Moskva se obává německé invazeDruhá světová válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 50
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:64
Počet zobrazení:2 034
Pokud si myslíte, že spravovat dvě ministerstva je příliš, Francois Darlan vás vyvede z omylu. 

Přepis titulků

Co říká? Že nenapadne Británii? Vždyť ne. Oni to ví taky? Tak proč jim to říká? On neví, že oni to neví? Aha. Chápu, Rozumím. 28. února 1941. Co mají společného Moskva, Atény a Alexandrie? Tento týden se všechny obávají možné německé invaze. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden se Britové a Řekové dohodli na velikosti britského uskupení, která ochrání Řecko před německou invazí. Britové a Američané naléhali na Jugoslávii, aby nepodléhala tlaku připojit se k Ose, a vojáci Británie a Commonwealthu dobyli Jelib, vstupní bránu do srdce italského Somálska. Po dobytí Jelibu britský velitel Alan Cunningham obdržel svolení seshora pronásledovat italského generála Carla de Simoneho až do 1 600 km vzdáleného Hararu.

Podle Cunnighama udrží pronásledování demoralizované Italy demoralizované. Už večer 23. února dorazila 22. východoafrická brigáda k Modunu vzdáleného asi 200 km od Mogadiša. Dalšího dne dobyla Bravu. Nigerijská brigáda obsadila Merku 25. února a toho večera dorazila obrněná auta a lehká pěchota k Mogadišu. Podle habešské kampaně z britského ministerstva informací od 23. února od šesti ráno, kdy opustila Mbungo, do 25.

února do pěti večer, kdy vstoupila do Mogadiša, urazila nigerijská brigáda 443 kilometrů. To je obdivuhodné vzhledem k tomu, že po cestě narážela na odpor. Ke krátkým, ale těžkým bojům došlo u Modunu a Merky, ale 30 km před Mogadišem veškerý odpor ustal. Mogadišu, hlavní město italského Somálska, bylo prohlášeno otevřeným městem, takže nebylo bombardováno a zachovaly se bílé štukové paláce. Mezi tím vším míří na sever 12.

africká divize podél řeky Juby a i přes potíže se zásobováním postupuje velice rychle, 26. února dobyla Barderu, poté zamířila na východ a 28. února dobyla Iscii Baidou. Italové přišli o poslední přístav v Indickém oceánu a zbylými jednotkami zmítá chaos. Většina 101. a celá 102. divize byla zničena. Všechny možné přebytečné zásoby padly do rukou útočníkům a do pádu Mogadišu bylo zabito nebo padlo do zajetí 30 000 vojáků.

To je východní Afrika, ale co válka v severní Africe? Minulý týden jsem mluvil o reorganizaci jednotek Británie a Commonwealthu, neboť většina z nich byla převelena do Řecka, které se obává německého útoku. Před pár týdny dostal velení Kyreneiky Phillip Neame. Brzy poté ohlásil veliteli blízkovýchodního válčiště Wavellovi, že nebude schopný ubránit oblast s tím, co mu zůstalo po odeslání jednotek do Řecka.

Zbylí vojáci byli příliš roztroušení a nezkušení. Wavell mu naslouchal, ale odpověděl, že posily nedorazí dříve než v květnu, ale že italská, německá nebo italsko-německá ofenzíva pravděpodobně dříve než v květnu nezačne. Němci dorazili teprve před pár týdny a Italové byli dosti potlučení. Dovolil však Neamovi se v případě útoku stáhnout do Jebelu – o jehož terénu jsem mluvil před pár týdny – kde nepříteli nebude převaha v tancích a letectvu tolik platná.

Vědí, že Němci v Tripolsku formují obrněné uskupení, a Wavell ví, že původní odhad mužů potřebných z udržení Kyrenaiky je – jak Neame říká – příliš malý, ale už je pozdě to napravit. Co se týče zásobování, tak po postupu do Kyrenaiky se Tobruk stal hlavním přístavem západně od Alexandrie, ale špatné počasí a německé útoky – Luftwaffe mělo základny na Sicílii – zásobování ztěžovaly. Pomoct mělo také Benghází, ale nakonec je tomu jinak.

Než byl přístav zbaven italských min, začaly německé letecké útoky. 23. února tam německá letadla potopila lodě Dainty a Terror. Přístav nemá žádnou protileteckou ochranu, takže není možné jej použít jak hlavní zásobovací základnu. Nemají jinou možnost než využívat 700km pobřežní cestu z Tobruku k armádě v El Agheile jako hlavní zásobovací trastu. „Kromě snížení hodnoty nově dobytých přístavů omezila přítomnost Luftwaffe svobodu pohybu britských lodí ve Středomoří.

Přímá mořská cesta na Blízký východ se stala pro konvoje příliš nebezpečnou a zaminováním Suezského průplavu byl nepřítel schopný pozdržet zásoby přijíždějící právě tamtudy. Mezitím bombardování Malty znemožnilo Britům razantně zakročit proti středomořským zásobovacím trasám Osy a v únoru a březnu obdržel nepřítel v severní Africe 200 000 tun zásob a jen 20 000 tun bylo ztraceno v důsledku britských útoků na lodě a letadla.“ Pro Spojence je těžké se starat o své jednotky.

Je jedna věc mít dlouhou pobřežní cestu jako hlavní zásobovací trastu, ale druhá je mít pro její využívání dostatek vozidel. A Neame jich má kritický nedostatek, takže musí změnit své taktické rozmístění. Západně od El Agheily jsou dobré obranné pozice, ale ty jsou pro zásobování příliš daleko. A bez vozidel, která zásoby přivezou, se musí tanky spoléhat na sklady například v Mechili a Martubě, čímž přicházejí o mobilitu. Všeobecným plánem pro případ útoku je stáhnout australskou 9.

divizi podél pobřežní cesty, zatímco tanky vyčkají v Antelatu, z jakého směru útok přijde. Tyto přípravy samozřejmě mohou být zbytečné, protože útok je nepravděpodobný. Německé jednotky formující se v Tripolsku pod Rommelem byl neměly být v pozici zaútočit nejméně několik měsíců. A není to jen nad severní Afrikou, kde visí obavy z německého útoku. 25.

února Georgij Žukov, náčelník štábu sovětské rudé armády, vydal tajný dekret označující Německo za možného nepřítele a přikázal hraničním regionům učinit odpovídající přípravy. Další den dostala sovětská baltská flotila rozkazy pro možnou válku s Německem. Miny a minová pole jsou velkou součástí plánů, avšak aktuálně je min velký nedostatek. Po dva dny debatuje štáb v Moskvě. Rozhodne zformovat pro obranu 20 nových mechanizovaných sborů spolu s mnoha vzdušnými pluky vybavenými novými letadly.

Avšak jak jsem říkal minulý týden o generálu Pavlovovi a jeho požadavku na více cest na západě, tak problém s rozšířením armády nebo letectva leží v nedostatku všemožných materiálů. A ohledně letectva Martin Gilbert píše, že pro nová letadla nemají zázemí. Německo podniká každý den průzkumné lety nad Baltem a Adolf Hitler říká Sovětům, že jen mají oklamat Brity, že se je nechystá napadnout, ale sovětská rozvědka ví, že invaze do Británie byla odložena na neurčito, takže Moskva si je nebezpečí vědoma.

A my všichni víme, že Adolf Hitler plánuje velký útok do Sovětského svazu již toto jaro. A tady je poznámka na konec posledního šestidenního týdne v měsíci. Neměl jsem čas o něm mluvil, ale pro Francoise Darlana byl únor důležitým měsícem. Francouzský admirál a velitel francouzské flotily se stal důvěrným spolupracovníkem francouzského vůdce Philippa Pétaina a tento týden se stal premiérem, ministrem zahraničí, vnitra i obrany, což z něj dělá šéfa vichistické francouzské vlády.

A takový byl týden. Velký postup na dvou frontách v italském Somálsku, a obavy v severní Africe a v Moskvě. Skončím dnes však pohledem na jihovýchodní Evropu. Bulharsko bylo posledních několik měsíců celkem nervózní.

Hitler se snažil cara Borise přesvědčit k podepsání Paktu tří a vstupu k Ose, ale to se nepovedlo. Hitler s ním probíral také možnou bulharskou účast při útoku na Řecko. Boris zdůraznil, že kvůli počasí a špatným cestám na bulharsko-řecké hranici nemůže k útoku dojít dříve než v březnu, a razantně trval na tom, že Bulharsko se nemůže otevřeně účastnit německých příprav než těsně před útokem. Bulharsko bylo během rozhovorů celkem váhavé. Zčásti kvůli obavě z turecké intervence, pokud Německo napadne Řecko, a zčásti proto, že Bulharsko odmítlo sovětskou nabídku vyslání vojenské mise a teď se obávalo, že pokud se Sověti dozví o německé armádě v Bulharsku, můžou odpovědět obsazením černomořského přístavu Varny.

Takže Bulhaři trvali na tom, že všechny německé přípravy musí proběhnout ve nejvyšším utajení a že Němci pošlou Bulharsku všemožné zbraně na posílení pobřežní obrany – moderní dělostřelectvo, protiletecká děla, miny, námořní experty a tak dále. Hitler souhlasil a poslal vojenskou misi převlečenou za civilisty.

Ta ohlásila, že špatné cesty, tamní nedostatek paliva a zásob, nespolehlivé mapy a tak dále představovaly pro operaci zahájenou v chladných a vlhkých měsících velké problémy, avšak ne nepřekonatelné, a protože každý věděl, že je počasí a logistická situace špatná, bude mnohem snazší skrýt operaci Maritu – útok na Řecko – protože ji nikdo nebude očekávat. Takže nejdříve Němci potají poslali technické experty, kteří dohlíželi na zpevnění cest a mostů místními dělníky.

V lednu poslalo Luftwaffe tři signální čety v civilním oblečení, které měly monitorovat britské vzdušné operace nad Řeckem. Ale drby se šířily, a když se řecký ministr v Berlíně zeptal na ministerstvu zahraniční, jestli německé jednotky jsou, jak slyšel, v Bulharsku, Bulharsko to oficiálně popřelo. Poté Němci řekli Sovětům, že posílají vojáky do Rumunska.

Proti tomu Sověti protestovali a dodali, že vyslání vojáků do Bulharska bude považováno za ohrožení sovětské bezpečnosti. Hitler nařídil zastavit přípravy na stavbu mostů přes Dunaj v Rumunsku a Bulharsku. „Hitler řekl, že třech cílů má být dosaženo strategickou koncentrací německých jednotek v Rumunsku. Zaprvé má být zahájen útok na Řecko, aby se nestalo britským opěrným bodem. Zadruhé mát být Bulharsko chráněno před útokem SSSR a Turecka. Zatřetí bude nedotknutelnost Rumunska garantována přítomností německých sil.

Bylo tedy nezbytné poslat silná uskupení, jejichž formace zabrala značný čas. Musela se přijmout opatření, aby německé plány nebyly předčasně prozrazeny. Proto muselo být překročení Dunaje oddáleno, co nejdéle to bude možné, a jakmile k němu dojde, útok na Řecko bude muset začít co nejdříve.“ Dolní Dunaj tvoří většinu hranice mezi Bulharskem a Rumunskem. A je to velká řeka, po Volze je v Evropě druhá nejdelší.

Vyslání početného uskupení do Bulharska bude vyžadovat postavit mosty, ale to už se vám skrýt nepovede. Proč vám to říkám? Protože 28. února v 7:00 začíná stavba mostu přes Dunaj. Napínavé, že? Co se jen může stát? A i když má Josef Stalin nedostatek materiálů, snahy má dost. Pokud chcete vidět epizodu MDV o jeho pětiletém plánu, klikněte sem. Členem TimeGhost armády týdne je Loffy Herring z Houstonu v Texasu.

TimeGhost armáda financuje náš pořad a pomáhá vybírat další série a minisérie. Takže prosím narukujte do armády na timeghost.tv a patreon.com. Každý dolar pomáhá zlepšit náš pořad. Vím, že někteří z vás jsou nadšenci druhoválečného vybavení a mohou vás zajímat letadla a věci, které tu mám. A určitě jste se někteří podívali na Lancastera a řekli si, kdy asi vstoupit do služby.

Můžu vám říct, že právě prochází letovými zkouškami. Nezapomeňte nás odebírat, zazvoňte na zvoneček, jezte zeleninu a uvidíme se za týden.

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Pane Inkoust CZ, jako vždy smekám, věrný fanoušek vašich překladů (a potažmo Indyho a Wich...Jones..Neidella xD)
Ale, jen si dovolím vytknout, v čestině překládáme jako Mogadišo (somálsky Muqdisho), nikoliv doslovný anglicismus Mogadishu.
Tudíž známé, ale pouze otrocky opsané "Bitva v Mogadišu" je pro nás gramaticky špatně, jak je uváděno (Ridley Scott movie, wikipedia); má být jen Bitva o Mogadišo.
Což zpětně, před příchodem (i po příchodu) pro polní maršály, sira a 1. vikomta z El Alameinu Bernarda Lawa Montgomeryho a Erwina Rommela do Afriky platí také xD

50