Francie připravuje útok na KavkazDruhá světová válka

Ne, nejel na lyže. Popravdě ani nevím, jestli lyžovat umí. Tak jo. 23. března 1940. Říká se: Neměňte koně uprostřed závodu, ale Francouzi to tento týden ignorují, protože tento týden, i když ve válce, dostane Francie nového premiéra. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden byla britská flotila ve Scapa Flow bombardována Němci, ale velkou zprávou byl konec války mezi Finskem a Sovětským svazem a podepsání mírové dohody. Zimní válka skončila. Otázkou však je, proč SSSR podepsal mírovou smlouvu a vojensky si nevynutil zbytek Finska? Proč přestal, když se obránci očividně hroutili? Má s tím co dělat obranné snažení Finů. Pokud by Sověti vyrazili kupředu a dobyli celou zemi, pochyboval by někdo o dovednostech finských odbojových skupin po tom, co jsme viděli v této válce?

O jejich odhodlání? Ale taky si musíte uvědomit, že finská hranice je stále neprolomena a přichází jarní obleva, která promění bojiště Karélie v bažinu, kterou děla ani tanky neproniknou, a pokud Spojenci konečně pošlou pomoc, potom se Finové nejenže zvládnou udržet kdo ví jak dlouho, ale taky by Sovětský svaz aktivně bojoval proti Spojencům. A to Stalin nechce.

Sovětská prestiž byla v očích světa poškozena malým národem, a i když nemá zimní válka moc co dělat s válkou Německa a Spojenců, ovlivnila celkové strategie. Spojenci si myslí, že Rudá armáda stojí za nic a je vedena šašky a břídily. Finsko, kterému byla slíbena pomoc Spojenců, avšak nepřišla, se obrání k Německu, které mu pomůže zpátky na nohy. Německo pomůže moc rádo.

A Sovětský svaz se poučil z chyb. Začne vybavovat armádu zimními uniformami a zimní kamufláží a všemi dalšími věcmi, které potřebujete pod bodem mrazu. A také jsme viděli, že koordinace tanků, dělostřelectva a pěchoty byla od ledna velkým důvodem jeho úspěchů. Takže zimní válkou je ovlivněn každý, ať už v ní aktivně bojoval, nebo ne. Dělostřelecký maršál Sovětského svazu N. N. Voronov říká o událostech na konci března 1940 toto: "Uskutečnilo se zasedání ústřední komise strany, na kterém se mnoho času věnovalo přezkumu lekcí z války.

Zahrnovalo vážné nedostatky v operacích našich jednotek a v poučování a tréninku našich vojáků. Stále jsme se nenaučili plně využít potenciálu nového vybavení. Jednotky byly nepřipraveny na operace v lesích, na boj v mrazivých teplotách a na neprostupných cestách. Strana požadovala vzít v potaz bojové zkušenosti získané u Khasanu, Chalchyn gol a Karelské šíji, aby byla vylepšena výzbroj a zdokonalen trénink jednotek."

Političní komisaři jsou oficiálně rozpuštěni a jsou v Rudé armádě znovu zavedeny funkce jako generál. Finský velitel Carl Gustav Mannerheim píše, že užití politických komisařů v bojových řadách bylo velkou chybou. Rozkazy, které musí být schváleny politickými osobnostmi, způsobují nejen zdržení, která mohou vést ke katastrofě, ale také brání iniciativě, protože nikdo nechce být odpovědný.

Je mu jasné, že obklíčené, hladovějící a mrznoucí jednotky se nevzdaly kvůli komisařům, kteří vyhrožovali vojákům jejich rodinami, což někdy došlo do bodu, že se muži radši zabili, než aby se vzdali. Mannerheim toho o Rudé armádě řekl hodně. Že bylo velkou chybou začít operace bez uvážení krajiny bojiště nebo nátury obránců. Mohli si nacvičit útok ve finských podmínkách, ale neučinili tak, a namísto toho se rozhodli spoléhat na technologii a napodobit německý útok na Polsko, který ale nemohl fungovat v hustých lesích s dvoumetrovými závějemi mezi stromy.

I když válka nebyla úspěchem ani pro jednu stranu, jeden muž preferoval její pokračování – francouzský premiér Eduaord Daladier. Chtěl přenést francouzský boj co nejdále od francouzského území a pohrával si s myšlenkou intervence do Skandinávie "na pomoc Finům", ale ve skutečnosti chtěl bojovat s Němci někde v Norsku než ve Francii.

20. března požádá Daladier francouzský parlament o vyslovení důvěry. Dostane 239 hlasů a jen jeden proti. Avšak 300 poslanců se hlasování zdrží. Takže jako premiér skončil a nahradil jej 62letý konzervativec Paul Reynaud. Daladier zůstane ve vládě jako ministr obrany. Reynaud ihned navrhne vylodit vojáky v Norsku a bombardovat kavkazská ropná pole, aby Němci přišli o dodávky železa a ropy. Kavkaz je část Sovětského svazu, který dodává Německu nerostné suroviny na základě obchodní dohody.

Více o tom řeknu další týden, ale už 20. března naberou spojenecké plány na bombardování Kavkazu na obrátkách, když je britská rozvědka pověřena provést letecký průzkum. Britové jsou tento týden na obloze aktivní. 19. března zahájili odvetný letecký úder na Němce. 50 britských bombardérů zaútočí na základu Luftwaffe na ostrově Sylt. 41 letadel potvrdilo zasažení cíle, ale následný letecký průzkum žádné škody neukázal.

Jeden britský pilot podle Martina Gilberta letěl na špatný ostrov ve špatném moři ve špatné zemi a shodil bomby na dánský ostrov Bornholm v Baltském moři, ale nezpůsobil žádné škody. Co se týče Britů, Francouzů a Němců v poli... "Obě strany sledovaly a čekaly na druhou stranu na franckouzsko-německé hranici na jaře roku 1940. Francouzská armáda o síle 101 divizí se jen mírně lišila od té z roku 1914.

Nosila stejné boty, obsluhovala stejná děla – vznešené 75 mm a pochodovala do stejných rytmů jako pod "tatíčkem" Joffrem. Navíc to stále byla pochodující armáda, jejíž rychlost určoval starý rytmus mužských kroků a koňské chůze. Taková byla i většina německé armády, jejíchž 120 pěších divizí bylo stejně jako nepřítel připoutáno k silnici. Ale deset německých tankových divizí nebylo připoutáno k silnici. Letky Luftwaffe, které je podporovaly, nebyly ani připoutány k zemi.

Společně hrozily bleskovou válkou proti pozemní západní alianci." Jak vám řekne Keegan nebo jakýkoliv jiný historik, obrana je postavena na nezranitelnosti Maginotovy linie, kterou Francie stavěla 10 let. Její plány jsou však starší. Francouzská vláda a vrchní velení byly odhodlány, že francouzská armáda nebude už nikdy bojovat obrannou válkou na otevřené zemi. Takže vložili spoustu peněz do 87 mil, tedy 140 km Maginotovy linie. S efektivní ochranou jsou spokojení, ale leží jen podél francouzsko-německé hranice a už ne na dalších 250 mílích, tedy 400 km francouzsko-belgické hranice.

Je tomu tak částečně z finančních důvodů, ale taky proto, aby nesabotovali vztahy s Belgií, která dala jasně najevo, že nechce být na špatné straně linie, pokud bude linie na její hranici postavena. Lidé si myslí, že Němci opět postoupí přes Belgii jako v roce 1914, což by znamenalo postup francouzských a britských mobilních uskupení do Belgie bez předchozí koordinace s belgickým vrchním velením.

To možná není tak uspokojující, ale jak jsme viděli minulý podzim, spojenecký velitel Maurice Gamelin navrhl plány pro takový postup. V případě německého útoku se mělo dojít k řece Šeldě, ale to bylo změněno dekretem číslo 8 z listopadu, podle kterého se mělo postoupit k řece Dyle, což by Brity a Francouze umístilo blíže předpokládané pozici 22 belgických divizí. Keegan cituje dopis od britského vyslance v Paříži Lordu Halifaxovi: "Je zbytečné poukazovat na početné britské námořnictvo a letectvo.

Francouzská veřejnost chtěla v Evropě velký počet vojáků." Do začátku tohoto roku poslali všech pět regulérních divizí. Byly to smrtící jednotky. Avšak protože odvody na rozdíl od francouzské nebo německé armády začaly až po vyhlášení války, další divize byly tvořeny z dobrovolných rezervistů, tzv. teritoriální armády, která se i přes nadšení nemohla rovnat profesionálům. Přesto jich bylo do Francie posláno už pět divizí.

Další tři budou brzy na cestě, ale jejich trénink je tak nedostatečný, že je sami Britové nazývají pracovními formacemi. Každopádně všech 13 divizí je pěších. Britská jediná obrněná divize ještě není připravena k akci. Ale Hitler si myslí, že jeho síly skoro jsou. 18. března se v Brennerském průsmyku setká s italským vůdcem Benitem Mussolinim. Mussolini řekne, že se do války zapojí ve "vhodný okamžik". Martin Gilbert píše, že Mussolini chce přesvědčit Hitlera, aby s útokem na západě pár měsíců počkal.

Hitler říká, že jakmile Francie padne, Británie jistě přijme příměří, takže žádný odklad nebude. A jsme na konci dalšího týdne. Britský letecký útok, finské ohlédnutí a nový francouzský premiér. Nemůžete vinit Daladiera za to, že chtěl vést válku daleko od své země. A Reynaud naskakuje na rozjetý vlak, který snad udělá právě to. Ale myslím si, že si neuvědomují, s kým mají tu čest.

Hitler chce zaútočit na západě, takže Hitler na západě zaútočí a žádná naivní představa o vyhrání války bombardováním Kavkazu to nezmění. Nejlepší věc, jediná věc, kterou by Reynaud měl udělat, je připravit se na ten útok. Členem TimeGhost armády týdne je Dough Fels. Právě Doughova podpora udržuje válečné snažení v chodu. Pokud jste tak ještě neučinili, narukujte do TimeGhost armády na Patreonu nebo timeghost.tv, válečné úsilí vás potřebuje.

Jestli chcete vědět více o tom, jak se Mussolini stal... Mussolinim, klikněte na tuto epizodu ze série Mezi dvěma válkami. Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka InkCZ www.videacesky.cz