Pojďme ujít 500 mil, pojďme ujít dalších 500 milDruhá světová válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 48
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:51
Počet zobrazení:1 494

Toto intro je úplně legen– počkej si…

dární. Legendární. Marshall měl pravdu. Ono se to poddá → The Proclaimers - I'm Gonna Be (500 Miles)

Přepis titulků

Cože? Divoký Bill? Jasně, že ho znám. V roce 1907 u Detroitských tygrů skončil se skóre 25-4. Co? To je někdo jiný? Aha. 22. února 1941. Jste vojenský velitel. Vaši vojáci několik dní rychle postupovali a dobyli vytouženou cenu. Takže co uděláte teď? Pokud jste Alan Cunningham, řeknete: „Pojďme ujít dalších tisíc mil.“ Pojďme ujít 500 mil, pojďme ujít dalších 500 mil.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden skončila operace Compass, velice úspěšný britský postup proti Italům v severní Africe. Britové dosáhli El Agheily a zničili italskou 10. armádu a nyní bude většina vojáků přesunuta do Řecka, které bude bránit před německou invazí.

Německo mezitím poslalo do Tripolisu posily pod vedením Erwina Rommela. Bojovalo se v Eritrei i Italském Somálsku a došlo k prvnímu seskoku britských parašutistů. Boje ve východní Africe pokračují i tento týden. 16. února začne 1. jihoafrická brigáda bojovat o mosty na řece Jubě. To je velice důležité. Juba je hlavní řeka Italského Somálska. „Povodí Juby je svým vlastním světem.

Stovky mil dlouhý pás palem a zeleného bohatství, a široký od několika stovek metrů až po několik kilometrů.“ Je to přirozená bariéra v postupu do Italského Somálska a Italové tam budou dobře zakopaní. Minulý týden skončila bitva o Dolní Jubaland, ale bitva o zbytek Somálska právě začíná, a to u města Jelib. Čelní útok nemá velké šance na úspěch a italské dělostřelectvo je celkem schopné, takže brigáda Zlatonosného pobřeží a ona jihoafrická brigáda hledají jiné cesty přes řeku.

A ty vskutku našly v Jondě, 20 km severně od Godwenu, a v Mbungu, 50 km severně od Jelibu. Řeku překročily a postoupily po východním břehu Juhy k Jelibu, zatímco 22. východoafrická brigáda postupovala buší a za Jelibem přeťala cestu do Mogadišu.

Italský odpor se pod rychlostí a nečekaností manévru zhroutil. Jelib padl 22. února. To značí změnu v tažení, protože velitel Alan Cunningham si myslí, že jeho vojáci jsou schopní dojít do Hararu vzdáleného 1 600 kilometrů, 1 000 mil, a Archie Wawell mu dá zelenou. Wavell velí blízkovýchodnímu a africkému válčišti. Cunninghamovi také prospívá, že jihoafrické letectvo přinutilo italské letectvo omezit se na noční nálety, takže konečně může postupovat ve dne.

Rovněž 18. února v té samé oblasti, což je velká oblast, Jihoafričané postupující z Keni dobyli Megu a zajali 1 000 vojáků. A 19. února císař Haile Selassie – přivezen v lednu do Habeše, aby pomohl zorganizovat odpor proti Italům – dorazil do Dangilly s uskupením Gideon majora Ordeho Wingata. Po dalších několik týdnů budou úspěšně zatápět Italům. Wavell a Cunningham se tento týden potkali osobně.

19. února se britský ministr zahraničí Anthony Eden, náčelník imperiálního generálního štábu John Dill, Wavell a Cunningham setkali v Káhiře a diskutovali o tom, kolik pomoci mohou a chtějí poslat Řekům. 23. února, zítra, Řekové řekli, že chtějí 100 000 mužů s dělostřelectvem a obrněnci, tedy 4 divize, které posílí 18 řeckých divizí na severní hranici. Nepřijmou méně, protože méně mužů nebude schopno zadržet Němce, pokud a až zaútočí, a pravděpodobně by je k útoku pobídlo.

Mluví také o rozmístění. Britové preferují pozici podél řeky Aliákmon, ale Řekové se nechtějí vzdát území před před ní. Zatím se nic nerozhodlo. Avšak 17. února podepsalo Bulharsko a Turecko pakt přátelství. Turky znepokojují německé a sovětské územní úmysly a mají s Řeckem své vlastní územní úmysly.

„Pod německým tlakem podepsalo Turecko a Bulharsko pakt přátelství, na základě kterého Turecko nepovažuje průchod německé armády Bulharskem za válečný akt. To víceméně potvrzuje, že není možné Turecko přesvědčit k alianci s Británií.“ A ještě tohle. „Navzdory množství úsilí, projektů, návrhů a nadějí Britů se Turci nepřipojí k frontě proti Německu, dokud sami Němci Turecko nenapadnou, což Němci samozřejmě slíbili, že nikdy neudělají, a co Němci samozřejmě plánovali udělat, hned jak to bude možné.

V nabídkách částí Řecka Bulharsku a Jugoslávii Němci opatrně nezmínili části Řecka hraničící s Tureckem. Ty ponechávali jako lákadlo pro turecké oči.“ Hitler se rozhodl, že operace Marita nezajistí pouze strategické pozice v Řecku, ze kterých by Luftwaffe mohlo dominovat východnímu Středomoří a Egejskému moři, ale že si celé Řecko podmaní okupací.

„Nechtěl riskovat otevření nové soluňské fronty, ze které Britové a Francouzi – vlastně to byla armáda pěti národů – obtěžovali německé jižní křídlo v letech 1916–1918. Zde, stejně jako v jiných případech vedení druhé světové války, byly Hitlerovy strategické úvahy ovlivněny zkušenostmi a vzpomínkami na Velkou válku, ve které bojoval jako řadový voják.“ Hitlerovy plány pro západní Středomoří nedávno zhatilo Francovo i Pétainovo odmítnutí vstoupit do protibritské aliance, avšak stále má příležitost operovat ve východním Středomoří, jako Centrální mocnosti činily ve Velké válce s pomocí Osmanů.

Pokud může přemluvit vichistické vedení Sýrie a Libanonu k přijmutí německé vojenské pomoci, potom by tam mohl umístit Luftwaffe, které by mohlo útočit na Suez a irácká ropná pole.

Irák je nyní suverénní zemí, avšak do roku 1932 byl britským mandátem, ale tamní nacionalistická strana je proněmecká, a i když s ní Hitler nemá přímý kontakt, může se pravděpodobně spolehnout, že Britům znesnadní kontrolu Blízkého východu. Jeruzalémský velký muftí, Mohamed Amín al-Husajní, jmenován do funkce během britského mandátu v Palestině před dvaceti lety, je protibritský, protisionistický, proněmecký arabský nacionalista.

A to bude v oblasti fungovat v Hitlerův prospěch. Taková výhoda nepotřebuje velkou vojenskou podporu. Hitler ani není v pozici ji poslat, ale Řecko je jiné. Tamní zapojení Britů je přímou, frontální hrozbou pro Hitlerovu vojenskou kontrolu evropského kontinentu a – o tom Britové nemají ani tušení – ohrožuje budoucí tažení proti SSSR. Takže tuto hrozbu musí naprosto eliminovat. Ale s tím souvisí několik problémů.

Například odkud zaútočí? Albánie je nyní zaplavena italskými vojáky a stejně se tam dostanete jen přes moře nebo vzduchem. Bulharské silnice, železnice a mosty nejsou všudepřítomné a jsou celkem zastaralé, takže nejsou vhodné pro rychlý přesun. Hitler potřebuje něco jako železniční síť v jižní Jugoslávii, odkud zaútočí od Monastiru na jih k Vardaru. Problémem je, že jugoslávský regent princ Pavel již měsíce vzdoruje německému tlaku podepsat Pakt tří a připojit se k mocnostem Osy, a že to byl silný tlak.

Ale princ Pavel studoval na Oxfordu, miluje Angličany a své sympatie neskrývá. Hitlerovi nepomáhá ani to, že Pavlova žena je řecká princezna. Takže proč by měl Pavel Německu pomáhat s invazí do Řecka? Pavel Němcům opakuje, že Balkán by měl být ve válce neutrální, ale všechny okolní země se pomalu plní německými vojáky. Britský premiér Churchill a „Divoký Bill“ Donovan, Rooseveltův vyslanec v Bělehradu, tlačili na Pavla, aby odmítal pobídky od zemí Osy, ale jak dlouho toho bude schopný?

Zdá se, že tento týden všichni přemýšlí nad plány a možnostmi. Husband Kimmel, vrchní velitel americké pacifické flotily, píše Haroldu Starkovi, americkému náčelníkovi námořních operací: „Cítím, že překvapivý útok – ponorkový, letecký nebo kombinovaný – na Pearl Harbor je reálný, a podnikáme okamžité praktické kroky, abychom minimalizovali poškození a zajistili, že nepřítel za útok zaplatí.“ Sovětský generál Pavlov, velitel západního vojenského okruhu, píše Stalinovi, Molotovovi a maršálu Timošenkovi a žádá o investice do budování cest.

Upozorňuje, že sovětská západní operační oblast musí být zřízena v roce 1941. Stalin odpoví, že této legitimní obavě rozumí, ale že země nemá prostředky na uspokojení Pavlovových požadavků. A tady je poznámka na konec týdne.

16. února slaví Hans Günther 50. narozeniny, které oslavuje s nacisty. Kdo je Günther? Hlavní ideolog nacistické rasové politiky, dokonce je znám jako rasový papež – Rassenpapsf. Günther se připojil k nacistům před jejich převzetím moci v Německu a jeho kniha z roku 1929 o německém etnologii popsala neevropské židy jako agitátory rozkladu nordické kultury. Ke svým narozeninám dostal Goethovu medaili.

A takový byl týden války. Týden velkého úspěchu vojáků Commonwealthu v italském Somálsku a týden plný plánů pro blízkou budoucnost Řecka, které očividně ovlivňují i všechny okolo. Je tomu tak. Bulharsko a Turecko podepsalo papíry, že Německo může Bulharsko prakticky okupovat. Turecko doufá, že se okupaci vyhne.

Jugoslávci jsou znepokojeni Němci, k čemuž mají dobrý důvod. Británie oslabila severní Afriku, aby poslala pomoc Řekům, což může mít dalekosáhlé důsledky, protože Němci posílají vojáky do Afriky. Sovětský svaz vše podezřívavě sleduje a sám má pro východní Evropu územní plány. Vidíte? Vše se to ovlivňuje. Všechno je propojené. Taková je moderní válka. Pokud chcete vidět epizodu o předválečném vývoji v Jugoslávii, podívejte se na tuto epizodu MDV o tamním vnitřním pnutí přímo zde.

Členem TimeGhost armády týdne je Owen Evans. Podpora armády na Patreonu financuje tento pořad, takže se připojte k Owenovi na patreon.com nebo timeghost.tv. Nezapomeňte nás odebírat, ať vám neunikne náš famózní obsah a zazvoňte na zvoneček. Proto ho tu mám, že jo? Objevil se tu před pár týdny, ale zvoní dobře, že jo? Alabama! Uvidíme se za týden.
 

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Já vím, že jste na tuhle písničku stejně všichni čekali..
The Proclaimers - Im Gonna Be (500 Miles) (Official Music Video)

01

Odpovědět

Proto je v popisku :-D

20

Odpovědět

+InkCZHoops. Nevšiml jsem si toho :)

00
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK