Německo vstupuje do StředomoříDruhá světová válka

Ano, jen kávu. Nic víc, jen kávu. Co? Písek? Co s tím má co dělat písek? Takže nedostanu kávu? Kvůli písku? 11. ledna 1941. Německo zatím nechávalo Itálii ve Středomoří volnou ruku, ale to už neplatí, protože italské nezdary značně znepokojily Adolfa Hitlera. Tento týden Němci zaútočí. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden útočila Luftwaffe na Británii a RAF na Německo, jednotky Británie a Commonwealthu zaútočily na Bardii v severní Africe a Řekové se chystali postoupit ke Klisurskému průsmyku v Albánii. Postup začíná tento týden. Průsmyk je důležitý strategický bod. Řecké protiútoky v listopadu a prosinci dobyly značné území, ale rovněž natáhly zásobovací linie a způsobily logistické problémy.

A tento průsmyk by Řekům značně pomohl ohlídat si své zisky. Útok vede řecký II. sbor a po čtyřech dnech tuhých bojů řecká pěchota průsmyk obsadila. Italové nasadili nové střední tanky M13, ale řecké dělostřelectvo s nimi udělalo krátký proces. Italové zahájili okamžité protiútoky zahrnující divize Julia a Lupi di Toscana, ale protože protiútoky byly připraveny narychlo, selhaly a Řekové způsobili těžké ztráty vojákům z Lupi di Toscana, kteří teprve přijeli z Itálie, čímž si Řekové průsmyk pojistili.

To je pro Řeky velké vítězství a obsazení Klisurského průsmyku zajisté napomáhá řeckým plánům dobýt Vloru a nechat Italům v Albánii pro přísun posil jediný přístav. A to není jediný postup tohoto týdne. Jednotky Británie a Commonwealthu se po dobytí Bardie nezastavily k přeskupení a i během tamních bojů pracovali na odstřižení Tobruku, dalšího severoafrického cíle.

Toho docílili 8. ledna. Dvě australské brigády, 16. a 19., se přesunuly jižně a východně od Tobruku, zatímco 4. obrněná brigáda a doprovodné jednotky 7. obrnění divize přeťaly západní cesty z města. Pokud si říkáte, že proti tomu zakročí italské letectvo, tak to přišlo o základnu v El Ademu a je neorganizované. Tobruk není jen zastávkou v postupu, ale důležitý cíl. Jeho dobytí by umožnilo nespoléhat jen na pozemní zásobování z Alexandrie vzdálené skoro 700 kilometrů.

Dobytí přístavu Tobruk by umožnilo snadnější zásobování námořnictvem. Ale než Britové přístav dobudou, budou mít stejné zásobovací problémy jako dosud. Současně spoléhají na polní skladiště zásob – PSZ. Jeden systém PSZ leží na pobřeží a druhý zhruba 80 kilometrů od něj. Stačí nejen zásobovat denní potřeby armády, ale také nahromadit zásoby pro útok na Tobruk a také na období, kdy budou přístav zprovozňovat, pokud jej Italové poškodí.

To je hodně zásob. A navýšení nákladní pozemní dopravy a neustávající písečné bouře činí z logistiky zlý sen. Přiblížení k Tobruku rovněž znamená postup mimo dosah PSZ č. 8 a 9., takže se právě budují č. 10 a 11 vzdálené 60 km východně od Tobruku. Pokud se vám to zdá snadné, tak toto o PSZ píše David Braddock v Britské pouštní válce v Egyptě a Libyi.

„Dosavadní postup PSZ spolu s divizí, aby jí byl alespoň jeden vždy na dosah, byl velice účinným, ale nyní PSZ nedokáží zásobovat jednotky zbožím, bez kterého se mohou chvíli obejít, ale jehož stálý příjem je nezbytný pro zachování bojeschopnosti a efektivity jednotek. Největší slabina spočívá ve složení zásob vyslaných z Alexandrie vzhledem měnící se taktické situaci.

Jedinou efektivní námořní cestou zůstávala Sollum, ale přesto, zejména v krizích, byly třeba pozemní konvoje z Matruhu. Celkově bylo přepraveno 120 000 galonů paliva a 16 000 přídělů na vzdálenost 320 kilometrů armádě v poušti.“ 7. obrněná divize má v tuto chvíli jen kolem 70 tanků Cruiser a jen necelých 140 lehkých tanků. To je pro polního velitele Richarda O’Connora velice znepokojivé, protože pokud Tobruk padne, právě tanky budou muset vést postup do Derny a Mechili, tedy pokud budou stále akceschopné.

A tady je další možný budoucí zádrhel. 11. ledna vydal Adolf Hitler dekret č. 22, který má pomoci Mussolinimu a italským jednotkám. Němečtí vojáci budou posláni do Tripolisu, německá letadla budou Britům zatápět ze Sicílie a Němci budou připraveni i na přesun do Albánie, pokud bude italská ofenzíva takovou pomoc potřebovat.

Ale Britové se připravují na svoji další ofenzívu, tentokrát ve východní Africe. Ta je spíše protiofenzivou a první údery přijdou ze Súdánu. William Platt je 7. ledna povýšen na generálporučíka a od Archibalda Wavella dostal dva hlavní úkoly. Za prvé prostě zabezpečit Súdán, ale také zažehnat hrozbu pro námořní zásobování.

To není nezbytné jen ve východní Africe, ale také v západní poušti. Dokud nebude Rudé moře bezpečné, nepustí tam Spojené státy své obchodní lodě, a dokud tam nebudou, Británie nebude moci své lodě nasadit jinde. Platt, ze svého velitelství v Chatúmu, plánuje dobýt Kassalu, která v minulém roce zažila tvrdé boje. Terén a počasí budou v této oblasti velkými problémy.

4. indická divize, která si v minulých týdnech užila množství bojů u Sidi Barrani, byla převelena Platttovi, který bude mít spolu s 5. divizí dvě indické divize, četu pěchotních tanků a baterii houfnic. Bude schopný nasadit 15 000 vojáků. 4. armáda připlouvá ze dvou směrů, z Rudého moře a z Nilu. 7. ledna se část vojáků vylodí v Port Sudan, zbytek bude následovat. Zatím se tam nebojuje, to však neplatí daleko na východě, kde už nějakou dobu rostlo napětí.

5. ledna vypuknou úporné boje mezi 4. čínskou komunistickou armádou a 40. čínskou nacionalistickou divizí a budou pokračovat po několik dní. Z útoku se strany obviňují navzájem. Celkovým velitelem komunistických sil je Xiang Ying, zodpovídá se mu generál Je Tin, ale ten většinu týdne k nenalezení. Ukáže se 10. ledna a řekne velitelství, že byl obklíčen a s malou skupinou mužů hledal cestu ven.

Velitelství jej nazve zbabělcem. Avšak i po jeho návratu mají nacionalisté výhodu a komunistické síly přišly o nějakých 9 000 vojáků. Napětí tento týden přeroste v násilí i na jihozápadě. 5. ledna, po útoku sil Francouzské Indočíny na thajské příhraniční město Aranyaprathet, zaútočí 2 ze 4 thajských armád, označené Burapha a Isan, na Laos a Kambodžu, které jsou francouzskými protektoráty.

Thajské jednotky ovládly hraniční oblasti Laosu celkem rychle, jakýkoliv odpor rozdrtily, ale Francouzi nabídli silný odpor v Kambodži, kde pokračují boje s Thajci nedaleko od hranic. I Německo tento týden něco začíná. 10. ledna německá letadla zaútočila na spojenecký konvoj ve Středomoří. Poškodila mimo jiné britskou letadlovou loď Illustrious. Je to první německá akce ve Středomoří a ukazuje, že se v oblasti musí s Luftwaffe počítat.

Illustrious je hlavním cílem Osy od své role v Bitvě o Tarant před dvěma měsíci, výsledkem které získali Britové ve Středomoří námořní převahu. Luftwaffe na ni dokonce podnikala falešné útoky, aby se připravila na ty skutečné. Takže když italské SM 79 odlákala z letadlové lodi letadla, zaútočilo na letadlovou loď deset střemhlavých bombardérů Stuka a šestkrát ji zasáhly.

Illustrious zamířila do přístavu na Maltě, utrpěla těžké poškození a přišla o 126 členů posádky. Britská vojenská rozvědka totiž řekla britskému ministerstvu letectví o přítomnosti Luftwaffe na Sicílii minulý týden, ale neřekla to admiralitě, a pokud by jí to sdělila, konvojová operace Excess by pravděpodobně nikdy nevplula do dosahu střemhlavých bombardérů.

Stuky vzlétly znovu na konci týdne 11. ledna a poškodily lehký křižník Southampton tak těžce, že jej Britové potopili. Dělníci v přístavišti na Maltě pracují na opravě Illustrious. Britové stáhnou těžké vojenské lodě ze středního Středomoří právě v reakci na schopnosti německých letadel. A maltské utrpení teprve začíná. A další zprávy z oblohy. 11.

ledna bylo v Británii zabito 57 lidí a 69 zraněno, když před Bank of England dopadla bomba, zničila stanici metra pod ní a vytvořila 40metrový kráter. Zdroje se mírně liší v počtu zabitých. A ještě dvě poznámky na konec týdne. 10. ledna je v Kongresu v USA poprvé projednán zákon o Lend-Lease. Ten chce obejít zákaz a problémy s prodejem armádních zásob Británii tím, že se nadále budou „půjčovat“ nebo „pronajímat“. Ve stejný den byla podepsána dohoda o německo-sovětské hranici a obchodu.

Ta rozšiřuje jejich pakt z roku 1939, vypořádává se spory o hranice a vytváří základ pro ekonomické vztahy. A týden končí řeckým postupem v Albánii, Britové plánují postup v severní i východní Africe, boji v Číně, Francouzi a Thajci bojujícími v Laosu a Kambodži a akcí ve Středomoří, která může mít dalekosáhlé strategické důsledky. Rovněž tento týden 6. ledna hovoří americký prezident Franklin Roosevelt o čtyřech svobodách, na kterých by měla stát budoucnost.

Svoboda projevu, svoboda náboženství, osvobození od bídy a osvobození od strachu. „To v překladu do světové politiky znamená omezení zbrojení do bodu, že žádná země nebude schopná páchat fyzickou agresi na svém sousedovi, a to nikde na světě.“ Dodává, že takový svět by byl „opakem tzv.

světového řádu tyranie, který se diktátoři snaží vytvořit řinčením zbraněmi.“ Ale tady je má prognóza pro blízkou budoucnost roku 1941: Jakýkoliv pokus – nehledě na to, jak bude idealistický – nastolit takový svět bude zahrnovat řinčení zbraněmi, hlasitější a hlasitější a čím dál více ohlušující. A zatímco se tento týden řinčí zbraněmi na mnoha frontách, odehrává se také mnoho událostí za frontou. Pokud chcete vědět o raném odboji v Hitlerově nacistickém Německu, podívejte se na tuto epizodu Války proti lidskosti.

Bude tu hned. Patr(e)onem týdne je Amanda Adlem. Díky Patr(e)onům jako je Amanda můžeme produkovat takováto videa a pokrývat válku, ať už bude trvat jakkoliv dlouho, takže nás určitě podpořte na patreon.com nebo timeghost.tv. Nezapomeňte nás odebírat a kliknout na zvoneček. Uvidíme se za týden.