Italové dobyli britské Somálsko

Nový telefon. Jo ahoj, mám nový telefon. Je super, úplně nový, nejnovější model. Tak zase příští týden. 17. srpna 1940. Posledních pár set let to většinou vypadalo přesně opačně, ale tento týden Británie přijde o kolonii. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.



Minulý týden Adolf Hitler upevnil plány pro invazi do Sovětského svazu, i když některé zprávy rozvědky byly nebezpečně špatné. Každý den docházelo u Británie k útokům Luftwaffe na spojenecké lodě a italská armáda napadla britské Somálsko. Dobyli sice několik měst, ale střet s britskou armádou je teprve čekal. A k němu dojde tento týden 11. srpna. Útočící italská síla je složena z pěti koloniálních brigád, tří praporů Černých košil a tří družstev Banda, 100 obrněných vozidel včetně 27 tanků a alespoň 20 děl.



A míří na rovinu asi 100 kilometrů od hlavního města Berbery. Nepřátelé se setkali u Tug Argan, Britové byli přečísleni až 15:1. Mají rhodeský pluk, 2. africkou divizi, Černou hlídku, dvě pandžábské roty, místní velbloudí sbor a 1. východoafrickou lehkou baterii – malý mix evropských, afrických a asijských jednotek.



Boje trvaly pět dnů. A navzdory tuhému odporu, který odrážel útok za útokem, se začala projevovat početní výhoda a pozice, které vlny italských útočníků nebyly schopny dobýt, byly pomalu obkličovány. Britové se stahovali, ale postupně, z kopce na kopec, za neustálého odporu. Zpomalovali italský postup, aby kryli evakuaci z Berbery, kde Královské námořnictvo postavilo nové molo, do Adenu.



První opustili britské Somálsko habeští, arabští, indičtí a somálští civilisté, poté administrativní úředníci. Evakuace jednotek začala 16. srpna ve 13:00 a trvala do příštího odpoledne. Probíhá bez zásahu italské armády, jejíž části jsou krutě mrzačeny u Barkasanu Černou hlídkou, která je ponechána krýt evakuaci. Cesty jsou ale promočené deštěm, což rychlý italský postup zpomaluje. Italové však během kampaně byli schopni koordinovat postup jednotek oddělených rozsáhlými částmi pouště.



Britové měli 33 padlých a 220 raněných nebo pohřešovaných, italská armáda asi desetkrát tolik. Italské jednotky vstoupí do Berbery 19. srpna a Benito Mussolini připojí britské Somálsko k italské východní Africe. Mussolini se vytahuje, že dobyl zemí o rozloze Británie. A pro Británii je ztráta kolonie, jakékoliv kolonie, mediální katastrofa.



Evakuace je pro britskou veřejnost šokem. Jsou přímo uprostřed bitvy o Británii proti jednomu nepříteli a ztratí celou kolonii v boji s druhým? Winston Churchill, který není jen premiérem, ale také ministrem obrany, zuří. Média nemůžou kvůli malým ztrátám prodat obranu jako superhrdinský vzdor a Churchill kritizuje generála Archie Wavella, britského vrchní velitele na Blízkém východě, protože dle něj vojáci nenabídli silný odpor.



Wavel nesouhlasí a stojí si za stažením coby příkladným rozhodnutím tváří v tvář mnohonásobné přesile a napsal Churchillovi, že: "Masakr není nezbytným důkazem dobré taktiky." Adolf Hitler to samozřejmě považuje za tvrdou ránu Británii, ale více emocionální než vojenskou. A jeden dobový spisovatel napsal, že "ztratili jen výsadu udržovat drahou posádku v nejméně cenné kolonii." Ne tak úplně, protože dobytím britského Somálska Italové kontrolují jižní vstup do Rudého moře.



A co jim brání v podrobení Súdánu? Británie jim v tom určitě zabránit zkusí. A další zpráva tohoto týdne o Británii a Itálii: RAF bombarduje továrnu Fiat v Turíně a továrnu Caproni v Miláně a 17. srpna tři britské bitevní lodě ostřelují Italy v Bardii. Ale Británie má plné ruce práce s Němci, jejich vzdušnými útoky a možností invaze. 17.



srpna vyhlásí Hitler totální blokádu Britských ostrovů. Jakákoliv neutrální loď může být bez varování potopena. Němci rovněž představují letadla Condor s dlouhým doletem, které budou ze základem v Bordeaux startovat na námořní mise. Za srpen německé ponorky potopí 56 lodí s 267 000 tunami zboží. Britům se však 16. srpna podařilo zničit ponorku hlubinnou náloží shozenou z letadla. Stalo se tak úplně poprvé. Britové také v srpnu změní své námořní kódy. To je trochu překážka pro B-Dienst, německý kryptografický úřad.



Prozatím se jim celkem dařilo získávat aktuální užitečná data z britské komunikace. Německý Adlertag – Orlí den – začátek kampaně s cílem zničit britské letectvo, byl z minulého týdne přeložen na tento týden. "Orlí den, 13. srpen 1940, zahájil čtvrtou německou kampaň za méně než rok, ale oproti minulým třem útokům na Polsko, Skandinávii, Francii a země Beneluxu je to pouze vzdušný útok bez jakékoliv pozemní aktivity.



Od začátku byli Němci překvapeni dovednostmi britských pilotů, proti kterým stáli." Ale jak jsme viděli, k útokům Luftwaffe docházelo tento měsíc prakticky každý den. A Němci se také setkávali s problémy, většina jich má co do činění s přílišným rozprostřením letadel. Podívejme se na 12. srpen. To je typická operace. Zaútočí na letiště RAF, lodě na Temži, přístav v Portsmouthu a některé pobřežní radary. Na to všechno.



No, nebyla to úplně typická operace, protože to bylo poprvé, co útočili na radarové stanice, což je podle mě hodně závažný omyl, ale stejně. Německo ztratilo 31 letadel a Británie 22. Během Orlího dne při nočním útoku na továrny Spitfirů ztratili Němci 45 letadel a Britové 13, ale 6 britských pilotů přežilo a budou moci pokračovat v boji. Orlí den je pro Němce zklamáním, takže 15.



srpna zaútočí s ještě početnější silou. 520 bombardérů a 1 270 stíhaček přeletělo průliv mezi 11:30 a 18:30, hodně jich přiletělo i z Dánska a Norska. Luftwaffe však tento den nazve Černým čtvrtkem, protože ztráty byly příliš vysoké, v poměru 75:34. Jen Luftflotte 5 ze Skandinávie ztratila 20 % své síly. Znovu do bitvy jen tak povolána nebude.



RAF taky nemůže zrovna slavit, protože taky ztratila hodně letadel a mužů, a to nejen v letadlech, ale i mužů a žen dole na letištích, kteří udržují letadla v provozu. Ve skutečnosti během prvních pár dní "oficiální" kampaně ztratí Němci na 200 letadel, ale – a pozor, spoiler – během prvních deseti dnů je na zemi zničeno 100 britských letadel, plus několik desítek na obloze. Velitelství Luftwaffe považuje ztráty za přijatelné a může je, na rozdíl od Britů, nahradit.



Tedy částečně. Ztráty jsou dost vysoké na to, aby už 15. srpna velitel Luftwaffe Hermann Göring začal měnit plány, a dokonce i personál. Lidé, kteří o operaci pochybují, jako veteránské eso Theo Osterkamp, jsou povýšeni pryč z cesty a jejich místo zaujmou horlivci jako Adolf Galland. Göringovým plánem pro třetí fázi bitvy bude zaútočit na letiště.



Avšak už tento týden 14. srpna si britská rozvědka po přečtení šifrovaných zpráv Luftwaffe uvědomí, že Německo neučinilo žádné určité rozhodnutí o invazi a ani neučiní, dokud nebude rozhodnuta bitva o vzdušnou nadvládu. 14. srpna se toho stalo víc. Americký prezident Franklin Roosevelt souhlasí darovat Britům 50 torpédoborců, pokud USA budou moci využívat britské základny v západním Atlantiku a Karibiku. Rozhodnutí je zatím neveřejné a nebude oficiálním až do 2.



září. Je zde také napětí mezi Řeckem a Itálií. Chvíli se už stupňovalo, ale potopení řeckého křižníku Helle italskou ponorkou situaci zhoršilo. Řecká armáda vyhlásila částečnou mobilizaci. A tady je zpráva ze země, o které jsem moc nemluvil – z Lucemburska. Gustav Simon, který tam řídí německou okupaci, započal energickou germanizační kampaň. Je zakázáno mluvit francouzsky a jsou rozneseny letáky říkající například: "Váš jazyk je němčina a žádný jiný."



Příjmení jsou germanizována. Ale odpor je stejně tak energický. Vzkvétá obroda lucemburského jazyka a spengelkrich – odznaková válka – začíná zhruba teď, když občané viditelně nosí vlastenecké odznaky na klopě. To vyvolá útoky od kolaborantů z Volksdeutsche Bewegung, jediného politického hnutí, které okupanti nezakázali, jehož cílem je začlenit vévodství do Reichu.



Během léta vzniknou místní odbojové skupiny. A týden končí italským úspěchem v britském Somálsku a orlím týdnem nad britskou oblohou. A tímhle: 17. srpna jsou sečteny britské ztráty od začátku války. 8 266 námořníků, 4 400 vojáků, 729 civilistů z leteckých útoků, a 3 851 padlých nebo nezvěstných pilotů nebo leteckých posádek.



Čísla se mohou zdát nízká v porovnání třeba s Francouzi, ale bitva o Británii teprve začala. John Keegan napsal text, který se k dosavadnímu průběhu bitvy hodí: "Stíhací velitelství bojovalo bitvu o Británii za rovných podmínek. Denně mělo akceschopných 600 Spitfirů a Hurricanů, Luftwaffe proti nim nikdy neshromáždila více než 800 Messerschmidtů-109. Nehledě na to mohla Luftwaffe dosáhnout letecké převahy, kdyby svojí silnou flotilou bombardérů zničila britská obranná postavení, kdyby od začátku operovala na základě chladně logického plánu, podle kterého německá armáda napadla Francii v roce 1940.



Naopak však neměla žádnou určitou strategii a namísto toho bojovala se stíhacím velitelstvím improvizovaně, protože Göring arogantně věřil, že Británie může být sražena na kolena jakýmkoliv tvrdým úderem, který proti ní pošle." Ale bude takové arogance na místě? Nebo uvidíme strategii?



A pokud ano, vytrvá? Jaká bude třetí fáze bitvy o Británii? Pro odpovědi sledujte další epizody Druhé světové války v reálném čase. Pokud chcete vědět více o italské fašistické vládě a Mussoliniho koloniálních ambicích, podívejte se na tuto epizodu Mezi dvěma válkami přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne je Richard Newman. Jeho příspěvek – a vás dalších – je to jediné, co drží pořad nad vodou.



Buďte jako Richard a podpořte nás na timeghost.tv nebo patreon.com. Odebírejte nás, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.