Je invaze do Británie na spadnutí?

14. září 1940. Průzkumné zprávy, zadržení špioni a zrušené německé propustky dovedly Británii k jedinému závěru – německá invaze je na spadnutí! DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden pokračovala bitva o Británii a se začátkem blitzu – útoku na Londýn – se opět přesunula do nové fáze. Čínští komunisté pokračovali ve své ofenzívě Sta pluků, ve které v severovýchodní Číně ničili japonskou infrastrukturu, a Ion Antonescu se v Rumunsku chopil moci.



Minulý týden také skončila operace Hats, ve které britské námořnictvo posílilo obranu Egypta. To bylo moudré rozhodnutí, protože tento týden 9. září zaútočí z Libye na Egypt pět italských divizí. Ze své obranné pozice postoupí na hranici a 13.



září znovu získají pevnost Capuzzo a postoupí do Egypta. Tam dobudou přístav Sollum a Britové ustoupí. Rovněž 13. září dále na jihu postoupí malé italské uskupení z Habeše 30 kilometrů do Keni. Když jsme u Afriky, minulý týden předali náčelníci štábu dokument britskému Válečnému kabinetu zdůrazňující jejich pohled na válku jako celek a faktory, které mohou ovlivnit britskou schopnost porazit Německo. Napsali svá armádní doporučení, od kterých by se měl odvíjet budoucí britský způsob vedení války.



I když jsou velice znepokojeni hrozící německou invazí, jejich pohled na Střední východ je vcelku optimistický. Věří, že italská vojenská síla je o mnoho menší hrozba než německá, takže prvním krokem k porážce Německa je útok na Itálii nebo italské kolonie. Vítězství v této kampani by bylo prvotřídním strategickým úspěchem, takže operace proti Itálii by měly být prioritou a měly by začít, co nejdříve to bude možné.



A pokud jde o to kde: "Ve východní Africe Italové plýtvají zdroji, a i když dosahují dočasných úspěchů, jejich situace bude po červnu 1941 kritická, i když budou s omezenými zdroji nakládat velice povážlivě." Hrabě z Aosty, který minulý měsíc vedl invazi do britského Somálska, si je dobře vědom nedostatku zdrojů a obtíží dozásobení. Vyvodí, že do Súdánu bude moct postoupit jen za předpokladu, že se spojí s Italy postupujícími ze severu.



"S pokračujícím úbytkem dopravních prostředků a paliva se mu jako jedinou reálnou možností jevilo nedělat skoro nic. Omezil se na vedení protibritské propagandistické kampaně a zabezpečení jižních a západních přístupů na italské území." Můžete se ptát, proč si dával na čas. Italské vrchní velení si myslí, že válka skončí do několika týdnů po zahájení německé invaze do Británie.



A poté Německo Itálii v Africe poskytne vojenskou pomoc. I když jsou si britští náčelníci štábu této možnosti vědomi, věří, že čím déle Itálie počká, tím lépe pro Británii. Obecně předpokládají, že Italové jižně od Súdánu mají munici asi na rok, zásoby jídla na méně než rok a paliva na trochu více než půl roku. Pokud Britové zvýší záběr svých útoků, potom Italové přijdou o zásoby ještě rychleji. Jsou to tyto dokumenty, které dají Archiemu Wavellovi, britskému vrchnímu veliteli na Středním východě, autorizaci nakopnout své plány.



V posledních pár týdnech byla jeho síla posílena konvoji, které do britské Afriky vozily až 1 000 mužů denně se zásobami a vozidly. Přesto při pohledu na mapu uvidíte, že Wavell velí rozsáhlému území a je stále dalece přečíslen. Avšak skládá uskupení vycvičená a vybavená pro ofenzivní operace.



Samozřejmě mohou mít Italové o invazi do Británie pravdu. Británie se jí obávala natolik, že 7. září odvysílala "Cromwell", kód označující brzkou invazi. Takže tento týden začíná kostelními zvony oznamujícími nebezpečí, jednotky domácí obrany jsou ve stavu nejvyšší pohotovosti a kasárna nikdo neopouští. Žádná invaze se však nekoná. A 9.



září německé vrchní velení potvrdí, že primárním cílem bombardérů zůstane ve dne i v noci Londýn, avšak když to bude možné, cílem budou i přístavy a vojenské továrny. Londýn má být cílem hustých formací bombardérů Heinkel, Dornier a Junkers, které budou chráněny formacemi Messerschmidtů 109 a 110. Tato letadla musí proletět britskou hradbou 1 500 protileteckých balónů, 2 000 protileteckými děly a vždy připravenými 750 Spitfiry a Hurricany. "Po deset dní v půlce září si všichni pamatují na dny modré oblohy a zářivého slunce.



Obloha jihovýchodní Anglie však byla každé ráno zaplněna stovkami německých letadel směřujících na Londýn, proti kterým vzlétaly britské stíhačky, které se je snažily rozehnat, někdy se jim podařilo formaci prolomit, někdy ne." 7. září zasedalo britské stíhací velitelství, aby rozhodlo, co dělat v případě, že věci půjdou z kopce. Velitel Hugh Dowding se obával, že jejich letky nadále nebudou mít plný počet pilotů.



Sholto Douglas tvrdil, že Dowding je příliš pesimistický, a přednesl čísla pilotů naznačující, že nových pilotů mají dostatek. Ale Dowding na to odpověděl, že jedna věc je být trénovaným pilotem, ale být trénovaným pilotem připraveným k boji je věc úplně jiná. Nyní přicházeli každý týden o 120 pilotů, což bylo dlouhodobě neudržitelné." Letecký výcvik byl zkrácen na pouhé dva týdny a noví piloti šli do akce s jen 10 hodinami nalétanými v Hurricanu nebo Spitfiru.



Přesto se jim celkem dařilo. Například 9. září bylo Brity přepadeno 200 bombardérů s doprovodem. Následoval zuřivý souboj a mnoho bombardérů muselo shodit bomby před dosažením svého cíle. RAF ztratila 19 letadel, Německo 28. 10.



září je datum německé invaze stanoveno 24. září. 11. září se Němcům zadaří. Londýna dosáhne velká formace bombardérů a rovněž způsobí vážné poškození továrně na Spitfiry v Southamptonu. RAF ztratila 25 letadel a Německo 29. A bombou je zasažen i Buckinghamský palác. Nikdo z královské rodiny nebyl zraněn a pro Brity je to dobré PR, neboť to vypadá, že utrpení se nevyhýbá nikomu. 12.



září Luftwaffe útočí na londýnský přístav, ale také na Liverpool, Swansea a Bristol. 14. září je invaze odložena na 27. září, na poslední den v měsíci, kdy je příliv a odliv vhodný pro invazi. Podle Adolfa Hitler potřebuje Luftwaffe pět po sobě jdoucích dní dobrého počasí, aby na obloze zvítězila, takže on sám rozhodne až 17. září. "To je poslední den, protože 8. října může být poslední den s podmínkami vhodnými pro vylodění. Toto invazní datum je však nebezpečně blízko zimě.



Skoro určitě nemůže dojít k dalšímu odkladu." Hitler toho dne řekne generálům, že podmínky pro invazi nejsou splněny. Bombardování Londýna bude pokračovat. "Pokud se osm milionů obyvatel zblázní, může nastat katastrofa. Pokud přijde dobré počasí a neutralizujeme nepřátelské letectvo, potom i malá invaze dokáže zázraky." Ale jak dobře to neutralizování pokračuje?



Britský premiér Winston Churchill 12. září řekne: "Není pochyb, že pan Hitler nasazuje své stíhače ve vysokém tempu, a pokud to tak půjde po několik týdnů, unaví a zničí tuto životně důležitou složku letectva." Tento týden bylo zabito 1 419 britských civilistů, z toho 1 286 v Londýně. Útoky na Londýn jsou novou fází této bitvy, ale i další bitva daleko na východě vstupuje do nové fáze.



Druhá fáze bitvy Sta pluků začíná 10. září. Čínští komunisté byli celkem úspěšní v první fázi, kdy ničili japonské komunikační uzly a infrastrukturu, ale teď mění cíle. Nyní budou útočit na bunkry a další opěrné body ve sporných územích. Protože útoky na dopravu donutily Japonce stáhnout uskupení z obnažených pozic, jsou nyní tyto pozici lákavým cílem. Číňané jsou tak nabuzení svými úspěchy, že je 10.



září vydán dekret, který přikazuje celé 8. armádě a nové 4. armádě zaútočit na nepřítele. "V Šan-tungu ve střední Číně bude proti nepříteli zahájena jedna nebo více dobře naplánovaných, rozsáhlých ofenziv. V severní Číně budou rozšířeny operace bitvy Sta pluků, aby dosáhly mnoha míst, která ještě nebyla napadena." Toto bude rozsáhlá ofenzíva a její výsledky uvidíme brzy. A tady je pár poznámek na konec týdne.



9. září Italové bombardují Tel Aviv, zemře 137 lidí. 10. září je zformován italský letecký sbor, který se připojí k Německu v bitvě o Británii. Během tohoto a části dalšího týdne posílí Itálie své síly v Albánii o 40 000 mužů. Vypadá to, že může dojít k útoku na Řecko. 14. září je v Rumunsku zformován Národní legionářský stát. Conducator Ion Antonescu se spojí s Horiem Simou a Železnou gardou a zformují totalitní stát.



Avšak od počátku mezi sebou mají spory. Zaprvé kvůli ekonomice, protože bývalý král Karel s sebou při odchodu do exilu vzal velkou část státní kasy. A nabitý týden končí novou invazí v Africe, novou fází v Číně, více útoky na Londýn a dalším odložením invaze do Británie. Je zajímavé sledovat optimisty tohoto týdne.



Čínští komunisté, kteří poprvé za tři roky od japonského útoku podnikají svoji první velkou ofenzivní akci, jsou velice optimističtí ohledně jejích výsledků. Britské vrchní velení, tváří v tvář německé invazi, je optimistické o poráže Německa tím, že nejprve vyhrají v Africe. Já nevím, jak se pro ně věci vyvinou, a řekněme to na rovinu – zatím v této válce jen prohrávali a prohrávali, ale jejich optimismus mi připadá osvěžující.



Že po všech těch porážkách našli i lepší stránku věci. A toho jsme v této válce moc neměli, že by obránci viděli i lepší stránku věci. To je novinka. Pokud chcete vidět, kam vás může dovést optimismus, podívejte se na tuto epizodu MDV o pádu burzy v roce 1929. Členem TimeGhost armády týdne je Daniel Leboeuf. Jeho podpora – a mnoha dalších – v nás udržuje optimismus.



Zvažte narukování do TimeGhost armády na timeghost.tv nebo patreon.com. Odebírejte, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.