Historie abecedy

Jak svět skončil ohněm a mečem a civilizace jedna po druhé vyhasly, staré myšlenky zahynuly. Ale z jejich popela vzešly nové. Myšlenky, které změnily svět. Jak jsme mluvili o kolapsu doby bronzové, opakovaně jsme se zmínili, že napříč téměř celým dávným světem, jak se civilizace rozpadly, psaní vymřelo.



Gramotnost zmizela. Na mnoha místech vymizelo psané slovo na staletí. Ale jak se lidstvo nakonec vydrápalo zpět, tato stará myšlenka psaní se začala znovu objevovat. Ale v nové formě. V naší epizodě o původu psaní jsme mluvili o klínovém písmu a jak se první psané písmo vyvinulo od písařů kreslící obrázky k zaznamenávání zásob obřích chrámových skladů Sumeru a jak se v rámci tohoto vývoje zjednodušily obrazy a ztratily svůj obrazový význam.



Místo toho se změnily na zvuk obrázku, který původně představovaly. Přitom se klínové písmo stalo slabičnou abecedou, kde každý klínový design představoval slabiku mluvené řeči. Toto zjednodušilo znakové sady než čistě piktografické systémy, ale i tak si museli písaři pamatovat tisíce znaků. Čím více znaků si musíte zapamatovat, tím těžší je stát se gramotným, tím pomalejší bude přijetí psaného slova a tím bude omezenější pro menší skupiny.



Ale sumerský systém ovlivnil to, jak se psaní ve většině dávného světa vyvíjelo, a tak se slabičné systémy staly normou. Tedy až do kolapsu. Tak kde nám začíná příběh abecedy? Psací systém nezaložený na slabikách, ale na fonémech.



Na jednotlivých zvucích. Jako u mnoha jiných věcí to začíná v Egyptě před zhroucením. Egypťané měli mezi svými hieroglyfy pár zvukových znaků. Nebyly ve většině, nebyly tou nejdůležitější částí, ale byly tam. A přistěhovalecké semitské kmeny, mířící do Egypta, si je oblíbily a převzaly zvukové znaky do svého jazyka, než aby se pokusily převzít celé sady egyptských hieroglyfů. Jak se svět zhroutil, tak se tento soubor migračních kmenů ocitl v docela dobré pozici.



Neměly infrastrukturu, která by se mohla zhroutit, nebo spletitý společenský řád. A jak existující mocnosti padly, tak si postavily vlastní království v Levantě. Jedním z těchto volně svázaných království byla v srdci všeho ležící Fénicie. Fénicie se stala obchodním centrem pro svět pomalu vystupující z temnoty. A s jejich obchodem se objevil jejich jazyk a myšlenky.



S jejich obchodem přišlo jejich psaní. Ale na obchodu je jedna zajímavá věc. Podivná výstřednost nutnosti, která nás vede o krok blíž k tomu, co považujeme za abecedu. Klínové písmo bylo založeno na tvorbě otisků do hlíny. Sérii podivných klínových značek, které dávají jazyku své jméno. Hlína byla smysluplnou věcí, na kterou psát, když jste sledovali obrovské zásoby zboží nebo dělali imperiální záznamy, které přežijí zub času.



Ale hlína je také dost objemná. Těžko se přenáší, a pokud je vaše společnost založena na obchodu, budete chtít psát na něco jiného. Féničané začali používat papyrus. Takže teď měli jednofonémové psaní semitských kultur, nové písmo, které mohlo být použito na snadno přenosný papyrus, a rozsáhlou obchodní síť. Přinesli si tedy své vlastní písmo.



A jiné kultury ho začaly přejímat a upravovat do svých jazyků. A jedním z nejnadšenějších osvojitelů tohoto nového systému byli Řekové. S naprostým zničením mykénské civilizace ztratili Řekové svůj psací systém. Po celou dobu temna, která následovala, bylo řecké písmo prostě pryč. Ale po obnovení obchodu začaly řecké městské státy opět růst. A jak rostly, tak se přiklonily k tomuto systému, který pomůže jejich expanzi.



Ale až do teď byla fénická abeceda používána většinou semitskými národy. A semitské jazyky měly jednu zajímavou zvláštnost. Nepoužívaly téměř žádné samohlásky. To znamená, že Féničané nikdy nevyvinuli samohlásky pro svou abecedu. Když byly samohlásky součástí slova, byly jen naznačeny. Každý mohl říct, co to bylo za slovo, jednoduchým sepsáním souhlásek. Řečtina je však indoevropský jazyk. Je plná samohlásek.



Tak se Řekové koukli na fénickou abecedu a uvědomili si, že je tam hrstka souhlásek, které prostě nepoužili. Písmena, pro která zkrátka nebyl v řečtině žádný zvuk. Takže se svou mazaností a leností tato písmena prostě vzali a začali je používat jako řecké samohlásky. A tohle je bomba, protože poprvé byl každý zvuk v jazyce zastoupen v dané abecedě. Nebyly tam tuny dalších věcí, které musíte vně psacího systému znát, abyste ho mohli efektivně používat, či které musíte vysvětlit cizinci, abyste ho to písmo naučili.



A Řekové, obchodníci a námořníci, tento systém rozšířili na západ. Nejdříve do Itálie a pak, i nepřímo, do zbytku evropského světa. Systém, který šířili, je základem abeced, které dnes většina světa používá. Vlastně je v nás tak zakořeněn, že vás chci požádat, abyste se nad řečtinou s jejími novými samohláskami zamysleli. Jaká jsou první dvě písmena? Alfa a beta. A co vám vznikne, když je spojíte?



Anglický výraz pro náš systém psaných fonémů, pro abecedu. Alphabet. A i když je tu dost dalších změn, kterými tento systém prochází, tady dnes zastavíme, protože teď máme abecedu. Máme další velký vývoj v historii psaní. Věc, která pomáhá šířit gramotnost a usnadňuje přijetí písma mnoha evropským kulturám, které nikdy předtím psací systém neměly.



A tak z temnoty kolapsu doby bronzové vychází světlo, které zažehne západní svět. Překlad: Karolína I. www.videacesky.cz