ProzřeníEpic NPC Man
56
Některé postavy dělají pořád dokola to samé, zcela beze smyslu. Ale co když ono to nějaký ten smysl skutečně má?
Přepis titulků
- Hroby se samy nevykopou. - To ne. Díky, dobrodruhu, že jsi našel dědečkovo kladivo. - Hroby se samy nevykopou. - To ne. - Hroby se samy nevykopou. - To ne. Hele, Grimble, když tu pořád pobíhají všichni ti dobrodruzi, neměli bychom nějaký ten hrob dokopat? Nutte, na dokopání hrobů nejsme naprogramovaní. Dobrodruzi se navíc po každé smrti oživí.
Nepotřebují čerstvé hroby. Ale co věrohodnost tohoto světa, Grimble? Nutte, celé to stojí na odložení nedůvěry. - To je co? - Odložení nedůvěry. Záměrná absence kritického myšlení v souvislosti s fiktivním dílem, díky které si divák či čtenář dílo dokáže užít. Toto téma jako první zkoumal Aristoteles ve vztahu k divadlu. Diváci ignorují nerealističnost fikce, aby si představení pořádně užili.
Tak proč tu vůbec jsme? Nejsme ve vztahu k odložení nedůvěry kontraproduktivní? Nevytváříme kognitivní disonanci mezi potřebou skutečného světa a podvědomým uvědoměním, že jde o fikci? Ale my jsme jen vedlejší postavy. V podstatě jen kulisy. Mozek je stavěný na to, aby věci ignoroval. Každičký moment, kdy člověk něco vnímá, je mozek zaplaven vjemy. A vyšší kognitivní funkce okamžitě zpracovávají informace na pozadí.
Mozek si to dá dohromady a voilà! Dobrodruzi předpokládají, že kopeme hroby. Ale co když za námi dobrodruzi přijdou, podívají se zblízka a zjistí opak? Pak by si všimli, že jsme jen postavičky na pozadí s omezeným designem, což by zbořilo čtvrtou stěnu. A to se nesmí stát. Počkat, takže ty mi říkáš, že naše kopání hrobů pomáhá dobrodruhům si užít hru? Přesně tak!
Vytváří totiž uspokojivou fantasy realitu, ve které si můžou naplnit svůj sen stát se fiktivním dobrodruhem. - To mě podrž! - No jo. Hroby se samy nevykopou. To ne. Překlad: Xardass www.videacesky.cz
Nepotřebují čerstvé hroby. Ale co věrohodnost tohoto světa, Grimble? Nutte, celé to stojí na odložení nedůvěry. - To je co? - Odložení nedůvěry. Záměrná absence kritického myšlení v souvislosti s fiktivním dílem, díky které si divák či čtenář dílo dokáže užít. Toto téma jako první zkoumal Aristoteles ve vztahu k divadlu. Diváci ignorují nerealističnost fikce, aby si představení pořádně užili.
Tak proč tu vůbec jsme? Nejsme ve vztahu k odložení nedůvěry kontraproduktivní? Nevytváříme kognitivní disonanci mezi potřebou skutečného světa a podvědomým uvědoměním, že jde o fikci? Ale my jsme jen vedlejší postavy. V podstatě jen kulisy. Mozek je stavěný na to, aby věci ignoroval. Každičký moment, kdy člověk něco vnímá, je mozek zaplaven vjemy. A vyšší kognitivní funkce okamžitě zpracovávají informace na pozadí.
Mozek si to dá dohromady a voilà! Dobrodruzi předpokládají, že kopeme hroby. Ale co když za námi dobrodruzi přijdou, podívají se zblízka a zjistí opak? Pak by si všimli, že jsme jen postavičky na pozadí s omezeným designem, což by zbořilo čtvrtou stěnu. A to se nesmí stát. Počkat, takže ty mi říkáš, že naše kopání hrobů pomáhá dobrodruhům si užít hru? Přesně tak!
Vytváří totiž uspokojivou fantasy realitu, ve které si můžou naplnit svůj sen stát se fiktivním dobrodruhem. - To mě podrž! - No jo. Hroby se samy nevykopou. To ne. Překlad: Xardass www.videacesky.cz
Komentáře (5)
puncap (anonym)Odpovědět
30.07.2021 00:58:24
hluboké
Vrudenthal (anonym)Odpovědět
25.07.2021 02:23:20
Monthy Pythoni by měli radost.
El_DiabloOdpovědět
23.07.2021 19:58:26
No dobře, ale akorát spíš vypadají že z toho hroby vylezli, než že by ho měli kopat... :)
Dovara (anonym)Odpovědět
22.07.2021 23:31:06
No, teda v tomhle díle skutečně klobouk dolu před překladatelem, smekam :-)
Xardass (Admin)Odpovědět
23.07.2021 09:45:10
Díky :-)