400 000 mužů izolována, ale stále se drží.

17. června je Heinz Guderian skoro u švýcarské hranice. Další německé jednotky postupují v Bretani a Normandii. Spojenci od 15. a 16. června evakuovali muže z pevniny z několika míst v operaci Ariel. Od St. Malo odvezli během dvou dnů 21 474 mužů. Z Brestu 32 584. Evakuace od St.

Nazaire trvala tři dny a dostala pryč 57 235 vojáků. Z Cherbourgu odplulo 30 630 Britů a Kanaďanů. Během toho všeho došlo k jedné velké katastrofě. 17. června je při přepravě mužů Němci potopena RMS Lancastria. Při této nejhorší britské námořní katastrofě zemřelo přes tři tisíce lidí, avšak některé odhady hovoří o více než pěti tisících. To je více mrtvých než na Titanicu a Lusitanii dohromady. Evakuace však pokračuje. Během dalšího týdne je od St.

Jean-de-Luz odvezeno 19 000 mužů, většinou Poláků. Od Dunkerku bylo evakuováno 144 171 Britů, 18 236 Francouzů, 24 352 Poláků, 4 938 Čechů a pár Belgičanů, celkem bylo evakuováno skoro 200 000 lidí. 19. června Britové začínají evakuovat ostrovy v průlivu. Na začátku týdne se ve Francii sešla vláda. Vicepremiér Philippe Pétain vyzývá k okamžitému příměří s Německem. Premiér Paul Reynaud chce požádat Británii o vyvázání ze závazku neuzavřít separátní mír.

Británie nemá moc na výběr, a tak souhlasí, ale za podmínky, že se francouzská flotila ihned vydá k britským přístavům, aby nepadla do německých rukou. Francouzi toto neslíbí. Británie navrhuje vstup do unie, takže i když Francie padne, stále budou ve válce pokračovat společně. Reynaud je pro, jeho kolegové ne, a tak rezignuje. Pétain se stává premiérem a úřadu se ujímá 17.

června s Maximem Weygandem jako ministrem obrany. Oznamují, že žádají Německo o podmínky příměří. Toho dne britský premiér Winston Churchill oznamuje, že bitva o Francii skončila a bitva o Británii začne co nevidět. Co generál Weygand nazval bitvou o Francii, skončilo, bitva o Británii začne co nevidět. Hitler ví, že nás na tomto ostrově bude muset zlomit, nebo prohraje válku. Pokud se mu postavíme, celá Evropa může být osvobozena a život na světě se může vydat k širým sluncem zalitým výšinám.

Ale pokud selžeme, celý svět včetně Spojených států, včetně všeho, co známe a na čem nám záleží, se ponoří do propasti nového temného věku. Chopme se našich povinností a chovejme se tak, že pokud britské impérium a Commonwealth vytrvá po tisíc let, lidé si budou pamatovat, že toto byla jejich nejskvělejší hodina.

Dalšího dne francouzský generál Charles DeGaulle, který je pro většinu země neznámý, odvysílá z Londýna výzvu k boji, že prohrána byla jen bitva, ne celá válka. Vyzdvihne, že se vede světová válka a že na světě stále existuje vše potřebné pro porážku Německa. Zformuje francouzskou exilovou vládu. 20.

června, když Lyons a Vichy padnou do rukou Němcům, odešle Pétain delegaci s výzvou k příměří do Tours, kde platí dočasné příměří. Delegace vedená generálem Charlesem Huntzigerem je odvezena do compiegnského lesa, kde potká vítězného Adolfa Hitlera. Příměří bude podepsáno ve stejném železničním vagónu, ve kterém bylo podepsáno příměří v roce 1918. Němci představili Francouzům podmínky příměří 21. června. K žádnému vyjednávání nedojde.

Huntziger příměří podepíše 22. června. Ale jaké jsou podmínky příměří? A proč s ním Hitler souhlasí a nevezme si celou Francii, což by mohl udělat celkem rychle? Pojďme se na to podívat. Německo bude okupovat asi tři pětiny Francie, severně a západně od linie z Ženevy do Tours a poté dolů ke španělské hranici. Tím Německo získá přístup ke všem atlantským i lamanšským přístavům. Neobsazená oblast na jihu bude spravována francouzským premiérem a vládou, která bude relativně nezávislá, takže si zachová záblesk legitimity, a vláda bude rovněž spravovat okupovanou oblast, avšak pod přísným dohledem.

Jde však o to, že tato správa bude zodpovědná i za francouzské kolonie. A to je velká věc. Hitler za žádnou cenu nechce, aby Francouzi pokračovali v boji ze základen v severní Africe, zejména se v takovém případě velice obává podpory francouzského námořnictva, takže aby se tomu vyhnul, nechce nastolit příliš přísné podmínky, a chce námořnictvo pryč z obrazu – má být odzbrojeno, ale ne zabaveno.

Německo rovněž nemá prostředky pro okupaci francouzských zámořských území a zachování nezávislé a neutrální Francie zabrání v jejich užití Britům. Francii je v podmínkách příměří dokonce dovoleno udržovat malou armádu. Francie je povinna předat všechny německé občany, kterým udělila azyl jako uprchlíkům před nacismem.

I když to není psáno, znamená to vydání hlavně tisíců židů uprchlých před perzekucí, kteří budou odvezeni do koncentračních táborů. Francouzi rovněž zaplatí náklady okupace, asi 400 000 milionů franků denně. Huntziger si stěžuje, že podmínky jsou tvrdší než ty Spojenců vůči Německu v roce 1918, ale Wilhelm Keitel, zprostředkovatel příměří, říká: "Tohle, nebo nic."

Avšak... podmínky mají trvat jen do dokončení finální mírové dohody, a protože si nikdo nemyslí, že to bude trvat dlouho, nikdo si nestěžuje, že zajatí francouzští vojáci zůstanou v zajetí až do konce války. Je jich 1 538 000. S fungující francouzskou vládou se Německo může zbavit břímě správy a soustředit se na Británii.

Francouzi se ale musí vypořádat s dalšími problémy. Jsou totiž ve válce s Itálií. Itálii požádají o příměří tento týden, i když italská invaze do Francie právě začíná. Francouzská alpská armáda, Armeé des Alpes, posílala vojáky do dalších sektorů od září minulého roku. Z původního půl milionu vojáků jich nyní zůstalo jen 175 000 a jen polovina z nich jsou frontoví vojáci, takže na Italy na hranici čeká jen asi 80 000 vojáků.

Italové mají 6 armádních sborů složených ze 34 divizí, 26 frontových a 8 záložních čítajících přes půl milionu mužů. Jsou ve značné výhodě. Už 20. května si generál René Orly, velitel Armeé des Alpes, uvědomil, že Italové mohou kdykoliv zahájit ofenzivu. a nyní Italové zaútočili podél celé hranice.

4. armáda útočí v horách na severu a 1. armáda na jihu podél pobřeží. Podél Riviéry postoupí zhruba 80 000 Italů skoro 10 km, ale proti nim stojí zhruba 40 000 Francouzů, což je největší koncentrace francouzských vojáků podél hranice. Italové dobyli Fontan, ale tím to prakticky skončilo. Na alpské frontě Francouzi nemohou za žádných okolností vést rovnocennou regulérní bitvu, na to má nepřítel příliš mnoho mužů.

Hlavní italský útok směřuje právě tam, takž Orly plánuje obtěžovat a zpomalovat nepřítele tak dlouho, aby spořádaně stáhl své muže a udržoval linii odporu. Francouzi mají řádná opevnění kolem Tarentaise a Beaufortinu, která snad zvládnou průlom zadržet. Rovněž se francouzští ženisté dali do práce hned po vyhlášení války a vytvořili překážky na očekávaných trasách postupu. Všichni civilisté v oblasti byli evakuováni.

Italové nemohou postoupit na sever ani na jih, dokud nedobudou Col D’enclave a Col D’Bonhomme. 21. června zvládly italské předsunuté jednotky dobýt francouzskou opevněnou pozici na přístupu k Col D’enclave, ale jakmile přivezli posily, začala do nich střílet francouzská děla a horský svah se stal jejich hrobem. Dalšího dne přišel velký útok. "Italové podnikli frontální útok, brodili se sněhem rameno na rameni.

Dělostřelba a kulometná palba udělala velké díry do jejich řad. Po sněhu tekla krev a stáda kamzíků, obratných horských koz, propůjčila bitvě nedůstojný pohled, když skákala po mrtvých a umírajících mužích, utíkajíc před hrůznou bouří šrapnelů, které proměnily jejich horský domov v jatka." Francouzi se udrželi po celý den, a když se na konci týdne ponořily Alpy do noci, teplota, dokonce i v červu, spadla pod bod mrazu.

Italové rovněž 21. června zaútočili směrem na Bourg Saint Maurice přes průsmyk Petit Saint Bernard, ale přes Francouze se nedostali a z průsmyku se tak neprobili. Avšak daleko na východě se někdo probil – Japonci. Bitva o Zaoyang-I-čchang skončila tento týden 18. června japonským vítězstvím. Minulý týden dobyli I-čchang, což jim poskytlo kontrolu nad vodními toky provincií Chu-pej, Chu-nan a S’-čchuan, ale rovněž základnu 400 km od hlavního města nacionalistů Čchung-čchingu, který teď mohou relativně snadno bombardovat.

Také to zasadilo tvrdou ránu čínské morálce. A tento týden válčení končí a spolu s ním končí boje mezi Francouzi a Němci, i když teď proti Francouzům bojují Italové. Stovky tisíc mužů byly evakuováno ze západní Evropy a na východě se Pobaltí hemží sovětskými vojáky, zatímco tamní vlády byly svrženy.

Německá ofenzíva od 10. května do dneška, 22. června, byla vskutku zdrcující a jednou z nejrychlejších kampaní takového rozsahu ve vojenské historii. Bleskový tankový průlom podporován silným letectvem povýšil vojenskou strategii na novou úroveň. Zajisté sehrálo velkou roli štěstí a obrovská porce zmatku a chaosu v nepřátelském velení, čehož Němci znatelně využili, ale byli také inteligentní, flexibilní a s jasnou strukturou velení.

Pořád mohli prohrát, kdyby Spojenci podnikli více útoků jako Britové u Arras nebo Francouzi Hannutu, ale to se nestalo. Německý úspěch zajistili také velící generálové, kteří na sebe vzali velký osobní risk při velení z vozidel na frontě, ale když se kácí les, létají třísky, a pokud tady létaly třísky, byla to velká daň velení z fronty v počtu zabitých důstojníků, kteří nejsou snadno nahraditelní, a těžké letecké údery proti nepřátelskému letectvu vedly ze ztrátě letadel.

Luftwaffe během šesti týdnů ztratila přes 1 400 letadel a jejich jediným zbývajícím nepřítelem je ostrovní stát. To je k zamyšlení. Jestli chcete více porozumět vývoji německé obrněné strategie pro takovou masivní operaci, s Chieftanem jsme o tom natočili obsáhlé video, které je přímo zde.

Členem TimeGhost armády týdne je John Harrison. Buďte jako John a podpořte válečné úsilí na Patreonu nebo timeghost.tv. Jenom vaše podpora financuje náš pořad. Odebírejte a klikněte na zvoneček. Uvidíme se za týden.