Mocnosti Osy se rozrůstají o další zeměDruhá světová válka

Jo, poslali mu kopu nerostných materiálů. Jo a on je teď napadne. Protože se mu ta situace nelíbí. Já vím, já vím. Tak jo. 23. listopadu 1940. Před dvěma měsíci podepsaly Německo, Itálie a Japonsko Pakt tří, čímž vznikly mocnosti Osy. Tento týden se k nim připojí další země.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Britové úspěšně zaútočili na zakotvené italské lodě v bitvě o Tarent, čímž inspirovali Japonce. Italské letectvo mělo potíže nad Británií, zatímco italská armáda byla Řeky tlačena zpět. Minulý týden jsem zmínil Hitlerův plán na invazi do SSSR. Britská rozvědka získávala o tomto záměru čím dál více informací.

Do poloviny listopadu věděla, že se Německo chystá motorizovat třetinu svých divizí, navýšit počet výsadkových divizí a navýšit počet divizí v Rumunsku na osmnáct. K výcviku rumunské armády nebo ochraně ropných polí tolik divizí třeba není. I jiné výzvědné služby mají své oči otevřené. Tento týden 18. listopadu Richard Sorge, Stalinův německý zvěd v Tokiu, začne do Moskvy posílat zprávy, že se Němci nějak připravují na otevření východní fronty.

Německá ekonomika není tak silná, jak si lidé v zahraničí myslí. Je jen o trochu větší než britská a britský příjem na osobu je vyšší. A s miliony mobilizovaných vojáků nemůže Německo fungovat donekonečna. Hitler to dobře ví a součástí touhy napadnout SSSR jsou i ekonomické důvody. Ano, chce vymýtit bolševismus, ano, chce se zbavit sovětské hrozby dříve, než dobude Británii, ale ve hře jsou významné ekonomické záměry.

Po loňském podepsání Paktu doručili Sověti Německu velké množství zboží. Max Hastings píše, že v roce 1940 Německo získalo ze SSSR většinu zemědělských krmiv, 74 % fosforu, 67 % azbestu, 65 % chromu, 55 % manganu, 40 % niklu a 34 % ropy – třetina v Německu spotřebované ropy v tomto roce přišla ze SSSR.

"Toto všechno přesvědčilo Hitlera, že taková úroveň závislosti je neúnosná. Nevelká sklizeň v létě 1940 donutila Německo importovat velké množství obilí z Ukrajiny. Netrpělivě si chtěl přivlastnit sovětský kukuřičný pás a dostal chuť na kavkazskou ropu." Avšak oči světa se stále upínají na Německo, Británii a blitz. Takže i když Hitlerovi generálové připravují plány na východ a i když se informace o těchto plánech dostávají napovrch, jsou často ignorovány.

Tento měsíc získala britská rozvědka v Helsinkách zprávu od estonského dvojitého agenta, kterému řekl německý důstojník, že připravují útok Sovětský svaz už v roce 1940. Britská rozvědka zprávu odmítne. To se nestane. A když jsem zmínil blitz, v britském vrchním velení dochází k nějakým změnám.

Už jsem zmiňoval hnutí, které chce Hugha Dowdinga, náčelníka britského stíhacího velitelství, a Keitha Parka, velitele 11. skupiny, zodpovědné za obranu Londýna a jihovýchodní Anglie, odvolat z úřadu. Víme, že opozici vede Leigh-Mallory, velitel 12. skupiny, a letecký maršál Sholto Douglas. O sporech ohledně velkého křídla jsem mluvil před několika týdny, ale jsou tu také neshody ohledně nočních stíhačů.

Dowding pracuje na systému, který by pilotům umožnil spolehnout se čistě na přístroje a radar. Jeho publikaci, kterou o tom napsal, Churchill schválil, ale mnoho lidí to považovalo za nemožné, včetně Sholta Douglase. Dalším kritikem je sir John Salmond, který předsedá výboru noční obrany. Zprávu ze Salmondova výboru Dowding odmítl.

Podle Jamese Hollanda, když Dowding zprávu o osmnácti bodech četl, devět z nich škrtl a u dalších pěti udělal otazník. Takto razantním odmítnutím udělal chybu. Byl to totiž lord Beaverbrook, kdo výbor založil. Beaverbrook je ministrem letecké produkce a tato dvě slova jsou pro Británii při bitvě o Británii klíčová. Beaverbrook ví, že noční stíhači jsou budoucností vzdušné obrany, ale navzdory respektu, který k Dowdingovi chová, a Dowdingovým úspěchům se nesprávně domnívá, že Dowding problému nevěnuje potřebnou pozornost.

"Přesně takto odmítavý postoj Beaverbrook očekával a nyní mu dal páku potřebnou pro Dowdingovo odvolání. Dowding díky Churchillově otevřené podpoře nabyl dojmu, že jeho pozice je nedotknutelná. Žil ve velkém omylu, protože nebyla."

No, tento týden 19. listopadu pilot John Cunningham, který si dovednostmi v nočních soubojích vyslouží přezdívku Kočičí zrak Cunningham, sestřelí za pomoci leteckého radaru bombardér Junkers Ju 88, vlastně udělal přesně to, co Dowding chtěl, aby piloti dělali, a tedy ukázal, že se Salmond, Douglas a Beaverbrook pletli, ale už bylo pozdě. Dowding a Keith Park přijdou o místo za dva dny, 25. listopadu, a jejich pozice zaujmou Sholto Douglas a Trafford Leigh-Mallory.

A tento týden došlo k ještě jednomu zajímavému užití radaru. Německou ponorku přibližující se k obchodnímu konvoji zachytil hydroplán Sunderland vybavený radarem vzduch-země. Je to poprvé ve válce, kdy vzdušný radar něco takového dokázal. Avšak mimo válku ve vzduchu nebo na moři se tento týden vede i válka na zemi. Pokračuje řecká protiofenziva proti Italům a do 19.

listopadu jsou Italové vytlačeni pryč z řecké půdy. 22. listopadu Řekové obsadili Korytsu vzdálenou 24 km za albánskou hranicí. Chopili se také 2 000 Italů, 135 děl a 600 kulometů. Řecký premiér a autoritářský vůdce Ioannis Metaxas Řekům oznámil, že bojují za všechny obyvatele Balkánu a také za osvobození Albánie. Adolf Hitler řekl italskému ministru zahraničí Cianovi, že je s italskou kampaní v Řecku nespokojený. Podle Hitlera je nezbytné, aby Německo zasáhlo, aby zabránilo Británii v možnosti napadnout rumunská ropná pole, ale Hitler si nemyslí, že může zasáhnout dříve než v březnu.

Avšak i když Británie poslala vojáky a letadla svému řeckému spojenci, Metaxas jim neposkytuje základny, ze kterých by mohli takto daleký nálet provést. Nechce nacistické Německo provokovat. Je si celkem jistý, že si jeho armáda poradí s Italy, ale s wehrmachtem ne. Hitler také mluví s Ramonem Sunerem, španělským ministrem zahraničí, o potřebě uzavřít Středomoří s cílem izolovat Brity v Egyptě a na Maltě, a aby toho docílili, musí zaútočit na Gibraltar.

Suner Hitlerovi řekl, že než vyhlásí válku Británii, potřebuje Španělsko 400 000 tun obilí. Hitler ví, že je to zdržovací taktika, a nic takovému neslíbí. Ale jiným lidem něco slibuje. 20.

listopadu se k mocnostem Osy podepsáním Paktu tří připojuje Maďarsko. Rumunsko tak učiní 23. listopadu. Zítra, 24. listopadu, bude následovat německý loutkový stát Slovensko. 25. listopadu sdělí SSSR podmínky, za kterých Pakt tří také podepíše. Zahrnují územní zisky v Evropě, avšak činí ekonomické nabídky. Hitler však nemá nejmenší zájem dovolit Sovětům přidat se k Paktu a plánuje na Sověty na jaře zaútočit. Řekl: "Politické rozhovory s cílem vyjasnit ruský přístup v blízké budoucnosti započaly.

Nehledě na výsledek těchto rozhovorů budou pokračovat veškeré ústně nařízené přípravy na útok na východ. Psané rozkazy se začnou realizovat, až prostuduji a schválím základní plán vojenských operací." Sovětské podmínky mimo jiné zahrnují stažení Němců z Finska a vybudování sovětských vojenských základen v Bulharsku. Hitler ministru zahraničí Ribbentropovi nařídil, aby neodpovídal.

Ale co další mocnosti Osy? Co Japonsko daleko na východě? 5. čínská armáda spatřila hromaděný japonských sil v provincii Chu-pej a připravuje obranná postavení. A na konci týdne je japonská 11. armáda Waichira Sonobeho připravena zahájit operaci Řeka Hangang. Jak to bude probíhat, uvidíme příští týden. Nyní tento týden končí novými mocnostmi Osy, pokračujícím bolehlavem pro italskou armádu, německými ekonomickými obavami a otřesem v britském leteckém velení.

V polovině listopadu předal Hugh Dowding zprávu Keitha Parka ministerstvu letectví s podrobnostmi bojů v posledních dvou měsících. Píše, že neschopnost Luftwaffe zničit nebo neutralizovat stíhací velitelství zabránila rychlému a snadnému vítězství na západě. To je důležité, protože Británii neohrožuje jen německé letectvo.

Teď jde také o válku proti Itálii v severní Africe a rovněž v Řecku. Británii vážou také velké námořní operace ve Středomoří ve chvíli, kdy by mohla námořnictvo použít poblíž domovských ostrovů nebo při bitvě o Atlantik na ochranu obchodních tras, na kterých závisí přežití britského impéria. Toto všechno ukazuje, "jak zranitelná britská pozice byla v roce 1940.

Válčila proti dvěma evropským mocnostem, její námořnictvo neustále ohrožovaly ponorky, ekonomika v krizi a nepřátelské Japonsko v jižní Asii čekalo, až Británie upadne stejně jako Francie. Jen malá část válečného úsilí Británie a Commonwealthu se na podzim soustředila proti německému letectvu." Ale koho to bezprostředně ovlivnilo?

Byly to děti a staří lidé, které blitz zasáhl nejsilněji, děti nechápaly, co se děje, a staří... v Rozpoutaném pekle Max Hastings cituje amerického korespondenta Ernieho Pyle, který za pár měsíců napíše: "Staří lidé byli tolik smutní. Představte si sebe v sedmdesáti nebo osmdesáti. Plní bolesti a ponurých vzpomínek na pravděpodobně bezútěšný život. A teď si představte, že každý den při západu slunce jdete do stanice metra, na stará ramena si položíte otrhaný kabát a na dřevěné lavici sedíte opření o nerovnou stěnu.

Sedíte tam celou noc, podřimujete a nemůžete pořádně usnout. Představte si, že toto je váš osud. Od teď každou noc." Jestli chcete vědět více o jiném řeckém konfliktu se sousedem, podívejte se na tuto epizodu ze série MDV o řecko-turecké válce.

Petr(e)onem týdne je Pace Laurie. Díky její podpoře a vás dalších může tento pořad nadále pokračovat. Buďte jako Pace a podpořte nás na patreon.com nebo timeghost.tv. Počítá se každý dolar. Sdílejte, odebírejte, klikněte na zvoneček a uvidíme se za týden.