Udeříme tam, kde to zabolí

Chtějí ho zničit. Ne, Halifaxi, ne ten na smažení. Dobře. Tak jo. 30. března 1940. Evropské národy v roce 1940 jsou národy závislé na ropě, a pokud chcete nepřítele oslabit bez boje, jedním způsobem je odříznout mu dodávky ropy. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.



Minulý týden byl týdnem politického předvídání, když se Adolf Hitler setkal s Benitem Mussolinim a Mussolini řekl, že se zapojí do války ve vhodný okamžik. Francie přišla o premiéra Edouarda Daladiera, kterého nahradil Paul Reynaud. Reynaud v tajném memorandu navrhne britskému válečnému kabinetu oživit plán pro zásah v norských vodách s odůvodněním, že německá odveta dá Francouzům a Britům záminku k obsazení švédských železných dolů, které zásobují Německo.



29. března odletí Reynaud do Londýna na setkání se spojeneckým vrchním velením. Tam britský premiér Neville Chamberlain navrhne, že by mohli udělat něco, čím by ohromili neutrální země, třeba položit miny do řeky Rýnu. Max Hastings říká, že to byl nápad prvního lorda admirality Winstona Churchilla, ale každopádně jej Chamberlain podporoval a rovněž navrhl odříznout zásobovací trasu do Německa jejím zaminováním.



Německé lodě by potom musely na otevřené moře, kde by byly zrekvírovány královským námořnictvem. Chamberlain rovněž navrhl – stejně jako Reynaud – útok na sovětská kavkazská ropná pole. Všechny tyto návrhy jsou přijaty. Průzkum kolem ropného města Baku začne 30. března. Miny budou shozeny do Rýna 4.



dubna. Miny do norských vod budou položeny 5. dubna a rovněž se rozhodnou, že pokud Německo napadne Belgii, francouzské a britské jednotky postoupí přes Belgii až k německé hranici, a to i přes to, že k tomu Belgie nedala svolení. Británie a Francie se také formálně shodnou, že ani jeden nepodepíše s Německem separátní mír. Reynaudův ministr ale vetuje zaminování Rýnu v obavě z odplaty. Britové však začnou průzkum nad Baku.



To je součástí Operace Pike, jejich strategického plánu sabotovat sovětskou ropnou produkci, což by rovněž sabotovalo německý dovoz ropy, protože Německo dostává ropu právě odtamtud. O tomto se hodně mluvilo poslední měsíce, ale až teď se věci daly do pohybu. Minulý měsíc spojenecký velitel Maurice Gamelin napsal: "Závislost na dodávkách ropy z Kavkazu je základní slabinou ruské ekonomiky.



Přerušení ropných dodávek ve velkém měřítku by mohlo vyústit v kolaps všech armádních, průmyslových i zemědělských odvětví Ruska." Pokud si myslíte: "Tak počkat, Spojenci nejsou ve válce se SSSR," tak nejsou, ale ve vedení nacisticko-sovětského paktu je hodně lidí, kteří vidí Sovětský svaz jako německého spojence. Ochromení sovětských i německých armád a ekonomik ve stejnou chvíli vypadá jako dobrý nápad. Takže 30.



března modifikovaný a kamuflovaný Lockheed Super Electra vzlétne z Iráku, zamíří k pobřeží Kaspického moře a potom na sever k Baku. V sovětském prostoru stráví hodinu, pořídí fotografie a vrátí se na základnu. Co se týče vojenských plánů na opačném konci Evropy, tak minulý týden jsem mluvil o obranné Maginotově linii, o složení britských jednotek, které jsou momentálně ve Francii, a teď budu trochu mluvit o Francouzích a Němcích. John Keegan píše: "Francouzská armáda byla neřízenou kolekcí divizí a jednotek, dobrých, průměrných a přímo příšerných."



Těmi dobrými je deset pěších divizí vycvičených odvedenců. Ty byly v plné síle dokonce i v době míru. Koloniální divize a Armée d'Afrique se rovněž počítají mezi dobré. Zálohy, které jsou "méně dobré," jsou kategorie A a B. A byla mobilizována z mladších mužů, B z mužů přes 32 let. B není zrovna vojenský materiál a několik zdrojů je popisuje jako sešlé a dokonce vzpurné.



Vojáci francouzských motorizovaných divizí jsou dobří vojáci, ale systém je takový nesourodý. Bylo zde pět lehkých jízdních divizí, které měly koně i obrněná vozidla. Tři lehké mechanizované divize měly obrněná vozidla a tanky. Čtyři obrněné divize měly pouze tanky a potom deset motorizovaných pěších divizí. Avšak tyto divize jsou rozprostřeny po celé armádě, takže zde není žádná obrněná zeď nebo alespoň zídka. Třeba jako Rundstedtova skupina armád A, o které jsem mluvil před pár týdny, která bude prorážet cestu německému útoku na západ.



Keegan píše, že jediní Francouzi vycvičení a vybavení pro své zařazení jsou ti v pevnostních divizích Maginotovy linie, včetně kulometčíků z Madagaskaru a Indočíny. Ale tyto jednotky jsou svázány se svojí pozicí a nemohou být efektivně nasazeny jinde. Německá armáda je homogenní, má obrněné jednotky, motorizované jednotky, pěší jednotky a to je všechno.



Vojáci se stále přesouvají k západní frontě, ale za zhruba měsíc tam bude 10 obrněných divizí, 6 motorizovaných divizí a 118 pěších divizí, celkem 134, které budou stát proti mixu 116 francouzských divizí a záloh. Ty německé se v kvalitě moc neliší. Ne od účasti v polské invazi, ať už byly před válkou činné, nebo ne.



Výjimkou je jen pár elitních horských divizí. Německá struktura velení je rovněž celkem přímočará. Hitler a OKW, vrchní velení, vztyčilo velitelství u generálních štábů a přímo s nimi spolupracovalo a ponechalo jim rozhodnutí nad operacemi. Luftwaffe koordinuje své operace s armádou přes armádní velitelství a to je vše. Co se týče Spojenců, tak generál Gamelin je vrchním velitelem, ale jeho úřad se rozkládá na generála Doumenca, velitele pozemních vojsk, a generála Georgese, velitele severovýchodu.



To velení zahrnuje tři francouzské skupiny armád a britské expediční síly. Velitelem BEF je lord Gort, a i když se operačně zodpovídá Georgesovi, politicky se zodpovídá britskému kabinetu, stejně tak Gamelan francouzskému kabinetu, ale nyní jedná přímo s Gortem a vynechává prostředníka Georgese. Gort většinou vyhlíží rozkazy z Londýna, Gamelan z velitelství poblíž Paříže, Doumenc a Georges ze dvou míst v severní Francii, Gort a britské i francouzské letectvo jsou rovněž odděleně.



Centralizace velení skutečně chybí. A velký, opravdu velký rozdíl je, jak se vojáci dívají na válku. Britové si většinou říkají: "Proč si tím zase musíme procházet?" Francouzi bojovali Velkou válku na vlastním území, rány se jim ještě zcela nezahojily a toto vidí jako zbytečné opakování. Ale velkým důvodem od generálů k vojínům je, že si myslí, že tato válka, pokud Němci zaútočí, bude vleklým opotřebovacím bojem v zákopech a to nikdo nechce.



Němci naproti tomu viděli v Polsku jiný styl války, a i když jsou někteří skeptičtí, mnoho věří, že bude fungovat stejně i na západě. Ale zatímco Němci zkouší novou taktiku, Spojenci chtějí vyzkoušet novou zbraň. Frischovo–Peierlsovo memorandum je prvním dokumentem, který se zabývá praktickými, technickými detaily jaderné zbraně. Němečtí fyzikové Otto Frisch a Rudolf Peierls pracují na univerzitě v Birminghamu a memorandum, které vyšlo tento měsíc, neobsahovalo jen první výpočet kritické koncentrace štěpného materiálu potřebného pro jadernou bombu, ale spekuluje, že množství – možná jen koule Uranu–235 – může být tak malá, aby se vešla do bomby, která by mohla být shozena letadlem, a že pětikilová bomba by se mohla rovnat tisícům tunám dynamitu.



Poznamenají, že radioaktivní spad z takového bomby ji může činit morálně nepřijatelnou pro britskou veřejnost. A dále na východě tento týden vidíme novou vládu. Tak trochu.



30. března je v Nanjingu ustanovena vláda Wanga Jingweje. Tamní deník Čína dnes předsedu Wanga vychvaluje a nenazývá tuto vládu novým režimem, ale obnovením pravé čínské nacionalistické strany. Stejně je, jak píše Rana Mitter, plný propagandistických kreseb zobrazujících Wanga jako nadčlověka, který svou září osvětluje děti, které reprezentují čínský lid. Zhou Fohai, který pro novou vládu vybral ministry, je rovněž člověk za jejími skutečnými svaly.



Wang nemá moc vojenské podpory a to jej v očích Japonců znevýhodňuje. Rovněž je tak vystaven pokusům o vraždu, neboť má v Číně spoustu nepřátel. Zhou neměl moc na výběr než rekrutovat svaly ze dvou odpadlíků, kteří vedli policejní družstvo, což dále poškodilo Wangovu prestiž, i když to učinilo jeho život bezpečnějším. Zhou stále doufá v usmíření s Čankajšekem a nacionalistickou armádou, i když ustanovil novou vládu s Wangem, přesto na ceremonii 30.



března řekl: "Moje představa se stala realitou. Toto je nejšťastnější věc, která se mi v životě stala. Národní vláda se vrátila do hlavního města a to všechno jsem odstartoval já." Wang není tak nabubřelý. Jeden svědek dokonce řekl, že plakal. Mitter píše: "Jeho vidina rovné spolupráce s Japonci nyní vypadala prázdná." Mluvili jsme o tom před několika měsíci, a jak jsem řekl, Japonsko nevyslalo velvyslance, což by naznačovalo oficiální uznání.



A týden končí rozlišnými nápady přednesenými spojeneckou válečnou radou, průzkumem nad Baku a prvními praktickými nápady na stavbu příšerné zbraně. A 29. března sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov promluvil v Nejvyšším sovětu o neurovnaném sporu – rumunské Besarábii.



Což je poslední střípek vojensky ovládaných území přiřazených Sovětům v paktu Molotov-Ribbentrop mezi Německem a SSSR. Možná tušíte, jak se to vyvine vzhledem k tomu, co SSSR posledního půl roku dělal. Ale pokud zvládnou Spojenci sabotovat nebo zničit jeho ropu, zůstane pouze u slov. Válka o ropu.



O tom to celé je. I když se Spojenci musí s Němci v poli teprve střetnout, už teď se vede válka o ropu. Členem TimeGhost armády týdne je Dimitri Stillerman. Díky Dimitrimu příspěvky mohou naše jednotky produkovat tyto epizody. Pokud jste tak ještě neučinili, narukujte do TimeGhost armády na Patreonu nebo timeghost.tv, válečné úsilí vás potřebuje. Pokud chcete vědět, proč nemohou Němci získat ropu z Blízkého východu, klikněte na tuto epizodu ze série Mezi dvěma válkami.



Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.