Italsko-řecká válka začíná

Co že udělali? Ale... Ale co Egypt? Tak jo. 2. listopadu 1940. I když italský vůdce Benito Mussolini řekl svému německému spojenci, že nemá v plánu zaútočit na Řecko, dokud nedobude Egypt, nemluvil pravdu, protože tento týden Itálie napadne Řecko. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.



Minulý týden se Adolf Hitler setkal s vůdci Vichistické Francie a Španělska, aby je přesvědčil ke vstupu do jeho koalice proti Británii. Nedopadlo to tak, jak si přál. Mezitím se Itálie připravovala na invazi do Řecka. A jak jsem řekl, invaze začíná tento týden. Kolem třetí hodiny ranní 28. října doručí italský vyslanec v Řecku ultimátum, ale v zásadě je to vyhlášení války, protože italské jednotky překračují hranici z Albánie dříve, než vyprší, a řecko-italská válka začíná.



Italové doufají, že na Řecko zaútočí i Bulharsko. Zdroje se liší v tom, jestli Hitler o útoku věděl, nebo ne. Martin Gilbert píše, že Hitler obdržel zprávu při cestě za Mussolinim do Florencie v noci 27. října. John Keegan píše, že Hitler o útoku pravděpodobně věděl od setkání s Mussolinim 4. října. Tak či tak, Hitler nemá radost.



Útok považuje za strategický omyl a krok proti Krétě nebo Alexandrii by podle něj dával větší smysl. Italský generál Sebastiano Prasca vede z Albánie 8 divizí. Zaútočil na třech frontách, ta hlavní byla ve středu. Generál Alexandros Papagos, řecký vrchní velitel, nerozmísil své jednotky u hranic, protože nechtěl Italy provokovat. Také spoléhá na nasazení osmi divizí, ale nechává čtyři divize v Thrákii a východní Makedonii pro případ, že Bulhaři také zaútočí.



Jeho obranná linie začíná u Prespanského jezera a vede podél řeky Thiamis až k pobřeží. Nemá tanky ani protitanková děla, ani moderní letadla. Počasí bylo prvních dnů příšerné a odepřelo Italům leteckou podporu. Zjevně to nebylo nejlepší roční období pro útok. "Italové postupovali v prudkém dešti.



Daleko se nedostali. Silně pršelo už dva dny. Rozvodněné potoky a řeky strhaly mosty a Řekové, vědomi si útoku, který byl v Římě veřejným tajemstvím, odpálili zbývající. Neasfaltové cesty byly kvůli blátu prakticky neprostupné." 28. října začala bitva o Pindos. Prasca si nemyslí, že Pindoské pohoří bude pro jeho vojáky představovat problém, ale může ho čekat překvapení.



Přesto divize Julia složená z nejlepších italských vojáků překonala do konce týdne 40 km horského území a dobyla Vovousu. Jejich cíl je Metsovo. Řecké uskupení Pindos plukovníka Konstantinose Davakise je rozmístěno podél asi 30km fronty oddělující epiruský a makedonský sektor. Drží frontu mezi sektory, ale Davakis je na konci týdne vážně zraněn. Přesto do té doby nepostoupili Italové, kromě divize Julia, příliš daleko.



Avšak 2. listopadu bombardují Soluň. Tady je příběh z 2. listopadu. Řecký pilot Marinos Mitralexis vystřílel v souboji všechnu munici, takže svým letadlem taranoval italský bombardér Savoia-Marchetti SM.79. S poškozenou stíhačkou přistál a zajal posádku bombardéru, která z letadla vyskočila s padákem. Dost dobrý. Už jsem řekl, že Hitler jel za Mussolinim do Florencie.



Na setkání Hitler potlačil své rozhořčení, že mu Italové o svých plánech neřekli, a řekl, že německé jednotky jsou k dispozici, bude-li třeba udržet Brity pryč od Řecka nebo rumunských ropných polí. Řecko je v tuto chvíli jediným britským spojencem na kontinentu. Mussolini prohlašuje, že pokud by nezaútočil, potom by Britové v Řecku vybudovali základny, ale pokud to tak je – ve skutečnosti chtěl napodobit Hitlera a získat si věhlas – ale pokud to tak je, potom se to ihned obrátilo proti němu, protože Britové obsadili Krétu a Lémnos a začali zaminovávat řecké pobřežní vody.



1. listopadu dorazí na pomoc Řekům malá britská bombardovací peruť. Britský premiér Winston Churchill pošle během dalších dnů do Řecka další letadla. Ve skutečnosti se z Egypta do Řecka přesune polovina letadel RAF. Churchill považuje za nezbytné dostát zárukám, které Británie Řecku dala.



Mělo by to posílit veřejné mínění v neutrálních zemích jako v Turecku nebo na Balkáně. Řecko je však opatrné a nepřijímá od Britů nic jiného než letadla s krátkým dosahem. Hitler by měl vážné důvody k obavám. Britové by byli na dosah rumunských ropných polí, hlavního německého zdroje ropy, pokud by měli základny poblíž Soluně. Mohlo by to také podělat situaci na Balkáně.



Hitler si v současné době myslí, že z regionu může udělat satelitní státy pomocí diplomacie, a italská invaze mu může udělat čáru přes rozpočet. A taky by to mohlo vyprovokovat Sověty. A to je poslední věc, co Hitler chce, protože se je příští jaro chystá přepadnout, a 12. listopadu se má setkat se sovětským ministrem zahraniční Molotovem, takže musí začít přemýšlet o záložních plánech. Více o nich řeknu v dalších týdnech.



Teď řeknu jen toto: Hitler řekl Fedoru von Bockovi, veliteli skupině armád Polsko: "Co se stane na východě, je pořád otevřené. Okolnosti nás můžou donutit k akci, abychom zabránili nebezpečnějšímu vývoji." A právě teď probíhá něco, co může zahrnovat nebezpečí na jihu. Na setkání v Chartúmu 29. října s cílem prodiskutovat africkou strategii jihoafrický premiér Jan Smuts řekne, že by Britové měli Italy udržovat v nejistotě ohledně dalšího útoku, měli by se připravit na rychlé útoky a na začátku ofenzívy proti Italskému Somálsku by měli obsadit přístav Kismaayo.



Douglas Dickinson, velitel jihoafrické armády, chce jihoafrické jednotky rozdělit a použít je pouze pro obranu. Neuvědomuje si, jak moc Churchill Smutsovi naslouchá. Dickinson je také v Nairobi vcelku neoblíbený. Stručně řečeno, bez nějakých podrobností: "Není jisté, kdo učinil rozhodnutí zbavit ho velení, ale zprávu mu doručil Wavell."



Jeho náhrada ve velení sil Commonwealthu a Britů ve východní Africe je generálporučík sir Alan Cunningham, bratr admirála sira Andrewa Cunninghama, vrchního velitele britské středomořské flotily. Původně však měl být do Nairobi z Británie poslán generál Francis Nosworthy. Nosworthy však musel na drobnou operaci, která by jeho odjezd zpozdila, takže jeho místo zaujal Cunningham. Tento týden dochází ke střetům mezi Brity a Italy. Kousek od Gibraltaru je italská ponorka Sciré a má na tamní námořní základnu zaútočit řízenými torpédy.



Řízená torpéda jsou italskou tajnou zbraní. Maiale – Prase – má malý elektrický motor a obkročmo na něm sedí muž v potápěčském obleku, který jej pomalu a nemotorně – proto to jméno – navádí na cíl. Jakmile je u cíle, dá se hlavice torpéda odejmout a použít jako přísavná mina. Útok 31. října je poměrně odvážný, ale selže a nese s sebou následky. Opuštěné porouchané torpédo je detekováno a vyzvednuto Brity.



Odvezou ho na analýzu a založí na něm své budoucí návrhy řízených torpéd. Italové také útočí na britské domovské ostrovy. 29. října podnikne 15 italských BR-20 se silným doprovodem nálet na Ramsgate. To je odveta za bombardování několika italských měst. Letadla jsou natřena jasně modrou a bledě zelenou, což není nad Británií ta nejlepší kamufláž. A co se týče německých útoků na Británii...



31. října dojde k poslednímu německému dennímu náletu na Británii a kvůli tomu považuje mnoho lidí tento den za konec o bitvu o Británii. To znamená konec snahy porazit stíhací velitelství a zabezpečit oblohu nad Británií, což je pro jakoukoliv invazi nezbytné. Blitz bude pokračovat, ale dojde ke změnám. V říjnu bylo na Británii v noci shozeno šestkrát tolik bomb, co ve dne, a odteď bude Blitz pokračovat pouze v noci. Němci konečně pochopili, že tak velké ztráty za denní nálety nestojí.



V srpnu a září ztratilo britské stíhací velitelství 832 letadel a Luftwaffe 668 stíhaček, ale Němci ztratili i 600 bombardérů, což bitvu nakonec rozhodlo. Ale Británie musí přemýšlet i o svých zájmech mimo Británii. 31. října britští vojenští rozvědčíci ohlásí velký motorizační program německé armády a dlouhotrvající a neustávající přesun jednotek ze západu do Polska, přičemž tamní sílu odhadují na 70 německých divizí.



Nevědí však, jestli budou nasazeny do bojů proti SSSR, nebo na Blízkém východě. Jsou si vak celkem jistí, že budou nasazeny v boji. A také tento týden americký prezident Franklin Roosevelt, na vrcholu kampaně před volbami příští týden, slibuje, že Amerika do žádné války nepůjde. "Už jsem to řekl, ale řeknu to znovu a znovu a znovu: Vaši chlapci do žádné cizí války posláni nebudou."



A jsme na konci týdne. Týdne, kde začíná velká nová bitva v Řecku a kde velká stará bitva o Británii končí. V Chartúmu se probírají plány a tajná italská zbraň útočí na Gibraltar. Konec bitvy o Británii. Tento týden skončím dvěma citacemi od Johna Keegana. "Bylo to heroické období.



'Ta hrstka' si svůj epitaf zasloužila. Zhruba 2 500 mladých pilotů samo zachránilo Británii před invazí. Většinou to byli Britové, ale podstatnou část tvořili Kanaďané, Australané, Novozélanďané a Jihoafričané. Pár jich nebylo z Commonwealthu. Irové a Američané... A nezanedbatelnou menšinou byli uprchlíci – Češi a Poláci. Poláci, kteří tvořili 5 % 'hrstky', byli zodpovědní za 15 % ztrát způsobených Luftwaffe."



A další: "Vítězství 'hrstky' bylo těsné. Kdyby Hitler s Göringem stavěli na úspěších z vrcholu bitvy, kdy stíhací velitelství přišlo o čtvrtinu pilotů, určitě by jejich snahu překonali. Kdyby tak učinili, Luftwaffe mohlo být prvním letectvem, které dosáhlo rozhodného vítězství jako nezávislé strategické odvětví. Avšak pragmatismus Dowdinga a jeho štábu stíhacího velitelství, sebeobětování jeho pilotů a inovace v podobě radaru uštědřily Německu jeho první porážku."



Pravda, neporazili pozemní invazi, nacistické Německo je na zemi zatím 100% úspěšné, ale Británie přežila a bude pokračovat v boji. Jestli chcete vědět více o zrodu vojenského letectva, podívejte se na tuto epizodu MDV o počátcích letectví přímo zde. Patr(e)onkou týdne je Kelsey, velká fanynka pořadu a já ji mám za její podporu moc rád.



Takže buďte jako Kelsey a narukujte do TimeGhost armády na patreon.com nebo timeghost.tv. Odebírejte, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.