Norsko v plamenechDruhá světová válka

Takže irský, jugoslávský a italský zajatec v Libyi? Budoucnost zní zajímavě. 27. dubna 1940. Před dvěma týdny Německo napadlo Norsko. Minulý týden začali Britové a Francouzi posílat Norům pro boj s Němci posily a tento týden? Tento týden přijde spojenecký rozkaz k evakuaci. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden se německé jednotky vydaly do vnitrozemí z velkých norských přístavů, které dobyly před dvěma týdny, kdy invaze do Norska začala. Spojenci začali vyloďovat jednotky na odpor proti Němcům, ale už od počátku si vedly bídně, neboť jejich cesta započala narychlo. A i tento týden pokračuje situace pro Němce příznivě. Na začátku týdne 21. dubna jsou Norové vytlačeni z Lillehammeru německými jednotkami postupujícími z obou stran jezera Mjösa.

Toho dne dojde k prvnímu střetu mezi Němci a britskou 148. brigádou východně od jezera a pro Brity to nedopadne dobře. Dalšího dne u Trettenu zaútočí dva britské prapory na tři německé, které mají leteckou, dělostřeleckou i tankovou podporu. Je to klíčová pozice umocňující přístup k Gudbrandsdalu. Britské lehké protitankové zbraně jsou proti německému pancíři neúčinné a pozůstatek britské síly, asi 300 mužů, ustoupí na sever. Každý den první poloviny týdne je 148.

brigáda nucena ustupovat severně od Lillehammeru Němci postupujícími na Gudbrandsdal. V noci na 23. dubna se 15. brigáda vylodila v Molde a Andalsnesu a zamířila jí pomoci. Do 24. dubna Němci dosáhnou Rendalenu a po zbytek týdne generál Paget a 15. brigáda útočili na Němce u Gudbrandsdalu. "Jeho tři tisíce mužů bez vozidel, dělostřelectva, tanků a letectva čelilo německým mechanizovaným jednotkám s tanky, děly a kompletní leteckou převahou." To zní hrozivě, ale u Kvamu Britové a Norové Němce opakovaně zadrželi.

A budu teď citovat francouzského historika Francoise Kersaudyho, který je citován v knize Hitler’s Arctic War: "Poprvé od britského vylodění v Norsku šlo o skutečnou bitvu, nikoliv o popravu." Několik zdrojů potvrzuje kvalitu tamních britských opevnění, ale otázkou je, jestli tam vůbec měli být. Například 148. brigáda šla proti instrukcím Londýna a nabídla přímou vojenskou podporu Norům. Ale nezvládli by útok odrazit bez leteckého krytí nebo posil a museli ustoupit.

Paget požádal o takové nezbytnosti britskou válečnou kancelář, ale ke svému překvapení mu bude sděleno, že Britové a Francouzi mají centrální Norsko evakuovat. Ano, na konci týdne se Britové rozhodnou evakuovat Namsos a Andalsnes, což značí konec pokusů o dosažení Trondheimu. Víte, 27. dubna zaútočily německé bombardéry na Namsos, kde útočily na nákladní lodě snažící se vyložit zásoby.

Němci mají ve středním Norsku naprostou leteckou převahu. "Zkušenost v Norsku jasně vyvrátila naivitu některých předních důstojníků Královského námořnictva, že letadlové lodě byly postradatelným bonusem. Doslova přes noc si většina důstojníků uvědomila, že bude pro flotilu nemožné operovat v nepřátelském prostředí. Avšak Královské námořnictvo dále trpělo zanedbáním námořního letectví v meziválečném období, chyběly mu velké letadlové lodě a na nich účinné stíhací letouny."

Nejbližší norské pobřeží je od Británie vzdálené 640 kilometrů. To je příliš daleko pro stíhače startující ze země. Avšak v Trondheimu nejsou Němci v dobrém stavu. Díky transportním letadlům tam mají 4 000 mužů, ale ne moc dělostřelectva nebo vybavení obecně. Přesto toho Britové nedokáží využít. Luftwaffe bombarduje Namsos pravidelně a přístav britského generála Cartona de Wiarta je kompletně zničený – generál je anglo-francouzským velitelem.

A jeho muži nemohou kvůli sněhu na cestách dojít do Trondheimu snadno nebo rychle. Dokonce mu jeho asistent, který byl poslán do Londýna pro instrukce, řekl, že má dělat, cokoliv uzná za vhodné, protože vrchní velení nemá tušení, co chce. Poznámka k Adrianu Cartonu de Wiartovi: Je jednou z nejzajímavějších osobností všech armád historie dohromady a měli byste si o něm něco přečíst.

Slavil tehdy 60. narozeniny a bojoval celé 20. století, účastnil se druhé búrské války i první světové války. Narodil se v Belgii a mnozí ho považují za nemanželského syna krále Leopolda. Britské občanství získal kolem svých 25 let. A to bylo roky poté, co opustil Oxford a šel bojovat za Brity do búrské války. Byl dvakrát zraněn a poslán domů, avšak vrátil se do boje. Na začátku Velké války bojoval proti jednotkám Mada Mullaha v britském Somálsku, kde přišel o oko – a ano, tady v Norsku nosí pirátskou pásku.

Poté bojoval na západní frontě, kde byl celkem sedmkrát zraněn – byl střelen do lebky, nohy, kotníku, kyčle, ucha a přišel o levou ruku a údajně si sám utrhl prsty, když mu je doktor odmítl amputovat. Netřeba říkat, že za svoji službu získat bezpočet medailí a vyznamenání. Po válce vedl britské velvyslanectví v Polsku, kde zažil další dobrodružství a dokonce boj proti Rudé armádě a jako zajatec byl vězněn v Litvě. V meziválečném období do léta 1939 zůstal ve výslužbě v Polsku, poté opět předsedal britskému velvyslanectví, během invaze do Polska byl evakuován do Rumunska a odtamtud utekl s falešným pasem.

A nyní vede narychlo složenou sílu s cílem osvobodit Trondheim. Jeho dobrodružství ještě neskončily. Ale skoro skončila výprava do Norska. Když 22. dubna Němci dobyli Steinkjer severně od Trondheimu, nařídil De Wiart svým mužům ústup do Namsosu, čímž celá britská operace v centrálním Norsku ztroskotala.

Útok na Trondheim již není možný, takže nemá smysl sedět v Namsosu a nechat na sebe shazovat bomby. 148. brigáda je na jihu ve větších potížích, neboť Němci hrozí jejím obchvatem z Osterdalu. De Wiartovi dorazily francouzské posily a konečně jsou na obloze letadla z letadlových lodí, a i když jich není moc, výrazně povzbudí morálku.

Francouzi a Norové připravují útok na Steinkjer, ale De Wiart považuje celou situaci za neudržitelnou a odmítne další posily, protože by jich jen bylo víc pro evakuaci. Na severu Norska je však situace odlišná. Britové tam mají absolutní námořní převahu, neboť jsou většinou mimo dosah německých letadel, a britská letadla mohou startovat z letiště Bardufoss. Britové, Francouzi a Poláci se vylodili a jsou v dobré pozici kolem Narviku, který okupují Němci, a Spojenci s sebou rovněž mají norskou 6.

divizi – jedinou plně mobilizovanou norskou divizi. Připravují se na dobytí Narviku a již dva týdny provádí průzkumné útoky. Adolfa Hitlera situace kolem Narviku zneklidňuje. Nezapomeňte, že přístav Narvik je klíčový pro import železné rudy z Gällivare, kterou potřebuje pro válečné úsilí. Britové jej bombardují, aby donutili německou osádku ke kapitulaci. Využívají bitevní lodě Warspite, těžkého křižníku a tří lehkých křižníků.

Avšak neúspěšně. Tamní lodě má na povel admirál flotily Lord Cork. Winston Churchill jej povolal zpět do aktivní služby, ale jsou zde problémy. Je nadřazený veliteli celé domácí flotily admirálu siru Charlesi Forbesovi, aktivně využívá lodě flotily a jeho nadřazenost představuje problém pro další armádní velitele, kteří jsou kvůli tomu neochotni trvat na svých rozhodnutích.

Churchill a další zatím nevyjasnili, jak to bude fungovat. "Je těžké zveličit chaos spojeneckého rozhodování nebo cynismus jejich zacházení s nešťastnými Nory. Britská vláda učinila extravagantní sliby pomoci, i když věděla, že nemá prostředky pro jejich naplnění." Jednání v Londýně často zdegenerují do uřvaných hádek. Velitelé spolu nespolupracují. Do této chvíle s tolika muži ve zbrani bylo zavrženo šest rozdílných plánů pro celkové operace.

Ale ministři i vrchní velitelé vědí, že i když je obrana Norska vojensky zbytečná, je nezbytná politicky. 27. dubna dorazí Francouzi do Londýna na další jednání Vrchní válečné rady a jsou velmi překvapeni návrhem britského premiéra Chamberlaina a dalších na zastavení bojů v Norsku a evakuaci. Tomuto návrhu oponují a francouzský premiér Reynaud se vrací do Paříže přesvědčen, že přinutil Brity změnit názor.

Dvě hodiny poté dali Britové rozkaz k evakuaci. Reynaud nazve britské ministerstvo "starci, kteří neumí riskovat." A pokud vás to zajímá, tak ano, toto dá vzniknout nevoli a nedůvěře mezi britským a francouzským vrchním velením. Ale jestliže jejich vedení je chaotické, okupované Norsko se stává spořádanějším. Minulý týden administrativní rada s předsedou Ingolfem Christensenem převzala moc od kabinetu Vidkuna Quislinga jen pár dní po jeho puči.

Tento týden 24. dubna je Josef Terboven, člen NSDAP, jmenován říšským komisařem pro Norsko, což mu dává efektivní kontrolu, avšak ve skutečnosti bude jen dohlížet na administrativní radu, která se bude zabývat každodenními otázkami země. Nemá však kontrolu nad tamními ozbrojenými složkami, ty jsou stále pod velením generála Falkenhorsta. A jsme na konci týdne. Týdne bojů ve středním Norsku, který kulminuje v rozhodnutí oblast evakuovat, když počet mrtvých je v řádu tisíců a další akce se zdá zbytečná, i když spojenecké síly mají silnou pozici na severu.

Vím, že tato epizoda zobrazuje britské vrchní velení jako neefektivní a nekompetentní, ale takoví nejsou všichni, jen pár prominentů způsobuje chaos, a když zvážíme, že výprava do Norska nebyla jejich nápad, není úplně fér je vinit za problémy s plánováním a organizací, ale můžete je vinit za tohle: Nezmínil jsem evakuační rozkaz britských velitelů, který zněl: "Ať tamní britští velitelé nesdělují Norům, že odplouvají.

Ať prostě odplují." Jestli chcete vědět víc o situaci jiných okupovaných států, podívejte se na tuto dubnovou epizodu ze série Válka proti lidskosti. Patr(e)onem týdne je Modestas Peciokas. Super jméno. On a další Patr(e)oni jsou prakticky jediní, kteří náš pořad financují, takže pokud se vám líbí, pomozte nám a připojte se do TimeGhost armády na timeghost.tv nebo patreon.com.

Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.