Němci udeřili na západDruhá světová válka

Ano, zmíním to. Ano, tentokrát určitě. Tak jo. 11. května 1940. Během pouhých osmi měsíců této války jsme viděli, že neutralita nezaručuje, že nebudete napaden jinou mocností. A tento týden se to projeví naplno, protože tento týden jsou napadeny čtyři neutrální země.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Japonci zahájili bitvu o Zaoyang-I-čchang, Spojenci evakuovali centrální Norsko, které si Němci podmaňovali, a Adolf Hitler naplánoval začátek ofenzívy na západ na tento týden. Toto se stalo potom. 5. května byla v Londýně ustanovena norská exilová vláda. Němci v Norsku stále postupují severně od Trondheimu, avšak spojenecké jednotky přijíždějí do Harstadu a Tromsa.

Nyní jsou to Poláci a francouzská cizinecká legie. Do 7. května se v Harstadu vylodilo 5 000 polských horských jednotek, takže Spojenci mají poblíž Narviku přes 20 000 mužů, Němci jen asi 5 000. O Narviku se vede 7. a 8. května obří debata v britské Dolní sněmovně, která je známa jako Narvikská debata nebo Norská debata. Po návrhu na odročení se debata vede převážně o několika britských selháních v norské kampani, která jsme viděli během minulých týdnů.

Ukazuje to však obecnou nespokojenost s vládou premiéra Nevilla Chamberlaina, jeho vedením války a předválečnou přípravou na válku. A není to jen z opozice, odkud jde kritika slyšet. Hlasitá kritika se ozývá i z Chamberlainovy Konzervativní strany. Následně se hlasuje o důvěře vládě, kde Chamberlain zvítězí poměrem 281:200, ale to je méně než jeho většina a více než čtvrtina jeho strany se buď zdrží, nebo hlasuje pro němu, takže je jasné, že již není zástupcem lidu a znatelně ztrácí podporu.

Nedokáže se dohodnout s Labouristy a Liberální stranou, které odmítají sloužit po jeho vedením, takže nedokáží zformovat koalici s ním v čele. Jsou však ochotní přijmout jiného konzervativního premiéra a 10. května Chamberlain rezignuje. Dnes večer jsem byl přijat králem a předal jsem mu svoji rezignaci, kterou jeho veličenstvo rádo přijalo.

Nejprve se zdálo, že Lord Halifax, nyní ministr zahraničí, bude novým premiérem. Většina konzervativní většiny i labouristické menšiny by jej podpořila. Ale je to rovněž člen Sněmovny lordů, což se na národního vůdce nehodí, i když je to jen technický problém. Lord Beaverbrook řekl: "Chamberlain chtěl Halifaxe. Labouristé chtěli Halifaxe. Sinclair chtěl Halifaxe. Lordové chtěli Halifaxe.

Král chtěl Halifaxe. I Halifax chtěl Halifaxe." To však není úplně pravda, Halifax nevypadá, že by chtěl být premiérem. Očividně si myslí, že Churchill je lepší volbou než on a že může být užitečnější jako Churchillův zástupce. "Ve skutečnosti byly chyby norské kampaně Churchillovou vinou stejně jako jiných. Avšak v širším záběru připadá odpovědnost na Chamberlaina, který nezvládl nastolit soudržnou rozhodovací strukturu, která by dohlížela na koordinaci plánů a rozumné a efektivní jednání podřízených."

Churchill navštíví krále Jiřího a oficiálně se ujme úřadu premiéra 10. května. Je zformována nová vláda, ve které mají místo všechny strany, a Churchill je rovněž ministrem obrany. Je rovněž předsedou Zvláštní obranné komise složené z něj a náčelníků štábu, která strategicky povede válku. Churchill má však práci, musí získat důvěru vlastní strany. I v dalších národních vládách dochází tento týden ke změnám.

8. května Semjon Timošenko nahradil Klimenta Vorošilova jako komisaře Sovětského svazu pro obranu. Brzy přijdou Timošenkovy výcvikové programy odrážející drahé lekce Rudé armády v sovětské zimní válce proti Finsku. Narůstá také napětí mezi francouzským premiérem Paulem Reynaudem a velitelem francouzské armády Mauricem Gamelinem. Reynaud se ho chce zbavit, ale nemůže jej prostě odvolat, protože si užívá podporu bývalého premiéra Edouarda Daladiera.

Konflikt se vyostřuje, avšak je odložen stranou akcí na evropských bojištích 10. května 1940. V ten den začínají invaze neutrálních národů, které jsem zmínil. 10. května roku 1940 Británie napadne a obsadí Island. Co jste čekali, že řeknu? Každopádně! Rozhodnutí pro okupaci přišlo poté, co Island opakovaně odmítal upustit od neutrality a vpustit na své území britskou armádu.

Britové, kteří se vylodí na ostrově, jsou většinou královští mariňáci, většinou teprve skončili výcvik a jsou předsunutou jednotkou uskupení, které má vybudovat základnu pro torpédoborce a průzkumná letadla s cílem pomoci atlantským obchodním konvojům a rovněž zabránit Němcům využít ostrov. Britové se rychle zmocní islandských telekomunikací a vysílacích stanic. v Reykjavíku je zatčen německý konzul a několik desítek Němců. Tato invaze, stejně jako další dnešní, jsou podniknuty bez varování nebo vyhlášení války.

Několik první dnů tohoto týdne je operace Fall Gelb – Plán Žlutý – plán Adolfa Hitlera na napadení Francie a tří zemí Beneluxu, odložen kvůli špatnému počasí, podobně jako minulý podzim. Ráno 9. května, s příznivou předpovědí počasí, stanoví Hitler následující den pro začátek invaze. Hitlerovi generálové studují zprávy rozvědky, které částečně pochází z dokumentů ukořistěných v Norsku, které jim prozradily britské rozmístění sil, o kterém jsem mluvil minulý týden.

Dešifrované francouzské radiové zprávy rozšíří jejich znalosti do bodu, že znají plány spojeneckých jednotek a vědí, že nemají žádné plány pro protiútok proti křídlu hypotetického německého útoku do ardenského lesa. Hitler toho dne opustí Berlín a krátce před rozbřeskem 10. května dorazí jeho vlak do Euskirchenu, města poblíž belgické hranice.

O hodinu později jeho odvážná a nebezpečná ofenzíva začíná. Mluvili jsme o spojeneckých i německých jednotkách a bitevních plánech po dva měsíce a německý útok skutečně začal podle plánu. Skupina armád C Wilhelma von Leeba má udržet francouzsko-německou hranici naproti francouzské Maginotově linii. Skupina armád A Gerda von Rundstedta ve středu, vedená třemi armádními sbory v čele, postoupí do Arden. Paul Kleist velí sborům Heinze Guderiana a Georg-Hanse Reinhardta, které míří na Sedan a Montherme.

Hermann Hoth míří na Dinant. Postupují rychle přes slabý odpor, který bez problému překonávají. Skupina armád B Fedora von Bocka však podniká mnohem spektakulárnější útok napravo proti Belgii a Nizozemsku. Parašutisté seskakující hluboko do Nizozemí od půl páté ráno paralyzují nizozemský odpor. Nizozemci jsou zaskočeni, nebojovali v první světové válce a na své evropské půdě nevedli válku od roku 1830.

Polovina z jejich 125 letadel je ihned zničena na zemi. Plánují se stáhnout do obranného pásma Pevnosti Holandsko – oblasti vodních cest poblíž Amsterdamu a Rotterdamu – ale Němci tento záměr zničí během hodin, když v jejím srdci vysadí 22. výsadkovou divizi. V Belgii německá výsadková jednotka o síle 78 mužů přistane v kluzácích na pevnosti Eben Emael, naprosto obránce překvapí a vyřadí pevnost z akce.

Pevnost je mnohými považována nejen za nejsilnější pevnost na světě, ale za naprosto nedobytnou. Je nosníkem hlavní belgické obranné linie a pokrývá soutok řeky Mázy a Albertova kanálu, ale Němci byli na tento útok předem připraveni využitím modelu exteriéru pevnosti v životní velikosti. Je to poprvé, co jsou kluzáky použity v úvodním útoku, a taky poprvé, co jsou v boji použity kumulativní nálože usměrňující energii výbušnin.

Pevnost kapituluje 11. května poté, co parašutisté obdrží posily, a německá armáda může hned ze začátku napadnout Belgii bez obav, že je mocná palba pevnosti Eben Emael zastaví. Takové útoky upoutaly britskou a francouzskou pozornost a ti se do večera většinou přesunuli do plánovaných pozic podél řeky Dyle, o kterých jsem mluvil minulý týden. Avšak tamní opevnění se ani náhodou nerovnají těm na francouzsko-belgické hranici, které byly zpevňovány během zimy a jara, a Belgičané nedovolili Francouzům ani Britům vstoupit na své území před začátkem invaze, neboť si mysleli, že by to kompromitovalo jejich neutralitu a vyprovokovalo Němce, takže některé spojenecké rezervy jsou nyní použity pro zpevnění linií.

Poznámka ke generálu van Overstraetenovi, hlavnímu vojenskému poradci belgického krále Leopolda. Ten to pořádně schytá za odmítnutí francouzských a britských nabídek na rozmístění jednotek na belgické území před invazí, ale John Keegan upozorňuje, že jeho námitky proti úzké spolupráci s nimi nebyly jen o porušení belgické neutrality, což Belgie obecně považovala za nejlepší obranu proti invazi, ale "správně usoudil, že neplánují postoupit dále než do středu jeho království.

Jeho stejně správný, i když drsný úsudek byl, že by nechali belgickou armádu obětovat se v předsunutých pozicích na Albertově kanálu, zatímco by se zakopávali za ní na řece Dyle." Na konci dne německý postup pokračoval převážně podle plánu a Spojenci dělají vše, v co Němci doufali, aby maximalizovali německý úspěch.

Už teď to vypadá, že nizozemská ani belgická armáda se udrží dost dlouho, aby britská a francouzská armáda dorazila včas, třetí země Beneluxu je už 11. května kompletně okupována a hlavní tah celé ofenzívy, Rundstedtovy tanky ve středu, ještě nenarazily na tvrdý odpor. A ani není rozpoznána hrozba, kterou představují. 11. května postupují blíže a blíže k Máze. Od začátku jsou si obě strany na zemi vcelku rovny, přičemž celkový počet divizí vzdorujících národů přečísluje Němce 149:136, podle Davida Somervilla.

Spojenci mají více tanků a některé modely jsou lepší než německé, ale rozhodující je, že Němci je mají pod jednotným velením v jednom taktickém systému – v efektivních obrněných divizích. Francouzské tanky jsou většinou užívány pro podporu pěchoty a v zálohách a Britové nemají na kontinentální Evropě ani jednu obrněnou divizi. Jejich nekompletní 1.

obrněná divize je převelena do Francie 11. května. Němci jsou však silnější na obloze, přečíslují Spojence 3:2 a mají lepší letadla. A tento týden, týden plný akce, je na konci. 11. května v Karibiku se Britové a Francouzi vylodí v Arubě a Curaçau, aby ochránili tamní ropná zařízení a přístup k venezuelským ropným polím. Jedna po druhé byly neutrální zemi Evropy napadeny, nyní ze všech stran – Němci, Sověty i Brity, ale samozřejmě je to Německo, která má útoků na svědomí nejvíce.

Konečně zaútočilo na Francii poté, co byli ve válce více než osm měsíců. Ale co invaze znamená? Tato invaze do čtyř zemí najednou? No, já nevím, jak to dopadne, ale vzhledem k počtu mužů v boji a výzbroji, tankům a dělostřelectvu, které použijí, vám můžu říct toto: Stovky tisíc lidí zemřou. Minimálně. Adolf Hitler svoji moc upevňuje i rozšiřuje. Jestli chcete vidět, jak před 20 lety začínal, podívejte se na tuto epizodu Mezi dvěma válkami právě o tom.

Patr(e)onem týdne je Angel Garcia Menendez. Díky Angelovi a dalším Patr(e)onům jsme schopni tento pořad natáčet. Pokud jste tak ještě neučinili, podpořte nás prosím na timeghost.tv nebo patreon.com. Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.