Norsko v plamenech

Takže irský, jugoslávský
a italský zajatec v Libyi? Budoucnost zní zajímavě. 27. dubna 1940. Před dvěma týdny
Německo napadlo Norsko. Minulý týden začali Britové a Francouzi
posílat Norům pro boj s Němci posily a tento týden? Tento týden přijde
spojenecký rozkaz k evakuaci. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka.

Minulý týden se německé jednotky vydaly
do vnitrozemí z velkých norských přístavů, které dobyly před dvěma týdny,
kdy invaze do Norska začala. Spojenci začali vyloďovat
jednotky na odpor proti Němcům, ale už od počátku si vedly bídně,
neboť jejich cesta započala narychlo. A i tento týden
pokračuje situace pro Němce příznivě. Na začátku týdne 21. dubna
jsou Norové vytlačeni z Lillehammeru německými jednotkami
postupujícími z obou stran jezera Mjösa.

Toho dne dojde k prvnímu střetu
mezi Němci a britskou 148. brigádou východně od jezera
a pro Brity to nedopadne dobře. Dalšího dne u Trettenu zaútočí
dva britské prapory na tři německé, které mají leteckou,
dělostřeleckou i tankovou podporu. Je to klíčová pozice
umocňující přístup k Gudbrandsdalu. Britské lehké protitankové zbraně
jsou proti německému pancíři neúčinné a pozůstatek britské síly,
asi 300 mužů, ustoupí na sever. Každý den první poloviny týdne
je 148.

brigáda nucena ustupovat severně od Lillehammeru
Němci postupujícími na Gudbrandsdal. V noci na 23. dubna se 15. brigáda vylodila
v Molde a Andalsnesu a zamířila jí pomoci. Do 24. dubna
Němci dosáhnou Rendalenu a po zbytek týdne generál Paget a 15. brigáda
útočili na Němce u Gudbrandsdalu. "Jeho tři tisíce mužů bez vozidel,
dělostřelectva, tanků a letectva čelilo německým mechanizovaným jednotkám
s tanky, děly a kompletní leteckou převahou." To zní hrozivě, ale u Kvamu Britové a Norové
Němce opakovaně zadrželi.

A budu teď citovat francouzského
historika Francoise Kersaudyho, který je citován v knize
Hitler’s Arctic War: "Poprvé od britského vylodění v Norsku
šlo o skutečnou bitvu, nikoliv o popravu." Několik zdrojů potvrzuje kvalitu
tamních britských opevnění, ale otázkou je,
jestli tam vůbec měli být. Například 148. brigáda
šla proti instrukcím Londýna a nabídla přímou
vojenskou podporu Norům. Ale nezvládli by útok odrazit
bez leteckého krytí nebo posil a museli ustoupit.

Paget požádal o takové nezbytnosti
britskou válečnou kancelář, ale ke svému překvapení
mu bude sděleno, že Britové a Francouzi
mají centrální Norsko evakuovat. Ano, na konci týdne se Britové
rozhodnou evakuovat Namsos a Andalsnes, což značí konec pokusů
o dosažení Trondheimu. Víte, 27. dubna zaútočily
německé bombardéry na Namsos, kde útočily na nákladní lodě
snažící se vyložit zásoby.

Němci mají ve středním Norsku
naprostou leteckou převahu. "Zkušenost v Norsku
jasně vyvrátila naivitu některých předních důstojníků
Královského námořnictva, že letadlové lodě
byly postradatelným bonusem. Doslova přes noc
si většina důstojníků uvědomila, že bude pro flotilu nemožné
operovat v nepřátelském prostředí. Avšak Královské námořnictvo dále trpělo zanedbáním námořního letectví
v meziválečném období, chyběly mu velké letadlové lodě
a na nich účinné stíhací letouny."

Nejbližší norské pobřeží
je od Británie vzdálené 640 kilometrů. To je příliš daleko
pro stíhače startující ze země. Avšak v Trondheimu
nejsou Němci v dobrém stavu. Díky transportním letadlům
tam mají 4 000 mužů, ale ne moc dělostřelectva
nebo vybavení obecně. Přesto toho Britové nedokáží využít. Luftwaffe bombarduje
Namsos pravidelně a přístav britského generála
Cartona de Wiarta je kompletně zničený – generál je anglo-francouzským velitelem.

A jeho muži nemohou kvůli sněhu na cestách
dojít do Trondheimu snadno nebo rychle. Dokonce mu jeho asistent,
který byl poslán do Londýna pro instrukce, řekl, že má dělat, cokoliv uzná za vhodné,
protože vrchní velení nemá tušení, co chce. Poznámka k Adrianu Cartonu de Wiartovi: Je jednou z nejzajímavějších osobností
všech armád historie dohromady a měli byste si o něm něco přečíst.

Slavil tehdy 60. narozeniny
a bojoval celé 20. století, účastnil se druhé búrské války
i první světové války. Narodil se v Belgii a mnozí ho považují
za nemanželského syna krále Leopolda. Britské občanství
získal kolem svých 25 let. A to bylo roky poté, co opustil Oxford
a šel bojovat za Brity do búrské války. Byl dvakrát zraněn a poslán domů,
avšak vrátil se do boje. Na začátku Velké války bojoval proti
jednotkám Mada Mullaha v britském Somálsku, kde přišel o oko – a ano,
tady v Norsku nosí pirátskou pásku.

Poté bojoval na západní frontě,
kde byl celkem sedmkrát zraněn – byl střelen do lebky, nohy,
kotníku, kyčle, ucha a přišel o levou ruku a údajně si sám utrhl prsty,
když mu je doktor odmítl amputovat. Netřeba říkat, že za svoji službu
získat bezpočet medailí a vyznamenání. Po válce vedl
britské velvyslanectví v Polsku, kde zažil další dobrodružství
a dokonce boj proti Rudé armádě a jako zajatec byl vězněn v Litvě. V meziválečném období
do léta 1939 zůstal ve výslužbě v Polsku, poté opět předsedal
britskému velvyslanectví, během invaze do Polska
byl evakuován do Rumunska a odtamtud
utekl s falešným pasem.

A nyní vede narychlo složenou
sílu s cílem osvobodit Trondheim. Jeho dobrodružství ještě neskončily. Ale skoro skončila
výprava do Norska. Když 22. dubna Němci
dobyli Steinkjer severně od Trondheimu, nařídil De Wiart
svým mužům ústup do Namsosu, čímž celá britská operace
v centrálním Norsku ztroskotala.

Útok na Trondheim již není možný, takže nemá smysl sedět v Namsosu
a nechat na sebe shazovat bomby. 148. brigáda
je na jihu ve větších potížích, neboť Němci hrozí
jejím obchvatem z Osterdalu. De Wiartovi dorazily
francouzské posily a konečně jsou na obloze
letadla z letadlových lodí, a i když jich není moc,
výrazně povzbudí morálku.

Francouzi a Norové
připravují útok na Steinkjer, ale De Wiart považuje
celou situaci za neudržitelnou a odmítne další posily,
protože by jich jen bylo víc pro evakuaci. Na severu Norska
je však situace odlišná. Britové tam mají
absolutní námořní převahu, neboť jsou většinou
mimo dosah německých letadel, a britská letadla
mohou startovat z letiště Bardufoss. Britové, Francouzi a Poláci se vylodili
a jsou v dobré pozici kolem Narviku, který okupují Němci, a Spojenci
s sebou rovněž mají norskou 6.

divizi – jedinou plně mobilizovanou
norskou divizi. Připravují se na dobytí Narviku
a již dva týdny provádí průzkumné útoky. Adolfa Hitlera situace
kolem Narviku zneklidňuje. Nezapomeňte, že přístav Narvik
je klíčový pro import železné rudy z Gällivare, kterou potřebuje pro válečné úsilí. Britové jej bombardují,
aby donutili německou osádku ke kapitulaci. Využívají bitevní lodě Warspite,
těžkého křižníku a tří lehkých křižníků.

Avšak neúspěšně. Tamní lodě má na povel
admirál flotily Lord Cork. Winston Churchill
jej povolal zpět do aktivní služby, ale jsou zde problémy. Je nadřazený
veliteli celé domácí flotily admirálu siru Charlesi Forbesovi,
aktivně využívá lodě flotily a jeho nadřazenost představuje
problém pro další armádní velitele, kteří jsou kvůli tomu
neochotni trvat na svých rozhodnutích.

Churchill a další zatím nevyjasnili,
jak to bude fungovat. "Je těžké zveličit chaos
spojeneckého rozhodování nebo cynismus
jejich zacházení s nešťastnými Nory. Britská vláda učinila
extravagantní sliby pomoci, i když věděla,
že nemá prostředky pro jejich naplnění." Jednání v Londýně často
zdegenerují do uřvaných hádek. Velitelé spolu nespolupracují. Do této chvíle s tolika muži ve zbrani bylo zavrženo šest
rozdílných plánů pro celkové operace.

Ale ministři i vrchní velitelé vědí, že i když je obrana
Norska vojensky zbytečná, je nezbytná politicky. 27. dubna dorazí Francouzi do Londýna
na další jednání Vrchní válečné rady a jsou velmi překvapeni návrhem
britského premiéra Chamberlaina a dalších na zastavení bojů v Norsku a evakuaci. Tomuto návrhu oponují a francouzský premiér
Reynaud se vrací do Paříže přesvědčen, že přinutil Brity změnit názor.

Dvě hodiny poté
dali Britové rozkaz k evakuaci. Reynaud nazve britské ministerstvo
"starci, kteří neumí riskovat." A pokud vás to zajímá, tak ano,
toto dá vzniknout nevoli a nedůvěře mezi britským
a francouzským vrchním velením. Ale jestliže jejich vedení je chaotické,
okupované Norsko se stává spořádanějším. Minulý týden administrativní rada
s předsedou Ingolfem Christensenem převzala moc od kabinetu Vidkuna
Quislinga jen pár dní po jeho puči.

Tento týden 24. dubna
je Josef Terboven, člen NSDAP, jmenován říšským komisařem pro Norsko,
což mu dává efektivní kontrolu, avšak ve skutečnosti
bude jen dohlížet na administrativní radu, která se bude zabývat
každodenními otázkami země. Nemá však kontrolu
nad tamními ozbrojenými složkami, ty jsou stále
pod velením generála Falkenhorsta. A jsme na konci týdne. Týdne bojů ve středním Norsku,
který kulminuje v rozhodnutí oblast evakuovat, když počet mrtvých je v řádu tisíců
a další akce se zdá zbytečná, i když spojenecké síly
mají silnou pozici na severu.

Vím, že tato epizoda zobrazuje britské
vrchní velení jako neefektivní a nekompetentní, ale takoví nejsou všichni,
jen pár prominentů způsobuje chaos, a když zvážíme,
že výprava do Norska nebyla jejich nápad, není úplně fér je vinit za problémy
s plánováním a organizací, ale můžete je vinit za tohle: Nezmínil jsem evakuační rozkaz
britských velitelů, který zněl: "Ať tamní britští velitelé
nesdělují Norům, že odplouvají.

Ať prostě odplují." Jestli chcete vědět víc
o situaci jiných okupovaných států, podívejte se na tuto dubnovou epizodu
ze série Válka proti lidskosti. Patr(e)onem týdne je Modestas Peciokas.
Super jméno. On a další Patr(e)oni jsou prakticky jediní,
kteří náš pořad financují, takže pokud se vám líbí,
pomozte nám a připojte se do TimeGhost armády
na timeghost.tv nebo patreon.com.

Nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.