Zůstane Británie ve válce?

Každý chce jít jižně od Francie, proč ne oni? 8. června 1940. Na začátku tohoto týdne probíhají v Evropě dvě invaze, z nichž jedna na konci týdne skončí, zatímco druhá se přesune do druhé fáze. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka. Minulý týden belgický král Leopold kapituloval před Němci. V Norsku Spojenci bombardovali Narvik, který Němci evakuovali, a na lamanšském pobřeží začala legendární evakuace od Dunkerku, která byla na konci týdne v plném proudu.



2. června na začátku tohoto týdne je dunkerský perimetr, nyní bráněný Francouzi, prolomen, ale Němci se nedokáží probít do samotného města. Přesto se pláž zmenšila na zhruba tři kilometry. V noci pokračuje evakuace a 25 256 mužů, včetně posledních Britů, dnes pláž opustí.



Stále mají mnoho lodí, ale ty francouzské nedostaly řádné rozkazy, kam mají plout, ani které mola jsou již používána. Britové však pomáhají Francouzům leteckou i námořní podporou, takže pláž opustí 53 000 Francouzů. Příští noc je evakuováno 26 175 mužů, ale Spojenci si myslí, že na pláži zbývá jen asi 30 000 vojáků, takže když ve 3:40 odpluje poslední loď, 40 000 mužů na pláži je ponecháno Němcům.



Ráno 4. června vstoupí Němci do Dunkerku a tyto muže zajmou. Oficiální počet evakuovaných je 338 226 mužů. Většina z nich jsou Britové, ale také bylo evakuováno přes 120 000 Francouzů a Belgičanů. Většina těžkých zbraní je ztracena a mnoho vojáků nemá pušky ani základní vybavení. Přesto to byl velký úspěch, protože si nikdo nemyslel, že bude evakuováno více než 50 000 vojáků.



Námořnictva Británie a Francie ztratila přes 80 obchodních a válečných lodí, potopeno bylo 9 torpédoborců. Královské námořnictvo mělo minulé září 180 torpédoborců, nyní mají jen 74 těch, co nebyly poslány ke dnu, nebo nejsou v přístavech pro nezbytné opravy. V červnu obecně vzrostly ztráty spojeneckých námořnictev, ale mnoho těchto ztrát pochází od Dunkerku.



A běžné obchodní konvoje jsou méně chráněné, protože hodně z doprovodných plavidel je použito pro evakuaci. Německé ponorky tento měsíc potopí 58 lodí, celkem Spojenci ztratí 140 lodí. Nad Dunkerkem Britové ztratí 80 pilotů. Němci jich ztratí více, ale jejich vzdušné zálohy jsou větší. I když si britští pozemní i námořní velitelé zaslouží za operaci uznání, určité uznání si zaslouží i Němci.



Jejich vyšší velitelé stále plně nerozumí potenciálu svých tanků a v klíčových situacích zaváhali, čímž Spojencům poskytli drahocenný čas. 4. června pronese britský premiér Winston Churchill svůj nejznámější projev. A toto jsou ty nejslavnější věty: Budeme bojovat až do konce. Budeme bojovat ve Francii, budeme bojovat na mořích i oceánech, budeme bojovat ve vzduchu s narůstajícím sebevědomím a narůstající silou, ubráníme náš ostrov za jakoukoliv cenu.



Budeme bojovat na plážích, budeme bojovat na místech vylodění, budeme bojovat v polích i ulicích, budeme bojovat na kopcích. Nikdy se nevzdáme. Podle The Wit of Winston Churchill údajně dodal směrem ke kolegovi: "A budeme bojovat rozbitými hrdly pivních lahví, protože to je sakra všechno, co máme."



Somerville však zdůrazňuje následující: "Proslov naznačuje, že Francie padne a Británie bude bojovat osamocena. To možná není nejlepší způsob, jak povzbudit Francouze v boji." A je pravdou, že Francouzi a Britové k sobě ohledně Dunkerku chovají zášť. Francouzi tak dlouho zdržovali a připravovali se k evakuaci, ale Britové nedodrželi svůj slib a na zemi jim nepomohli. "Ale i bez těchto problémů by bylo pro tyto dvě země nemožné vidět událost ve stejném světle.



Co bylo pro Brity vítězství vytržené z německých čelistí, byl pro Francouze jen další krok na cestě za katastrofou." Hodně současné francouzské zloby směrem k Britům souvisí s leteckou podporou, lépe řečeno s jejím nedostatkem. Francouzi jí opakovaně žádali více, ale nedostali ji. Britský letecký maršál Hugh Dowding nebyl ochoten ji poskytnout. Věřil totiž, že by tím ohrozil obranu britských ostrovů, i když to byl on, kdo organizoval letecké krytí dunkerské evakuace.



Ať už má ohledně tohoto pravdu kdokoliv, Francouzi a Britové v sebe už nemají důvěru. Nebudu mluvit o osloveních a urážkách, kterými se vůdci obou stran častovali, vyhledejte si je sami, ale hezké nejsou. Od Juliana Jacksona jsem četl další zajímavost. Poslední dobou jej cituji často, ale jeho kniha skvěle popisuje motivy a motivace. Každopádně: "Pravdou je, že mnoho francouzských představitelů chtělo, aby Churchill soustředil vše pro ztracenou věc v předpokladu, že jakmile Francie padne, Británie nebude schopna pokračovat v boji.



Obětováním RAF v bitvě o Francii tedy neměla co ztratit. Pro Británii však bitva o Francii nebyla skutečnou válkou." A bitva o Francii vskutku stále zuří, nyní ve své nové fázi. 5. června začíná německý útok na spojeneckou frontu na Sommě. Francouzi využili situace u Dunkerku k posílení obranných postavení, ale ani ty nemohly vykompenzovat jejich současnou slabost.



Skupina armád 3 drží Sommu u pobřeží a skupina armád 4 je na řece Aisne. Německé tanky se daly do pohybu a nejtvrdší boje dne se odehrávaly mezi Amiens a mořem, kde zaútočil XV. sbor Hermanna Hotha. Dalšího dne linii prolomily. Ewald von Kleist je zastaven mezi Amiens a Peronne, ale dále ve vnitrozemí dobude Heinz Guderian předmostí přes Aisne.



7. června jsou Němci jen 30 kilometrů od Seiny v Rouenu. Avšak tato ofenzíva, uvažování za ní a její příprava stejně jako nálet na Paříž, ke kterému tento týden došlo, si zaslouží podrobnější pokrytí, takže to projdeme příští týden, budu se trochu vracet k tomuto týdnu, abych mohl ofenzívu pokrýt obsáhleji, a teď budu mluvit o věcech, o kterých tento týden mluvit musím. Chci se podívat na sever.



Eduard Dietl, velitel Němců kolem Narviku, má od Adolfa Hitlera svolení stáhnout se do Švédska a v případě nutnosti se tam nechat internovat. Není to nutné. Norští velitelé a vláda jsou na začátku týdne informováni, že se Spojenci evakuují. Nemohou tomu uvěřit, u Narviku mají Němce na ústupu. Někteří Norové si myslí, že tam Němce zvládnou porazit sami, že tam možná vytvoří svobodné Severní Norsko, ale to jsou jen sny.



7. června král Haakon a jeho vláda opustí Norsko a do konce týdne jsou evakuovány všechny spojenecké jednotky. Norský velitel Otto Ruge zůstane se svými muži a 8. června se vzdá Dietlovi. Norská kampaň skončila. Spojenecká evakuace měla své světlé i temné chvilky.



7. června je britská letadlová loď HMS Glorious, spolu se dvěma doprovodnými torpédoborci, potopena bitevními křižníky Scharnhorst a Gneisenau. A stejně tak tři prázdné lodě zamýšlené pro evakuaci. Zemřelo přes 1 500 mužů. Avšak obě německé lodě jsou několikrát zasaženy a Scharnhorst je těžce poškozena. Ustoupí do Trondheimu a evakuace může nerušeně pokračovat.



Skutečnou cenu za kampaň zaplatili Němci na moři. Ztratili tři křižníky, deset torpédoborců, čtyři ponorky. A tyto dvě krásky jsou ošklivě poškozeny. A Němci si takové ztráty na rozdíl od Britů nemohou dovolit. To znamená, že Kriegsmarine "si nemohlo dovolit soupeřit s Královským námořnictvem o kontrolu Lamanšského průlivu." Avšak Německo zajistilo dodávky železné rudy a minerálů ze Skandinávie. Admirál Erich Raeder získal vytoužené námořní základny, díky čemuž bude pro Brity těží zavést a vynutit blokádu Německa, a Němci oslabili britskou kontrolu vstupních cest do Atlantiku.



A po evakuaci Spojenců od Dunkerku poskytnou západofrancouzské přístavy Němcům do Atlantiku ještě lepší přístup, zejména ponorkám. Rovněž, jak Chris Mann a Christer Jörgensen píší v Hitlerově zimní válce: "Norská kampaň ukázala německou schopnost provádět kombinované operace. Luftwaffe si vedla brilantně a pravděpodobně byla rozhodujícím faktorem, ale přišla o důležitá přepravní letadla, což mělo vážné strategické následky pro budoucí operace."



Německo ztratilo 242 letadel, třetinu tvořila přepravní letadla. Nakonec Norsko nebylo schopné využít spojenecké podpory proti nepříteli. Není však v takové situaci jediné. Čína v tuto chvíli nemá jak získat evropskou podporu, takže napadající Japonci to vnímají jako dobrou příležitost zkusit si získat národního vůdce Čankajšeka a hlavní město Čchung-čching.



Takže stále neuznávají kolaborantskou vládu Wanga Jingweie zformovanou 30. března. Zhou Fohaim, Wangův hlavní vládní spojenec, shrnuje svoji a Wangovu frustraci takto: "Čchung-čching nás vidí jako kolaboranty, my se vidíme jako hrdinové. Zemi podle nás zachrání jen mír.



Proto se považujeme za hrdiny. Pokud budeme za hrdiny považováni, potom bude Čína a Japonsko v míru. Pokud budeme považováni za kolaboranty, Čína a Japonsko mír nikdy nepoznají." Ale japonská verze míru chce vojáky v severní Číně a formální uznání Mandžukua, což Čankajšek odmítá. Ale Čankajšek je pod tlakem Japonců postupujících na I-čchang, a tak 4.–6.



června v Macau pokračují jednání, i když bez výsledku. V poli však Japonci 6. června dobyli Ťing-men a teď mezi sebou soupeří, kdo jako první dobude I-čchang, který vnímají jako odrazový můstek pro dobytí samotného Čchung-čchingu. A jsme na konci týdne. Skončila norská kampaň, skončila dunkerská evakuace a začala druhá fáze německé invaze do Francie. Ale Francouzi ještě neprohráli a na evropském kontinentu se stále nachází jedna britská divize a Churchill, navzdory silné opozici, nařídí vyslat další dvě.



A nově povýšený generál Charles DeGaulle se ujímá funkce ministra obrany. Ale není to příliš málo a příliš pozdě? Ale hlavně, pokud budou chtít Spojenci zvítězit, budou muset překonat absurdní hladinu nedorozumění a chaosu ve vrchním velení. Norsko je ztraceno, Dánsko je ztraceno, Belgie je ztracena, Polsko je ztraceno, Nizozemsko je ztraceno, avšak Francie a Británie stále bojují.



Co se asi stane ve druhé fázi invaze do Francie? Vzrušující věci. Jestli chcete vidět příklad, jak mnohem menší armáda zadržela větší invazi před pár stoletími, podívejte se na toto video, které jsem natočil pro Sabaton History Channel o příběhu za písní Sabaton o bitvě u Bannockburnu. Klikněte přímo sem... Každou chvílí. Vojákem TimeGhost armády týdne je Noel Charles McDaniel.



Buďte jako Noel a podpořte nás na Patreonu nebo timeghost.tv, abychom mohli vytvářet více ještě lepšího obsahu. Odebírejte, zapněte si upozornění a uvidíme se za týden.