Pád Jugoslávie a bitva o ŘeckoDruhá světová válka

Takže na jednání byl, ale nic nepodepsal? Proč? Proč tam vůbec byl? To je hloupost. 18. dubna 1941. Minulý týden mocnosti Osy, hlavně Německo, napadly Řecko a Jugoslávii. A tento týden? Tento týden Jugoslávie padne. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Jak jsem řekl, tak minulý týden Osa napadla Jugoslávii a Řecko. Britské velení ve severní Africe padlo do zajetí, Spojenci obsadili Addis Abebu ve východní Africe a USA obsadily Grónsko. Toto se stalo potom. Na začátku týdne míří tři samostatné pozemní síly na Bělehrad, jugoslávské hlavní město. Jedním z nich je 1.

tanková skupina von Kleista, která překročila hranici u Pirotu, dobyla Nis a poté zamířila Moravským údolím na sever. Čelila tuhému odporu jugoslávské 5. armády, která však byla nyní na ústupu, přičemž tisíce mužů padly do zajetí. 5. tanková divize skupinu po pádu Nise opustila, vrátila se pod přímé velení 12. armády a připojila se k XL. tankovému sboru v útoku na Řecko na jihu. Do rána 12.

dubna XIV. tankový sbor v Kleistově skupině převálcoval jugoslávskou 6. armádu a do večera byly jeho předsunuté jednotky 60 km od Bělehradu. Je zde také XLI. tankový sbor, který útočí přes jižní Banát, překročil hranici severně od Vrsace a 11. dubna vstoupil do Panceva, méně než 20 km od Bělehradu, a poté vyrazil na Bělehrad ze severovýchodu. A rovněž XLVI. tankový sbor, který vybojoval předmostí přes řeky Mura a Drava, 10.

dubna Dravu překročil a nyní mezi Dravou a Sávou postupuje jižně na Bělehrad, zatímco několik divizí bylo převeleno k útoku na Sarajevo. Odpoledne 12. dubna vede SS Obersturmführer Fritz Klingenberg hlídku 2. pěší motorizované divize SS na nafukovacích člunech přes Dunaj a v 17:00 hodin vyvěsí nad Bělehradem svastiku. O dvě hodiny později mu starosta město oficiálně předá. Klingenbergova jednotka, přiřazená k XLI. tankovému sboru, byla součástí útoku přes Banát, ale přes noc se rozšířila zpráva, že Bělehrad dobyla skupina von Kleista postupující z jihu.

Četl jsem také toto: „Hitler zřejmě chtěl, aby do Bělehradu jako první vstoupila SS, kvůli prestiži a propagandě. Když se o tom vrchní velení dovědělo, ostře protestovalo a brzy nad jednotkou získalo naprostou operační kontrolu.“ Když se hraniční odpor zhroutil a Bělehrad padl, rozhodli se jugoslávští generálové stáhnout k srbským horám, kde snad budou moci klást delší odpor.

Generál von Weichs, velitel 2. německé armády, si je toho dobře vědom a je v patách jednotkám ustupujícím k Sarajevu, což je středobod, na který německé jednotky míří. Rozdělil svoje síly do skupin, které na město postoupí ze západu a z východu. 13. dubna nenarazila západní skupina na žádný organizovaný odpor. Cestu razí 14.

tanková divize, která 14. dubna dobyla Jajce. Východní skupinu vede 8. tanková skupina, a 15. dubna vstoupí do Sarajeva současně dvě tankové divize. Tamní velení 2. jugoslávské armády kapituluje. Toho odpoledne von Weichs a jeho štáb dorazí do Bělehradu a navrhnou příměří podmíněné bezpodmínečnou kapitulaci jugoslávské armády. Příměří je podepsáno 17. dubna. Za Němce jej podepsal von Weichs, za Jugoslávce bývalý premiér Marković a generál Janković. Zástupce tam má i Maďarsko, který však nic nepodepsal.

Maďarsko totiž technicky „není s Jugoslávií ve válce“. Přesně tak. Příměří vstoupí v platnost v poledne 18. dubna, 12 dní po začátku invaze. Německé ztráty v tažení byly lehké, 151 mrtvých a necelých 400 raněných. Jugoslávci ztratili desítky tisíc vojáků a civilistů a do německého zajetí padlo na čtvrt milionu mužů. Italové přišli o 3 000 mrtvých a raněných, ale především ovládli jugoslávské námořnictvo, i když desítka lodí unikla do Řecka a Egypta.

„V jugoslávském tažení se německé velení poprvé setkalo s obtížemi koaličního postupu. Od začátku bylo jasné, že německé jednotky ponesou hlavní břímě bojů. Zúčastněné spojenecké a satelitní jednotky dosáhly úspěchu, jen když byly pod německým velením.“ Bělehrad je 8.

hlavní město obsazené Němci za rok a půl. V Londýně je zformována jugoslávská exilová vláda. Král Petr uprchl do Řecka. 16. dubna je Ante Pavelić jmenován vůdcem loutkového chorvatského státu a 17. dubna Italové vstoupili do Dubrovníku. Takže bitva o Jugoslávii skončila, ale bitva o Řecko pokračuje. Na začátku týdne jednotky 1. pěšího motorizovaného pluku SS převálcovaly Australany jižně od Vevi. Pluk SS má nyní za úkol postoupit na západ a odříznout řecké 1.

armádě ústupovou cestu z Albánie. 13. dubna dostaly jednotky 9. tankové divize rozkaz pronásledovat Brity do Kozani a přetnout tamní komunikace. To vyústilo v jedinou tankovou bitvu řeckého tažení, když 33. tankový pluk narazil jižně od Ptolemaisu na 1. obrněnou brigádu. S příchodem tmy se rozzuřila lítá tanková bitva. Britové byli nuceni ustoupit, ale postup na Kozani byl prozatím odložen, protože mnoho německých tanků vystřílelo veškerou svoji munici.

Některé už nemají ani benzín. Britové přišli o vyvýšenou pozici a k tomu ztratili 30 tanků. Němci ztratili 4 tanky. Čísla se však v závislosti na zdroji velice liší, takže to berte s rezervou, avšak všechny se shodují, že britské ztráty byly mnohem větší než německé. Dalšího dne jiné jednotky 9. tankové divize dosáhly Kozani a vytvořily předmostí na řece Aliákmon, ale poté byly zastaveny Brity z jejich dobře opevněné horské pozice.

Britský ústup však nyní ohrozil pozici 1. řecké armády v Albánii. Řekové nyní musí ustoupit na jih a 13. dubna se začali stahovat k Pinduským horám. Ve stejnou chvíli začaly jednotky SS, které jsou součástí Leibstandarte Adolf Hitler, elitního pluku SS, který začal jako Hitlerova osobní stráž, vstupovat na scénu a 14. dubna dobyly Klissurský průsmyk a začaly odřezávat řeckou ústupovou cestu z Albánie.

13. dubna, i když jejich ústup k hoře Olymp není kompletní, se Britové a Řekové rozhodnou ustoupit dále k Termophylu, aby zkrátili frontu. Novozélanďané jsou zakopaní v Platamonu, odkud brání pobřeží. Německá 2. tanková divize překročila Aliákmon a 14. dubna vstoupila do Katerini. 16. dubna zaútočila na platamonský hřeben. Měla sto tanků, dva pěší prapory a přes deset děl. Proti nim stojí novozélandský 21.

prapor se čtyřmi 87mm děly. Němci donutili Novozélanďany ustoupit přes řeku Pinios až k západnímu cípu pinioské rokle. Německé tanky po několik dní nejsou schopny postupu, avšak 18. dubna na vorech překročily řeku a bitva o poslední postavení na řece Aliákmon skončila. A pokud někdo myslíte na posily, tak 16. dubna Archie Wavell, britský vrchní velitel celého válčiště, zrušil přesun 7.

australské divize a polské brigády z Egypta do Řecka. Tím se rozhodl Řecko opustit. A řecký armádní velitel Papagos již navrhuje Britům, aby odešli, aby minimalizoval škody napáchané v jeho zemi. 18. dubna přišla zpráva z řeckého civilního velení. Řecký premiér Alexandros Koryzis spáchal sebevraždu. Je několik teorií a náznaků, proč tak učinil, od banálních po zlověstné, ale co tomu předcházelo? Po soukromém jednáním s králem byl nevídaně sklíčený.

Za příčinu smrti byl nejdříve označen infarkt, aby civilní populace nepropadla panice. A tento týden se potkávají představitelé jiných států. 13. dubna Japonsko a SSSR podepisují pakt neutrality. Je to pětiletý závazek a oběma poskytuje výhodu, protože pokud se nemusí považovat za možné nepřátele, Josef Stalin se může soustředit na Evropu a Japonsko na jihovýchodní Asii a Pacifik. Dalšího dne Stalin schválil příkaz uvést vojenské okruhy na západní hranici do stavu bojové připravenosti.

Mají dokončit a vyzbrojit opevnění, a kde k tomu potřebné vybavení nemají, mají alespoň instalovat pancéřové dveře a připravit výzbroj, která je k dispozici. Pod tento příkaz spadá 2 300 dělostřeleckých postavení, ale kvůli nedostatku vybavení nebude více jak polovina z nich dokončena a vybavena ještě po několik týdnů. Den poté, 15.

dubna, je německé letadlo přinuceno přistát u Rivne, 150 km v sovětském území, a pilot u sebe měl kameru, exponovaný film a topografickou mapu. 18. dubna na konci týdne Stalin vydává další dekret určený generálnímu štábu nařizující výrazně navýšit počet mužů bránících hranici. Avšak v aktivní válce se toho tento týden děje mnohem víc. 16. dubna podnikli Němci v odvetě za britské bombardování Berlína těžký nálet na Londýn.

Zabito bylo 2 300 lidí. Luftwaffe opět bombarduje Maltu, která je trnem v oku německých zásobovacích cest přes Středomoří. Ale trnem není jen Malta, 15. dubna narazily 4 britské torpédoborce na zásobovací konvoj Afrikakorpsu a potopily všech pět přepravních lodí a tři doprovodné italské torpédoborce. Sami přišli o jeden torpédoborec. Afrikakorps po úspěchu posledních týdnů neprožívá dobrý týden. 14.

i 16. dubna Erwin Rommel nařídil zaútočit na Tobruk, který je obléhán, ale oba útoky byly odraženy. Nerozhodné boje probíhají i ve východní Africe. Po pádu Addis Abeby ustupují Italové podél cesty do Dessie, přičemž je pronásleduje 1. jihoafrická brigáda. 17. dubna došlo k potyčce a na konci týdne začíná bitva o průsmyk Combolcia. Bitva se vede v nehostinném horském terénu ve chladném a deštivém počasí. „Ústředním tématem bitvy byla síla, přesnost a vytrvalost italských děl.

To poskytlo ochutnávku své kvality 17. dubna. Udržovalo cestu neprostupnou a postup přes kopce nebezpečným.“ A daleko na severovýchodě ke konci týdne začali britští vojáci z Indie přistávat v Basře. Jsou z 20. indické brigády. Mají po nedávném puči zabezpečit britská ropná pole, který dostal k moci protibritského Rašída Aliho. Podle dohody z roku 1930 smí Britové poslat vojáky přes Irák do a z Palestiny.

A bez německé pomoci s tím Rašíd Ali nic moc neudělá. A tím tento týden ukončím. Týden, ve kterém se Řekové drží, avšak ustupují, Jugoslávci jsou poraženi, Sověti dělají plány, v Africe se vedou potyčky a ještě tohle se stalo: 17. dubna se vedou tajné rozhovory mezi americkým a islandským konzulátem. Islanďané souhlasí nevzdorovat americké okupaci nahrazující tu britskou.

Takže Jugoslávie je okupována zeměmi Osy. Někteří se chtějí pomstít za minulé křivdy, ať už kulturní, náboženské, historické nebo další. A co to bude znamenat pro lidi na straně poražených? No, určitě ne nic dobrého. A tím myslím, že tisíce a tisíce z nich zemřou. To je jediná jistota této války, zabíjení a vraždění po tisících. O Jugoslávii v meziválečném období jsme natočili několik epizod MDV.

První z nich o roku 1929 můžete zhlédnout přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne je William Sidley-Parker. TimeGhost armáda je to jedné, co nás financuje. Narukovat do armády můžete na timeghost.tv a patreon.com. Nezapomeňte odebírat, klikněte na ten hloupý zvoneček a uvidíme se za týden.