Polsko upadá a Čína stoupáDruhá světová válka

6. října 1939. Když Německo napadlo Polsko, každý předpokládal, že invaze potrvá měsíce, navzdory síle německé armády. Poté SSSR také podniklo invazi a teď, jen měsíc po začátku války, polský ozbrojený odpor skončil. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden padla Varšava do německých rukou, když Němci i Sověti pokračovali v invazi do Polska.

Německo a SSSR podepsaly přátelskou dohodu, která mezi ně rozdělila Polsko, a Adolf Hitler se zaměřil na západní Evropu. Zvláštní je, že od tohoto týdne západní Evropa zahrnovala i Polsko. 30. září byla v exilu v Paříži zformována nová polská vláda. Wladyslaw Raczkiewicz je novým prezidentem a generál Wladyslaw Sikorski premiérem a vrchním velitelem ozbrojených sil. Kolem stovky tisíc polských vojáků zvládlo utéct do Maďarska, Rumunska nebo Pobaltí navzdory snaze Rusů a Němců.

Před dvěma týdny jsem zmínil, že polská vláda utekla do Rumunska, kde byla uvězněna. To kvůli tomu, že vydala prohlášení naléhající na Poláky, aby dál bojovali a zamířili do Francie, takže technicky byla válčící stranou na rumunské půdě. A když Němci protestovali, Rumuni se podvolili mezinárodnímu právu, než aby riskovali německou intervenci.

Bývalý prezident Ignacy Moscicki byl nyní v domácím vězení a hrozilo, že Polsko zůstane bez vlády a neutrální země uznají loutkový režim. Moscicki nominoval Raczkiewicze a první setkání polské vlády v exilu se konalo 2. října. Bukurešť byla zaplavena polskými uprchlíky, ale většina rumunských představitelů je zrovna nevítala. Abyste opustili Rumunsko, museli jste mít pas, takže polská ambasáda dělala přesčas a řady Poláků se vydaly do Jugoslávie, nebo přes Černé moře a ještě dál.

5. října Raczkiewicz poslal zprávu polským občanům: "Není to poprvé v dějinách, kdy hlava státu a vláda musela hledat útočiště mimo matičku zemi, která byla obsazena nepřítelem. Po tisíc let jsme více než jednou ubránili naši existenci a křesťanskou civilizaci před žízní po dobývání a utiskováním před Německem a barbary z Orientu. Upřímně věřím, že hrdinské zapojení Poláků do anglo-francouzské koalice nebude zbytečné.

Vyústí v konečné vítězství." A když mluvíme o Orientu a vítězství, tak tato dvě slova byla pro tento týden aktuální. V Číně tento týden skončila první bitva o Čchang-ša. Byla to první velká bitva druhé čínsko-japonské války, války, která se mezi Čínou a Japonskem vedla poslední dva roky, která zapadá do tohoto kanálu. Tato válka je mnohými považována za součást druhé světové války, i když Japonsko nebylo německým spojencem, ale válka v Evropě a válka ve východní Asii se ovlivňovaly, neboť Sověti se vypořádávali s Japonci i Němci.

Po několika letech bojů se válka proměnila v pat, ale čínské armádě se dostalo morálního povzbuzení, když Rusové a Mongolové porazili Japonce na konci srpna, jak jsme viděli minulý měsíc. A nyní by úspěšný útok na Číňany byl morálním povzbuzením pro Japonce. Sověti a Japonci nedávno podepsali příměří.

Takže Japonci se o ně mohli přestat obávat a soustředit se na poražení Číňanů a poté nastolit loutkovou vládu ve střední Číně, jako to udělali v Mandžusku. Japonské síly se k Čchang-ša blížily v polovině září a bitva začala 17. září. Poznámka: Útočilo se i jedovatým plynem. Japonci se nepřipojili k ženevským konvencím. Do 23. září byli Číňané vyhnáni z říčního regionu Si-ťiang a Čchang-ša bylo obklíčeno ze třech stran.

Do konce září předsunuté japonské jednotky dosáhly městských předměstí. Ale utrpěly těžké ztráty a hrozilo, že přepnou své zásobovací trasy, které byly neustále napadány a kvůli hrozbě jejich přetnutí se stáhly. Číňané je ihned pronásledovali a 3. října zahájili rozsáhlý protiútok. Japonský generál Yasuji Okamura se rozhodl celou ofenzívu odvolat, ale Číňané sestřelili letadlo nesoucí rozkaz. Do konce týdne byli Japonci zničeni a ustupovali na sever přes řeku Mi-luo.

Během dní Číňané znovudobyli území ztracené v provinciích Chu-nan, Chu-pej a Ťiang-si. Čchang-ša bylo první velké město, které zvládlo odrazit japonský postup. Dovedete si představit, že to bylo velké povzbuzení pro čínské nacionalisty a Japonci zatím nemohli upevnit zisky v jižní Číně. A v Evropě odpor polské armády skončil, když Němci a Rusové zkonsolidovali své zisky. Admirál Unrug se s posádkou na Helské kose konečně vzdal Němcům.

30. září bylo odpáleno několik pozemních min. To skoro odtrhlo poloostrov od pevniny. Unrug byl odhodlán bojovat i po kapitulaci Varšavy minulý týden. Ale s příchodem října si uvědomil, že je to zbytečné. Posádka se vzdala 2. října. 3. října se poslední velká jednotka vzdala u Luku. Němci zajali 700 000 vojáků a Sověti 200 000 vojáků. Polské ztráty byly velké: asi 70 000 padlých a 133 000 raněných.

Němců padlo 10 000 a 30 000 bylo zraněno. Z dostupných zpráv o ztrátách ze sovětské invaze mrazí. Rudá armáda ztratila 996 padlých a 2 002 raněných, zatímco Poláků mělo padnout 50 000. Počet raněných není znám. Takové číslo může být vysvětleno jen popravami. Přečtu další citaci o německé invazi, která je vcelku zajímavá: "I když tanková uskupení hrála v kampani znatelnou roli, je důležité poznamenat, že tehdejší oficiální německé zprávy zdůrazňují tradičně vedené pěší bitvy.

Tankové síly byly v této fázi vnímány – kromě nadšenců, jako byl Guderian – jako celkem dobrá podpůrná vozidla, která pomáhají pěchotě se skutečnou prací." Den poté, co hlavní fáze bojů skončila, udělil Hitler amnestii německým vojákům, kteří zabíjeli vězně nebo civilisty. Předpokládal, že jednali z trpkosti nad zvěrstvy páchanými Poláky. Dalšího dne, 5.

října, na vítězné přehlídce ve Varšavě řekl Hitler zahraničním novinářům: "Pánové, viděli jste ruiny Varšavy. Nechť je to varováním pro státníky v Londýně a Paříži, kteří stále uvažují o setrvání ve válce." To řekl novinářům. Den poté, na konci týdne, Hitler promluvil v Reichstagu. Mluvil o touze po míru s Británií a Francií. Řekl, že proti nim nemá válečné cíle a že doteď jen napravoval nespravedlivou Versaileskou smlouvu.

Obviňoval válečné štváče jako Churchilla za současný stav věcí. Dokonce vyzval k jednání pro vyřešení sporů. Britský premiér Neville Chamberlain řekl, že jen to zvážit by znamenalo odpustit Německu jeho agresi. On a francouzský premiér Édouard Daladier řekli Hitlerovi: "Ani náhodou." Ale tento týden došlo k jednání.

2. října se konala druhá Pan-Americká konference, které se účastnilo 21 států. Ustanovili 300mílovou neboli 480kilometrovou bezpečnostní zónu od amerického pobřeží. Jakákoliv válečná akce v této zóně proti komukoliv bude vnímána jako nepřátelský akt proti Americe. A válka na moři se rozjížděla. 30.

září německá kapesní bitevní loď Graf Spee potopila svoji první obchodní loď, britskou loď Clemet, u pobřeží Brazílie. 5. října bylo zformováno osm britských a francouzských lovících uskupení, aby Graf Spee nalezly. Další kapesní bitevní loď na útěku – Deutschland – potopila Stonegate v neutrální zóně. Deutschland rovněž obsadila americkou loď jako válečnou kořist. To se ukázalo jako velká chyba. Spolu s invazí do Polska to pomohlo obrátit mínění americké veřejnosti nejen proti Němcům, ale proti zákonům o neutralitě, které zakazovaly poskytnout úvěry nebo prodat munici válčícím zemím.

To počátkem dalšího měsíce vyústí v to, že prezident Roosevelt prosadí nový zákon o neutralitě, který umožní obchod se zbraněmi se zeměmi ve válce, chápejte jako Británii a Francii, na bázi zaplať a odvez. Nakupující budou muset použít vlastní lodě a zaplatit hotově, stále žádné úvěry, a podstoupit všechna dopravní rizika. Americkým lodím bylo zakázáno vplout do válečné oblasti.

A tady jsou poznámky na konec týdne. 2. října Sověti pohrozili okupací, pokud nebudou smět využívat vojenské základny v Lotyšsku. O tři dny později Lotyšsko a SSSR podepsali desetiletou dohodu o spolupráci. Sověti mohli mít 25 000 mužů na lotyšských základnách. To přichází po podobné dohodě podepsané s Estonskem minulý týden. Litva je nyní tlačena do téhož, ale váhá. A s koncem týdne Finové mobilizují svoji armádu.

Více o tom si řekneme další týden. Takže tento týden skončil. Stejně jako polský ozbrojený odpor proti agresorům. Tedy alespoň v Polsku, protože v Paříži je polská vláda, která pokračuje v boji. Čínský odpor si připisuje velké vítězství proti Japoncům. A americký odpor proti německé námořní kampani sílí. A Hitler amnestoval muže, kteří zabíjeli civilisty nebo zajatce.

Viděli jsme, že se toho za první měsíc války dělo hodně. Můžete si myslet, že taková amnestie znamená, že ono zabíjení už pominulo, ale není tomu tak, neboť pokračují den za dnem. Narukujte prosím do TimeGhost armády a podpořte nás při tvorbě více obsahu. Počítá se každý dolar. Uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka InkCZ www.videacesky.cz