Italsko-francouzská válka končí

Ne, ne Arábie. 29. června 1940. Před devatenácti dny
vyhlásila Itálie válku Francii a minulý týden
zahájila ofenzívu na francouzské území. Tento týden uvidíme, jak to dopadlo. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden SSSR obsadil Lotyšsko,
Estonsko a Litvu a svrhl tamní vlády.

V Číně skončila japonským vítězstvím
velká bitva o Zaoyang-I-čchang. Italové zahájili invazi
do Francie ve chvíli, kdy Francouzi
podepisovali příměří s Němci. A rovněž se minulý týden
stal Philippe Pétain premiérem Francie. Tento týden je vicepremiérem
jmenován Pierre Laval. 23. června francouzský
ministr obrany Maxime Weygand oficiálně propustí
generála Charlese DeGaulla. De Gaulle z Británie
rádiem vyzýval Francouze k boji.

Britové uznají DeGaulla
jako vůdce svobodné Francie. Apeluji na všechny Francouze,
kteří chtějí zůstat svobodní, aby následovali můj hlas a mě. Ať žije Francie čestná a nezávislá. A rovněž 23. června navštíví
Adolf Hitler Paříž, a to úplně poprvé. Byly mu ukázány slavné budovy a během svého pobytu nařídil
zbourat dva monumenty Velké války – sochu francouzského
generála Charlese Mangina a památník věnovaný
britské sestře Edith Cavellové.

Když se v červenci vrátí do Berlína, nařídí Albertu Speerovi
navrhnout dekret nařizující pokračovat v pracích
na monumentech a veřejných budovách, které ustaly minulé září
s invazí do Polska. Hitler zamýšlí učinit
Berlín krásnějším než Paříž a jeho nový Berlín
má být hotový do roku 1950. Tento týden také navštíví oblast,
kde v první světové válce sloužil.

24. června dorazili bývalí
francouzští ministři do severní Afriky, odkud zamýšleli pokračovat v boji, avšak zjistili, že tamní guvernér
již přistoupil na příměří s Němci. Takže se v boji pokračovat nebude a 25. června se Francie
oficiálně vzdá Německu. Ten samý den jsou poslední Britové
evakuováni z francouzských přístavů, čímž končí operace Ariel, během které z Francie odplulo 191 870
spojeneckých vojáků, letců a civilistů.

Minulý týden jsem zmínil,
že Britové evakuovali ostrovy v průlivu, a tento týden
jsou ostrovy bombardovány. Britové je demilitarizovali,
ale to Němci nevěděli. Na Guernsey zemřelo 33 lidí
a 67 jich bylo zraněno, na Jersey zemřelo 9 lidí. Takže aktivní válka
mezi Německem a Británií pokračuje stejně jako mezi Francií a Itálií,
alespoň na počátku tohoto týdne. Minulý týden jsem mluvil
o italské alpské ofenzívě, které Francouzi zvládli
do konce týdne odolávat.

Tento týden přináší vystřízlivění. Prvních pár dnů
provází sporadické boje, ale italské alpské sbory
nedokázaly obsadit Bourg Saint Maurice. I. armádní sbor postupuje na Modane,
ale je zastaven. Na pobřeží italská 1. armáda
obsadila Menton, obstojný zisk, ale cíli v Nice se ani nepřiblížila,
když bylo podepsáno příměří. Ano, 23.

června
stejná francouzská delegace, která jej o den dříve podepsala s Němci,
se setkává s Italy v Římě. Opět ji vede francouzský generál
Charles Huntziger. Příměří je podepsáno 24. června
v 19:15 a v platnost vstoupí v 00:30. Ustanovuje 50 km hlubokou
demilitarizovanou zónu, ale samotná italská okupační zóna
není příliš velká. Zahrnuje Menton, ale rozkládá se jen na 832 km čtverečných
a žije v ní sotva 30 000 obyvatel. Italové jsou ale samozřejmě
stále ve válce proti Britům.

28. června
přichází bitva o esperský konvoj, první střet italských
a spojeneckých válečných lodí. Tři italské torpédoborce
potkaly britskou 7. skvadru křižníků, která chránila konvoje ve Středomoří. Jeden torpédoborec byl potopen,
ale křižníky spotřebovaly tolik munice, že konvoje na Maltu,
britskou kolonii, jsou pozdrženy,
dokud nebude doplněna. Rovněž 28.

června
je maršál Italo Balbo, velitel italské severní Afriky,
zabit přátelskou palbou v Tobruku v Libyi, nad kterým letěl
během britského náletu. Příští týden jej nahradí
maršál Rodolfo Graziani. Jsou tu ale další země,
které se snaží zůstat mimo válku. Povzbuzen okupací
pobaltských států z minulého týdne obrátil Sovětský svaz
pozornost k Rumunsku a 26. června od něj požaduje
Besarábii a Bukovinu. Rumuni navrhují jednání, ale sovětský ministr zahraničí
Vjačeslav Molotov řekne, že buď odevzdají území,
nebo bude válka.

Nemají moc na výběr, a tak Rudá armáda 28. června vstoupí
do rumunské Besarábie a severní Bukoviny. Ve Spojených státech se ve Filadelfii
koná sjezd Republikánské strany. Prezidentským kandidátem
je zvolen Wendell Wilkie. Strana vehementně odmítá
zapojení do války. 27.

června se americký
ministr zahraničí Cordell Hull setká s britskými
a australskými zástupci. Požádají o pomoc proti Japonsku. Chtějí po Spojených státech
ekonomická opatření, zprostředkování rozhovorů
mezi Čínou a Japonskem, nebo přesunutí více námořnictva
do filipínských a malajských vod. Hull odpoví, že USA v tuto chvíli nejsou
na tak aktivní zahraniční politiku připraveny. Americký severní soused však je. Tento týden začíná deportace
Italů a Němců z Británie do Kanady.

Mnoho z nich jsou židovští uprchlíci,
kteří do Británie utekli. A Německo – zdá se –
obrací pozornost na Británii. 27. června Němci zřídí radiostanice
v Brestu a Cherbourgu, aby v budoucnosti pomáhaly
navigovat bombardéry na Británii. K šifrování instrukcí pro zřízení
těchto stanic používají Enigmu, takže Britové
se o jejich existenci ihned dověděli. 28. června zprávy z Enigmy
poskytnou britské rozvědce informace, že německé dálkové bombardéry
projdou po kampani ve Francii opravami a budou připraveny do 8.

července. Takže nálety bombardérů na Británii
se mohou odehrát v blízké budoucnosti. Tady je pár věcí,
které jsem neměl čas tento měsíc zmínit. Ještě 4. června
se Británie podívala na svůj stav a jak by mohla být schopna
odpovědět na invazi, pokud by se k ní Německo
po pádu Francie odhodlalo – a Francie právě padla. Martin Gilbert píše: "Na britském území bylo 500 děl,
některé z nich muzejní kousky.

4. června se válečný kabinet dozvěděl, že mezi 19. květnem a 1. červnem
bylo vyrobeno 453 letadel všech typů, a za stejný čas
jich bylo ztraceno 436. Skutečný počet akceschopných
letadel k 2. červnu byl 504." Pokračuje tím, že sir Hugh Dowding,
náčelník stíhacího velitelství, řekl válečnému kabinetu,
že pokud Německo zaútočí ze vzduchu, nebude moci garantovat
leteckou převahu po více než 48 hodin.

U Dunkerku Britové
podle Martina Gilberta nechali: 475 tanků
a celkem 38 000 vozidel. 8 000 polních telefonů
a 1 855 bezdrátových přístrojů. 400 protitankových a 1 000 děl. 8 000 Brenů a 90 000 pušek. 7 000 tun munice. V Británii nyní nemají
ani 600 000 pušek a 12 000 Brenů. Churchill nedávno řekl,
že i kdyby celá Evropa podlehla nacistům, jejichž vítězství zajistily jejich stroje,
režim padne, protože stroje porazí stroje.

Britové se mohou
spolehnout na pomoc pár strojů. Minulý týden bylo 600 železničních vagónů
naloženo prvními vojenskými zásobami, které Franklin Roosevelt schválil
k brzkému převozu do Británie a Francie. Zahrnovaly 900 polních děl,
80 000 kulometů a půl milionu pušek, které byly vyrobeny ve Velké válce,
ale dobře uloženy. S každou puškou
cestovalo 250 nábojů. Posíláme naše modlitby
a naděje lidem za mořem, kteří odolávají s velkolepou odvahou
v bitvě za svoji svobodu.

Avšak Británie je v boji stále sama. Je zajímavé číst
rozdílné názory historiků, co se mohlo stát,
kdyby se něco stalo jinak. Jsou to samozřejmě jen spekulace
a skutečnou odpověď se nikdy nedozvíme. Max Hasting napsal toto
a já bych se o to rád podělil: "Moderní vojenské hry kampaně 1940
někdy končí německou porážkou. To vede několik historiků k názoru, že Hitlerovu triumfu na bojišti
mohlo být zabráněno.

Je těžké takový pohled přijmout. Wehrmacht disponoval dynamickou energií,
která armádám v roce 1940 zcela chyběla. Navzdory rozšířené představě
Němci nedobyli Francii podle podrobného plánu Blitzkriegu. Velitelé spíše prokázali
geniální oportunismus, který předčil
jejich nejdivočejší očekávaní. Pokud by se Francouzi
pohybovali rychleji a Němci pomaleji, výsledek tažení mohl být jiný,
ale takový výrok je bezvýznamný."

Mluvili jsme o tom v minulých měsících a spojenecká porážka
nebyla výsledkem horší výbavy. Německá struktura velení
byla jednoduchá a soustředěná, spojenecká chaotická a neohrabaná. A spojenecká odpověď
na německé kroky postrádala rozhodnost. Tímto ukončím tento týden války. Probíhající válka mezi Británií a Itálií, ale konec války mezi Francií a Itálií.

Británie hromadí zásoby a čeká,
jestli nebo kdy přijde německý útok, a Sovětský svaz
opět rozšiřuje hranice. Svět byl samozřejmě ohromený
Hitlerovým vítězstvím na západě, ale nikdo nebyl ohromený více
než Josef Stalin. Všechny jeho plány a strategie byly založeny na dlouhé
opotřebovávací válce v západní Evropě, která by oslabila všechny
zúčastněné strany.

Ale toto... Sovětský svaz je uprostřed
obřího přezbrojovacího programu, který bude dokončen až za několik let, a dlouhá válka na západě by pravděpodobně
zabránila válce mezi Německem a SSSR. Němci a Sověti stále mají pakt
z minulého roku – německé námořnictvo
využívá ruské přístavy, Sověti stále posílají
tuny ropy a jídla do Německa, takže se nezdá být
v německém zájmu pakt porušit, ale přesto Stalin nechce
Hitlera provokovat.

Nestaví rozsáhlá opevnění
na své západní hranici. Namísto toho využívá zmateného západu
k rozšíření svého území, nejprve do Pobaltí
a nyní do Besarábie. Ale řekněme to takto: Hitlerův útok na západ
posloužil Stalinovým zájmům. Hitlerovo vítězství nikoliv. Těžko uvěřit,
že v roce 1940 je to už dvacet let, co chtěl Stalin se svými kumpány
dojít na západ a dobýt Německo.

Mluvili jsme o tom v Mezi dvěma válkami
a vy se o tom můžete dovědět zde. Členem TimeGhost armády týdne
je Igor Zinovyev. Buďte jako Igor a podpořte nás,
abychom mohli pokračovat v práci, přihlášením se na Patreonu
nebo TimeGhost.tv. Uvidíme se za týden.