Invaze do Řecka a JugoslávieDruhá světová válka
52
Němci a Italové zahájili invazi do Jugoslávie a Řecka. A jestli toho chcete o druhé světové válce vědět více, prozkoumejte web Druhá světová.
Přepis titulků
Počkej, počkej. Všichni tři byli spolu a bez doprovodu? Co tam dělali? 11. dubna 1941. Každý, kdo tento pořad sleduje, věděl, že tento den brzy přijde. No, je tady. Tento týden začíná invaze do Jugoslávie i Řecka. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je dvojitá epizoda druhé světové války.
Přesně tak. Minulý týden se po puči v Iráku dostal k moci protibritský Rašíd Ali a Británie ihned vyslala vojáky zabezpečit tamní ropná pole. Adolf Hitler sdělil důstojníkům, že plánovaná letní ofenzíva proti SSSR musí být vedena s „nevídanou, nelítostnou a nepolevující tvrdostí“. Jednotky Commonwwealthu dobyly Asmaru a ve východní Africe postoupily na Addis Abebu.
A Rommel v severní Africe rychle a nečekaně postoupil do Kyrenaiky, dobyl Benghází a spojenecká obranná postavení uvrhl do chaosu. A chaos se tento týden ještě více prohloubí. Rommelovi muži dobyli Dernu a začali bojovat u Mechili, které padlo 8. dubna. Od 6. dubna ovládala Osa většinu Kyrenaiky. Ale tím chaosem jsem myslel něco jiného.
V noci na 6. dubna narazila německá průzkumná jednotka na britské štábní auto na cestě severně od Mechili. Během přestřelky byl zastřelen řidič a Němci vyzvali osádku, aby se vzdala. Z auta vystoupili generálové Phillip Neame a Richard O'Connor, velitelé veškerých spojeneckých jednotek v oblasti, a John Combe, který před dvěma měsíci odřízl cestu ustupujícím Italům. Ano. Opravdu. Nejdříve byly britské jednotky oslabeny o uskupení převelená do Řecka, poté Rommelova náhlá ofenziva uvrhla zbytek obránců do zmatku a nyní Němci zajali spojenecké velitele.
Šílené. Poznámka: Archie Wavell, velitel celého válčiště, nabídl výměnou za O'Connora šest zajatých italských generálů. Nabídka přijata nebyla a nevím, co nabídl za ostatní. Tedy pokud vůbec něco nabídl. 10.
dubna Němci obklíčili Tobruk, zatímco jiné jednotky vyrazily vpřed a obsadily Sollum a Fort Capuzzo. Obléhání Tobruku začíná. Jsou tam Australané s britskými dělostřelci a mají 24 000 mužů. Osa sice postupuje severní Afrikou, ale Spojenci postupují tou východní. Poslední velkou překážkou před Addis Abebou je Awash. Awash je řeka tekoucí hlubokou rolí s příkrými svahy, a i když Italové odstřelili mosty a i když měli na své straně rokle kulometná hnízda, zvládli útočníci řeku na dvou místech přejít a 5.
dubna vstoupili do Addis Abeby. Náčelník italské policie chtěl město vzdát Královským africkým střelcům, ale od začátku dlouhého spojeneckého postupu uběhlo 53 dní a Spojenci měli jednotky z Afriky, Indie a dalších, takže Alan Cunningham, ve velení východní Afriky, chtěl na okupaci hlavního města shromáždit co nejreprezentativnější uskupení, takže byla kapitulační ceremonie odložena na další den, na 6.
dubna. Odehraje se v domově hraběte z Aosty. Hrabě z Aosty se s polním velitelem Fruscim stáhl na vrchol Amba Alagi. Zbytky italských uskupení ustoupily do Dessie, Jimmy a Amby Alagi. V Addis Adebě Spojenci ukořistili skoro dva miliony litrů benzínu a přes milion litrů nafty spolu s početnými zdravotnickými zásobami. Jinde v oblasti Spojenci postupují na Massawu. Tam kotví sedm italských torpédoborců.
„Torpédoborce dostaly rozkaz vypnout na zoufalou misi, které Italové rádi navrhují a někdy i provádí.“ V tomto zdroji je mnoho skvělých hlášek, kéž bych věděl, kdo je napsal, protože jsou fakt skvělé. Citoval jsem jich asi pět, jsou opravdu poetické. Skvělá kniha. Opravdu skvělá kniha. Ten člověk měl psát básně. Každopádně.
Ty torpédoborce… Jeden potopí Královské námořnictvo u Massawy, čtyři mají zaútočit na zásobníky paliva v Port Sudan a dva mají zaútočit na Suez, ale všechny buď najely na mělčinu, nebo byly vyřazeny námořním letectvem. Protože telefonní spojení mezi Asmarou a Massawou stále funguje, zavolali Britové admirálu Bonnettimu v Massawě a řekli mu, že jestli sabotuje přístav nebo zakotvenou obchodní flotilu, nebudou Britové zodpovědní za uživení 40 000 civilistů, kteří importují prakticky všechno.
Bonneti zavolal do Říma, co má dělat. Odpověď byla, aby přístav zničil. Indická pěchota, Svobodní Francouzi, francouzská zahraniční legie a horalská lehká pěchota se zvládly probít do města dříve, než stihli Italové napáchat výrazné škody. Massawa padla 8. dubna. Zkonfiskováno bylo 17 velkých obchodních lodí. Britská 4. indická divize se poté připravila vyrazit do Egypta pomoci s obranou proti Rommelovi.
Nynější prioritou ve východní Africe je vyčistit cestu mezi Asmarou a Addis Abebou. 11. dubna USA zruší klasifikaci Rudého moře jako válečné oblasti a prohlásí jej přístupným pro americké obchodní lodě. Mohou tedy opět přivážet zásoby Britům v Egyptě. Mezi USA a Británií panují vřelé vztahy, ale i další země nabízejí vřelé vztahy. 5.
dubna se v Moskvě setkal Stalin s jugoslávským ministrem Gavrilovićem a řekl mu, že pokud bude Jugoslávie napadena, bude k ní SSSR na základě přátelských vztahů přistupovat vřele. Gavrilović se poté zeptal: „A pokud se nespokojení Němci obrátí proti vám?“ Stalin odpověděl: „Jen ať přijdou.“ No, tady to určitě neskončí, protože v 5:00 hodin 6. dubna 1941 začínají Němci bombardovat Bělehrad, hlavní město Jugoslávie. Bitva o Jugoslávii začala.
„Rychle a barbarsky byla Jugoslávie udeřena a pokořena. Během bombardování Bělehradu, jehož primárním cílem bylo vytvořit skrze utrpení zmatek, bylo zabito 17 000 civilistů. To je nejvíce civilních obětí náletů za jediný den během 20 měsíců války.“ Mnoho Jugoslávců přijelo do Bělehradu z měst a vesnic na oslavu svátku, byla totiž Květná neděle. Jiné zdroje však uvádí čísla zabitých civilistů o několik tisíc menší.
Některé hovoří „jen“ o 4 000. 150 střemhlavých a taktických bombardérů s doprovodem těžkých stíhačů přilétá ve vlnách. Prvotní nálet byl tvořen třemi vlnami, každá trvala 20 minut v 15minutových intervalech. Veškerá obranná postavení byla zničena během první vlny, takže střemhlavé bombardéry mohly klesnout až na úroveň střech. Mimo 17 000 nebo jiného počtu zabitých Jugoslávců byly přeťaty veškeré komunikace mezi vrchním velením a polními armádami.
Současně jsou napadena všechna jugoslávská letiště a většina ze 600 letadel je zničena na zemi. Zatímco jednotky Osy vstupují na jugoslávské území, jedna armáda v Bulharsku zamířila do řecké Soluně, neboť operace Marita, bitva o Řecko, začíná ve stejný den. Luftwaffe před úsvitem bombardovala přístav Pireus a potopila šest spojeneckých lodí.
Ale poté explodoval zakotvený Clan Fraser s 200 tunami TNT na palubě a jeho výbuch přístav zdevastoval a potopil dalších deset lodí. Těsně před 6. hodinou, asi dvě hodiny po výbuchu, předá německý vyslanec princ Victor zu Schonberg řeckému premiérovi Koryzisovi dlouhý list křivd, z nichž největší bylo řecké spojenectví s Británií. Vyslanec říká, že Británie chce použít Řecko jako výchozí bod pro operace proti Ose.
„Z tohoto důvodu říšská vláda nařídila své armádě vytlačit Brity z řeckého území. Jakýkoliv odpor německá armáda nelítostně potlačí.“ Poté pokračuje vysvětlením, že Němci nepřichází jako nepřátelé, ale poskytují službu nejen Řecku, ale celé Evropě. Italové, kteří se chtějí Řekům pomstít za to, že byli lepší než oni během italské invaze do Řecka, připravují další invazi. Plánují také vpadnout do Jugoslávie z Istrie a z italské enklávy Zara na dalmáckém pobřeží.
I Maďaři jsou připraveni k útoku. Jugoslávie má necelých 30 divizí, Osa více než 50 a Osa má tanky a naprostou leteckou převahu. Jednotky 12. armády Wilhelma Lista napadají Řecko z Bulharska. 1. tanková skupina Ewalda von Kleista a 2. armáda Maximiliana von Weichse napadnou Jugoslávii během několika dní. Jugoslávský obranný plán je rozložit jednotky podél celé hranice, což znamená, že nikde nebude dostatek záloh.
Plánují i jednu ofenzívu, 3. armáda má vytlačit Italy z Albánie. Americká armáda v oběžníku v roce 1953 o invazi napsala: „Jugoslávská armáda se mohla vyhnout úplnému zničení, jen pokud by operovala spolu s řeckými a britskými silami a vybudovala obrannou linii na jižním konci země. To by znamenalo záměrné opuštění většiny svého území, což si pravděpodobně žádný jugoslávský politik nedovedl představit.“ Plně mobilizovaná jugoslávská armáda čítá necelý milion mužů, ale na začátku invaze mobilizace stále probíhá.
Mnoho mužů v kasárnách ještě nemá uniformu a vybavení, takže rozmisťování jednotek vévodí chaos. Co se týče Řeků, tak většina řeckých vojáků byla po vstupu Němců do Bulharska evakuována ze západní Thrákie, kterou teď střeží evroská brigáda se třemi pohraničními prapory. Ve východní Makedonii je nestoská brigáda, a Metaxasova linie je východně od Strymonu držena 7.
a 14. divizí a západně 18. divizí. Jižně od jezera Doiran je v záloze pěší motorizovaná 19. divize. Řecké jednotky bránící bulharskou hranici čítají 70 000 mužů a podléhají řecké 2. armádě s velitelstvím v Soluni. Ve střední Makedonii mají Řekové 12. a 20. pěší divizi. Řecká 1. armáda má 14 divizí v Albánii, kde Řekové válčili proti Italům od října a kde do italské Albánie postoupili.
Řecko podporují jednotky Británie a Commonwealthu. 1. tanková brigáda britské 2. obrněné divize je v údolí Vardar poblíž Soluně, novozélandská divize je severně od hory Olympu a australská divize drží aliakmonské údolí. Německý plán se zakládá na předpokladu, že Řekové kvůli bojům v Albánii nebudou mít dostatek mužů pro obranu jugoslávské a bulharské hranice, kde se nejslabšími úseky fronty probijí obrněná uskupení.
Zamíří na Skopje přeříznout komunikace mezi Jugoslávií a Řeckem a poté zaútočí na křídla lépe bráněné Metaxasovy linie. Tento útok vedený XL. tankovým sborem začíná 6. dubna v 5:30 hodin, a i když narazil na odhodlaný odpor, vstoupil do Skopje večer 7. dubna. Poté obrátil pozornost na pozice ve Vardaru. Hlavní útok na Řecko míří 6. dubna na Metaxasovu linii v Makedonii i Thrákii. Německý XXX. sbor zaútočil na linii ve středu i na východě. XVIII.
horský sbor zaútočil na linii ze západu a rovněž poslal jednotky do Jugoslávie směrem na Strumicu. 7. dubna se obrněné jednotky po dobytí Strumici obrátily na jih a tvrdě zatlačily na západní křídlo Metaxasovy linie. Mezitím 8. dubna 1. tanková skupina von Kleista překročila jugoslávskou hranici a dosáhla Nise. Po třech dnech tvrdohlavého odporu se Metaxasova linie 9. dubna zhroutila. Komu čest, tomu čest, německá 6.
horská divize se probila skrz, překročila sněhem pokryté dvoutisícové hory a obsadila místa, která Řekové považovali za nedobytná. A opět komu čest, tomu čest, některá řecká postavení na linii vydržela několik dní poté, co je Němci obešli. Například pevnost Rupel je na západním konci linie a vévodí údolí Strymon. Je přímo v cestě postupu z Jugoslávie. Je to ohromná pevnost a 6.
dubna byla odstřelována dříve, než se probudil premiér Koryzis. Stuky na ni útočily po dva dny, než si Němci uvědomili, že je to jen plýtvání municí, a Řekové odrazili útok za útokem. Do 9. dubna je pevnost prakticky obklíčena. 2. tanková divize obsadila Soluň. Generál Konstantinos Bakopoulos, velitel linie, kapituloval. Němci však po odzbrojení řecké vojáky propustili.
„Hitler považoval řecké vojáky za ctnostné potomky Alexandrových hoplitů a thébské posvátné skupiny – vzácné uznání pro jinak opovrhované negermány – a obdivoval statečnost, kterou ukázali v boji s Mussolinim, a nařídil OKW před začátkem tažení, aby ihned po podepsání příměří propustilo všechny řecké zajatce.“ Když byl major Giorgios Douratsos, velitel pevnosti Rupel, Němci s bílou vlajkou informován o příměří a okupaci Soluně, odmítl kapitulovat, avšak učinil tak ráno 10.
dubna. Německé jednotky už dobyly Monastir a míří na jih do monastirské úžiny. Rovněž 9. dubna vstoupila 2. armáda Maximilliana von Weichse z Rakouska do Jugoslávie a dobyla Maribor. Německý XLVI. tankový sbor zaútočil z Maďarska a obsadil mosty přes řeku Dravu. Německá 2. armáda dobyla 10. dubna Záhřeb. Pomohlo jim, že mnoho Chorvatů z jugoslávské armády dezertovalo.
To nebylo žádné unáhlené rozhodnutí. 31. března napsal německý ministr zahraničí Ribbentrop generálnímu konzulátu v Záhřebu: „Sdělte prosím důvěrně chorvatským představitelům, že v novém uspořádání Evropy poskytneme místo pro nezávislé Chorvatsko, pokud se Jugoslávie zhroutí v důsledku vlastních chyb. Nejúčinněji tohoto cíle dosáhnete přerušením spolupráce s Bělehradem.“ Takže toho dne je Jugoslávie rozdělena. Nezávislý chorvatský stát bude nastolen pod Antem Pavelićem a Ustašou, chorvatskou ultranacionalistickou organizací.
Rovněž toho dne začal německý XL. tankový sbor postupovat monastirskou úžinou. Poprvé se s Brity setkal 10. dubna severně od Vevi. Ten esesáci dobyli 11. dubna, ale jižně od města byli zastaveni Australany, kteří drží výšiny nad cestou průsmykem. Na konci týdne se bojuje všude.
Na severu započala italská 2. armáda generála Ambrosia postup na Lublaň, avšak Němci ji dobyli dříve. Italové postupují podél dalmáckého pobřeží. XLI. tankový sbor zaútočil z Rumunska směrem na Bělehrad. Maďarská 3. armáda útočí směrem na Novi Sad – útočí se všude. A dokonce se útočí i na Německo. 9.
dubna jako odplatu za bombardovávání Bělehradu shodili Britové na Berlín zápalné bomby. Adolf Hitler strávil část noci ve svém protileteckém krytu. Ale Britové nejsou jediní, kdo útočí na Německo. 10. dubna podnikly USA první otevřeně nepřátelský akt proti Německu. Torpédoborec Niblack shodil hlubinné nálože na ponorku, která potopila nizozemskou obchodní loď. Niblack nabral tři čluny přeživších a hlubinnými náložemi ponorku odehnal. Rovněž 9.
dubna Američané obsadili Grónsko. Se svolením od svobodného Dánska tam vybudují námořní i letecké základny pro boj proti ponorkám. Americký prezident Roosevelt řekl britskému premiéru Churchillovi, že Američané rozšíří hlídky do oblastí východně od 25. poledníku, a 11. dubna začnou hlídkovat v severním Atlantiku, avšak zůstávají neutrální. A velice nabitý týden války dospěl ke konci. Britové prakticky najednou přišli o velení v severní Africe, ale jsou úspěšní ve východní Africe, a ne jedna, ale dvě země byly v Evropě napadeny Osou.
Zajímavé, co 5. dubna řekl Stalin. Samozřejmě nevíme, co se mu honí hlavou, ale opakovaně byl varován, že se jej Němci chystají napadnout. Možná tomu po útocích z tohoto týdne přiložil větší význam, protože 10. dubna vytvořil dekretem zvláštní logistické oddělení pro Rudé letectvo, nařizuje vybudovat letiště a zázemí.
Speciálně pro posílení obrany Moskvy a Leningradu je zformován stíhací sbor. Sovětský svaz jakoby přestával ignorovat hrozící nebezpečí a Stalin už mění názor. Jestli chcete vidět epizodu MDV o vzestupu Ustaši, klikněte sem. Členem TimeGhost armády týdne je Aaaron Powel. Narukujte do armády na patreon.com a timeghost.tv. Jen vaše podpora financuje náš pořad. Nezapomeňte nás odebírat a klikněte na zvoneček.
Uvidíme se za týden.
Přesně tak. Minulý týden se po puči v Iráku dostal k moci protibritský Rašíd Ali a Británie ihned vyslala vojáky zabezpečit tamní ropná pole. Adolf Hitler sdělil důstojníkům, že plánovaná letní ofenzíva proti SSSR musí být vedena s „nevídanou, nelítostnou a nepolevující tvrdostí“. Jednotky Commonwwealthu dobyly Asmaru a ve východní Africe postoupily na Addis Abebu.
A Rommel v severní Africe rychle a nečekaně postoupil do Kyrenaiky, dobyl Benghází a spojenecká obranná postavení uvrhl do chaosu. A chaos se tento týden ještě více prohloubí. Rommelovi muži dobyli Dernu a začali bojovat u Mechili, které padlo 8. dubna. Od 6. dubna ovládala Osa většinu Kyrenaiky. Ale tím chaosem jsem myslel něco jiného.
V noci na 6. dubna narazila německá průzkumná jednotka na britské štábní auto na cestě severně od Mechili. Během přestřelky byl zastřelen řidič a Němci vyzvali osádku, aby se vzdala. Z auta vystoupili generálové Phillip Neame a Richard O'Connor, velitelé veškerých spojeneckých jednotek v oblasti, a John Combe, který před dvěma měsíci odřízl cestu ustupujícím Italům. Ano. Opravdu. Nejdříve byly britské jednotky oslabeny o uskupení převelená do Řecka, poté Rommelova náhlá ofenziva uvrhla zbytek obránců do zmatku a nyní Němci zajali spojenecké velitele.
Šílené. Poznámka: Archie Wavell, velitel celého válčiště, nabídl výměnou za O'Connora šest zajatých italských generálů. Nabídka přijata nebyla a nevím, co nabídl za ostatní. Tedy pokud vůbec něco nabídl. 10.
dubna Němci obklíčili Tobruk, zatímco jiné jednotky vyrazily vpřed a obsadily Sollum a Fort Capuzzo. Obléhání Tobruku začíná. Jsou tam Australané s britskými dělostřelci a mají 24 000 mužů. Osa sice postupuje severní Afrikou, ale Spojenci postupují tou východní. Poslední velkou překážkou před Addis Abebou je Awash. Awash je řeka tekoucí hlubokou rolí s příkrými svahy, a i když Italové odstřelili mosty a i když měli na své straně rokle kulometná hnízda, zvládli útočníci řeku na dvou místech přejít a 5.
dubna vstoupili do Addis Abeby. Náčelník italské policie chtěl město vzdát Královským africkým střelcům, ale od začátku dlouhého spojeneckého postupu uběhlo 53 dní a Spojenci měli jednotky z Afriky, Indie a dalších, takže Alan Cunningham, ve velení východní Afriky, chtěl na okupaci hlavního města shromáždit co nejreprezentativnější uskupení, takže byla kapitulační ceremonie odložena na další den, na 6.
dubna. Odehraje se v domově hraběte z Aosty. Hrabě z Aosty se s polním velitelem Fruscim stáhl na vrchol Amba Alagi. Zbytky italských uskupení ustoupily do Dessie, Jimmy a Amby Alagi. V Addis Adebě Spojenci ukořistili skoro dva miliony litrů benzínu a přes milion litrů nafty spolu s početnými zdravotnickými zásobami. Jinde v oblasti Spojenci postupují na Massawu. Tam kotví sedm italských torpédoborců.
„Torpédoborce dostaly rozkaz vypnout na zoufalou misi, které Italové rádi navrhují a někdy i provádí.“ V tomto zdroji je mnoho skvělých hlášek, kéž bych věděl, kdo je napsal, protože jsou fakt skvělé. Citoval jsem jich asi pět, jsou opravdu poetické. Skvělá kniha. Opravdu skvělá kniha. Ten člověk měl psát básně. Každopádně.
Ty torpédoborce… Jeden potopí Královské námořnictvo u Massawy, čtyři mají zaútočit na zásobníky paliva v Port Sudan a dva mají zaútočit na Suez, ale všechny buď najely na mělčinu, nebo byly vyřazeny námořním letectvem. Protože telefonní spojení mezi Asmarou a Massawou stále funguje, zavolali Britové admirálu Bonnettimu v Massawě a řekli mu, že jestli sabotuje přístav nebo zakotvenou obchodní flotilu, nebudou Britové zodpovědní za uživení 40 000 civilistů, kteří importují prakticky všechno.
Bonneti zavolal do Říma, co má dělat. Odpověď byla, aby přístav zničil. Indická pěchota, Svobodní Francouzi, francouzská zahraniční legie a horalská lehká pěchota se zvládly probít do města dříve, než stihli Italové napáchat výrazné škody. Massawa padla 8. dubna. Zkonfiskováno bylo 17 velkých obchodních lodí. Britská 4. indická divize se poté připravila vyrazit do Egypta pomoci s obranou proti Rommelovi.
Nynější prioritou ve východní Africe je vyčistit cestu mezi Asmarou a Addis Abebou. 11. dubna USA zruší klasifikaci Rudého moře jako válečné oblasti a prohlásí jej přístupným pro americké obchodní lodě. Mohou tedy opět přivážet zásoby Britům v Egyptě. Mezi USA a Británií panují vřelé vztahy, ale i další země nabízejí vřelé vztahy. 5.
dubna se v Moskvě setkal Stalin s jugoslávským ministrem Gavrilovićem a řekl mu, že pokud bude Jugoslávie napadena, bude k ní SSSR na základě přátelských vztahů přistupovat vřele. Gavrilović se poté zeptal: „A pokud se nespokojení Němci obrátí proti vám?“ Stalin odpověděl: „Jen ať přijdou.“ No, tady to určitě neskončí, protože v 5:00 hodin 6. dubna 1941 začínají Němci bombardovat Bělehrad, hlavní město Jugoslávie. Bitva o Jugoslávii začala.
„Rychle a barbarsky byla Jugoslávie udeřena a pokořena. Během bombardování Bělehradu, jehož primárním cílem bylo vytvořit skrze utrpení zmatek, bylo zabito 17 000 civilistů. To je nejvíce civilních obětí náletů za jediný den během 20 měsíců války.“ Mnoho Jugoslávců přijelo do Bělehradu z měst a vesnic na oslavu svátku, byla totiž Květná neděle. Jiné zdroje však uvádí čísla zabitých civilistů o několik tisíc menší.
Některé hovoří „jen“ o 4 000. 150 střemhlavých a taktických bombardérů s doprovodem těžkých stíhačů přilétá ve vlnách. Prvotní nálet byl tvořen třemi vlnami, každá trvala 20 minut v 15minutových intervalech. Veškerá obranná postavení byla zničena během první vlny, takže střemhlavé bombardéry mohly klesnout až na úroveň střech. Mimo 17 000 nebo jiného počtu zabitých Jugoslávců byly přeťaty veškeré komunikace mezi vrchním velením a polními armádami.
Současně jsou napadena všechna jugoslávská letiště a většina ze 600 letadel je zničena na zemi. Zatímco jednotky Osy vstupují na jugoslávské území, jedna armáda v Bulharsku zamířila do řecké Soluně, neboť operace Marita, bitva o Řecko, začíná ve stejný den. Luftwaffe před úsvitem bombardovala přístav Pireus a potopila šest spojeneckých lodí.
Ale poté explodoval zakotvený Clan Fraser s 200 tunami TNT na palubě a jeho výbuch přístav zdevastoval a potopil dalších deset lodí. Těsně před 6. hodinou, asi dvě hodiny po výbuchu, předá německý vyslanec princ Victor zu Schonberg řeckému premiérovi Koryzisovi dlouhý list křivd, z nichž největší bylo řecké spojenectví s Británií. Vyslanec říká, že Británie chce použít Řecko jako výchozí bod pro operace proti Ose.
„Z tohoto důvodu říšská vláda nařídila své armádě vytlačit Brity z řeckého území. Jakýkoliv odpor německá armáda nelítostně potlačí.“ Poté pokračuje vysvětlením, že Němci nepřichází jako nepřátelé, ale poskytují službu nejen Řecku, ale celé Evropě. Italové, kteří se chtějí Řekům pomstít za to, že byli lepší než oni během italské invaze do Řecka, připravují další invazi. Plánují také vpadnout do Jugoslávie z Istrie a z italské enklávy Zara na dalmáckém pobřeží.
I Maďaři jsou připraveni k útoku. Jugoslávie má necelých 30 divizí, Osa více než 50 a Osa má tanky a naprostou leteckou převahu. Jednotky 12. armády Wilhelma Lista napadají Řecko z Bulharska. 1. tanková skupina Ewalda von Kleista a 2. armáda Maximiliana von Weichse napadnou Jugoslávii během několika dní. Jugoslávský obranný plán je rozložit jednotky podél celé hranice, což znamená, že nikde nebude dostatek záloh.
Plánují i jednu ofenzívu, 3. armáda má vytlačit Italy z Albánie. Americká armáda v oběžníku v roce 1953 o invazi napsala: „Jugoslávská armáda se mohla vyhnout úplnému zničení, jen pokud by operovala spolu s řeckými a britskými silami a vybudovala obrannou linii na jižním konci země. To by znamenalo záměrné opuštění většiny svého území, což si pravděpodobně žádný jugoslávský politik nedovedl představit.“ Plně mobilizovaná jugoslávská armáda čítá necelý milion mužů, ale na začátku invaze mobilizace stále probíhá.
Mnoho mužů v kasárnách ještě nemá uniformu a vybavení, takže rozmisťování jednotek vévodí chaos. Co se týče Řeků, tak většina řeckých vojáků byla po vstupu Němců do Bulharska evakuována ze západní Thrákie, kterou teď střeží evroská brigáda se třemi pohraničními prapory. Ve východní Makedonii je nestoská brigáda, a Metaxasova linie je východně od Strymonu držena 7.
a 14. divizí a západně 18. divizí. Jižně od jezera Doiran je v záloze pěší motorizovaná 19. divize. Řecké jednotky bránící bulharskou hranici čítají 70 000 mužů a podléhají řecké 2. armádě s velitelstvím v Soluni. Ve střední Makedonii mají Řekové 12. a 20. pěší divizi. Řecká 1. armáda má 14 divizí v Albánii, kde Řekové válčili proti Italům od října a kde do italské Albánie postoupili.
Řecko podporují jednotky Británie a Commonwealthu. 1. tanková brigáda britské 2. obrněné divize je v údolí Vardar poblíž Soluně, novozélandská divize je severně od hory Olympu a australská divize drží aliakmonské údolí. Německý plán se zakládá na předpokladu, že Řekové kvůli bojům v Albánii nebudou mít dostatek mužů pro obranu jugoslávské a bulharské hranice, kde se nejslabšími úseky fronty probijí obrněná uskupení.
Zamíří na Skopje přeříznout komunikace mezi Jugoslávií a Řeckem a poté zaútočí na křídla lépe bráněné Metaxasovy linie. Tento útok vedený XL. tankovým sborem začíná 6. dubna v 5:30 hodin, a i když narazil na odhodlaný odpor, vstoupil do Skopje večer 7. dubna. Poté obrátil pozornost na pozice ve Vardaru. Hlavní útok na Řecko míří 6. dubna na Metaxasovu linii v Makedonii i Thrákii. Německý XXX. sbor zaútočil na linii ve středu i na východě. XVIII.
horský sbor zaútočil na linii ze západu a rovněž poslal jednotky do Jugoslávie směrem na Strumicu. 7. dubna se obrněné jednotky po dobytí Strumici obrátily na jih a tvrdě zatlačily na západní křídlo Metaxasovy linie. Mezitím 8. dubna 1. tanková skupina von Kleista překročila jugoslávskou hranici a dosáhla Nise. Po třech dnech tvrdohlavého odporu se Metaxasova linie 9. dubna zhroutila. Komu čest, tomu čest, německá 6.
horská divize se probila skrz, překročila sněhem pokryté dvoutisícové hory a obsadila místa, která Řekové považovali za nedobytná. A opět komu čest, tomu čest, některá řecká postavení na linii vydržela několik dní poté, co je Němci obešli. Například pevnost Rupel je na západním konci linie a vévodí údolí Strymon. Je přímo v cestě postupu z Jugoslávie. Je to ohromná pevnost a 6.
dubna byla odstřelována dříve, než se probudil premiér Koryzis. Stuky na ni útočily po dva dny, než si Němci uvědomili, že je to jen plýtvání municí, a Řekové odrazili útok za útokem. Do 9. dubna je pevnost prakticky obklíčena. 2. tanková divize obsadila Soluň. Generál Konstantinos Bakopoulos, velitel linie, kapituloval. Němci však po odzbrojení řecké vojáky propustili.
„Hitler považoval řecké vojáky za ctnostné potomky Alexandrových hoplitů a thébské posvátné skupiny – vzácné uznání pro jinak opovrhované negermány – a obdivoval statečnost, kterou ukázali v boji s Mussolinim, a nařídil OKW před začátkem tažení, aby ihned po podepsání příměří propustilo všechny řecké zajatce.“ Když byl major Giorgios Douratsos, velitel pevnosti Rupel, Němci s bílou vlajkou informován o příměří a okupaci Soluně, odmítl kapitulovat, avšak učinil tak ráno 10.
dubna. Německé jednotky už dobyly Monastir a míří na jih do monastirské úžiny. Rovněž 9. dubna vstoupila 2. armáda Maximilliana von Weichse z Rakouska do Jugoslávie a dobyla Maribor. Německý XLVI. tankový sbor zaútočil z Maďarska a obsadil mosty přes řeku Dravu. Německá 2. armáda dobyla 10. dubna Záhřeb. Pomohlo jim, že mnoho Chorvatů z jugoslávské armády dezertovalo.
To nebylo žádné unáhlené rozhodnutí. 31. března napsal německý ministr zahraničí Ribbentrop generálnímu konzulátu v Záhřebu: „Sdělte prosím důvěrně chorvatským představitelům, že v novém uspořádání Evropy poskytneme místo pro nezávislé Chorvatsko, pokud se Jugoslávie zhroutí v důsledku vlastních chyb. Nejúčinněji tohoto cíle dosáhnete přerušením spolupráce s Bělehradem.“ Takže toho dne je Jugoslávie rozdělena. Nezávislý chorvatský stát bude nastolen pod Antem Pavelićem a Ustašou, chorvatskou ultranacionalistickou organizací.
Rovněž toho dne začal německý XL. tankový sbor postupovat monastirskou úžinou. Poprvé se s Brity setkal 10. dubna severně od Vevi. Ten esesáci dobyli 11. dubna, ale jižně od města byli zastaveni Australany, kteří drží výšiny nad cestou průsmykem. Na konci týdne se bojuje všude.
Na severu započala italská 2. armáda generála Ambrosia postup na Lublaň, avšak Němci ji dobyli dříve. Italové postupují podél dalmáckého pobřeží. XLI. tankový sbor zaútočil z Rumunska směrem na Bělehrad. Maďarská 3. armáda útočí směrem na Novi Sad – útočí se všude. A dokonce se útočí i na Německo. 9.
dubna jako odplatu za bombardovávání Bělehradu shodili Britové na Berlín zápalné bomby. Adolf Hitler strávil část noci ve svém protileteckém krytu. Ale Britové nejsou jediní, kdo útočí na Německo. 10. dubna podnikly USA první otevřeně nepřátelský akt proti Německu. Torpédoborec Niblack shodil hlubinné nálože na ponorku, která potopila nizozemskou obchodní loď. Niblack nabral tři čluny přeživších a hlubinnými náložemi ponorku odehnal. Rovněž 9.
dubna Američané obsadili Grónsko. Se svolením od svobodného Dánska tam vybudují námořní i letecké základny pro boj proti ponorkám. Americký prezident Roosevelt řekl britskému premiéru Churchillovi, že Američané rozšíří hlídky do oblastí východně od 25. poledníku, a 11. dubna začnou hlídkovat v severním Atlantiku, avšak zůstávají neutrální. A velice nabitý týden války dospěl ke konci. Britové prakticky najednou přišli o velení v severní Africe, ale jsou úspěšní ve východní Africe, a ne jedna, ale dvě země byly v Evropě napadeny Osou.
Zajímavé, co 5. dubna řekl Stalin. Samozřejmě nevíme, co se mu honí hlavou, ale opakovaně byl varován, že se jej Němci chystají napadnout. Možná tomu po útocích z tohoto týdne přiložil větší význam, protože 10. dubna vytvořil dekretem zvláštní logistické oddělení pro Rudé letectvo, nařizuje vybudovat letiště a zázemí.
Speciálně pro posílení obrany Moskvy a Leningradu je zformován stíhací sbor. Sovětský svaz jakoby přestával ignorovat hrozící nebezpečí a Stalin už mění názor. Jestli chcete vidět epizodu MDV o vzestupu Ustaši, klikněte sem. Členem TimeGhost armády týdne je Aaaron Powel. Narukujte do armády na patreon.com a timeghost.tv. Jen vaše podpora financuje náš pořad. Nezapomeňte nás odebírat a klikněte na zvoneček.
Uvidíme se za týden.
Komentáře (0)