Německá invaze do Norska

Šlo to opravdu hladce. Dohromady ani ne padesát. Tak jo. 13. dubna 1940. V 1:30 ráno 9. dubna 1940 vzbudil norského krále Haakona pomocník slovy: "Veličenstvo, jsme ve válce." Král odpověděl otázkou: "Proti komu?" DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.



Minulý týden poslali Britové lodě zaminovat norské pobřežní vody. Rovněž plánovali útok na Kavkaz, aby odřízli sovětské a německé zásoby ropy. Němci se připravili k invazi do Norska. A je to právě tato invaze, o které Haakonův pomocník mluví. Německá invazní flotila vyrazila k Norsku 7. dubna. Když zprávy o německých lodích vyplouvajících z přístavu dorazily k britské admiralitě, nevěřili jim.



Obdrželi zprávu dánské rozvědky, že Dánsko záhy padne pod okupaci a že německá divize přistane v Narviku 8. dubna, a vyvodili: "Tyto zprávy jsou pochybné a možná jen někdo panikaří." Norská admiralita obdrží zprávu o armádě německých lodí plujících kolem Dánska, ale když se na to zeptají německého námořního vyslance v Oslu, odpoví, že se podle něj vydávají chránit německé pobřeží. Norská admiralita a norská vláda nemají o invazi ani ponětí až do večera 8.



dubna. Avšak jedna osoba ji očekávala. Plukovník Hatledal, norský náčelník generálního štábu, loboval za mobilizaci od 5. dubna, ale neúspěšně. Norská armáda stejně není moc silná, ale na papíře má armáda šest divizí, která mohla mobilizovat 56 000 mužů a s domobranou mohla čítat 100 000, ale k tomu v praxi nikdy nedošlo a takový počet stejně nemůže poslat do boje.



A už ani nepořádají ostrá cvičení. Mají závažné nedostatky v tancích, protitankových zbraních a moderních letadlech. A všechno, co mají, je zastaralé. Norský velitel generál Kristian Laake situaci moc nepomůže nařízením jen částečné mobilizace... a odesláním mobilizační výzvy poštou. Němci dobře znají rizika proplutí kolem britských hlídek. Ztráty 50 % jednotek jsou "přijatelné".



Součástí tažení je také velká část ponorkové flotily, ale moc toho neudělá, protože používá magnetická torpéda a vyjde najevo, že tak blízko pólu nefungují. První vlna útoku čítá celkem tři divize a další tři jsou na cestě. Jen jedna, 3. horská divize, je německých vrchním velením považována za vysoce kvalitní jednotku. Je vysláno 500 transportních letadel. Ve vzduchu je 300 bombardérů a 100 stíhačů, ale aby byla letecká podpora efektivní, musí být rychle obsazena norská a dánská letiště.



To je veledůležitý úkol. 8. dubna potká britský torpédoborec Glowworm část německé flotily u trondheimského fjordu. Glowworm taranuje německý těžký křižník Hipper, ale poté jej zachvátí plameny a potopí se. Polská ponorka Orzeł v britských službách potopí německou transportní loď Rio de Janeiro ve Skagerraku.



Mnoho německých vojáků je zachráněno norskými rybáři, a navzdory tomuto norské úřady upozorní pobřežní stráž až večer s tím, že se možná něco chystá. Britové jsou příliš daleko na moři, než aby německé jednotky zachytili, a brání prolomení do Severního moře, což si myslí, že se stane. Jejich jednotky v Roseisle se připravují na plánované anglo-francouzské vylodění a bez problému by to stihli před Němci, ale jsou posláni zpět na pevninu a křižník vypluje bez nich.



9. dubna přichází německé vylodění. Dvě divize pod generálem Kaupischem napadnou Dánsko, které se běhen dne vzdá. Tažení na souši trvá ani ne šest hodin, během kterých Dánové ztratí 49 mužů a Němci 20. Co se týče norských vylodění: V Oslu nejdou věci pro Němce podle plánu. Těžký křižník Blucher vedoucí konvoj do oselského přístavu je potopen s tisíci muži na palubě včetně většiny štábního velení.



Zabralo celý den otevřít oselský fjord pro proplutí. Na letišti Fornebu zachránili německé plány prakticky dva muži. Devět Bf 110 plukovníka Wernera Hansena doprovází pěší prapor kapitána Richarda Wagnera, který má zabezpečit letiště hned poté, co jej obsadí výsadkáři. Avšak letka parašutistů se kvůli mlze vrátila domů. Herman Göring přikázal, že pokud parašutisté nedobudou Fornebu, zbytek mise má být zrušen a generál Geisler to Wagnerovi nařídí.



Ten ale rozkaz ignoruje. Jeho transportní letadla přiletí do Fornebu, ale pozemní palba jim zabrání v přistání. Hansen zvládl s letadly usednout a použil je jako mobilní kulomety pro vyhnání obránců. Ve Stavangeru dobyli letiště, ale většina leteckých zásob je potopena norským torpédoborcem.



Vylodění v Bergenu a Trondheimu se původním plánům přiblížily více. Nad Kristiansandem však leží mlha, která skrývá vstup do fjordu a která zamezí vstupu torpédových lodí snažících se vylodit muže na pobřeží. A palba z pobřežní pevnosti je nebezpečně přesná. Podle Hitler's Arctic War nakonec kapitán Rieve z křižníku Karlsruhe poslal Norům zprávu zastavit palbu, protože "střílí na Francouze a Brity". Norové v mlze nedokázali rozlišit, kdo opravdu jsou, a údajně rozpoznali francouzskou trikoloru a vpustili je dovnitř.



Narvik se mohl pokazit asi nejvíc, ale ve špatném počasím a se štěstím zvládli Němci proklouznout britskými hlídkami a dostat se do fjordu. Němci odvedli spoustu práce na několika místech vylodění. Dobytí stavengerského letiště se ukáže být velkým úspěchem, protože už teď německá letecká síla omezuje britské operace. 9. dubna špatné počasí Němcům skutečně pomůže. Britské námořní hlídky jsou nuceny zůstat blízko pobřeží. Tento den však dojde k velkému námořnímu střetu mezi britským bitevním křižníkem Renown a německými Gneisenau a Scharnhorst.



Nejprve se vzájemně zasáhly Gneisenau a Renown, ale když byla vyřazena její hlavní baterie a zabito několik mužů, Gneisenau se snaží ze střetu stáhnout. Scharnhorst se rovněž ocitne pod palbou, ale díky vyšší rychlosti se německé lodě od Renown stáhnou. Bombardovací letka německého X. leteckého sboru útočící z Bergenu potopila torpédoborec a poškodila bitevní loď a dva křižníky. Do konce 9.



dubna jsou všechny důležité norské přístavy v německých rukou. Další věc, norský odpor dostal ránu na samém začátku, protože s tolika velkými městy v německých rukou ztratili hromady výzbroje z mobilizačních center. Rovněž 9. dubna francouzský premiér Paul Reynaud letěl do Londýna s ministrem zahraničí Edouardem Daladierem a Nejvyšší spojenecká válečná rada odsouhlasila poslat silná uskupení do Norska. Rovněž požádali Belgii, aby pozvala britskou a francouzskou armádu na belgickou půdu, ale Belgičané odmítli.



Zůstanou zcela neutrální. 10. duben je první den bitvy o Narvik. Britský kapitán Warburton-Lee a pět torpédoborců vyrazilo do narvikského fjordu. Tam na ně čeká deset německých torpédoborců. Obě strany ztratí v boji dvě lodě. Warburton-Lee přijde o život. Další britská loď byla silně poškozena.



Silně poškozeny byly i dvě německé lodě a další dvě lehce. Tento den britské námořní letadlo střemhlavě zaútočí na a potopí křižník Königsberg v přístavu Bergen. Je to poprvé, kdy je velká válečná loď potopena takovým útokem. Avšak brzy k takovém úspěchu znovu pravděpodobně nedojde, protože Britové mají jen jednu letadlovou loď v domácí flotile. Zbytek je ve Středozemním moři. Možná se ptáte, jak Němci plánují spravovat dobyté území.



Vidkun Quisling, vůdce Nasjonal Samling, takové norské verze nacistické strany, která se nikdy nedostala přes 3 % hlasů, ani neměla jediného zástupce v norském parlamentu, obdrží už 9. dubna zprávu, že pokud složí vládu, Hitler ji posvětí. Navrhne seznam ministrů a obviní skutečnou norskou vládu z útěku. I když utekla jen 15 kilometrů do vnitrozemí. Quisling vyhlásí novou vládu se sebou jako premiérem toho večera skrze rádio.



Hitler skutečně uzná Quislingovu vládu. A mnoho lidí si myslí, že nastolení loutkové vlády bylo německým plánem od začátku, ale o Quislingově puči bylo rozhodnuto až teď a není to možnost, kterou preferovalo německé ministerstvo zahraničí. Německý velvyslanec Curt Bräuer vyrazí do Elverumu na setkání s legitimní vládou 10.



dubna a požaduje, aby král Haakon oficiálně jmenoval Quislinga hlavou nové vlády, aby došlo k poklidnému převzetí moci. Haakon odmítne a řekne, že raději abdikuje, než aby Quislingovu vládu jmenoval. Vláda stojí za králem, a tak nemá Quisling žádnou podporu. Takže je Němcům k ničemu. Takže už první týden invaze Německo ustupuje od podpory jeho vlády a plánuje ustanovit nezávislou vládní komisi.



Norové však učiní změnu ve vrchním velení. 11. dubna generál Otto Ruge nahradí generála Laakeho jako vrchního velitele. 12. dubna začnou německé jednotky postupovat z Osla. Gneisenau, Scharnhorst a Hipper jsou napadeny britskými letadly, ale neúspěšně. Avšak Britové obsadí Faerské ostrovy. 13. dubna dojde ke druhé bitvě o Narvik. Všech osm německých torpédoborců je potopeno britskou bitevní lodí Warspite a devíti torpédoborci.



I když samotná vylodění proběhla dobře, německé námořnictvo dostalo tvrdou ránu. V tuto chvíli se britská válečná rada rozhodla uskutečnit vylodění v Narviku, vytlačit Němce, spojit se s tamními norskými jednotkami, překročit hranici do Švédska a zničit železnou rudu v Gällivare. To je skutečně jejich hlavním cílem. Víte, co je zajímavé? Ten kontrast mezi akcí v Norsku a britskou nečinností na západní frontě.



Martin Gilbert napsal, že Ronald Courtland, důstojník vojenské policie ve Francii, 12. dubna napsal: "Znovu jsme se ocitli v relativně klidné válce. Období nám přeje. Pořádám obědy a dvakrát do týdne chodím na večeři." V Londýně jsou však nové plány pro skutečnou válku. 10. dubna se poprvé sešla komise MAUD ustanovená po prvním Frischovo–Peierlsovo memorandu, které se zabývá výrobou jaderné zbraně za užití uranu-235.



MAUD má zjistit, zdali je to proveditelné. Niels Bohr poslal 9. dubna Frischovi telegram, který končí slovy: "Řekni Cockroftovi a Maud Rey Kent." Lidé to považovali za šifru, anagram pro citlivé jaderné informace. Ve skutečnosti jde o Johna Cockcrofta Bohrova domovníka Mauda Reye z Kentu. A i když iniciály MAUD nic neznamenají, je to jméno komise, psáno velkými písmeny. Ani Frish, ani Prius v komisi nejsou, protože jsou Němci, a tedy považováni za bezpečnostní hrozbu, jejich práci navzdory.



A týden končí německou invazí Norska, ve které dobyli všechny stanovené pozemní cíle, i když na moři se Němci dostali do velkých problémů. A nikdo tuto invazi nečekal. Určitě ne král, navzdory hromadě varovných signálů. Ale Německo potřebuje švédské železo. A tak je neutrální země opět bez provokace napadena s veškerým krveprolitím a smrti tisíců obyvatel a ničením majetku, které vojenská invaze zahrnuje.



Neutralita má přesně tomu zabránit. Ale v této době to moc dobře nefunguje. Říkám si, jestli si toho další neutrální evropské země všímají. MAUD zkoumala možnost výroby jaderné zbraně a o 20 let později Sověti sestrojí tu největší. Podívejte se na epizodu z Kubánské krize o bombě Car přímo zde. Patr(e)onem týdne je Rob Aitken.



Narukujte prosím do TimeGhost armády a podpořte nás na Patreonu, abychom mohli v seriálu pokračovat a natáčet další úžasný obsah. Připojte se na timeghost.tv nebo patreon.com Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden.