Prozření

- Hroby se samy nevykopou. - To ne. Díky, dobrodruhu, že jsi našel dědečkovo kladivo. - Hroby se samy nevykopou. - To ne. - Hroby se samy nevykopou. - To ne. Hele, Grimble, když tu pořád pobíhají všichni ti dobrodruzi, neměli bychom nějaký ten hrob dokopat? Nutte, na dokopání hrobů nejsme naprogramovaní. Dobrodruzi se navíc po každé smrti oživí.



Nepotřebují čerstvé hroby. Ale co věrohodnost tohoto světa, Grimble? Nutte, celé to stojí na odložení nedůvěry. - To je co? - Odložení nedůvěry. Záměrná absence kritického myšlení v souvislosti s fiktivním dílem, díky které si divák či čtenář dílo dokáže užít. Toto téma jako první zkoumal Aristoteles ve vztahu k divadlu. Diváci ignorují nerealističnost fikce, aby si představení pořádně užili.



Tak proč tu vůbec jsme? Nejsme ve vztahu k odložení nedůvěry kontraproduktivní? Nevytváříme kognitivní disonanci mezi potřebou skutečného světa a podvědomým uvědoměním, že jde o fikci? Ale my jsme jen vedlejší postavy. V podstatě jen kulisy. Mozek je stavěný na to, aby věci ignoroval. Každičký moment, kdy člověk něco vnímá, je mozek zaplaven vjemy. A vyšší kognitivní funkce okamžitě zpracovávají informace na pozadí.



Mozek si to dá dohromady a voilà! Dobrodruzi předpokládají, že kopeme hroby. Ale co když za námi dobrodruzi přijdou, podívají se zblízka a zjistí opak? Pak by si všimli, že jsme jen postavičky na pozadí s omezeným designem, což by zbořilo čtvrtou stěnu. A to se nesmí stát. Počkat, takže ty mi říkáš, že naše kopání hrobů pomáhá dobrodruhům si užít hru? Přesně tak!



Vytváří totiž uspokojivou fantasy realitu, ve které si můžou naplnit svůj sen stát se fiktivním dobrodruhem. - To mě podrž! - No jo. Hroby se samy nevykopou. To ne. Překlad: Xardass www.videacesky.cz