Impérium vrací úderDruhá světová válka

Ahoj, Luigi. Cože? Potřebují pomoc? Tam taky? Tak jo, můžu se ho zeptat. Tak jo. 14. prosince 1940. Britské pozemní síly se zatím účastnily různých bitev ve Francii, Norsku a Somálsku a většinou to byla defenzivní akce.

Británie zatím velkou pozemní ofenzívu nezahájila, ale to změní. Tento týden Británie zaútočí. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden úspěšně pokračovala řecká protiofenziva proti Italům zisky na albánském pobřeží. Adolf Hitler se setkal s veliteli, aby připravili podrobnější plány pro invazi do SSSR, a jeho poslední pokus přivést Španělko do války se nezdařil.

To bylo součástí plánu na dobytí Gibraltaru nazvaného operace Felix, která je 10. prosince nadobro odložena poté, co náčelník Abwehru Wilhem Canaris oznámí Hitlerovi španělský nezájem. Abwehr je německá vojenská rozvědka. Dnes však budu chvíli mluvit o jiné rozvědce – britské signálové rozvědce. Od Paula Dabrowa jsme získali odtajněnou zprávu RAF, takže díky, Paule, která ukazuje, jak moc pomohla britská signálová rozvědka v bitvě o Británii ve srovnání třeba s radary.

Většina závěrů, avšak ani zdaleka ne všechny, ukazují, že zatímco radar pomáhal na taktické úrovni, na strategické úrovni hrála velkou roli signálová rozvědka, avšak ani jedno z toho nebylo rozhodujícím faktorem. Ale to je předmětem budoucnosti. Teď budu mluvit o zajímavostech, které jsem našel o R. V. Jonesovi, který je v teprve 29 letech náčelníkem britské vědecké rozvědky.

Znepokojovaly ho rostoucí a pokročilejší německé vědecké kapacity a přemýšlel, jak by se Británie mohla novým německým zbraním postavit. Právě on zjistil, jak číst německé navigační paprskové systémy, které naváděly bombardéry. Během bitvy o Británii byly nasazeny hlavně dva paprskové navigační systémy – Knickbein a X-Gerät. Knickbein byl objeven v březnu 1940 z dokumentů v sestřeleném bombardéru. Jeho součástí byl hlavní paprsek, který letadlo přes Lorentzův přijímač navedl nad cíl, a průsečíkový paprsek, který označil místo pro shození bomb.

Zhruba ve stejný čas jim německý zajatec řekl o X-Gerät, který byl sofistikovanější. Letadlo navádí čtyři průsečíkové paprsky, které určí rychlost přiblížení k cíli a automaticky vypustí bomby. Jones měl tyto základní informace a reverzním inženýrstvím chtěl přijít na to, jak to funguje.

V červnu 1940 rozvědka lokalizovala vysílač Knickbein v Kleve, a on tak mohl prokázat své teorie. Získal spoustu dodatečných informací ze sestřelených letadel, zajatců atd. a signálová rozvědka byla brzy schopna poskytnout včasné varování o některých cílech Knickbeinu a X-Gerätu, takže stíhací velitelství mohlo přijmout efektivní protiopatření. Podle Jonese jeho systém poskytl varování 2–3 hodiny před náletem Luftwaffe. Bojoví stíhači však byli v noci neefektivní, takže Jones pracoval na rušení nebo zkreslení paprsků, aby německé piloty zmátl a nedovolil přesně zasáhnout cíl.

Toto stojí ve zprávě: „Hmatatelného pokroku v integrovaných stíhacích a elektronických protiopatření bylo dosaženo až koncem října,“ takže až po konci denního bombardování, „avšak během bitvy byla vytvořena všeobecná nedůvěra mezi německými piloty ke spolehlivosti systému.“ A to je důležité, Němci svým navigačním systémům zcela nevěřili.

To byla zásluha R. V. Jonese. Myslel jsem si, že by vás to mohlo zajímat. Stejně tak zajímavé je, jako bychom snad potřebovali další důkazy, že píše, že útok na Coventry nebyl zmíněn v šifrovaných zprávách, a „ať už útoku na Coventry šlo zabránit nebo ne, tak já o něm nic nevěděl.“ Co dalšího britská rozvědka dokázala, jak jsme viděli před pár týdny, bylo prolomení italských armádních šifer v Africe.

Italové od poloviny září okupovali část Egypta, pouštní pobřeží od Sollumu do Sidi Barrani. Britští kryptografové v Káhiře již prolomili všechny italské kódy používané dokonce i pro brigády jak pro taktiku, tak rozvědku. Přesně věděli, kde Italové jsou, kde jsou silnější a kde slabší, a britská ofenzíva v Africe – operace Compass – začíná 9. prosince. Generál Richard O'Connor, polní velitel, vede do útoku 7.

obrněnou a 4. indickou divizi podporované 7. královským tankovým plukem. Operaci velí Archibald Wavell. Britské cíle jsou nejdříve omezené, protože mají celkem omezené zálohy. Vrchním italským velitelem je Rodolfo Graziani se sedmi divizemi 10. armády rozmístěnými v předsunutých pozicích. Postup dvou O'Connorových divizí z Mersa Matruh vzdálené přes 100 km, odkud vyrazily 6.

prosince, dosáhl naprostého překvapení. Britové se valili kupředu s 225 tanky a 150 děly, které z moře podporovalo královské námořnictvo a královské letectvo útočící na italská letiště. Britský útok je levým obchvatem pobřežních pozic. Italové si s tančíky a středními tanky M11/39 nedokáží poradit s britskými tanky Matilda, které převálcují dva italské tábory a odolávají veškerému italskému dělostřelectvu.

Jednotky 4. indické divize obsadily Sidi Barrani do konce 10. prosince. Za jeden den zajali 20 000 Italů. Část 7. obrněné divize útočící severozápadně přeťala pobřežní cestu mezi Sidi Barrani a Buq Buq, což byla italská ústupová cesta, zatímco hlavní uskupení zaútočilo na divizi Cantanzaro poblíž Buq Buq. 11. prosince se vzdaly čtyři italské divize. Buq Buq padl a divize Cantanzaro byla zničena.

Divize Cirene se však zvládla stáhnout ústupem k Halfayskému průsmyku, kde byla další italská uskupení. 11. prosince středomořská flotila admirála Cunninghama bombarduje Sollum. Toho dne je zajato dalších 14 000 Italů. Za tři dny padlo do zajetí 38 000 Italů, přičemž Britové a Indové přišli o 624 zabitých nebo raněných. Bylo zkonfiskováno také 73 italských tanků a Italové byli skoro úplně vytlačeni z Egypta s výjimkou Sidi Omaru a přístupovým cestám k Sollumu.

13. prosince vstoupilo malé britské uskupení do Libye a přeťalo důležitou italskou pozici na cestě vedoucí západně do Bardie. V této chvíli už však mají 4. obrněná divize a 7. obrněná brigáda pronásledující ustupující Italy nejen problémy se zásobováním, ale také logistické problémy, neboť Britové zajali dvacetkrát více mužů, než na kolik byli připraveni. Přesto postup na konci týdne pokračuje.

4. indická divize je však s výjimkou jedné brigády povolána do východní Afriky a nahradí ji 6. australská divize. Ale i když jsou Italové v severní Africe na útěku, jejich ústup z Řecka a postup řecké armády se výrazně zpomaluje. Řekové sice v západomakedonském sektoru obsadili 12. prosince horu Ostravice, ale tím jejich postup pro tento týden skončil. Avšak od 10. prosince začalo Německo přesouvat X. letecký sbor do jižní Itálie a Sicílie na pomoc ve středomořské oblasti.

A 13. prosince vydal Adolf Hitler dekret č. 20 s plány pro operaci Marita. Cílem je během příštích měsíců navýšit počet mužů v jižním Rumunsku a potom přes Bulharsko udeřit do Řecka. Operace se má zúčastnit 24 divizí, které se mohou pokusit zmocnit rovněž řeckých ostrovů. Hitler vydal také dekret č. 19 10. prosince, kdy bylo upuštěno od útoku na Gibraltar, který volá po operaci Attila, tedy okupaci Vichistické Francie s cílem obsadit letiště poblíž Středomoří a námořní základnu v Toulonu.

Martin Gilbert o těchto dekretech píše: „Tato válka, která se před půl rokem zdála omezená na severní Evropu, se výsledkem neúspěšné italské iniciativy přelila do Středomoří.“ Měl bych zdůraznit, že v dekretu č. 19 jasně stojí, že Italové nemají být informováni, a v dekretu č. 20 stojí, že jestli budou Italové informováni a jakou roli v Maritě sehrají, je předmětem budoucích rozhodnutí.

Hitler však není jediný, který tento týden dává rozkazy. 9. prosince Čankajšek, velitel čínské nacionalistické armády, vydá svůj vlastní zajímavý rozkaz. Do 31. prosince má být celá komunistická 4. armáda severně od řeky Jang-c’-ťiang a do 31. ledna mají být komunistické 4. a 8. armády severně od Žluté řeky. Komunistické síly byly jižně od Žluté řeky a většinou jižně od řeky Jang-c’-ťiang již více než půl roku, kde, jak jsme viděli, docházelo k potyčkám, mezi nimi a Čankajšekovými nacionalisty, i když byli oba ve válce proti Japoncům.

Čankajšek jasně napsal generálu Ju Žutongovi, že pokud se do stanového data nepohne, „potom se o to musíte postarat, už žádné ústupky.“ Když mluvím o potyčkách, v říjnu jsem zmínil, že začaly u thajské hranice ve Francouzské Indočíně mezi thajskými a vichistickými silami. Thajský premiér Plaek Pibulsonggram si myslel, že může znovuzískat území v Laosu a Kambodži, které už dávno získali Francouzi.

Potyčky pokračovaly a zdálo se, že se mohou proměnit v něco vážnějšího. Tento týden 9. prosince zformuje francouzský admirál Jean Decoux malou námořní flotilu zvanou Skupina Occasionnel poblíž Saigonu ve Francouzské Indočíně pro případ, že by thajské námořnictvo přistoupilo k ofenzivní akci. Uskupení je složeno z lehkého křižníku a čtyř avisos – aviso je francouzská střední váleční loď v koloniálních službách.

Tyto lodě jsou podporovány několika malými pobřežními průzkumnými loděmi a průzkumnými hydroplány. Mám z tohoto týdne ještě jednu politickou zprávu. 13. prosince ve Vichistické Francii požádal její vůdce Philippe Pétain svůj kabinet o podpis deklarace společné rezignace. Pierre Laval, který má v Pétainově vládě několik křesel včetně ministra zahraničí a viceprezidenta, si myslí, že je to plán jak se zbavit ministra práce René Belina.

Je tedy překvapený, když je jeho rezignace přijata a sám je večer zatčen. Po zásahu německého vyslance je z vězení rychle propuštěn, ale ve vládě skončil. Poslední dobou byl s Pétainem čím dál víc na nože, zvláště po rozhodnutích jako předat belgické rezervy zlata Němcům, aniž by to konzultoval se svými kolegy. Otevřeně sympatizoval s nacistickým Německem, a jak jsme viděli, byl hlavním strůjcem konce francouzské demokracie.

A tím tento týden končí. Týden malých řeckých zisků, ale velkých britských zisků, a v Německu a Číně byly vydány rozkazy. Británie si tento týden připsala velké vítězství, na které britská veřejnost samozřejmě dlouho čekala. Je to už půl roku, co jsme viděli takový postup – Němce v západní Evropě.

Co to znamená? Znamená to, že všechny italské pozice v Africe jsou nyní v ohrožení. A soudě podle německé reakce na Řecko to vypadá, že Německo může poslat vojáky i do Afriky, a pokud se tyto dvě věci stanou, budeme svědky mnohem více akce, což znamená, že tisíce a tisíce dalších lidí, tentokrát v Africe a v jihovýchodní Evropě, zemřou násilnou a ošklivou smrtí.

Toto není poprvé, co má polní maršál Graziani v Libyi vojenské problémy, a jestli chcete vidět, jak Itálie v roce 1931 bojovala o kontrolu nad Libyí, podívejte se na tuto epizodu ze série Mezi dvěma válkami. Patr(e)onem týdne je Becky Romero. Díky Patr(e)onům jako Becky je náš pořad zásobený lépe než armády v severní Africe v roce 1940, takže se připojte k válečnému úsilí na patreon.com nebo timeghost.tv.

Potřebujeme vás! Odebírejte nás, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.