Ku**vsky hustopřísnej chaos ve Francii

Nevymýšlím si to, proč bych to dělal? To se opravdu stalo. Tak jo. 25. května 1940. Máte plány pro válku, ale nepřítel vás napadne způsobem, kterým na vás ještě nikdo nezaútočil. Prolomil se vašimi liniemi a celé armádě hrozí obklíčení, vládne zmatek, a pokud vám štěstí nepřeje, může se z celé situace stát fraška jako z černé komedie.



DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden se Nizozemsko vzdalo útočícím Němcům. Francouzi bojovali dobře v Belgii v bitvě o Hannut, ale museli se stáhnout kvůli německému průlomu u Sedanu, který je nechal zranitelnými. Průlom to byl vskutku spektakulární a na konci týdne se německé tanky valily západně přes severní Francii.



Minulý týden se staly i jiné věci, které jsem neměl čas pokrýt, takže jimi začnu. 12. května se v Norsku u Bjerkviku za podpory námořních děl vylodili francouzští zahraniční legionáři. Podařilo se jim ho obsadit pod těžkou palbou, po boji muže proti muže obsadili Elvegårdsmoen a dorazili k jižnímu výběžku Öyordského poloostrova, odrazovému můstku pro útok na Narvik.



Mezitím 2. horská divize německého generála Feuersteina postupuje 1 200 km severně od Trondheimu ulevit německým silám v Narviku. 13. května převezme Claude Auchinek velení tamních spojeneckých sil. Spojenci si nyní uvědomili, že pokud dobudou Narvik, budou muset udržet i město Bodø, aby zabránili Němcům v postupu od Trondheimu. Avšak kvůli německému úspěchu ve Francii a Belgii Spojenci svůj závazek k Norsku přehodnotili.



Tento týden nejdříve doporučili obsadit Narvik před celkovou evakuací, ale potom řekli Auchinekovi, aby odjel co možná nejdříve, aby zaútočil na přístav s cílem krýt evakuaci a aby zničil tamní přístav, a odepřel tak Němcům budoucí dodávky železné rudy. S operací však nikam nepokročil, protože čeká, až se na Bardufossu usídlí řádná letecká podpora. První várku letadel obdrží 24. května a kampaň, nyní ve své konečné fázi, není tak jednostranná a ukazuje, čeho šlo dříve dosáhnout.



18. května jsou v Británii zatčeni Američan Tyler Kent a Ruska Anna Wolkoffová jako špehové. Kent měl jako úředník na americké ambasádě v Londýně přístup ke korespondenci mezi britským premiérem Churchillem a americkým prezidentem Rooseveltem, kterou přes italské diplomaty předával Němcům. Wolkoffová je členkou profašistické organizace Right Club.



Tento týden je zatčen poslanec kapitán Ramsay, který je také členem Right Club, a 24. května je zatčen Oswald Mosley. Ten je bývalým poslancem a zakladatelem a vůdcem Britské unie fašistů. Minulý týden došlo v Číně k pozoruhodnému úmrtí. 16. května zemřel v severním Chu-peji čínský generál Zhang Zizhong, když vzdoroval Japoncům. Podle Hanse Van de Vena: "Dodatečné zprávy hlásí, že Zhang v době své smrti vedl útok, byl zasažen do ruky a hrudníku, ale odmítl ustoupit za linii."



Je a bude nejvyšším čínským generálem, který v této válce zemře, a rovněž jediným armádním velitelem, který zemře v poli během vedení armády. Japonci mu vystavili uctivý pohřeb. Čínští nacionalisté získají jeho ostatky a přivezou je do Čchung-čchingu, hlavního města, kde je uvítá Čankajšek. Zhangovo hrdinství se později stane kultovním. 13.



května dorazila čínská 33. armádní skupina do Tongbaishanu a přetnula japonské komunikace na několik dní, ale hlavní část skupiny byla Japonci obklíčena u úpatí Dahong a právě tam byl Zhang zabit. Na začátku týdne si Číňané myslí, že se Japonci stahují do výchozích pozic a pronásledují je, ale jen na úzké frontě, takže japonský protiútok Číňany zažene zpět. Poté začíná druhá část bitvy o I-čchang. Japonci zamýšlejí nalézt a zničit Číňany v pohoří Dahong, dobýt samotný I-čchang a zabezpečit Ťiang-si.



Takový je plán. A nejsou jediní, kteří mají plány. Tento týden Sověti, kteří již mají v Pobaltí vojenské jednotky, před světem příliš neskrývají záměr si země plně podrobit a inscenují místní konflikty. Sovětská vláda například obvinila Litvu z únosu sovětských vojáků. V Německu admirál Erich Raeder poprvé řekne Adolfu Hitlerovi, že může být nezbytné napadnout Británii, a v samotné Británii vláda schválí zákon o mimořádných pravomocech, který vládě dává velké pravomoci nad Brity a majetkem.



Ale co samotná válka v Evropě? Na začátku týdne skončila britská invaze na Island, zatímco německá invaze do Francie a zemí Beneluxu pokračuje. 19. května se většina německých tanků zastavila k přeskupení mezi Peronnem a St.



Quentinem. Francouzská 4. obrněná divize Charlese DeGaulla se znovu snaží zaútočit na Němce severně od Laonu. Tentokrát postoupí, ale rychle obdrží rozkaz ustoupit. Ten samý den je v telefonním rozhovoru mezi Londýnem a britskými polními veliteli poprvé navržena možnost nutnosti evakuovat se z evropského kontinentu. 20. května se německé tanky dají opět do pohybu. Ráno padne Amiens a večer Abbeville. Předsunuté jednotky dokonce dosáhnou pobřeží v Noyelles.



Německo má nyní od Arden k průlivu alespoň 32 kilometrů široký koridor. Očividná věc, kterou Spojenci musí za každou cenu provést, je probít se tímto koridorem, než budou jeho stěny opevněny, nebo budou spojenecké síly na severu definitivně odříznuty. Francouzský velitel Maurice Gamelin něco takového připravoval, ale minulý týden byl nahrazen a jeho náhradník Maxime Weygand nyní jeho plán oživil, ale zpoždění způsobené odvoláním a jmenováním mu dává jen malou šanci na úspěch.



Weygand chce zaútočit na německá křídla ze severu a z jihu poblíž Arras, kde je linie nejslabší, a prolomit se k obklíčeným jednotkám v Belgii a severovýchodní Francii. Takže dalšího dne Britové zaútočí na Rommelovu divizi u Arras. Útok začal velice slibně, protože britské tanky Matilda byly skoro odolné proti německým protitankovým zbraním. Po menší panice Němci zastavili útok pár osmaosmdesátkami, a protože britské jednotky nemají leteckou podporu a jsou celkem malé, útok nemůže pokračovat.



Toho dne, 21. května, se Weygand hned zrána pokusí zorganizovat velký spojený protiútok. A toto je ten den, kdy začíná fraška. Weygand čeká dvě hodiny v Le Bourget na letadlo a potom letí do Bethune, ale tam nenajde nikoho kromě jednoho vojáka, který Weyganda odveze na poštu, odkud může zavolat Gastonu Billottovi, veliteli francouzské 1.



skupiny armád v severní Francii a Belgii, který naopak několik hodin hledal Weyganda u Calais. Takže Weygand letí do Calais, ale až poté, co si dal v restauraci omeletu. Na stěně visí fotografie podepisování příměří v roce 1918. Na obrázku je i Weygand. Stojí vedle Ferdinanda Foche. Weygand se dostane do Calais, avšak Billotte je k nenalezení. Dostane ale zprávu od belgického krále Leopolda, že chce potkat jeho a Billotta v Yprách.



Jeho auto se poté do Yper kvůli uprchlíkům na cestách prodírá několik hodin, kde dojde ke třem setkáním. Nejdříve se Weygand setká s králem Leopoldem. Weygand po něm chce, aby se svojí armádou ustoupil na západ, čímž by zkrátil spojeneckou linii a umožnil Spojencům zaútočit z jihu. Leopold nechce odevzdat tak moc belgického území a myslí si, že jeho muži už příliš bojů svést nezvládnou, a říká, že chce nejdřív slyšet názor Lorda Gorta.



Gort je velitel BEF a o tomto jednání nic neví. Poté přijede Billotte a setká se s Weygandem. Billotte se podle všech zdrojů již vzdal naděje na francouzské vítězství. Avšak je přesvědčen, že Britové mohou zahájit útok. Takže Weygand požádá Leopolda o zkrácení linie, aby mohli Britové spolu s Belgičany zaútočit. Leopold je ochotný to udělat, ale stále chce nejdřív mluvit s Gortem.



Weygand odchází a konečně na třetí jednání přijíždí Gort. Je trochu skeptický ke schopnostem BEF provést zamýšlený útok, avšak neodmítne jej. Avšak než se Weygand dostane do Paříže, myslí si, že jej chtěl Gort nepřítomností v Yprách schválně urazit, což nechtěl, a rovněž je tou dobou Billotte po autonehodě v kómatu, ze kterého se neprobudí a za dva dny zemře, takže několik dní nemá kdo dávat rozkazy francouzské 1.



armádní skupině. A během toho všeho se německá armáda a tanky valí mezerou ve spojeneckých liniích. 22. května zamíří Němci od pobřeží na sever k Boulogne a Calais. Rovněž 22. května se Weygand setká s Churchillem a francouzským premiérem Paulem Reynaudem a řekne jim, že armáda Auberta Fréreho o síle 20 divizí podnikne protiútok z jihu, probije se skrz a spojí se s BEF na severu. Frére se koncentruje jižně od Sommy, ale ve skutečnosti má jen 6 divizí na více než stokilometrové frontě.



23. května Churchill slyší, že Gortova pozice je v ohrožení. Avšak je mu také řečeno, že Frére osvobodil Amiens. To je úžasná zpráva. Ale úplně lživá. Avšak pokud jí uvěří, bude útok na jih stát za pokus. Ale té noci se Gort rozhodne stáhnout z obnaženého výběžku u Arras. Neupouští od plánu zaútočit, jen si je vědom reálné situace a pohybuje se souběžně s pobřežím, ne k němu, ale mnoho Francouzů si myslí, že na ně zanevřel.



Weygand nyní pochybuje, že k útoku na jih dojde, i když Gort a Georges Blanchard, který nahradil zemřelého Billotta, diskutují podrobnosti útoku. Nicméně 25. května v 18:00, na konci týdne, Gort svoji účast odvolá. Němci se provalili přes Belgičany poblíž Courtrai na řece Leie a Gort musí zamířit na sever utěsnit trhlinu, aby udržel otevřenou cestu do Dunkerku na pobřeží průlivu.



V tuto chvíli na pobřeží zaútočili Němci na Boulogne i Calais. Boulogne padne na konci týdne, přesto je 24. května německým obrněným jednotkám nařízeno zastavit, rozkaz potvrdí sám Hitler. Dorazily k linii od Bethune do Gravelinesu, což samozřejmě není pro tanky vyhovující terén, ale tamní spojenecká obranná postavení jsou slabá.



David Somerville píše: "Pauza trvající do rána 27. května dala Francouzům a Britům čas posílit svá postavení a je obecně vnímána jako rozhodnutí, které umožnilo evakuaci BEF. Důvody Hitlerova rozhodnutí jsou předmětem debaty." Pro toto rozhodnutí existuje několik vysvětlení, kterým se budu podrobně věnovat příští týden. Teď k situaci na konci týdne: Gort, jak jsem řekl, zrušil přípravy pro připojení se k Weygandově ofenzívě.



Weygand kvůli Gortovu rozhodnutí celou ofenzívu zruší. Ale francouzské jednotky na Sommě navzdory tomu, co ohlásily, žádné útoky nepodnikly. Němci prozatím zastavili svůj postup, Čína ztratila v poli generála, Spojenci opustí Norsko a ve spojeneckém vrchním velení v západní Evropě panuje chaos a zmatek. Mezi obyčejnými lidmi také panuje chaos a zmatek. Co si o tom všem myslí Francouzi?



O bleskové invazi a průlomu? V Paříži tomu nejdříve nevěří, ale jakmile se to potvrdí, nastává panika. A z celé severní Francie začínají ve velkém utíkat civilisté, což uškodí vojenským komunikacím i morálce jako takové. Severovýchodní Francie byla ve Velké válce okupována čtyři roky a lidé jsou si setsakra jistí, že to nechtějí zažít znovu. Lille má 200 000 obyvatel, z toho odejde 90 %.



V Chartres zůstane jen 800 lidí z 23 000 a francouzská armáda se snaží pohnout a manévrovat v moři lidí. A jak obtížné si myslíte, že to je? Skončím tímto: Měsíc po začátku invaze opustilo své domovy osm milionů lidí, byla to nejmasovější migrace v dějinách západní Evropy. Lidé donuceni opustit své domovy nebo lidé, kteří věří, že je musí opustit. To není ve válce nic nového.



Ale první polovina 20. století značí jakýsi vrchol. Jestli chcete vidět dřívější vynucený exodus, podívejte se na epizodu o řecko-turecké válce z naší série MDV. TimeGhost člen týdne je Robi Rachet. Zdravím, Robi, my jsme se totiž potkali. Ty, Robi, a zbytek jednotky jste doslova jedinými lidmi, kteří drží tento pořad nad vodou. Takže pokud jste tak ještě neučinili, připojte se k nám na timeghost.tv nebo patreon.com.



Odebírejte nás, zapněte si upozornění a uvidíme se za týden.