Nálet na Maltu a přípravy na Tobruk

Ale no tak, to by neudělali. Vždyť je to milé,
takové místo zamilovaných. 18. ledna 1941. Vaše armáda není tak silná
jako armáda nepřítele ani tak silná
jako vašeho spojence a vy se ocitnete
ve válce právě se spojencem, ale přestože jste bitvu prohrál,
v dlouhodobém hledisku vyhrajete, protože jste nad armádou
získal větší kontrolu a získal jste větší mezinárodní podporu.


Jste Maco Mao Ce-tung v lednu 1941. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden napadly thajské síly
francouzské protektoráty Kambodžu a Laos, zaútočily na sebe čínské
komunistické a nacionalistické síly, Řekové dobyli
strategický Klisurský průsmyk a ve Středomoří střemhlavé bombardéry
Luftwaffe startující ze Sicílie změnily strategickou situaci
celého regionu.

Tento týden 16. ledna
Luftwaffe zaútočí znovu. Zaútočí na Valettu,
hlavní město Malty, a tamní přístav. Opět je zasažena
letadlová loď Illustrious, kterou právě dělníci opravují
po útoku z minulého týdne. Na přístav zaútočilo přes 70 německých
střemhlavých bombardérů. Deset jich bylo sestřeleno, ale ve Valettě
bylo zničeno přes 200 budov a zabity desítky lidí.

Toto je první ze série náletů,
které Malťané nazvou „válkou o Illustrious.“ Značí těžký začátek bitvy o Maltu. Nálety na ni nabudou na síle i četnosti. 18. ledna německý nálet
85 Stuk na letiště Luka zničil šest britských bombardérů
a vyřadil letiště z činnosti. Malta má ohromnou strategickou cenu. Je hlavní spojeneckou základnou
mezi Gibraltarem a Alexandrií. Kdyby Itálie
Maltu v roce 1940 dobyla, byla by Británie
v regionu rozdělena vedví, což by mělo velké následky
pro severní Afriku, ale Benito Mussolini
v létě ani na podzim nezaútočil a potom bitva o Tarant
oslabila jeho námořnictvo.

Takže pro Italy i Němce
je letecká síla klíčová pro boj o Maltu, pro boj o zásobovací trasy
z Evropy do Afriky a pro celé Středomoří. Severní Afrika je v jednom ohni, neboť jednotky Británie a Commonwealthu
se připravují k útoku na Tobruk.

Stejně jako minulý týden v Bardii to bude Iven Mckay a Australané,
kteří povedou hlavní útok. A stejně jako předtím
bude jeho hlavním problémem dostat tanky přes protitankové překážky. Avšak… „Obrany Tobruku
byly podobné těm v Bardii. ale protože
byl perimetr dvakrát tak dlouhý a bránilo jej jen 20 000 mužů,
šance na rychlý úspěch byly vysoké.

Rychlost byla zvláště důležitá, pokud měly být klíčové přístavní budovy
obsazeny dříve, než budou poškozeny.“ Opět se zmíním o tom,
jak důležité je přístav dobýt a tím poskytnout důležitou alternativu
k pozemní zásobovací cestě z Alexandrie, která je s každým postupem
delší a nestabilnější. Námořní cesta by byla
velkou změnou pro zbytek tažení. Toto je plán pro útok,
ke kterému dojde příští týden. Jeden prapor 16.

brigády zaútočí
před úsvitem na jihovýchodě a vytvoří mezeru,
do které vstoupí tanky a zbytek brigády. Poté postoupí dále, zatímco 17. brigáda
a podpůrná skupina 7. obrněné divize provedou diverzní útoky
východně i západně od města. Nepřátelské dělostřelectvo
musí být vyřazeno co nejdříve. A jako v Bardii dojde
k námořnímu ostřelování od pobřeží a RAF bude vládnout nebesům. Rovněž jsem minulý týden mluvil o blížících se britských
útocích proti Italům ve východní Africe.

První má přijít ze Súdánu
a má začít tento týden. Proti dvěma indickým divizím
Williama Platta stojí Luigi Frusci, který má tři divize
a tři samostatné brigády, takže nepřítele přečísluje zhruba 2:1. To je velká výhoda, ale jak píše Andrew Stuart
v Prvním vítězství: „Jednotky Británie
a Commonwealthu však byly lépe připravené
a vybavené na válku pohybu.

A Frusciho znepokojoval
problém obrany oblasti, která podle něj
zvýhodňovala mechanizovaný postup.“ Frusci nemá žádné protitankové zbraně, kdyby tam Britové tanky nasadili. A i když nějaké obrněnce má,
nejsou pro britské tanky výzvou. Britové mají také
velkou výhodu na obloze, v rozvědce i v morálce.

Frusci si myslí, že Britové
zaútočí na cestu do Kassaly ze severu, takže před několika týdny
ustoupil se svým severním křídlem a plánuje se bránit
a vést defenzivní bitvu. „Vrchní velení v Addis Abebě
a Římě šlo však ještě dál než Frusci. Podle nich přišel čas na ústup a řekli Fruscimu,
aby se na něj připravil. Od enormní katastrofy,
která pohltila Italy v Libyi, zbývalo pro italské
východoafrické impérium bránit se,
jak dlouho to jen bude možné, aby Britové nemohli
povolat posily do Egypta.“ Frusci namítá, že pokud se území vzdá,
utrpí jeho i italská prestiž, avšak zbytečně.

Musí poslouchat rozkazy a v noci na 17. ledna
opustí Kassalu a Tessenei. Předsunuté jednotky
se mají stáhnout a shromáždit do trojúhelníku na předhůří
ve vesnicích Keru, Biscia a Aicotta.

Plattův útok má začít 18. ledna, ale byl přesunut na 19. ledna, na zítra, takže se mu
budeme věnovat příští týden. Teď se podíváme na následky
bojů z minulého týdne v Číně. Boje mezi čínskými
nacionalisty a komunisty, kteří by měli spolupracovat
proti útočícím Japoncům, pobídlo národní armádní radu
v Čchung-čchingu stáhnout ze služby
komunistickou 4.

armádu, která se účastnila bojů,
a zatknout generála Je Tinga. Hlavní složka 4. armády zůstane
v provinciích Ťiang-su a An-chuej. Ale i když nacionalisté vyhráli bitvu,
ztratili na své pověsti. „Zahraniční pozorovatelé
si bezprostředně nevšimli jen toho, že komunističtí vojáci
odmítali uposlechnout rozkazy, ale že se Čankajšek zrádně
obrátil proti svým spojencům v naději, že porazí domácí nepřítele,
zatímco bude ignorovat Japonce.“ Mao mluví o zradě.


A dokonce i časopis Time napsal: „Bylo to vítězství pro skupinu čínských
generálů, kteří komunisty nenáviděli, ale pro Čínu to byla porážka. Komunisté pokračovali
ve spolupráci s Čankajšekem jen proto, že se více než jeho báli Japonců. Pokud by Japonci
nebo Rusové přesvědčili komunisty, že se Japonska nebo Ruska
mají obávat méně než Čankajšeka, potom by Čankajšek skončil.“ Dick Willson po těchto bojích píše: „Vztahy dvou stran,
údajně v alianci proti Japoncům, se zhoršily natolik,
že vojenská spolupráce již nebyla možná, což byla rána
pro čínské válečné úsilí.“ Přesně tak a Čankajšek teď nemůže
komunisty donutit zamířit na sever ani je vyprovokovat k útoku na něj,
takže od svých nynějších plánů upustí.

Rudá armáda se naopak
už nemusí obávat Čankajšekových zásahů. Xiang Jing s Maem soupeřil a jeho porážka
a ostuda z minulého týdne – no a jeho smrt, k tomu se vrátím jindy,
ale 14.

března bude zavražděn – Maovi v souboji
o naprostou kontrolu pomohly. Takže incident čtvrté armády,
jak se tomu dnes říká, byl pro komunisty
sice porážkou v poli, ale zisk ve veřejném mínění
a obrat pro Mao Ce-tunga. Ale v jihovýchodní Asii
se tento týden bojuje ve francouzsko-thajské válce. 16.

ledna
se vede bitva o Jang Dang Chum. Thajci postoupili z Poipetu
na hranicích a mířili na Sisophon, ale obešli Francouze ze severu a chtěli na Sisophon
zaútočit ze severozápadu. Drží řadu vesnic od Jang Dang Chum
na jih k Chum Chaub. Jejich postupu na Sisophon
však zabránili Francouzi, kteří zaútočili na thajské
uskupením Mong Jej. Útok zasáhl Jang Dang Chum
a vesnici Fum Preav. Francouzi však doslova neví nic
o nepříteli ani o terénu a Thajci jsou
celkem dobře zakopaní.

Takže Francouzi
nakonec museli ustoupit. Thajci však
nebyli schopní útok obnovit, protože francouzská
cizinecká dělostřelecká legie zabránila postupu thajských tanků. Tanky, které thajská 4. armáda má, jsou směsí tančíků Carden Loyd
a šestitunových Vickers E. Francouzi byli minulý týden
převálcování v Laosu, a protože pro ně aktuální
situace Kambodži nevypadá dobře, zamíří námořní skupina Occasionnel
admirála Jeana Decouxe k thajsko-kambodžské hranici.

Flotile velí kapitán Régis Bérenger a zaútočí na thajskou námořní skupinu
v přístavu na ostrově Cho Čeng, 17. ledna v 6:30 hodin. Zničí dvě torpédové lodě
a silně poškodí pobřežní loď Thonburi, která po útěku najela na mělčinu.

Ale zatím je celá situace nerozhodná. Mimo boje v poli
se tento týden řeší i politika. 13. ledna pozval Adolf Hitler
bulharského cara Borise do Berlína, aby ho požádal prakticky o totéž,
o co požádal Franca ve Španělsku. Připojte se k mocnostem Osy, otevřete hranice
německé armádě pro útok na Řecko a aktivně se války zúčastněte. Boris, stejně jako Franco, odmítl.

Ten samý den je Josef Stalin
na jednání se svými veliteli o možnosti vedení války
na dvou frontách proti Německu a Japonsku. Říká,
že se na to Rusko musí připravit a že to bude válka pohybu. Takže pěší jednotky
musí být pohyblivější a menší. Ale protože to bude obří válka, musí udržovat poměr
alespoň 2:1 proti jakémukoliv nepříteli za jakékoliv situace,
aby mohli válku vyhrát.

17. ledna se Stalinův
ministr zahraničí Vjačeslav Molotov setká v Moskvě s německým vyslancem
Friedrichem Wernerem von der Schulenburgem. Sověti jsou překvapení, že jim Němci neodpověděli na listopadovou nabídku připojit se k Ose. Schulenburg říká, že to Německo musí
nejdříve projednat s Itálii a Japonskem. Ale my z listopadu víme,
že Hitler všem řekl, aby nijak neodpovídali, protože SSSR v mocnostech Osy nechce.

A tím týden končí. Probíhajícími boji v Kambodži, následky bojů v Číně
prospívajícími Maovi, více akcí ve středním Středomoří a blížícími se boji
v severní a východní Africe. Je zajímavé,
jak i prohra může být vítězstvím. Komunisté byli minulý týden
rozhodně poraženi, a přesto tento týden Mao posiluje,
neboť Čankajšek ztrácí veřejnou podporu.

Ale něco se stát musí. Protože část světa
zásobuje Čínu pro boj proti Japoncům, a když dvě čínské frakce
používání zásoby k bojům proti sobě, může to Japonsku jen pomoct. Na někoho se to hodit musí. A byl to Čankajšek,
který nařídil komunistům zamířit na sever. Zdá se mi,
že místně i politicky hrají Čankajšek s Maem hru.

Hru s velkými
mezinárodními dopady. A je to vskutku
velice nebezpečná hra. Toto není poprvé,
co nacionalisté Mao Ce-tunga porazili, a přesto posílil. Pokud o tom chcete vědět víc, podívejte se naše video ze série MDV
o Číně v roce 1935 přímo zde. Patr(e)onem týdne
je Steven McDonald.

Díky Patr(e)onům, jako je Steven,
může pořad růst a zlepšovat se, takže nás prosím podpořte
na patreon.com nebo timeghost.tv. Odebírejte nás. Uvidíme se za týden.