Pojďme ujít 500 mil, pojďme ujít dalších 500 mil

Cože? Divoký Bill?
Jasně, že ho znám. V roce 1907 u Detroitských tygrů
skončil se skóre 25-4. Co? To je někdo jiný? Aha. 22. února 1941. Jste vojenský velitel. Vaši vojáci několik dní rychle postupovali
a dobyli vytouženou cenu. Takže co uděláte teď? Pokud jste Alan Cunningham, řeknete:
„Pojďme ujít dalších tisíc mil.“ Pojďme ujít 500 mil,
pojďme ujít dalších 500 mil.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka. Minulý týden skončila
operace Compass, velice úspěšný britský postup
proti Italům v severní Africe. Britové dosáhli El Agheily
a zničili italskou 10. armádu a nyní bude většina vojáků
přesunuta do Řecka, které bude bránit
před německou invazí.

Německo mezitím poslalo do Tripolisu
posily pod vedením Erwina Rommela. Bojovalo se v Eritrei
i Italském Somálsku a došlo k prvnímu seskoku
britských parašutistů. Boje ve východní Africe
pokračují i tento týden. 16. února začne 1. jihoafrická brigáda
bojovat o mosty na řece Jubě. To je velice důležité. Juba je hlavní řeka
Italského Somálska. „Povodí Juby je svým vlastním světem.

Stovky mil dlouhý pás
palem a zeleného bohatství, a široký od několika stovek metrů
až po několik kilometrů.“ Je to přirozená bariéra
v postupu do Italského Somálska a Italové tam budou dobře zakopaní. Minulý týden skončila
bitva o Dolní Jubaland, ale bitva
o zbytek Somálska právě začíná, a to u města Jelib. Čelní útok
nemá velké šance na úspěch a italské dělostřelectvo
je celkem schopné, takže brigáda Zlatonosného pobřeží
a ona jihoafrická brigáda hledají jiné cesty přes řeku.


A ty vskutku našly v Jondě,
20 km severně od Godwenu, a v Mbungu,
50 km severně od Jelibu. Řeku překročily a postoupily
po východním břehu Juhy k Jelibu, zatímco 22. východoafrická brigáda postupovala buší
a za Jelibem přeťala cestu do Mogadišu.

Italský odpor se pod rychlostí
a nečekaností manévru zhroutil. Jelib padl 22. února. To značí změnu v tažení,
protože velitel Alan Cunningham si myslí, že jeho vojáci
jsou schopní dojít do Hararu vzdáleného 1 600 kilometrů,
1 000 mil, a Archie Wawell mu dá zelenou. Wavell velí blízkovýchodnímu
a africkému válčišti. Cunninghamovi také prospívá,
že jihoafrické letectvo přinutilo italské letectvo
omezit se na noční nálety, takže konečně může postupovat ve dne.

Rovněž 18. února v té samé oblasti,
což je velká oblast, Jihoafričané postupující z Keni
dobyli Megu a zajali 1 000 vojáků. A 19. února císař Haile Selassie – přivezen v lednu do Habeše,
aby pomohl zorganizovat odpor proti Italům – dorazil do Dangilly s uskupením
Gideon majora Ordeho Wingata. Po dalších několik týdnů
budou úspěšně zatápět Italům. Wavell a Cunningham
se tento týden potkali osobně.

19. února se britský
ministr zahraničí Anthony Eden, náčelník imperiálního generálního štábu
John Dill, Wavell a Cunningham setkali v Káhiře a diskutovali o tom,
kolik pomoci mohou a chtějí poslat Řekům. 23. února, zítra, Řekové řekli, že chtějí 100 000 mužů
s dělostřelectvem a obrněnci, tedy 4 divize, které posílí
18 řeckých divizí na severní hranici. Nepřijmou méně, protože méně mužů
nebude schopno zadržet Němce, pokud a až zaútočí, a pravděpodobně
by je k útoku pobídlo.

Mluví také o rozmístění. Britové preferují pozici
podél řeky Aliákmon, ale Řekové se nechtějí vzdát
území před před ní. Zatím se nic nerozhodlo. Avšak 17. února podepsalo
Bulharsko a Turecko pakt přátelství. Turky znepokojují německé
a sovětské územní úmysly a mají s Řeckem
své vlastní územní úmysly.

„Pod německým tlakem podepsalo
Turecko a Bulharsko pakt přátelství, na základě kterého Turecko nepovažuje
průchod německé armády Bulharskem za válečný akt. To víceméně potvrzuje, že není možné Turecko
přesvědčit k alianci s Británií.“ A ještě tohle. „Navzdory množství úsilí,
projektů, návrhů a nadějí Britů se Turci nepřipojí k frontě proti Německu,
dokud sami Němci Turecko nenapadnou, což Němci samozřejmě slíbili,
že nikdy neudělají, a co Němci samozřejmě plánovali
udělat, hned jak to bude možné.

V nabídkách částí Řecka
Bulharsku a Jugoslávii Němci opatrně nezmínili
části Řecka hraničící s Tureckem. Ty ponechávali jako lákadlo
pro turecké oči.“ Hitler se rozhodl, že operace Marita nezajistí pouze
strategické pozice v Řecku, ze kterých by Luftwaffe mohlo dominovat
východnímu Středomoří a Egejskému moři, ale že si celé Řecko
podmaní okupací.

„Nechtěl riskovat otevření
nové soluňské fronty, ze které Britové a Francouzi – vlastně to byla armáda pěti národů – obtěžovali německé
jižní křídlo v letech 1916–1918. Zde, stejně jako v jiných případech
vedení druhé světové války, byly Hitlerovy strategické úvahy ovlivněny
zkušenostmi a vzpomínkami na Velkou válku, ve které bojoval jako řadový voják.“ Hitlerovy plány
pro západní Středomoří nedávno zhatilo Francovo i Pétainovo odmítnutí
vstoupit do protibritské aliance, avšak stále má příležitost
operovat ve východním Středomoří, jako Centrální mocnosti činily
ve Velké válce s pomocí Osmanů.

Pokud může přemluvit
vichistické vedení Sýrie a Libanonu k přijmutí německé vojenské pomoci, potom by tam mohl umístit Luftwaffe, které by mohlo útočit na Suez
a irácká ropná pole.

Irák je nyní suverénní zemí,
avšak do roku 1932 byl britským mandátem, ale tamní nacionalistická strana
je proněmecká, a i když s ní Hitler nemá přímý kontakt,
může se pravděpodobně spolehnout, že Britům znesnadní
kontrolu Blízkého východu. Jeruzalémský velký muftí,
Mohamed Amín al-Husajní, jmenován do funkce během britského
mandátu v Palestině před dvaceti lety, je protibritský, protisionistický,
proněmecký arabský nacionalista.

A to bude v oblasti
fungovat v Hitlerův prospěch. Taková výhoda nepotřebuje
velkou vojenskou podporu. Hitler ani není v pozici ji poslat,
ale Řecko je jiné. Tamní zapojení Britů
je přímou, frontální hrozbou pro Hitlerovu vojenskou
kontrolu evropského kontinentu a – o tom Britové nemají ani tušení –
ohrožuje budoucí tažení proti SSSR. Takže tuto hrozbu
musí naprosto eliminovat. Ale s tím souvisí několik problémů.


Například odkud zaútočí? Albánie je nyní zaplavena
italskými vojáky a stejně se tam dostanete
jen přes moře nebo vzduchem. Bulharské silnice,
železnice a mosty nejsou všudepřítomné
a jsou celkem zastaralé, takže nejsou vhodné
pro rychlý přesun. Hitler potřebuje něco jako
železniční síť v jižní Jugoslávii, odkud zaútočí od Monastiru
na jih k Vardaru. Problémem je, že jugoslávský regent princ
Pavel již měsíce vzdoruje německému tlaku podepsat Pakt tří
a připojit se k mocnostem Osy, a že to byl silný tlak.

Ale princ Pavel studoval na Oxfordu,
miluje Angličany a své sympatie neskrývá. Hitlerovi nepomáhá ani to,
že Pavlova žena je řecká princezna. Takže proč by měl Pavel
Německu pomáhat s invazí do Řecka? Pavel Němcům opakuje,
že Balkán by měl být ve válce neutrální, ale všechny okolní země
se pomalu plní německými vojáky. Britský premiér Churchill a „Divoký Bill“ Donovan,
Rooseveltův vyslanec v Bělehradu, tlačili na Pavla,
aby odmítal pobídky od zemí Osy, ale jak dlouho toho bude schopný?

Zdá se, že tento týden
všichni přemýšlí nad plány a možnostmi. Husband Kimmel,
vrchní velitel americké pacifické flotily, píše Haroldu Starkovi,
americkému náčelníkovi námořních operací: „Cítím, že překvapivý útok –
ponorkový, letecký nebo kombinovaný – na Pearl Harbor je reálný,
a podnikáme okamžité praktické kroky, abychom minimalizovali poškození
a zajistili, že nepřítel za útok zaplatí.“ Sovětský generál Pavlov,
velitel západního vojenského okruhu, píše Stalinovi, Molotovovi
a maršálu Timošenkovi a žádá o investice do budování cest.

Upozorňuje, že sovětská západní operační
oblast musí být zřízena v roce 1941. Stalin odpoví,
že této legitimní obavě rozumí, ale že země nemá prostředky
na uspokojení Pavlovových požadavků. A tady je poznámka na konec týdne.

16. února slaví Hans Günther
50. narozeniny, které oslavuje s nacisty. Kdo je Günther? Hlavní ideolog
nacistické rasové politiky, dokonce je znám jako rasový papež –
Rassenpapsf. Günther se připojil k nacistům
před jejich převzetím moci v Německu a jeho kniha z roku 1929
o německém etnologii popsala neevropské židy
jako agitátory rozkladu nordické kultury. Ke svým narozeninám
dostal Goethovu medaili.

A takový byl týden války. Týden velkého úspěchu vojáků
Commonwealthu v italském Somálsku a týden plný plánů
pro blízkou budoucnost Řecka, které očividně ovlivňují i všechny okolo. Je tomu tak. Bulharsko a Turecko podepsalo papíry, že Německo
může Bulharsko prakticky okupovat. Turecko doufá,
že se okupaci vyhne.

Jugoslávci jsou znepokojeni Němci,
k čemuž mají dobrý důvod. Británie oslabila severní Afriku,
aby poslala pomoc Řekům, což může mít dalekosáhlé důsledky,
protože Němci posílají vojáky do Afriky. Sovětský svaz vše podezřívavě sleduje
a sám má pro východní Evropu územní plány. Vidíte? Vše se to ovlivňuje. Všechno je propojené.
Taková je moderní válka. Pokud chcete vidět epizodu
o předválečném vývoji v Jugoslávii, podívejte se na tuto epizodu MDV
o tamním vnitřním pnutí přímo zde.

Členem TimeGhost armády týdne
je Owen Evans. Podpora armády na Patreonu
financuje tento pořad, takže se připojte k Owenovi
na patreon.com nebo timeghost.tv. Nezapomeňte nás odebírat,
ať vám neunikne náš famózní obsah a zazvoňte na zvoneček.
Proto ho tu mám, že jo? Objevil se tu před pár týdny,
ale zvoní dobře, že jo? Alabama! Uvidíme se za týden.