Italská katastrofa v severní AfriceDruhá světová válka

Ano, ano. Ne, ne. Ne, ztratili jsme Elektrického vousa. Katastrofa. 8. února 1941. V životě někdy musíte riskovat a ve válce zrovna tak. A velký risk se může velice vyplatit, nebo obrovsky selhat. Tento týden Británie zariskuje.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden podepsaly Thajsko a Francouzská Indočína příměří. V Evropě zemřel řecký vůdce Ionnis Metaxas, což samozřejmě bude mít důsledky pro řecko-italskou válku. V Číně pokračovaly japonské útoky v provincii Che-nan, ale hlavní zprávou byl postup vojáků Británie a Commonwealthu proti Italům v severní i východní Africe.

Tyto postupy pokračují tento týden. 2. února obsadila 5. indická divize Barentu. Silně jej brání osm tisíc vojáků se skoro třemi desítkami děl, ale jakmile Britové přeťali hlavní cestu mezi nimi a Agordatem, uprchli obránci na východ do hor k dálnici mezi Asmarou a Aduwarou. Takže britská „kořist“ z minulých týdnů v Eritrei zahrnuje 6 000 zajatců, 80 děl, 26 tanků a 500 náklaďáků. Avšak i s nepřítelem na ústupu se Eritrea nezhroutila, protože Brity zpomalil odstřelený Mussoliniho most přes řeku Baraku a zaminované břehy.

Odminování oblasti zabralo několik hodin, a Britové tak budou muset bojovat bitvu o Keren v horách, kam právě dorazily poslední italské posily z Addis Abeby. Zatímco Britové odminovávají Baraku, odstřelí Italové 200metrový útes, aby obranu učinili jako, cituji: „Velký středověký hrad, jež na poslední chvíli spustil padací mříž a vytáhl padají most, vstříc postupujícímu nepříteli.“ A nepřítel se jej tento týden pokouší zdolat a 4.

února pandžábský oddíl na několik hodin dobude vrchol Brigs, ale dál nepostoupí, a Italové vytrvají do konce týdne. Na jihu pokračuje jihoafrická divize ve svém postupu z minulého týdne a 4. února obsazuje Beles Gugami. Ale co se děje severozápadně od Kyrenaiky s riskantním, ale chytrým útočným plánem Richarda O'Connora, o kterém jsem mluvil minulý týden?

Tento plán – poslat jednotky přes poušť a odříznout ustupující Italy – má začít kolem 10. února, avšak 2. února, na začátku tohoto týdne, se dozví, že Italové nebudou vzdorovat v Jebelu ani v Benghází a ustoupí podél pobřeží ještě dál. Uvědomí si, že nemůže čekat na další tanky ani zásoby, jinak jeho plán selže, a nařídí Michaeli O'Moorovi Creaghovi zamířit z Mechili na jihozápad, a pokračovat v postupu pouští, dokud Italy buď neodřízne, nebo se jeho divize – 7.

obrněná, Pouštní krysy – v poušti nerozpadne. Postup má začít 4. února. Dva dny ho bude doprovázet zásobovací konvoj, ale potom na to budou sami.

Dali se do pohybu a otevřenou poušť překračují bez problémů, i když oblast, aby se neprozradili, ani řádně neprozkoumali, a do 5. února dorazila většina divize k Msusu. V tuto chvíli vstupuje na scénu další skupina – uskupení Combe. To je motorizovaná jednotka plukovníka Johna F. Combeho, vyslaná Creaghem z Msusu přetnout pobřeží cestu jihozápadně od Antelatu. Takže už do odpoledne 5. února dosáhlo uskupení Comb pobřeží a útočí na ustupující Italy.

4. obrněná brigáda brzy dosáhla cesty dále na severu u Beda Fomm a připojila se k boji. Italové se několik dní neúspěšně snažili těmito dvěma blokádami probít. Mezitím 6. australská divize postupovala po pobřeží a Italové jsou v sevření mezi ní a 7. obrněnou, která postupuje na sever. 6. února padne Benghází. Jižně od Benghází mají Italové početní převahu, a kdyby zahájili dobře naplánovaný útok proti menší a opotřebované 7.

obrněné, pravděpodobně by uspěl, ale oni podnikají jen malé, roztroušené útoky, které jsou odraženy. 7. února se Italové v Beda Fomm začínají vzdávat. V této chvíli má 7. obrněná jen 24 akceschopných tanků, ale předsunuté australské jednotky jsou jen dvě hodiny od ní. „Bitva o Beda Fomm značí konec italské 10. armády a ze XIII.

sboru padlo do rukou Britům 25 000 vojáků, 100 středních tanků a 100 děl bylo zabaveno nebo zničeno.“ Rovněž konečně zajali Elektrického vouse – generála Annibaleho Bergonzoliho. David Bradock píše, že si Italové měli uvědomit, v jakém nebezpečí se nacházejí, a postup přes poušť měli očekávat, když už 4. února dorazil do Msusu 11. jízdní pluk. Ale po bitvě je každý generál a musíte si uvědomit, že Britové postupem přes poušť velice riskovali.

Nakonec jim to vyšlo. Vypadá to, že hrozba pro Egypt pominula. O'Connor poslal tento týden Archibaldu Wawellovi, vrchnímu veliteli válčiště, nešifrovanou zprávu, která měla podráždit Benita Mussoliniho: „Liška zabita.“ Za dva měsíce bylo zničeno 10 italských divizí. Britové postoupili skoro o 650 kilometrů a za dva měsíce zajali 150 000 zajatců, zatímco sami přišli o 500 padlých a 1 400 raněných.

Nicméně většina britských vozidel urgentně vyžaduje opravy. „Avšak vítězství, i když spektakulární, nebylo vyhráno moderními prostředky. Nilská armáda byla jen jakýmsi pohyblivým koloniálním sloupem, se kterým britské impérium poráželo domorodce v 19. století. Neuspěli díky své převaze nad italskými vojáky – kteří se statečně bránili – ale kvůli neschopnosti italského velení.

A – stejně jako v Řecku – kvůli nedostatku vybavení. Mussolini se pustil do bojů v širším rozsahu, než na jaký měl prostředky.“ Adolf Hitler již před měsíci nabídl německou podporu, kterou Mussolini odmítl. Hitler si stěžoval svému štábu: „Šílené je, že na jednu stranu Italové křičí o pomoc a nemají slova pro popis své ubohé výzbroje a výstroje.

Ale na druhou stranu jsou tak žárliví a dětinští, že neunesou pomoc od německých vojáků.“ 6. února, když padlo Benghází, se Erwin Rommel, kterého Hitler vybral jako velitele německých sil v Africe, setkal s Hitlerem v Berlíně. Hitler mu řekl, že bude velet německým mechanizovaným jednotkám v Libyi. Jeho úkolem bude ubránit Tripolsko, kterým se Britové nesmí provalit do Tuniska.

Rommel té noci napsal: „Představuji si, co všechno se může pokazit. Bude trvat měsíce, než se dostaví výsledky.“ Ale už za pár měsíců začne něco, na co se Hitler opravdu těší. Jeho invaze do SSSR. 2. února probírá válečná rada hlášení od Franze Haldera, které odhaduje počet sovětských divizí na 211, které se postaví 190 divizím Německa a zemí Osy.

„To,“ řekl Halder, „poskytuje SSSR znatelnou početní východu, ale ne potřebnou technickou nebo strategickou převahu. Při diskuzi o těchto faktorech s Hitlerem 3. února byli Halder i von Brauchitsch zahlceni Hitlerovou skepsí ohledně ruských počtů. Sovětská vláda byla tak nenáviděná, řekl Hitler, zejména mladými Rusy, že se celé Rusko po prvním vítězném německém útoku zhroutí.“ Haldera znepokojuje sovětská tanková převaha, tedy ta početní.

A myslí si, že i když jsou ve srovnání zaostalé, nemůže vyloučit překvapení. Hitler toto odmítl stejně jako obavy o počtu sovětských záloh. A rovněž tento týden vydává rozkazy. 6. února vydal dekret č. 23. Ten podrobněji rozepisuje příkazy pro válku proti britské ekonomice, zejména navýšením počtu potopených obchodních lodí. Tím by mohlo Německo zlomit britský odpor už v dohledné době.

Avšak zdůrazňuje, že nejmenší efekt mělo bombardování a potápění lodí na jejich morálku a vůli vzdorovat. Potápění obchodních lodí je nyní tedy důležitější než potápění válečných lodí. A výrazným omezením dovozu zboží nebude ovlivněna jen Británie, ale také britské operace v Evropě a Africe. 3. února německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau propluly Dánským průlivem s cílem narušit obchod v Atlantiku pod velením admirála Lütjense.

8. února minuly konvoj HX–106, ale nezaútočily. Jeho doprovod totiž zahrnoval bitevní loď Ramillies. Hitler nařídil, aby se lodě pokud možno vyhnuly utrpění jakéhokoliv poškození. Co se týče další námořní akce, tak 2. února letadlová loď Formidable na cestě do Středomoří jako náhrada za Illustirous, vyslala svá letadla proti přístavním zařízením v Mogadišu. Illustirous míří na opravy do Spojených států. Opakované německé nálety ji nedokázaly potopit, avšak poškodily ji.

A tento týden selhaly i další útoky. Japonské útoky. Japonci postoupili a 2. února obsadili Wu-Jeng a rovněž překročili řeku Hong a zaútočili na Šeng-Jeng. Poté se na konci týdne všichni Japonci, kteří v oblasti poslední týdny bojovali, spojili, se zaútočili na Fang-Čeng. Utrpěli těžké ztráty. Během pár dní Číňané dobyli veškeré území severně od Šin-Jangu.

Takže bitva o jižní Che-nan neskončila japonským úspěchem. A tady je pár poznámek na konec týdne. 8. února se Němci a Bulhaři dohodnou na podrobnostech, za kterých německé jednotky cestou k napadení Řecka vstoupí do Bulharska. Ten samý den první němečtí vojáci a zásoby směřující do Afriky opustí Neapol. Rovněž ten den projde zákon o Půjčce a pronájmu Sněmovnou reprezentantů poměrem 260:165. Ale nezačne platit, dokud jej neschválí Senát a nepodepíše prezident.

I přesto je to velký úspěch. Rovněž tento týden 5. února je z Německa do Tripolisu poslán generálporučík Joram Appel. No, vlastně ne. Ale 5. února má Joram narozeniny, a protože pracuje na tomto pořadu, tak mu chci popřát všechno nejlepší. Dejte tam jeho fotku v německé uniformě.

Už tam je, že? Můj pořad. Každopádně… Jsme na konci týdne. V Číně bylo zmařeno japonské úsilí, ve východní Africe indické snažení a vojáci Británie a Commonwealthu zmařili italské snažení v Kyreneice. „Zmařit“ je skvělé slovo. A ten plán v severní Africe byl, však víte, brilantní. Úprk přes poušť, času i terénu navzdory. Jeden krok od selhání.

Tolik věcí se mohlo pokazit. Ale nepokazily se. Takže to není pošetilé, ale geniální. To od sebe často dělí jen tenká čára. To jsme viděli už několikrát. Zejména v německém obrněném útoku přes Ardeny. To se mohlo tak snadno pokazit. Ale nepokazilo, takže to bylo brilantní. Ale obojí uspělo hlavně proto, protože to nikdo nečekal. Ale toto je lekce moderní války, kterou by si měl každý zapamatovat. Čekejte neočekávané.

Jestli chcete vidět, jak Italové kolonizovali Libyi, podívejte se na tuto epizodu MDV na toto téma. Bude tu každou chvíli. Patr(e)onem týdne je Nattali Rassovski. Nattaliiny příspěvky našemu pořadu hodně pomáhají. I vy narukujte do TimeGhost armády na patreon.com nebo timeghost.tv. Vaše podpora financuje všechny naše pořady. Nezapomeňte nás odebírat, abyste nepřišli o žádnou napínavou epizodu, a zazvoňte na zvoneček.

Jen na ten virtuální, ale však víte. Uvidíme se za týden.