Thumbnail play icon

Hitler je zklamaný svými spojenciDruhá světová válka

Přidat do sledovaných sérií 50
98 %
49. nejoblíbenějšíTvoje hodnocení
Počet hodnocení:55
Počet zobrazení:1 462

Hitler má z jednání se španělským diktátorem psychické trauma, Italská invaze do Řecka se blíží a Churchill slibuje zničení hitlerismu. 

Poznámka k videu: Indy zmiňuje, že aby Italové získali více divizí, snížili počet pluků v divizi ze dvou na tři (vytvořili tzv. binární divize). To není nezbytně špatně a ke stejnému kroku přistoupili například v severoafrickém tažení i Němci (15., 21. i Africká divize byly binární). Tuto organizaci využívaly i některé britské divize. Italové tak učinili proto, že binární divize byly menší, a proto mobilnější – mohly tedy nepřítele snáze a rychleji obejít a obklíčit. Pokud chcete flexibilitu a manévrovatelnost, potom binární divize je tou správnou volbou. Problémem však je, že potřebujete více důstojníků. A rovněž více vozidel/povozů pro zásobování. 

Přepis titulků

Řekněte Pierrovi, že tam budu, mám ještě jiné věci... Jo, moment, zavolám mu. Ahoj Frankie, první musím za Pierrem, ale potom hned přijdu na váma... Budu tam... Budu tam... Phelippe, budu tam, nejdřív ještě za někým musím, ale hned potom půjdu za tebou, jo? 26. října 1940. Jste Adolf Hitler.

Porazili jste a dobyli sedm zemí za trochu více než jeden rok. Takže máte moc, že? A všichni dělají, co chcete, že? Ale co když ne? Možná nemáte takovou moc, jak si myslíte. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden se italská válečná rada rozhodla napadnout Řecko, Japonsko vyjednalo ropnou dohodu s Nizozemskou východní Indií, německé ponorky v severním Atlantiku potopily bezmála 40 lodí a podél thajsko-indočínské hranice docházelo k potyčkám, které mohou značit začátek války.

Toto se stalo potom. 24. října je mezi Británií a Spojenými státy podepsána tajná dohoda. USA vyzbrojí 10 britských divizí do začátku kampaně v roce 1942. Britský premiér Winston Churchill má opravdu radost.

Radost mu udělala také zpráva z 26. října, že Británie dostane z USA následující: 78 milionů nábojů do pušek, 78 milionů zásobníků do samopalů Thompson a 250 motorů do letadel. Británie se chystá přenést pozemní válku do Německa už v roce 1942. Ale jen doletět nad Německo letadly přináší různé problémy. Před nějakou dobou jsem mluvil o britském pobřežním radaru a nyní bych rád řekl něco o tom německém.

Děkuji Joe Gattovi, že v komentářích upozornil, že německý radar nebyl tak podřadný, jak mnoho zdrojů uvádí. Německo mělo tzv. Kammhuberovu linii pojmenovanou po plukovníku Josefu Kammhuberovi. To byla sestava radarových stanic táhnoucí se od Dánska až do střední Francie. Každý pokrýval zónu 30 na 20 kilometrů a vzájemně se překrývaly, protože jejich radar Freya měl dosah kolem 100 kilometrů. Freya využíval nižší vlnovou délku než britský radar, asi desetinu, a kvůli tomu měl menší anténu, které mohla být snadněji a efektivněji umístěna a otáčena.

Měl vyšší rozlišení, takže mohl detekovat menší objekty, ale je složitější, takže jeho obsluha je těžší. A vybudovat takovou stanici trvá déle. Německo jich na začátku války mělo jen osm, ale šéf Luftwaffe Herman Göring nechal tento rok postavit mnoho dalších. Každá zóna Kammhuberovy linie má radarem naváděný světlomet a další světlomety řízené manuálně.

Nyní začínají radary Freya doplňovat radarem Würzburg s menším dosahem, který po odhalení útočníků přesněji určí jejich polohu. Každá zóna má pro útok na nepřítele hlavního a záložního nočního stíhače. Útočící letadlo je v ideálním případě osvětleno hlavním světlometem, poté sledováno manuálními světlomety, a noční stíhač nebo stíhači k němu jsou dovedeni radisty. Ale nad Británií se stále úporně bojuje.

21. října je po dvou sté bombardován Liverpool. Dalšího dne se v Belgii shromáždilo 180 italských letadel. To proto, že 24. října zažije Corpo Aerie Italiano – Italský letecký sbor zformovaný minulý měsíc na podporu Luftwaffe v bitvě o Británii – svoji první akci. 18 Fiatů BR 20 zamíří na Harwich a Felixstowe. O tři letadla přijdou kvůli nehodám. GDA, obranná zóna pokrývající místní přístavy, má v tuto chvíli jen 8 protileteckých děl, zbytek byl minulý měsíc přesunut chránit letiště RAF.

Italové ale tento týden nebombardují jen britské ostrovy. 20. října bombardují Káhiru a Američany spravované rafinérie v Bahrajnu. Italský vůdce Benito Mussolini se svými sny o slávě, nových koloniích a statutu velmoci, se bál odsunutí na vedlejší kolej ve světle německých rychlých a rozhodných vítězství v létě tohoto roku.

Obával se, že pokud by Británie souhlasila s mírem, potom by Německo mohlo určit hranice celé Evropy. "Mussolini si potřeboval rychle osvojit právo být součástí mírových jednání. Podle něj mu pár tisíc mrtvých Italů zajistí místo u jednacího stolu." Hitler proti italskému vstupu do války nic nenamítal, alespoň prozatím, ale přecenil italskou sílu. "Mussolini se pyšnil 8 miliony bajonety, když měl jen 1,7 milionu vojáků, a mnoho z nich nemělo pušku, na kterou by bajonet nasadilo.

Itálie zoufale potřebovala peníze, nerostné suroviny a nákladní automobily. Aby zvýšil počet divizí, snížil počet pluků v divizi ze tří na dva. Ze 73 divizí bylo vyzbrojeno jen 19. Ve skutečnosti byla italská armáda menší a hůře vyzbrojená než při vstupu do první světové války v roce 1915."

Víme, že se Itálie chystá brzy napadnout Řecko. Hitler původně zamýšlel nechat středomořské záležitosti Itálii, ale po pádu Francie si uvědomil, že to není tak jednoduché. Itálie něco chce, Vichistická Francie něco chce, Španělsko něco chce a často jsou to protichůdné požadavky, takže Hitler to musí vše vyvážit. Například je nesmysl provokovat vichistické jednotky ve francouzských koloniích odevzdáním některých kolonií Španělsku.

Ale to může být nezbytné, aby Španělé pomohli s útokem na Gibraltar. Je však jednodušší nechat Vichistickou Francii starat se během války o sebe a po válce může dát Hitler kolonie, komukoliv bude chtít. A tento týden se to snaží všechno vyřešit. Hitler se 22. října setká s vichistickým ministrem zahraničí Pierrem Lavalem v Montoire v Němci okupované části Francie. Hitler chce, aby byl Laval v přístupu proti Británii aktivnější. Laval říká, že samozřejmě chce porazit zemi, která se provinila útoky na Mers-el-Kébir a Dakar, ale také chce garance nezávislosti vichistické vlády.

Hitler se těmto závazkům vyhnul. Dalšího dne se Hitler setkal se španělským diktátorem Francem v Hendaye v jižní Francii. Franco neuzavře s Německem alianci ani nedovolí německým jednotkám projít Španělskem a napadnout Gibraltar. Hitler Francovi řekl, že k útoku by mohlo dojít už 10.

ledna. A potom by si Španělsko mohlo Gibraltar nechat. Ale několikahodinová diskuze Hitlerovi nijak neprospěla. "Pro mnoho lidí je matoucí, že se Franco ke Třetí říši nepřipojil, a Hitler pořád doufá v jeho pozitivní přístup. Vágní ujištění a nejisté návrhy jsou všechno, s čím Hitler odchází, a španělský diktátor unavený konfliktem a nedostatkem zdrojů po občanské válce zůstane na okraji velkého konfliktu." To by pravděpodobně umožnilo Britům dále využívat Gibraltaru a znamenalo by to uzavření španělských přístavů pro obě válčící strany.

Hitler nakonec Francovi řekl, že Německo válku vyhrálo. Britové se sotva drží a doufají, že je zachrání Američané nebo Sověti, ale k tomu ještě alespoň rok nebo dva nedojde. Jedinou britskou hrozbou je možná okupace některých atlantských ostrovů nebo vyvolání problémů ve francouzských koloniích. Proto Hitler po Francovi chce, aby se připojil k široké alianci proti Británii. Ale přes všechno, co Franco může mít s nacisty ideologicky společného, nemůže uniknout skutečnosti, že španělské přežití závisí na importu.

Částečně samozřejmě z Británie, ale velice z USA, odtamtud dováží ropu a obilí. Británie a Amerika jsou si vědomy této skutečnosti i toho, že Španělsko na tom po občanské válce není dobře. Mají tedy klíčové ekonomické páky a Německo nedokáže import nahradit, pokud Británie a USA přestanou se Španělskem obchodovat. Proto Franco dříve řekl, jak jsem zmiňoval, že Německo musí první napadnout Británii, než se připojí k mocnostem Osy.

Nechce sabotovat svůj dodavatelský řetězec. Po dlouhém setkání s Francem Hitler řekl Mussolinimu, že by si radši nechal vytrhnout tři nebo čtyři zuby, než aby s ním znovu jednal. 24. října se Hitler setká s vichistickým premiérem Pétainem. Schůzka se také konala v Montoire a Hitler zuřil, že mu Franco neumožnil napadnout Gibraltar. Martin Gilbert píše, že Pétain se tentokrát vyhýbal úzké vichisticko-německé spolupráci.

Nechce vstoupit do války proti Britům, i když by to znamenalo návrat některých z 1,5 milionů francouzských vojáků zajatých Němci během bitvy o Francii, ani nechce zaútočit na DeGaulla a svobodné Francouze ve Francouzské rovníkové Africe. Pétain totiž chce, aby Francii kolonie zůstaly. To Hitler odmítá slovy, že Francie válku začala, takže musí zaplatit materiálně i teritoriálně.

"Hitler navzdory své zdánlivě neomezené moci po pádu Francie v roce 1940 v říjnu stejného roku nedovedl přesvědčit svého dlužníka Franca, vazala Pétaina a svého spojence Mussoliniho podpořit jeho strategii kontinentálního uskupení proti Británii." Vlastně zítra – jéé budoucnost – 27. října, DeGaulle oznámí ustanovení Obranné rady impéria Svobodné Francie. Francouzské kolonie loajální Vichy dostanou nabídku se přidat.

Je to obecná výzva, výzva k válce, a bude známa jako Brazzavillská deklarace. Britů se týkají i další zprávy týdne. Na konci týdne 26. října je 42 000tunový parník Empress of Britain poničen u irského pobřeží náletem Focke-Wulfu FW200. Za dna dny dokončí práci U-32 a loď potopí. Té ponorce velí ponorkové eso Hans Jenisch.

Přesto bude 30. října potopena britskými torpédoborci a on a 33 členů posádky padnou do zajetí. Je prvním zajatým ponorkovým esem a se svojí posádkou byl podroben výslechu. Hlášení z výslechu, které jsem našel ve Druhé světové válce od Martina Gilberta, stojí: "Všichni zajatci jsou fanatičtí nacisté a Brity silně nenávidí, to je oproti minulým případům změna. Jsou to zastánci neomezené války a schvalují veškeré agresivní násilí, krutost, porušení úmluv a další zločiny jako nezbytné, má-li německá rasa ovládnout Evropu."

Německé úspěchy ve válce "je zjevně donutily vnímat Hitlera ne jako skoro Boha, ale jako opravdového Boha." A jsme na konci týdne plného Hitlerových vyjednávání. Avšak Franco, Pétain a Laval, na rozdíl od posádky ponorky, očividně Hitlera za Boha nepovažují. A to ani Winston Churchill. Tento týden 21.

října v projevu k Francouzům řekl: "Z Hitlera a hitlerismu vytlučeme život i duši. Věnujeme tomu veškeré úsilí. Dotáhneme to do konce." Řekl rovněž toto: "Přeji vám dobrou noc. Naberte během spánku sílu na ráno. Neboť ráno přijde. Radostně osvítí statečné a věrné, laskavě ty, kteří trpí za naši věc, a slavnostně hroby hrdinů.

Úsvit to bude zářný. Vive la France." Jestli chce vědět více o Italech bojujících za fašistického vůdce Mussoliniho, podívejte se na tuto epizodu ze série Mezi dvěma válkami o italském tažení v severní Africe přímo zde. Patr(e)onem týdne je Bram Bots. Buďte na Bram a narukujte do TimeGhost armády na patreon.com nebo přímo na timeghost.tv. A sledujte náš Instagram, kde pokrýváme válku den za dnem.

Klikněte na zvoneček, odebírejte, sdílejte a uvidíme se za týden.

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK