Zpět na seznamDruhá světová válka5.0 (14 hodnocení)
Dr. InkPublikováno: 7 let
Načítám přehrávač...
Zimní válka končí
11:09
7.5K zhlédnutí
Dr. InkSovětsko-finská zimní válka tento týden končí podepsáním mírové dohody ve chvíli, kdy se Britové pevně rozhodli pro napadení Norska a Švédska.
Poznámky k překladu:
Bristol Blenheim byl britským bombardovacím a bitevním letounem.
Kriegsmarine byl název německého námořnictva za druhé světové války.
Ne, 12 %. Celé populace. Ano! Tak jo. 16. březen 1940. Finsko se bránilo Rudé armádě Sovětského svazu od začátku prosince v nejpříšernějších podmínkách pro válku, jako byly teploty až -40 °C, ale tento týden zimní válka skončí.
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Adolf Hitler podepsal dekret pro nadcházející německou invazi Dánska a Norska. Čankajšek mluvil s reprezentanty Japonska, které napadá jeho Čínu, a Finové poslali delegaci do Moskvy, aby vyjednali konec invaze do své země. Zjistili, že pod pojmem "vyjednat" si sovětský ministr zahraničních věcí Vjačeslav Molotov představuje přijmout, cokoliv si řekne.
"Molotov si myslel, že Finsko možná nechce být pěšákem anglo-francouzských stratégů, ale nehledě na to to tak bylo a od této diplomatické a strategické skutečnosti se diskuze bude muset odvíjet." Dovedete si představit, jak šťastní Finové byli. Molotov přečetl mírové podmínky. Sověti posunou finskou hranici a obsadí celou Karelskou šíji, včetně Viipuri – tato oblast je nyní domovem 12 % finské populace.
Sověti si pronajmou poloostrov Hanko, obsadí Rybářský poloostrov, několik ostrovů u pobřeží a kousek území u Sally. To je zhruba 65 000 kilometrů čtverečných území, ale asi nejdůležitější je, že v něm leží každá přírodní obranná linie, kterou Finové měli. Finové na obsazeném území mají dva týdny na to zemi opustit. Mohou si vybrat zůstat v domovech a stát se součástí Sovětského svazu, ale pozor, spoiler, neučiní tak ani jeden.
Přes 450 000 Finů se ocitlo bez domova. Finsko bude muset postavit a zaplatit železnici z Murmansku do Tornia na švédské hranici. Finové odpověděli, že to musí probrat s Helsinkami, ale toto se stalo na konci minulého týdne, a tak to probrali. Boje v poli ale dál pokračují, protože Sověti odmítají příměří do doby, než bude podepsán mír. Finská armáda je však za bodem zlomu.
Nemají dělostřeleckou munici, pušky jsou opotřebované, jednotky mají jen zlomek své původní síly, takže finské delegaci je řečeno, že protože nelze pokračovat v boji, mají udělat, co považují za nejlepší, pokud bude rozhodnutí jednohlasné. Finský premiér Risto Ryti zkusí znovu jednat s Molotovem s tím, že Sověti vlastně nedobyli většinu země, kterou požadují. Molotov řekne: "Pokud chcete, můžeme počkat, až ji dobudeme, a potom si znovu promluvit." Finové začnou sepisovat smlouvu se všemi sovětskými požadavky.
Francie a Británie vidí, že zimní válka končí a s ní všechny legitimní výmluvy pro vylodění jednotek v Norsku s cílem zastavit dodávky rudy do Německa, takže udělají, cokoliv je v jejich silách, aby zajistili její pokračování. 11. března finský prezident Kyösti Kallio opět žádá Norsko a Švédsko o umožnění průchodu zahraničním jednotkám, ale to opravdu, jen aby se neřeklo. Podle Williama Trottera to má jen ukonejšit finskou veřejnost od šoku ze sovětských požadavků – aby si myslela, že není jiná možnost, protože pomoc nedorazí včas.
Britové a Francouzi této žádosti využijí. Premiéři Neville Chamberlain a Edoard Daladier oznámí v parlamentech, že jsou připraveni pomoci Finům s čímkoliv, co mají k dispozii. Chamberlain řekne finskému velvyslanci, že Finové musí jen požádat a letka bombardérů ihned zamíří k Finsku. Jsou rovněž tací jako britský náčelník generálního štábu Edmund Ironside, kteří jsou pro vyslání mužů a vystřílení si cesty Norkem a Švédskem přes jakýkoliv odpor, který může vyvstat.
Nakonec se rozhodnou vyslat část expedice do norského Narviku, prolomit norský odpor a poté požadovat průchod na švédské hranici. Avšak pokud vojáci skutečně dojdou do Finska, Británie a Francie se ocitnou ve válce proti Sovětskému svazu. To si asi nikdo neuvědomuje. Myslí si, že se vylodí v Norsku proti minimálnímu odporu a Hitler přejde do protiútoku, ze kterého potom začne skutečný boj proti Němcům daleko od jejich zemí.
Generál Powell píše 13. března: "Ze čtyř nebo pěti divizí, které mohly být poslány, nemířila ani jedna do Finska, možná jen jedna nebo dvě brigády. Zbytek byl pro okupaci a udržení železných dolů. Neměly jít nikam blízko Finska.
Je to ta nejméně čestná věc." Finové nebyli tak naivní, důvěřiví a hloupí, jak se doufalo, žádost neodeslali a dohoda končící zimní válku byla podepsána časně ráno 13. března. Mimo Finsko jsou lidé mírovými požadavky překvapeni. Stalin vezme jen asi 10 % území a nepokračuje a nesnaží se dobýt celou zemi, což pravděpodobně udělat mohl. Druhá světová válka den za dnem píše: "Ve finských řadách nikdy nebylo více než 200 000 bojovníků, z čehož 25 000 padlo a 45 000 až 55 000 bylo raněno.
Na sovětské straně bylo dohromady 1,2 milionu mužů, 1 500 tanků a 3 000 letadel. Oficiální zdroje udávají 48 000 mrtvých a 158 000 raněných, ale to může být značně podhodnoceno. Nesourodost ve ztrátách naznačila pozorovatelům Spojenců a Osy, že důsledky Stalinových čistek ještě nebyly překonány. V Rudé armádě mohlo ve skutečně zemřít až 250 000 mužů.
Když slyšel, že získali Karélii, jeden sovětský generál řekl: "Získali jsme sotva tolik země, abychom mohli pohřbít mrtvé." Podle Maxe Hastingse byli sovětští zajatci propuštění Finy posláni Stalinem do gulagů přemýšlet nad zradou učiněnou kapitulací. Trotter píše, že několik zběhů z vysokých míst řeklo, že každý vězeň skončil v táborech NKVD, kde byl vyslechnut a zastřelen. Finská čísla se mohou zdát malá, ale nezapomeňte, že jde o zemi s ani ne čtyřmi miliony lidí.
Bavíme se o ztrátě několika procent obyvatel za pouhých 105 dní. Co se týče plánu Spojenců s Norskem... 11. března se britský válečný kabinet rozhodne vyslat vojáky do Narviku a chopit se 1,5 milionů tun rudy čekající na přepravu do Německa. A připraví se překročit hranici ke švédským rudným dolům v Gällivare. Akce nese kódové označení Wilfred. Poté přistanou ve Stavangeru, Bergenu a Trondheimu. 12.
března se Wilfred zformalizuje. Rozhodnou se také, že o ničem z toho norské vládě neřeknou, dokud lodě do Narviku skutečně nedolupují. Avšak ihned, jak se o dohodě mezi SSSR a Finskem dozví Londýn, tak plány znovu zváží a 14. března od Wilfreda upustí. Winston Churchill protestuje, ale Lord Halifax si myslí, že by Wilfred přesvědčil jen Nory a Švédy k připojení se k Němcům. Možná měl pravdu. Co se týče německých plánů pro Norsko, tak stratégové Kriegsmarine si myslí, že tlak na ně polevil, protože Spojenci už nemají záminku v Norsku přistát.
Hitler a velkoadmirál Raeder však dojdou k závěru, že jejich plány jsou natolik pokročilé, že by měli invazi sami provést. A okupace by do budoucna zajistila železnou rudu. A dala by Němcům základny směrem k britskému východnímu pobřeží a rychlý přístup do severního Atlantiku. Němci však již na britské základny útočí. 16.
března zaútočí 15 německých bombardérů na britskou flotilu ve Scapa Flow. Jedna bomba zasáhne křižník a zabije tři důstojníky. Zbloudilá bomba po dopadu na zem zabila civilistu – byl to první britský civilista zabitý ve válce. Winston Churchill řekne válečnému kabinetu: "V zemi panuje velké rozhořčení, že zatímco Němci shazují bomby, my shazujeme letáky." To je pravda, den předtím shodily dva britské bombardéry na Varšavu 6 milionů propagandistických letáků.
Teď plánují odvetný nálet. I Britové si tento týden připíší úspěch. 11. března poprvé v historii potopilo letadlo ponorku – U-31 je potopena u Wilhelmshavenu jediným Blenheimem. A takový byl týden. Mírová dohoda je podepsána mezi Finskem a Sovětským svazem. Kvůli tomu Spojenci upustí od plánu na invazi do Norska, ale Hitlerovy severní plány jsou stále ještě na stole.
Ano, zimní válka skončila. Finsko nikdy neobdrželo spojeneckou pomoc, ve kterou doufalo, a žádný národ takové velikosti by nemohl Rudé armádě vzdorovat dlouho, ale bojovali dobře. Toto je z rozloučení s finskou armádou velitele Carla Gustava Mannerheima: "Po šestnácti týdnech krvavých bojů, bez odpočinku ve dne nebo v noci, stojí naše armáda neporažena před nepřítelem, jehož síla rostla navzdory příšerným ztrátám.
Náš osud je těžký. Avšak také víme, že jsme do posledního centu splatili jakýkoliv dluh, který jsme u Západu mohli mít. Aby armáda tak silně přečíslená ve vojsku i vybavení způsobila tak rozhodné porážky mnohonásobně silnějšímu nepříteli, je tak nevídaná, že je těžké najít k ní v dějinách válčení paralelu. A je stejně obdivuhodné, že Finové nepodlehli zoufalství, a namísto toho rostli v obětavost a velikost.
Takový národ si vysloužil právo žít." Patr(e)onem týdne ja Carter Blumayer. Díky Carterovi a dalším Patr(e)onům můžeme v pořadu pokračovat, opravdu je to možné jen díky vám. Takže nás prosím podpořte na Patreonu nebo timeghost.tv. A pokud jste nás našli teprve před chvílí, a chcete vidět celou sérii o zimní válce, klikněte sem a podívejte se na první epizodu několik měsíců starou.
Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka InkCZ www.videacesky.cz
DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden Adolf Hitler podepsal dekret pro nadcházející německou invazi Dánska a Norska. Čankajšek mluvil s reprezentanty Japonska, které napadá jeho Čínu, a Finové poslali delegaci do Moskvy, aby vyjednali konec invaze do své země. Zjistili, že pod pojmem "vyjednat" si sovětský ministr zahraničních věcí Vjačeslav Molotov představuje přijmout, cokoliv si řekne.
"Molotov si myslel, že Finsko možná nechce být pěšákem anglo-francouzských stratégů, ale nehledě na to to tak bylo a od této diplomatické a strategické skutečnosti se diskuze bude muset odvíjet." Dovedete si představit, jak šťastní Finové byli. Molotov přečetl mírové podmínky. Sověti posunou finskou hranici a obsadí celou Karelskou šíji, včetně Viipuri – tato oblast je nyní domovem 12 % finské populace.
Sověti si pronajmou poloostrov Hanko, obsadí Rybářský poloostrov, několik ostrovů u pobřeží a kousek území u Sally. To je zhruba 65 000 kilometrů čtverečných území, ale asi nejdůležitější je, že v něm leží každá přírodní obranná linie, kterou Finové měli. Finové na obsazeném území mají dva týdny na to zemi opustit. Mohou si vybrat zůstat v domovech a stát se součástí Sovětského svazu, ale pozor, spoiler, neučiní tak ani jeden.
Přes 450 000 Finů se ocitlo bez domova. Finsko bude muset postavit a zaplatit železnici z Murmansku do Tornia na švédské hranici. Finové odpověděli, že to musí probrat s Helsinkami, ale toto se stalo na konci minulého týdne, a tak to probrali. Boje v poli ale dál pokračují, protože Sověti odmítají příměří do doby, než bude podepsán mír. Finská armáda je však za bodem zlomu.
Nemají dělostřeleckou munici, pušky jsou opotřebované, jednotky mají jen zlomek své původní síly, takže finské delegaci je řečeno, že protože nelze pokračovat v boji, mají udělat, co považují za nejlepší, pokud bude rozhodnutí jednohlasné. Finský premiér Risto Ryti zkusí znovu jednat s Molotovem s tím, že Sověti vlastně nedobyli většinu země, kterou požadují. Molotov řekne: "Pokud chcete, můžeme počkat, až ji dobudeme, a potom si znovu promluvit." Finové začnou sepisovat smlouvu se všemi sovětskými požadavky.
Francie a Británie vidí, že zimní válka končí a s ní všechny legitimní výmluvy pro vylodění jednotek v Norsku s cílem zastavit dodávky rudy do Německa, takže udělají, cokoliv je v jejich silách, aby zajistili její pokračování. 11. března finský prezident Kyösti Kallio opět žádá Norsko a Švédsko o umožnění průchodu zahraničním jednotkám, ale to opravdu, jen aby se neřeklo. Podle Williama Trottera to má jen ukonejšit finskou veřejnost od šoku ze sovětských požadavků – aby si myslela, že není jiná možnost, protože pomoc nedorazí včas.
Britové a Francouzi této žádosti využijí. Premiéři Neville Chamberlain a Edoard Daladier oznámí v parlamentech, že jsou připraveni pomoci Finům s čímkoliv, co mají k dispozii. Chamberlain řekne finskému velvyslanci, že Finové musí jen požádat a letka bombardérů ihned zamíří k Finsku. Jsou rovněž tací jako britský náčelník generálního štábu Edmund Ironside, kteří jsou pro vyslání mužů a vystřílení si cesty Norkem a Švédskem přes jakýkoliv odpor, který může vyvstat.
Nakonec se rozhodnou vyslat část expedice do norského Narviku, prolomit norský odpor a poté požadovat průchod na švédské hranici. Avšak pokud vojáci skutečně dojdou do Finska, Británie a Francie se ocitnou ve válce proti Sovětskému svazu. To si asi nikdo neuvědomuje. Myslí si, že se vylodí v Norsku proti minimálnímu odporu a Hitler přejde do protiútoku, ze kterého potom začne skutečný boj proti Němcům daleko od jejich zemí.
Generál Powell píše 13. března: "Ze čtyř nebo pěti divizí, které mohly být poslány, nemířila ani jedna do Finska, možná jen jedna nebo dvě brigády. Zbytek byl pro okupaci a udržení železných dolů. Neměly jít nikam blízko Finska.
Je to ta nejméně čestná věc." Finové nebyli tak naivní, důvěřiví a hloupí, jak se doufalo, žádost neodeslali a dohoda končící zimní válku byla podepsána časně ráno 13. března. Mimo Finsko jsou lidé mírovými požadavky překvapeni. Stalin vezme jen asi 10 % území a nepokračuje a nesnaží se dobýt celou zemi, což pravděpodobně udělat mohl. Druhá světová válka den za dnem píše: "Ve finských řadách nikdy nebylo více než 200 000 bojovníků, z čehož 25 000 padlo a 45 000 až 55 000 bylo raněno.
Na sovětské straně bylo dohromady 1,2 milionu mužů, 1 500 tanků a 3 000 letadel. Oficiální zdroje udávají 48 000 mrtvých a 158 000 raněných, ale to může být značně podhodnoceno. Nesourodost ve ztrátách naznačila pozorovatelům Spojenců a Osy, že důsledky Stalinových čistek ještě nebyly překonány. V Rudé armádě mohlo ve skutečně zemřít až 250 000 mužů.
Když slyšel, že získali Karélii, jeden sovětský generál řekl: "Získali jsme sotva tolik země, abychom mohli pohřbít mrtvé." Podle Maxe Hastingse byli sovětští zajatci propuštění Finy posláni Stalinem do gulagů přemýšlet nad zradou učiněnou kapitulací. Trotter píše, že několik zběhů z vysokých míst řeklo, že každý vězeň skončil v táborech NKVD, kde byl vyslechnut a zastřelen. Finská čísla se mohou zdát malá, ale nezapomeňte, že jde o zemi s ani ne čtyřmi miliony lidí.
Bavíme se o ztrátě několika procent obyvatel za pouhých 105 dní. Co se týče plánu Spojenců s Norskem... 11. března se britský válečný kabinet rozhodne vyslat vojáky do Narviku a chopit se 1,5 milionů tun rudy čekající na přepravu do Německa. A připraví se překročit hranici ke švédským rudným dolům v Gällivare. Akce nese kódové označení Wilfred. Poté přistanou ve Stavangeru, Bergenu a Trondheimu. 12.
března se Wilfred zformalizuje. Rozhodnou se také, že o ničem z toho norské vládě neřeknou, dokud lodě do Narviku skutečně nedolupují. Avšak ihned, jak se o dohodě mezi SSSR a Finskem dozví Londýn, tak plány znovu zváží a 14. března od Wilfreda upustí. Winston Churchill protestuje, ale Lord Halifax si myslí, že by Wilfred přesvědčil jen Nory a Švédy k připojení se k Němcům. Možná měl pravdu. Co se týče německých plánů pro Norsko, tak stratégové Kriegsmarine si myslí, že tlak na ně polevil, protože Spojenci už nemají záminku v Norsku přistát.
Hitler a velkoadmirál Raeder však dojdou k závěru, že jejich plány jsou natolik pokročilé, že by měli invazi sami provést. A okupace by do budoucna zajistila železnou rudu. A dala by Němcům základny směrem k britskému východnímu pobřeží a rychlý přístup do severního Atlantiku. Němci však již na britské základny útočí. 16.
března zaútočí 15 německých bombardérů na britskou flotilu ve Scapa Flow. Jedna bomba zasáhne křižník a zabije tři důstojníky. Zbloudilá bomba po dopadu na zem zabila civilistu – byl to první britský civilista zabitý ve válce. Winston Churchill řekne válečnému kabinetu: "V zemi panuje velké rozhořčení, že zatímco Němci shazují bomby, my shazujeme letáky." To je pravda, den předtím shodily dva britské bombardéry na Varšavu 6 milionů propagandistických letáků.
Teď plánují odvetný nálet. I Britové si tento týden připíší úspěch. 11. března poprvé v historii potopilo letadlo ponorku – U-31 je potopena u Wilhelmshavenu jediným Blenheimem. A takový byl týden. Mírová dohoda je podepsána mezi Finskem a Sovětským svazem. Kvůli tomu Spojenci upustí od plánu na invazi do Norska, ale Hitlerovy severní plány jsou stále ještě na stole.
Ano, zimní válka skončila. Finsko nikdy neobdrželo spojeneckou pomoc, ve kterou doufalo, a žádný národ takové velikosti by nemohl Rudé armádě vzdorovat dlouho, ale bojovali dobře. Toto je z rozloučení s finskou armádou velitele Carla Gustava Mannerheima: "Po šestnácti týdnech krvavých bojů, bez odpočinku ve dne nebo v noci, stojí naše armáda neporažena před nepřítelem, jehož síla rostla navzdory příšerným ztrátám.
Náš osud je těžký. Avšak také víme, že jsme do posledního centu splatili jakýkoliv dluh, který jsme u Západu mohli mít. Aby armáda tak silně přečíslená ve vojsku i vybavení způsobila tak rozhodné porážky mnohonásobně silnějšímu nepříteli, je tak nevídaná, že je těžké najít k ní v dějinách válčení paralelu. A je stejně obdivuhodné, že Finové nepodlehli zoufalství, a namísto toho rostli v obětavost a velikost.
Takový národ si vysloužil právo žít." Patr(e)onem týdne ja Carter Blumayer. Díky Carterovi a dalším Patr(e)onům můžeme v pořadu pokračovat, opravdu je to možné jen díky vám. Takže nás prosím podpořte na Patreonu nebo timeghost.tv. A pokud jste nás našli teprve před chvílí, a chcete vidět celou sérii o zimní válce, klikněte sem a podívejte se na první epizodu několik měsíců starou.
Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka InkCZ www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář