Nálet na Maltu a přípravy na TobrukDruhá světová válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 50
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:52
Počet zobrazení:2 235
Luftwaffe útočí na Maltu, Britové se připravují na dva útoky, Italové se ve východní Africe stahují a Thajci útočí na Kambodžu a Laos. 

Přepis titulků

Ale no tak, to by neudělali. Vždyť je to milé, takové místo zamilovaných. 18. ledna 1941. Vaše armáda není tak silná jako armáda nepřítele ani tak silná jako vašeho spojence a vy se ocitnete ve válce právě se spojencem, ale přestože jste bitvu prohrál, v dlouhodobém hledisku vyhrajete, protože jste nad armádou získal větší kontrolu a získal jste větší mezinárodní podporu.

Jste Maco Mao Ce-tung v lednu 1941. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden napadly thajské síly francouzské protektoráty Kambodžu a Laos, zaútočily na sebe čínské komunistické a nacionalistické síly, Řekové dobyli strategický Klisurský průsmyk a ve Středomoří střemhlavé bombardéry Luftwaffe startující ze Sicílie změnily strategickou situaci celého regionu.

Tento týden 16. ledna Luftwaffe zaútočí znovu. Zaútočí na Valettu, hlavní město Malty, a tamní přístav. Opět je zasažena letadlová loď Illustrious, kterou právě dělníci opravují po útoku z minulého týdne. Na přístav zaútočilo přes 70 německých střemhlavých bombardérů. Deset jich bylo sestřeleno, ale ve Valettě bylo zničeno přes 200 budov a zabity desítky lidí.

Toto je první ze série náletů, které Malťané nazvou „válkou o Illustrious.“ Značí těžký začátek bitvy o Maltu. Nálety na ni nabudou na síle i četnosti. 18. ledna německý nálet 85 Stuk na letiště Luka zničil šest britských bombardérů a vyřadil letiště z činnosti. Malta má ohromnou strategickou cenu. Je hlavní spojeneckou základnou mezi Gibraltarem a Alexandrií. Kdyby Itálie Maltu v roce 1940 dobyla, byla by Británie v regionu rozdělena vedví, což by mělo velké následky pro severní Afriku, ale Benito Mussolini v létě ani na podzim nezaútočil a potom bitva o Tarant oslabila jeho námořnictvo.

Takže pro Italy i Němce je letecká síla klíčová pro boj o Maltu, pro boj o zásobovací trasy z Evropy do Afriky a pro celé Středomoří. Severní Afrika je v jednom ohni, neboť jednotky Británie a Commonwealthu se připravují k útoku na Tobruk.

Stejně jako minulý týden v Bardii to bude Iven Mckay a Australané, kteří povedou hlavní útok. A stejně jako předtím bude jeho hlavním problémem dostat tanky přes protitankové překážky. Avšak… „Obrany Tobruku byly podobné těm v Bardii. ale protože byl perimetr dvakrát tak dlouhý a bránilo jej jen 20 000 mužů, šance na rychlý úspěch byly vysoké.

Rychlost byla zvláště důležitá, pokud měly být klíčové přístavní budovy obsazeny dříve, než budou poškozeny.“ Opět se zmíním o tom, jak důležité je přístav dobýt a tím poskytnout důležitou alternativu k pozemní zásobovací cestě z Alexandrie, která je s každým postupem delší a nestabilnější. Námořní cesta by byla velkou změnou pro zbytek tažení. Toto je plán pro útok, ke kterému dojde příští týden. Jeden prapor 16.

brigády zaútočí před úsvitem na jihovýchodě a vytvoří mezeru, do které vstoupí tanky a zbytek brigády. Poté postoupí dále, zatímco 17. brigáda a podpůrná skupina 7. obrněné divize provedou diverzní útoky východně i západně od města. Nepřátelské dělostřelectvo musí být vyřazeno co nejdříve. A jako v Bardii dojde k námořnímu ostřelování od pobřeží a RAF bude vládnout nebesům. Rovněž jsem minulý týden mluvil o blížících se britských útocích proti Italům ve východní Africe.

První má přijít ze Súdánu a má začít tento týden. Proti dvěma indickým divizím Williama Platta stojí Luigi Frusci, který má tři divize a tři samostatné brigády, takže nepřítele přečísluje zhruba 2:1. To je velká výhoda, ale jak píše Andrew Stuart v Prvním vítězství: „Jednotky Británie a Commonwealthu však byly lépe připravené a vybavené na válku pohybu.

A Frusciho znepokojoval problém obrany oblasti, která podle něj zvýhodňovala mechanizovaný postup.“ Frusci nemá žádné protitankové zbraně, kdyby tam Britové tanky nasadili. A i když nějaké obrněnce má, nejsou pro britské tanky výzvou. Britové mají také velkou výhodu na obloze, v rozvědce i v morálce.

Frusci si myslí, že Britové zaútočí na cestu do Kassaly ze severu, takže před několika týdny ustoupil se svým severním křídlem a plánuje se bránit a vést defenzivní bitvu. „Vrchní velení v Addis Abebě a Římě šlo však ještě dál než Frusci. Podle nich přišel čas na ústup a řekli Fruscimu, aby se na něj připravil. Od enormní katastrofy, která pohltila Italy v Libyi, zbývalo pro italské východoafrické impérium bránit se, jak dlouho to jen bude možné, aby Britové nemohli povolat posily do Egypta.“ Frusci namítá, že pokud se území vzdá, utrpí jeho i italská prestiž, avšak zbytečně.

Musí poslouchat rozkazy a v noci na 17. ledna opustí Kassalu a Tessenei. Předsunuté jednotky se mají stáhnout a shromáždit do trojúhelníku na předhůří ve vesnicích Keru, Biscia a Aicotta.

Plattův útok má začít 18. ledna, ale byl přesunut na 19. ledna, na zítra, takže se mu budeme věnovat příští týden. Teď se podíváme na následky bojů z minulého týdne v Číně. Boje mezi čínskými nacionalisty a komunisty, kteří by měli spolupracovat proti útočícím Japoncům, pobídlo národní armádní radu v Čchung-čchingu stáhnout ze služby komunistickou 4.

armádu, která se účastnila bojů, a zatknout generála Je Tinga. Hlavní složka 4. armády zůstane v provinciích Ťiang-su a An-chuej. Ale i když nacionalisté vyhráli bitvu, ztratili na své pověsti. „Zahraniční pozorovatelé si bezprostředně nevšimli jen toho, že komunističtí vojáci odmítali uposlechnout rozkazy, ale že se Čankajšek zrádně obrátil proti svým spojencům v naději, že porazí domácí nepřítele, zatímco bude ignorovat Japonce.“ Mao mluví o zradě.

A dokonce i časopis Time napsal: „Bylo to vítězství pro skupinu čínských generálů, kteří komunisty nenáviděli, ale pro Čínu to byla porážka. Komunisté pokračovali ve spolupráci s Čankajšekem jen proto, že se více než jeho báli Japonců. Pokud by Japonci nebo Rusové přesvědčili komunisty, že se Japonska nebo Ruska mají obávat méně než Čankajšeka, potom by Čankajšek skončil.“ Dick Willson po těchto bojích píše: „Vztahy dvou stran, údajně v alianci proti Japoncům, se zhoršily natolik, že vojenská spolupráce již nebyla možná, což byla rána pro čínské válečné úsilí.“ Přesně tak a Čankajšek teď nemůže komunisty donutit zamířit na sever ani je vyprovokovat k útoku na něj, takže od svých nynějších plánů upustí.

Rudá armáda se naopak už nemusí obávat Čankajšekových zásahů. Xiang Jing s Maem soupeřil a jeho porážka a ostuda z minulého týdne – no a jeho smrt, k tomu se vrátím jindy, ale 14.

března bude zavražděn – Maovi v souboji o naprostou kontrolu pomohly. Takže incident čtvrté armády, jak se tomu dnes říká, byl pro komunisty sice porážkou v poli, ale zisk ve veřejném mínění a obrat pro Mao Ce-tunga. Ale v jihovýchodní Asii se tento týden bojuje ve francouzsko-thajské válce. 16.

ledna se vede bitva o Jang Dang Chum. Thajci postoupili z Poipetu na hranicích a mířili na Sisophon, ale obešli Francouze ze severu a chtěli na Sisophon zaútočit ze severozápadu. Drží řadu vesnic od Jang Dang Chum na jih k Chum Chaub. Jejich postupu na Sisophon však zabránili Francouzi, kteří zaútočili na thajské uskupením Mong Jej. Útok zasáhl Jang Dang Chum a vesnici Fum Preav. Francouzi však doslova neví nic o nepříteli ani o terénu a Thajci jsou celkem dobře zakopaní.

Takže Francouzi nakonec museli ustoupit. Thajci však nebyli schopní útok obnovit, protože francouzská cizinecká dělostřelecká legie zabránila postupu thajských tanků. Tanky, které thajská 4. armáda má, jsou směsí tančíků Carden Loyd a šestitunových Vickers E. Francouzi byli minulý týden převálcování v Laosu, a protože pro ně aktuální situace Kambodži nevypadá dobře, zamíří námořní skupina Occasionnel admirála Jeana Decouxe k thajsko-kambodžské hranici.

Flotile velí kapitán Régis Bérenger a zaútočí na thajskou námořní skupinu v přístavu na ostrově Cho Čeng, 17. ledna v 6:30 hodin. Zničí dvě torpédové lodě a silně poškodí pobřežní loď Thonburi, která po útěku najela na mělčinu.

Ale zatím je celá situace nerozhodná. Mimo boje v poli se tento týden řeší i politika. 13. ledna pozval Adolf Hitler bulharského cara Borise do Berlína, aby ho požádal prakticky o totéž, o co požádal Franca ve Španělsku. Připojte se k mocnostem Osy, otevřete hranice německé armádě pro útok na Řecko a aktivně se války zúčastněte. Boris, stejně jako Franco, odmítl.

Ten samý den je Josef Stalin na jednání se svými veliteli o možnosti vedení války na dvou frontách proti Německu a Japonsku. Říká, že se na to Rusko musí připravit a že to bude válka pohybu. Takže pěší jednotky musí být pohyblivější a menší. Ale protože to bude obří válka, musí udržovat poměr alespoň 2:1 proti jakémukoliv nepříteli za jakékoliv situace, aby mohli válku vyhrát.

17. ledna se Stalinův ministr zahraničí Vjačeslav Molotov setká v Moskvě s německým vyslancem Friedrichem Wernerem von der Schulenburgem. Sověti jsou překvapení, že jim Němci neodpověděli na listopadovou nabídku připojit se k Ose. Schulenburg říká, že to Německo musí nejdříve projednat s Itálii a Japonskem. Ale my z listopadu víme, že Hitler všem řekl, aby nijak neodpovídali, protože SSSR v mocnostech Osy nechce.

A tím týden končí. Probíhajícími boji v Kambodži, následky bojů v Číně prospívajícími Maovi, více akcí ve středním Středomoří a blížícími se boji v severní a východní Africe. Je zajímavé, jak i prohra může být vítězstvím. Komunisté byli minulý týden rozhodně poraženi, a přesto tento týden Mao posiluje, neboť Čankajšek ztrácí veřejnou podporu.

Ale něco se stát musí. Protože část světa zásobuje Čínu pro boj proti Japoncům, a když dvě čínské frakce používání zásoby k bojům proti sobě, může to Japonsku jen pomoct. Na někoho se to hodit musí. A byl to Čankajšek, který nařídil komunistům zamířit na sever. Zdá se mi, že místně i politicky hrají Čankajšek s Maem hru.

Hru s velkými mezinárodními dopady. A je to vskutku velice nebezpečná hra. Toto není poprvé, co nacionalisté Mao Ce-tunga porazili, a přesto posílil. Pokud o tom chcete vědět víc, podívejte se naše video ze série MDV o Číně v roce 1935 přímo zde. Patr(e)onem týdne je Steven McDonald.

Díky Patr(e)onům, jako je Steven, může pořad růst a zlepšovat se, takže nás prosím podpořte na patreon.com nebo timeghost.tv. Odebírejte nás. Uvidíme se za týden.

Komentáře (6)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Dobrý den, v jinak tradičně skvělém překladu máte jednu nepřesnost. V čase 8:45 je se mluví o cizinecké legii (tradiční termín v češtině pro tuto část francouzské armády) a ne o zahraniční legii.

10

Odpovědět

Děkujeme, opraveno :)

10

Odpovědět

Formulace v překladu 4:25 - místo "A Frusciho znepokojovala výzva obrany oblasti, která podle něj favorizovala mechanizovaný postup." by asi bylo vhodnější "A Frusciho znepokojoval problém obrany oblasti, která podle něj zvýhodňovala mechanizovaný postup."
Pak prosím o smazání tohoto komentáře.
Jinak klobouk dolů - překlad (nebo přepis) všech těch jmen a technických termínů musí dát dost práce.

11

Odpovědět

My děkujeme za tradiční vychytání drobností, za věrnost pořadu i za pochvalu :)

01

Odpovědět

Poznámka k překladu: útoku na Maltu se účastnilo 85 bombardérů Stuka a ne 84, a na konci videa Indy odkazuje na další video o Číně v roce 1935 a ne 1925.

21

Odpovědět

Těsně vedle, opraveno, díky :)

11