Rozpory mezi čínskými nacionalisty a komunisty

Ne, Ran odešel z Číny
už před měsíci. Ne, to ne. 24. srpna 1940. Před více než třemi roky
napadlo Japonsko Čínu a Japonci válčili proti Spojené frontě
čínských nacionalistů a komunistů. Komunistické síly
vedly partyzánský boj, ale to se mění,
protože tento týden přejdou do útoku. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell,
toto je druhá světová válka.

Minulý týden se Britové evakuovali
z britského Somálska před útočícími Italy. Němci se nad Británií snažili zničit
nebo neutralizovat britské letectvo, ale Luftwaffe během prvních pár dní
snažení utrpěla těžké ztráty. Tento týden začíná třetí německá fáze
bitvy o Británii – koncentrují sílu proti letištím. 18. srpna je po několika útocích
Kenley poškozeno tak moc, že se tamních pár letadel
musí přemístit na jiné letiště.

Němci toho dne ztratí mnoho letadel,
poměr je 71:27, a kvůli pokračujícím těžkým ztrátám
stáhnou z vnitrozemích útoků Stuky. 19. srpna k žádnému útoku nedošlo
a britský premiér Churchill pronesl: "To, že nám dávají čas na oddych,
je obrovská chyba." Říká, že britské bombardéry
budou dál útočit na německé komunikace a vojenská zařízení
a záběr těchto útoků se ještě zvýší. Neví, že Hitler už na další rok
plánuje invazi do Sovětského svazu, ale tak nějak si myslí,
že k tomu může dojít, a řekne: "I kdyby nacistické legie vítězně stály
v Černém nebo Kaspickém moři, i kdyby byl Hitler před branami Indie,
nepřineslo by mu to žádný užitek, když by současně byl domácí ekonomický
a vědecký aparát německé vojenské moci rozdrcený na prach."

Dalšího dne pronese
svůj slavný projev o pilotech RAF: Vděčnost každé rodiny na Ostrovech, v říši a vskutku v celém světě, s výjimkou těch vinných, putuje k britským letcům,
kteří navzdory nerovnosti, navzdory stálé výzvě
a smrtelnému nebezpečí obrací svou zdatností
a odhodláním vývoj světové války.

Nikdy v dějinách lidských konfliktů
jsme nevděčili za tak moc tak málu. Na konci týdne,
po pěti dnech špatného počasí, to Luftwaffe zkusí znovu. Tentokrát mají bombardéry
početný doprovod a Britové mají problémy
se do formací prolomit.

Letiště Mansten je v troskách. Německé ztráty toho dne
více odpovídají německým očekáváním: 38 jejich letadel proti 22 z RAF. Avšak některá německá letadla
při nočních bombardovacích náletech nemohla najít svůj cíl
a shodila bomby na jižní Londýn, navzdory rozkazům tak nečinit,
což se může ukázat závažným omylem. A také na konci tohoto týdne představí
Britové veřejně novou obranou zbraň, která zastaví jakoukoliv německou
invazí sílu, než se stihne dostat na souš – hořící benzín.

Desítkami trubek jej bude pumpováno
a poté zapáleno 12 tun za hodinu, což vytvoří ohnivou hradbu na pláži
a v moři, kterou žádný útočník nepřekoná. Má to však háček.
Pokud se vítr obrátí, hustá oblaka jedovatého černého kouře
zamíří zpět na pláž, což ochromí obránce. Zmínil jsem Američany
a mám o nich další zprávu. Do Londýna dorazí americká delegace,
jejímž cílem je koordinovat rozhodnutí. Jako první popřou zprávu
od Josepha P.

Kennedyho, amerického vyslance v Londýně, Franklinu Rooseveltovi
o ničivosti německých útoků. Delegace má údajně mluvit
jen o standardizaci zbraní, ale ve skutečnosti je to první rozhovor
mezi štáby obou zemí, i když jen jeden je ve válce
a druhý je neutrální, ale jak píše Martin Gilbert: "Oba spojené společným
a čím dál bližším cílem. Nejenže britská a americká armáda, námořnictvo a letectvo
byly čím dál provázanější, ale rostla také potřeba
sdílet poznatky v odvětví rozvědky."

Paul Thummel,
německý důstojník rozvědky, který, jak jsme viděli, ve skutečnosti
jako dvojitý agent pracuje pro Brity, 22. srpna víceméně potvrdí Churchillovy
myšlenky o SSSR, když oznámí, že Německo od června zvyšovalo
zpravodajskou aktivitu v Rusku, rovněž stupňovalo
kontrarozvědné aktivity proti Rusku a rozšiřovalo kontrarozvědné
organizace v Rumunsku o specialisty na Ukrajině,
Kavkazu a Krymu.

Západní lídři jsou značně znepokojeni
událostmi ve východní Evropě, ale také událostmi ve východní Asii. Pro čínského nacionalistického vůdce
Čankajšeka je to temné období, neboť jeho pozemní zásobovací trasy z Barmy
a francouzské Indočíny byly uzavřeny. Také však čelí vnitřní hrozbě
ve Spojené frontě od čínských komunistů. Musíme se trochu vrátit. Minulý rok,
znepokojeni růstem komunistů, se je nacionalisté snažili
politicky i ekonomicky zkrotit.

Poslali skoro půl milionu mužů
zavést blokádu základny ŠKN. Tam byl komunistický
vůdce Mao Ce-tung. ŠKN je zkratka
Šen-si, Kan-su a Ning-sia, tedy provincií v této oblasti
s hlavním městem Jen-anem. To mělo komunisty udržet na uzdě, ale vztahy mezi oběma stranami
se zhoršovaly, avšak nesměla se o tom dozvědět
veřejnost nebo mezinárodní společenství.

Nemohli si to dovolit. Když na hranicích ŠKN vypukly potyčky, řekli, že jde jen o místní šarvátky
a Spojená fronta je v pohodě. Rana Mitter to celé dobře vysvětluje
v Zapomenutém spojenci. Ale blokáda poškozovala
komunistickou ekonomiku a na začátku tohoto roku Čankajšek
stopl finanční podporu od nacionalistů. Sklizeň v roce 1939 byla také špatná
a ceny jídla v ŠNK letěly prudce vzhůru. Komunisté čelili velké a rostoucí populaci
a méně a méně zdrojům.

Ale Mao minulý rok poukázal na to, že to byly pokusy komunisty omezovat
a potlačovat, které vedly k jejich růstu. "Trváte na našem utlačování,
ale je zajímavé, že čím více jste nás utlačovali,
tím početnějšími jsme se stali. Naše strana byla malá jako malíček, ale díky obklíčení a utlačování
znatelně rostla a teď je velká jako palec. Bojem s vámi vznikla celá Rudá armáda
a všechny zbraně má Rudá armáda od vás, takže jsem se zeptal svých přátel:
Bojovat, nebo nebojovat?"

To řekl Mao minulý rok, ale teď v srpnu 1940
do boje zajisté půjdou. 20. srpna komunistická 8. pozemní armáda
zahajuje Bitvu jednoho sta pluků – jejich první rozsáhlé konvenční
vojenské operace války. Japonci, kteří na začátku léta
s Čankajšekem vyjednávali, si mysleli, že nacionalisté očekávali
komunistické povstání, pokud by byly mírové rozhovory
na vysoké úrovni oznámeny. Pokud tomu tak bylo a vzhledem ke zhoršující se situaci
mezi nacionalisty a komunisty, si komunisté museli vybrat
mezi možnou občanskou válkou, nebo ofenzívou proti Japoncům,
která by jí zabránila.

Rozhodli se pro ofenzívu. "Za primární cíle byly vybrány
transportní trasy a body blokády. Souběžné útoky na malá japonská stanoviště
a zásobovací spojení mezi nimi měly učinit koncentraci
obranných jednotek obtížnější. Pokud by takový útok uspěl, donutil by Japonce opustit
obnaženější stanoviště a vyhledat bezpečí ve větších enklávách,
čímž by se venkov vrátil komunistům.

Ofenzíva měla vytvořit zmatek
v týlu japonských jednotek a pozvednout morálku v Čchung-čching,
což komunistické zdroje pořád opakovaly." Od počátku jsou cíli komunikační uzly, železnice, mosty,
telefonní linky a dálnice. Do konce týdne byla překonána
většina menších japonských stanovišť. Údajně Peng Dehuaj,
velitel komunistické armády, plánoval útok 20 pluků,
ale 22.

srpna zjistil, že jich má přes 80, o většině ani nevěděl.
Ale nevím, jestli to je pravda. A tady je pár poznámek
na konec týdne. 20. srpna italské bombardéry
zaútočily na Gibraltar a 21. srpna zemřel v Mexiku Lev Trockij. Trockij byl jedním z bolševických vůdců
během a po říjnové revoluci v roce 1917. Založil a velel Rudé armádě a ve 20.

letech byl významnou
sovětskou politickou osobností. Vedl Levou opozici během boje o moc
během Leninovy nemoci a smrti a po jejím neúspěchu
a vzestupu Josefa Stalina k moci byl v roce 1929 poslán do exilu. Vrah jej 20. srpna napadl cepínem,
byl jím španělský agent NKVD, a dalšího dne svým zraněním
v nemocnici podlehl. A jsme na konci týdne. Nová čínská ofenzíva na východě
a nová fáze té německé na západě. Mluvil jsem hodně o statistikách
a technikáliích ohledně letadel a radarů v posledních několika epizodách
bitvy o Británii, ale co samotní piloti?

Třeba ti britští? "Prioritou bylo odpoutat bombardéry,
než mohl zasáhnout deštník Me-109. Pokud bylo na nepřátelské uskupení
vysláno několik letek, rychlejší Spitfiry
si vzaly nepřátelské stíhače, zatímco Hurricany
se staraly o bombardéry. Během sekund panoval na obloze chaos. Manévrující neposedná letadla
hledala pozici pro vypálení rychlé dávky, zatímco se snažila hlídat si záda.

Slepá koncentrace na cíl
dala nepřátelskému stíhači šanci dostat se nepozorovaně za vás. Když se někteří noví piloti poprvé ocitli
pod palbou, připadali si paralyzovaní. Pokud se z toho rychle nedostali,
byl to jejich konec." Pokud dostanete zásah,
největší obavou se stane oheň. Hořící olej může pokrýt čelní sklo
a teplota může zaseknou kokpit. Pokud máte vyskočit
a podaří se vám otevřít kokpit a dostat se z popruhů, pořád musíte letadlo převrátit k zemi,
abyste měli čistý pád.

Možná vás útok omráčil, ale pořád musíte zatáhnout
za lanko na padáku. A co potom? Pokud mát štěstí, nejste nad vodou
a v pořádku dosednete na zem, ale co když jste Polák
nebo Čechoslovák létající za RAF? I v britské uniformě můžete
být považován za Němce někým z Domácí stráže
nebo místním obyvatelem.

Ti lidé nikdy předtím Němce nepotkali. Antony Beevor
píše o Czeslawu Tarkowskim, Polákovi, který vyskočil
a uvízl na stromě. Seběhli se rozčílení místní s vidlemi
a jeden s brokovnicí zakřičel: Hände hoch! – Ruce vzhůru! Svou nejlepší angličtinou
Tarkowski odpověděl: Naser si. Tak poznali, že je jeden z nich.

A protože se díváme
na světlejší stránku života pilotů, skončím dnes tímhle: Jeden Polák přistál na tenisovém kurtu. Takže jej zapsali na soupisku,
dali mu raketu a bílé kraťasy a vyzvali na souboj. Vyhrál. Není to ta nejbritštější anekdota,
kterou jste kdy slyšeli? To je to nejbritštější, co se může stát.
Je to geniální. To je pro dnešek vše.

Pokud chce vidět více otoček,
vývrtů a kliček na obloze, klikněte na tuto epizodu Mezi dvěma válkami
o počátcích moderního civilního letectví. Za chvíli bude přímo tady. Členem TimeGhost armády týdne
je Jamie Heffer. Jaimeho a vaše podpora
drží tento pořad v chodu. Narukujte prosím to TimeGhost armády a podpořte nás na timeghost.tv
nebo patreon.com. Odebírejte nás, klikněte na zvoneček
a uvidíme se za týden.