Pád Paříže a italský vstup do války

Jo? I na plážích? Tak jo. 15. června 1940. Tento týden padne Paříž. Co dodat? DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka.

Velkou zprávou minulého týdne bylo dokončení spojenecké evakuace
skoro 340 000 mužů od Dunkerku. Spojenci rovněž evakuovali
své poslední vojáky z Norska. Japonci postupovali v Číně
a Němci postupovali ve Francii. Toto se stalo potom. Tento týden přináší
začátky i konce. 10. června oficiálně
skončí severská kampaň, když se Norsko vzdá Německu.

Ve stejný den vyhlásí Itálie
válku Francii a Británii. Italský vůdce Benito Mussolini
chce kousek vojenské slávy, ale italská ekonomika
se nezdá být na válku připravená. Italové však mají silnou
a strategicky rozmístěnou flotilu, včetně 116 ponorek –
je to největší ponorková flotila na světě. Nemají letadlové lodě, ale až bude italské
námořnictvo plně mobilizováno, bude početnější než britské
a francouzské loďstvo ve Středomoří.

Armáda je dostatečně velká,
avšak příšerně vybavená. Přes třicet divizí té armády
je na italsko-francouzské hranici a připravuje se zaútočit
na přespříliš roztažené obránce. Efekt, který má deklarace v Londýně,
je, že všichni Italové mezi 16 až 70 lety, kteří žili v Anglii méně než dvacet let,
jsou shromážděni a internováni. Je jich 4100. Itálie má Eritreu jako svou kolonii
a před pár lety dobyla Etiopii, takže tam s Itálií sousedí
Britské Somálsko a Britská východní Afrika.

V severní Africe má Itálie Libyi a hranice s Egyptem
vede jen 700 km od Suezského kanálu, který je pro Británii klíčový. 11. června italské letectvo
bombarduje Port Sudan a Aden. Dalších osm náletů míří na Maltu,
která je britskou kolonií. Na oplátku RAF
bombarduje Turín a Janov. Italské ponorky potopí
u Kréty křižník Calypso, takže 14.

června francouzské křižníky
a torpédoborce ostřelují Janov a Vado. Toho dne britská 11. jízdní
překročí hranici z Egypta do Libye a obsadí pevnost Capuzzo. Francouzi i Britové však stále čelí
silnějšímu nepříteli jménem Německo. Minulý týden jsem řekl, že dnes budu podrobně mluvit
o druhé fázi německé kampaně na západě – Fall Rot neboli operace Červená. Zatímco Spojenci
dokončovali evakuaci od Dunkerku, Wehrmacht uháněl na jih z fronty
severně od břehů Sommy, Ailette a Aisne.

Na této linii měli 140 divizí
ve skupinách armád A a B, které byly odpočaté. Jim čelící linie, Weygandova linie,
sahala od pobřeží k Verdunu a držela ji od západu na východ
francouzská 10., 7., 6., 2. a 3. armáda. Čítaly 49 divizí. Obě strany
utrpěly v první fázi velké ztráty. Německé byly 61 000,
francouzské 370 000. Tato čísla udává Robert Jackson,
ale odhady se v závislosti na zdroji liší.

Spojeneckých zajatců
je však v tuto chvíli přes milion. Francie trpěla také materiálně. Ztratila čtvrtinu polních děl
a třetinu svých tanků. Podle německého plánu na červen
mají útok opět vést tanky, což jsem zmínil minulý týden. XV. sbor Hermanna Hotha
udeří mezi Amiens a mořem. Tankový sbor Ewalda von Kleista
přes Sommu k Peronne a Amiens, a dva sbory Heinze Guderiana
udeří jižně od Aisne.

Celá operace však začala
minulý týden leteckými údery. 3. června vzlétlo 500 bombardérů a stíhačů
a v operaci Paula zamířilo na Paříž. Cílem bylo zničit co nejvíce
francouzských vojenských letišť a letadel, ale rovněž podlomit
francouzskou morálku a izolovat město,
aby ho šlo obejít pozemními jednotkami. Zhruba 250 francouzských stíhaček
vyrazilo nepříteli naproti. Zničili 26 německých letadel
a sami ztratili 17. Avšak Operace Paula
byla pro Němce zklamáním.

Na zemi zničili jen 16 letadel. A i když na chvíli
vyřadili z provozu šest ranvejí, během osmačtyřiceti hodin
byly v původním stavu. Zabito bylo 254 francouzských civilistů
a dalších 652 jich bylo zraněno. A Paříž izolována nebyla. Pozemní útok začal 5. června po dělostřelecké baráži od Leonu
k průlivu proti francouzským vojákům, které zahrnovaly
britskou 51.

pěší divizi. Jejich posily byly na cestě ve formě
1. kanadské divize a 52. pěší divize. Spojenci byli nuceni ustoupit, ale bojovali dobře
a způsobili nepříteli těžké ztráty. Němci však zvládli obsadit
dva nedotčené železniční mosty přes Sommu a na konci dne se
7. tanková divize Erwina Rommela probila přes Le Quesnoy. Ve skutečnosti postoupil tak daleko,
že byl za sektorem podpory Luftwaffe, a v případě dalšího postupu hrozilo,
že na něj zaútočí německé Stuky, takže postup zastavil a upevnil zisky.

Robert Jackson píše: "Svým odvážným postupem zemí Rommel úspěšně zesměšnil
celou obrannou strategii Weygandovy linie. Ta nespoléhala na plynulou linii,
ale na palposty rozeseté po venkově s dobře zakopanými obránci. Kdykoliv to bylo možné, byl každý
palpost situován do pozice, aby mohl poskytnout
krycí palbu svým sousedům.

I když byla Weygandova linie
navržena ve stylu obrany do hloubky, nebyla ani náhodou odolná
proti silnému tankovému útoku, na který se Rommel specializoval." A o to jde.
Není to opravdová obrana do hloubky. Přesto první den nebo dva fungovala. Až na Rommela
nikdo nedosáhl znatelného postupu a Francouzi bojovali skvěle,
navzdory nepříznivým šancím. A po pouhých dvou dnech byla polovina
von Kleistova tankového sboru vyřazena, ale Rommel opět postupoval.

6. června ujel skoro 50 kilometrů
a ponořil se do francouzské 10. armády. 7. června zatlačil ve středu
a do 8. června, kdy už byli Francouzi na útěku,
dosáhl Elbufu na Seině. Rychlost jeho postupu
zmátla místní natolik, že k velitelskému vozu přišla žena
a zeptala se, jestli je Angličan. Na křídlech za ním
padl toho rána Rouen a na druhém křídle dorazila
Mainsteinova pěchota k nižší Seině.

Probitím se středem 10. armády
nyní odřízli francouzský IX. sbor, který zahrnoval 51. pěší,
mezi Rouenem a Dieppem a 9. června na začátku
tohoto týdne jej obklíčili. Generálmajor Victor Fortune,
který 51. pěší velel, se snažil stáhnout k Le Havre,
odkud doufal, že bude evakuován. Nebyl toho však schopný
a ráno 12. června u Saint-Valery-en-Caux generál Marcel Ihler
velící francouzskému IX. sboru vydá i přes protest 51.

divize
rozkaz ke kapitulaci. 8 000 britských vojáků
a celkem 46 000 spojeneckých vojáků padlo toho dne do zajetí,
včetně dvanácti generálů. Měl bych zmínit, že operace Cycle je úspěšnou evakuací 11 059
spojeneckých jednotek od Le Havre od 10. do 13. června,
než 14. června dorazil Rommel. Východněji na Aisne zaútočí
9. června Rundstedtova skupina armád A nově zformovanou francouzskou
4. skupinu armád Charlese Huntzigera. Součástí skupiny
jsou poslední francouzské zálohy a od 6.

června měla za úkol
udržet linii od Montmedy k Attichy. Je zasažena von Kleistovými tanky, které se po prvotním zdržení probily skrz,
a Guderianovými tanky. Francouzi Němce zadržují,
avšak za cenu těžkých ztrát. A Němci přes řeku Aisne
dobudou jen jedno předmostí. Je ale celkem očividné,
že je Francouzi nezadrží dlouho. A 11. června se dávají na ústup
směrem k řece Marne. V této chvíli tankové sbory
Heinze Guderiana a von Klesita překročily řeku Aisne
a uhánějí na jih, kde do konce dne obsadí Remeš
a dobudou předmostí v Chalons-sur-Marne.

Paříž je nyní v ohrožení
ze západu i ze severu. Britský premiér Winston Churchill
naléhá na Francouze, aby Paříž proměnili v pevnost
a bojovali o každou ulici. Město může v případě tvrdohlavé obrany
velkou armádu pojmout. Francouzský vicepremiér
Philippe Pétain řekl následující: "Proměnění Paříže v trosky
situace nijak nepomůže."

Francouzský velitel Maxime Weygand
prohlásí Paříž za otevřené město. Na Němce nebude čekat
žádná armáda, žádné barikády ani tanky. Němci to přijali, ale jen za podmínky, že budou zahrnuty i vzdálenější předměstí
jako Saint-Germain a Versailles. Na severu se 11. divize
obětovala v Compiègnském lese, aby získala čas pro francouzskou 7. armádu
stáhnout se k řece Oise. Francouzi se zoufale snaží
udržet nižší Seinu. 52.

pěší a část 1. kanadské divize
jim nyní dorazila na pomoc do Cherbourgu. Ale když pěší jednotky dosáhnou
12. června francouzského velitelství, uvědomí si, že situace je neudržitelná,
a zavolají britskou válečnou kancelář a 13. června nařídí Churchill evakuaci
všech britských jednotek z Francie. Do konce toho dne
se všechny francouzské síly na západě, 7., 10. a Armée de Paris,
stahují k Roayanu a francouzská vláda
je na cestě do Tours. Odtamtud zamíří k Bordeaux. Churchill naléhal
na francouzského premiéra Reynauda, který chce pokračovat v boji, aby o pomoc požádal
amerického prezidenta Roosevelta.

Roosevelt odepsal,
že Amerika do války nevstoupí, ale udělá vše, co bude v jejich silách,
aby Spojencům poskytla vše, co potřebují. Pokud by to bylo zveřejněno, mohlo to zvednout francouzskou morálku
a povzbudit je k dalšímu boji. Ale americký ministr zahraničí
Cordell Hull to nedovolí. V 9:30 hodin 14.

června zavlála
německá vlajka nad Vítězným obloukem. Paříž padla. V 9:45 německé vojsko
pochoduje po Champs-Élysées. Z města utekly dva miliony Pařížanů. Pro dalších zhruba 700 000
je na 20. hodinu nařízena večerka. 15. června padl Štrasburk a Verdun. A na konci týdne
začíná operace Ariel. To je spojenecká evakuace personálu
z přístavů západní Francie. Toho dne proběhla také "evakuace"
jednoho muže na opačném konci Evropy.

12. června poslal
Sovětský svaz ultimátum Litvě požadující území
a novou litevskou vládu. 14. června sovětská baltská flotila
zahájila blokádu pobaltských zemí. Sovětské pohraniční jednotky jsou připraveny
provést v nich komunistický převrat. Dnes poslali Sověti Litvě
osmihodinové ultimátum ke kapitulaci. Litevský prezident
Antanas Smetona opustil zemi, takže formální legální
převzetí moci nebylo možné. Kaunas a Vilnius padly pod okupaci.

A s touto a japonskou okupací I-čchangu
jsme na konci týdne. Paříž padla, spojenecké armády
byly zahnány na útěk a Spojenci opět evakuují. Pro Brity a Francouze
to nebyl dobrý týden, avšak je tu něco, co jim vyšlo. Vévoda ze Suffolku je tento týden
ve Francii na zvláštní misi. Má najít a dostat do Británie průmyslové diamanty v hodně
2,5 milionu liber pro obráběcí stoje.

Rovněž specifické nástroje
pro výrobu zbraní a také dva jaderné vědce. Hanse von Halbana
a Leva Kovarskyho. A 26 nádob těžké vody,
většinu světových zásob, kterou považují za nezbytnou
pro stavbu jaderné bomby. Vévodovi spolupracovníci všechno našli
a nalodili se na uhelnou loď Broompark. Vypluli a loď vedle nich
byla potopena magnetickou minou.

Oni však dorazili
do Británie bez újmy. Událostí z minulého týdne,
kterou jsem nezmínil, která asi nedopadne
dobře, je toto: V Charleville řekl Adolf Hitler
svým generálům, že: "Bez námořnictva rovnému tomu britskému
si na její kolonie nemůžeme myslet dlouho. Můžeme tedy snadno najít základ
pro mírovou smlouvu s Británií. Na druhou stranu Francie
musí být zadupána do země, musí splatit své účty."

A řekl tam generálu von Rundstedtovi: "Teď, když Británie
snad bude ochotná přistoupit k míru, započnu konečné
zúčtování s bolševismem." Jestli chcete vědět více o události,
ke které dojde později ve válce, která zahrnuje těžkou vodu
a sabotáž ve stylu Jamese Bonda, natočil jsem epizodu
pro Sabaton History Channel o jejích písni Saboteurs,
kterou najdete přímo zde. Členem TimeGhost armády týdne
je Erin Gulbransen.

Buďte jako Erin a narukujte do armády
na timeghost.tv a patreon.com a podpořte válečné úsilí.
Nezapomeňte nás odebírat, aktivujte si upozornění
a uvidíme se za týden.