Pád Paříže a italský vstup do válkyDruhá světová válka

Jo? I na plážích? Tak jo. 15. června 1940. Tento týden padne Paříž. Co dodat? DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Velkou zprávou minulého týdne bylo dokončení spojenecké evakuace skoro 340 000 mužů od Dunkerku. Spojenci rovněž evakuovali své poslední vojáky z Norska. Japonci postupovali v Číně a Němci postupovali ve Francii. Toto se stalo potom. Tento týden přináší začátky i konce. 10. června oficiálně skončí severská kampaň, když se Norsko vzdá Německu.

Ve stejný den vyhlásí Itálie válku Francii a Británii. Italský vůdce Benito Mussolini chce kousek vojenské slávy, ale italská ekonomika se nezdá být na válku připravená. Italové však mají silnou a strategicky rozmístěnou flotilu, včetně 116 ponorek – je to největší ponorková flotila na světě. Nemají letadlové lodě, ale až bude italské námořnictvo plně mobilizováno, bude početnější než britské a francouzské loďstvo ve Středomoří.

Armáda je dostatečně velká, avšak příšerně vybavená. Přes třicet divizí té armády je na italsko-francouzské hranici a připravuje se zaútočit na přespříliš roztažené obránce. Efekt, který má deklarace v Londýně, je, že všichni Italové mezi 16 až 70 lety, kteří žili v Anglii méně než dvacet let, jsou shromážděni a internováni. Je jich 4100. Itálie má Eritreu jako svou kolonii a před pár lety dobyla Etiopii, takže tam s Itálií sousedí Britské Somálsko a Britská východní Afrika.

V severní Africe má Itálie Libyi a hranice s Egyptem vede jen 700 km od Suezského kanálu, který je pro Británii klíčový. 11. června italské letectvo bombarduje Port Sudan a Aden. Dalších osm náletů míří na Maltu, která je britskou kolonií. Na oplátku RAF bombarduje Turín a Janov. Italské ponorky potopí u Kréty křižník Calypso, takže 14.

června francouzské křižníky a torpédoborce ostřelují Janov a Vado. Toho dne britská 11. jízdní překročí hranici z Egypta do Libye a obsadí pevnost Capuzzo. Francouzi i Britové však stále čelí silnějšímu nepříteli jménem Německo. Minulý týden jsem řekl, že dnes budu podrobně mluvit o druhé fázi německé kampaně na západě – Fall Rot neboli operace Červená. Zatímco Spojenci dokončovali evakuaci od Dunkerku, Wehrmacht uháněl na jih z fronty severně od břehů Sommy, Ailette a Aisne.

Na této linii měli 140 divizí ve skupinách armád A a B, které byly odpočaté. Jim čelící linie, Weygandova linie, sahala od pobřeží k Verdunu a držela ji od západu na východ francouzská 10., 7., 6., 2. a 3. armáda. Čítaly 49 divizí. Obě strany utrpěly v první fázi velké ztráty. Německé byly 61 000, francouzské 370 000. Tato čísla udává Robert Jackson, ale odhady se v závislosti na zdroji liší.

Spojeneckých zajatců je však v tuto chvíli přes milion. Francie trpěla také materiálně. Ztratila čtvrtinu polních děl a třetinu svých tanků. Podle německého plánu na červen mají útok opět vést tanky, což jsem zmínil minulý týden. XV. sbor Hermanna Hotha udeří mezi Amiens a mořem. Tankový sbor Ewalda von Kleista přes Sommu k Peronne a Amiens, a dva sbory Heinze Guderiana udeří jižně od Aisne.

Celá operace však začala minulý týden leteckými údery. 3. června vzlétlo 500 bombardérů a stíhačů a v operaci Paula zamířilo na Paříž. Cílem bylo zničit co nejvíce francouzských vojenských letišť a letadel, ale rovněž podlomit francouzskou morálku a izolovat město, aby ho šlo obejít pozemními jednotkami. Zhruba 250 francouzských stíhaček vyrazilo nepříteli naproti. Zničili 26 německých letadel a sami ztratili 17. Avšak Operace Paula byla pro Němce zklamáním.

Na zemi zničili jen 16 letadel. A i když na chvíli vyřadili z provozu šest ranvejí, během osmačtyřiceti hodin byly v původním stavu. Zabito bylo 254 francouzských civilistů a dalších 652 jich bylo zraněno. A Paříž izolována nebyla. Pozemní útok začal 5. června po dělostřelecké baráži od Leonu k průlivu proti francouzským vojákům, které zahrnovaly britskou 51.

pěší divizi. Jejich posily byly na cestě ve formě 1. kanadské divize a 52. pěší divize. Spojenci byli nuceni ustoupit, ale bojovali dobře a způsobili nepříteli těžké ztráty. Němci však zvládli obsadit dva nedotčené železniční mosty přes Sommu a na konci dne se 7. tanková divize Erwina Rommela probila přes Le Quesnoy. Ve skutečnosti postoupil tak daleko, že byl za sektorem podpory Luftwaffe, a v případě dalšího postupu hrozilo, že na něj zaútočí německé Stuky, takže postup zastavil a upevnil zisky.

Robert Jackson píše: "Svým odvážným postupem zemí Rommel úspěšně zesměšnil celou obrannou strategii Weygandovy linie. Ta nespoléhala na plynulou linii, ale na palposty rozeseté po venkově s dobře zakopanými obránci. Kdykoliv to bylo možné, byl každý palpost situován do pozice, aby mohl poskytnout krycí palbu svým sousedům.

I když byla Weygandova linie navržena ve stylu obrany do hloubky, nebyla ani náhodou odolná proti silnému tankovému útoku, na který se Rommel specializoval." A o to jde. Není to opravdová obrana do hloubky. Přesto první den nebo dva fungovala. Až na Rommela nikdo nedosáhl znatelného postupu a Francouzi bojovali skvěle, navzdory nepříznivým šancím. A po pouhých dvou dnech byla polovina von Kleistova tankového sboru vyřazena, ale Rommel opět postupoval.

6. června ujel skoro 50 kilometrů a ponořil se do francouzské 10. armády. 7. června zatlačil ve středu a do 8. června, kdy už byli Francouzi na útěku, dosáhl Elbufu na Seině. Rychlost jeho postupu zmátla místní natolik, že k velitelskému vozu přišla žena a zeptala se, jestli je Angličan. Na křídlech za ním padl toho rána Rouen a na druhém křídle dorazila Mainsteinova pěchota k nižší Seině.

Probitím se středem 10. armády nyní odřízli francouzský IX. sbor, který zahrnoval 51. pěší, mezi Rouenem a Dieppem a 9. června na začátku tohoto týdne jej obklíčili. Generálmajor Victor Fortune, který 51. pěší velel, se snažil stáhnout k Le Havre, odkud doufal, že bude evakuován. Nebyl toho však schopný a ráno 12. června u Saint-Valery-en-Caux generál Marcel Ihler velící francouzskému IX. sboru vydá i přes protest 51.

divize rozkaz ke kapitulaci. 8 000 britských vojáků a celkem 46 000 spojeneckých vojáků padlo toho dne do zajetí, včetně dvanácti generálů. Měl bych zmínit, že operace Cycle je úspěšnou evakuací 11 059 spojeneckých jednotek od Le Havre od 10. do 13. června, než 14. června dorazil Rommel. Východněji na Aisne zaútočí 9. června Rundstedtova skupina armád A nově zformovanou francouzskou 4. skupinu armád Charlese Huntzigera. Součástí skupiny jsou poslední francouzské zálohy a od 6.

června měla za úkol udržet linii od Montmedy k Attichy. Je zasažena von Kleistovými tanky, které se po prvotním zdržení probily skrz, a Guderianovými tanky. Francouzi Němce zadržují, avšak za cenu těžkých ztrát. A Němci přes řeku Aisne dobudou jen jedno předmostí. Je ale celkem očividné, že je Francouzi nezadrží dlouho. A 11. června se dávají na ústup směrem k řece Marne. V této chvíli tankové sbory Heinze Guderiana a von Klesita překročily řeku Aisne a uhánějí na jih, kde do konce dne obsadí Remeš a dobudou předmostí v Chalons-sur-Marne.

Paříž je nyní v ohrožení ze západu i ze severu. Britský premiér Winston Churchill naléhá na Francouze, aby Paříž proměnili v pevnost a bojovali o každou ulici. Město může v případě tvrdohlavé obrany velkou armádu pojmout. Francouzský vicepremiér Philippe Pétain řekl následující: "Proměnění Paříže v trosky situace nijak nepomůže."

Francouzský velitel Maxime Weygand prohlásí Paříž za otevřené město. Na Němce nebude čekat žádná armáda, žádné barikády ani tanky. Němci to přijali, ale jen za podmínky, že budou zahrnuty i vzdálenější předměstí jako Saint-Germain a Versailles. Na severu se 11. divize obětovala v Compiègnském lese, aby získala čas pro francouzskou 7. armádu stáhnout se k řece Oise. Francouzi se zoufale snaží udržet nižší Seinu. 52.

pěší a část 1. kanadské divize jim nyní dorazila na pomoc do Cherbourgu. Ale když pěší jednotky dosáhnou 12. června francouzského velitelství, uvědomí si, že situace je neudržitelná, a zavolají britskou válečnou kancelář a 13. června nařídí Churchill evakuaci všech britských jednotek z Francie. Do konce toho dne se všechny francouzské síly na západě, 7., 10. a Armée de Paris, stahují k Roayanu a francouzská vláda je na cestě do Tours. Odtamtud zamíří k Bordeaux. Churchill naléhal na francouzského premiéra Reynauda, který chce pokračovat v boji, aby o pomoc požádal amerického prezidenta Roosevelta.

Roosevelt odepsal, že Amerika do války nevstoupí, ale udělá vše, co bude v jejich silách, aby Spojencům poskytla vše, co potřebují. Pokud by to bylo zveřejněno, mohlo to zvednout francouzskou morálku a povzbudit je k dalšímu boji. Ale americký ministr zahraničí Cordell Hull to nedovolí. V 9:30 hodin 14.

června zavlála německá vlajka nad Vítězným obloukem. Paříž padla. V 9:45 německé vojsko pochoduje po Champs-Élysées. Z města utekly dva miliony Pařížanů. Pro dalších zhruba 700 000 je na 20. hodinu nařízena večerka. 15. června padl Štrasburk a Verdun. A na konci týdne začíná operace Ariel. To je spojenecká evakuace personálu z přístavů západní Francie. Toho dne proběhla také "evakuace" jednoho muže na opačném konci Evropy.

12. června poslal Sovětský svaz ultimátum Litvě požadující území a novou litevskou vládu. 14. června sovětská baltská flotila zahájila blokádu pobaltských zemí. Sovětské pohraniční jednotky jsou připraveny provést v nich komunistický převrat. Dnes poslali Sověti Litvě osmihodinové ultimátum ke kapitulaci. Litevský prezident Antanas Smetona opustil zemi, takže formální legální převzetí moci nebylo možné. Kaunas a Vilnius padly pod okupaci.

A s touto a japonskou okupací I-čchangu jsme na konci týdne. Paříž padla, spojenecké armády byly zahnány na útěk a Spojenci opět evakuují. Pro Brity a Francouze to nebyl dobrý týden, avšak je tu něco, co jim vyšlo. Vévoda ze Suffolku je tento týden ve Francii na zvláštní misi. Má najít a dostat do Británie průmyslové diamanty v hodně 2,5 milionu liber pro obráběcí stoje.

Rovněž specifické nástroje pro výrobu zbraní a také dva jaderné vědce. Hanse von Halbana a Leva Kovarskyho. A 26 nádob těžké vody, většinu světových zásob, kterou považují za nezbytnou pro stavbu jaderné bomby. Vévodovi spolupracovníci všechno našli a nalodili se na uhelnou loď Broompark. Vypluli a loď vedle nich byla potopena magnetickou minou.

Oni však dorazili do Británie bez újmy. Událostí z minulého týdne, kterou jsem nezmínil, která asi nedopadne dobře, je toto: V Charleville řekl Adolf Hitler svým generálům, že: "Bez námořnictva rovnému tomu britskému si na její kolonie nemůžeme myslet dlouho. Můžeme tedy snadno najít základ pro mírovou smlouvu s Británií. Na druhou stranu Francie musí být zadupána do země, musí splatit své účty."

A řekl tam generálu von Rundstedtovi: "Teď, když Británie snad bude ochotná přistoupit k míru, započnu konečné zúčtování s bolševismem." Jestli chcete vědět více o události, ke které dojde později ve válce, která zahrnuje těžkou vodu a sabotáž ve stylu Jamese Bonda, natočil jsem epizodu pro Sabaton History Channel o jejích písni Saboteurs, kterou najdete přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne je Erin Gulbransen.

Buďte jako Erin a narukujte do armády na timeghost.tv a patreon.com a podpořte válečné úsilí. Nezapomeňte nás odebírat, aktivujte si upozornění a uvidíme se za týden.