První opiová válka: Spravedlivý ministr

Naposledy jsme končili u financí
britského impéria proudících do Číny. A čestná Východoindická společnost
se stále motala v ohromném dluhu, který dlužila vládě
za své vojenské výboje v Indii. Něco se muselo podniknout. Museli najít něco obchodovatelného,
něco kromě stříbra, co by Číňané chtěli, aby se vyvážily
obří náklady viktoriánské touhy po čaji. A odpověď našli v opiu. Na počátku 19.

století byly v Anglii
ceny čaje nepředstavitelně vysoké. Vzhledem k dováženému množství utratila průměrná anglická domácnost
asi pět procent svých příjmů jen za čaj. Samotná vláda v podstatě
stála na obchodu s čajem. Protože čestné Východoindické společnosti
půjčila hodně peněz na dobytí částí Indie a protože většina příjmů Východoindické
společnosti byla z přepravy čaje z Číny, byla země na tomto
obchodu ještě závislejší a veškeré příjmy byly použity jak
na splácení dluhu, tak i na vzniklé úroky. I přesto, že čajová krize
sužovala Anglii, čestná Východoindická společnost
také začala chápat, že její dobývání v Indii nemá
takovou návratnost, v kterou doufala.

Plány na pěstování bavlny
v Indii se zhroutily, protože její výroba byla v Americe,
a zejména v Egyptě, na vzestupu. Ale ukázalo se, že na půdě, původně určené
pro bavlnu, roste dobře i něco jiného. Mák. A tak to Východoindická
společnost vykoumala. Bude v Indii pěstovat mák,
měnit ho v opium, prodávat ho do Číny,
používat výdělek ke koupi čaje a pak vydělávat
prodejem čaje v Británii.

Tento plán měl jen pár háčků. Kromě prodeje drog
neslýchaných rozměrů tu byl také ten problém,
že opium bylo v Číně tak trochu nelegální. A čestná Východoindická společnost,
která byla čestnou společností, by nikdy tak hluboko neklesla. Nebo jo. Ale nechtěla riskovat
vyhození z Číny nebo odříznutí od čaje. A tak založila trh v Kalkatě, v části Indie pod jejich nadvládou
nejblíže k Číně, a řekla: "Pokud si chcete koupit
opium, tak ho tu prodáváme.

Nevíme, na co ho chcete,
nám je to buřt. Chcete opium?" A pak už nechala
zbytek na pašerácích. A tak tu máte bandu lumpů prodávajících
ve středním království drogy, za kterou stojí největší korporace
a největší národní ekonomika na světě. A když se ukázalo, že je indické opium
ještě silnější než doma pěstované věci, tak ho chtěli všichni.


A tak prodej opia prudce vzrostl. V roce 1835 bylo do Číny posíláno zhruba 1 390 000 kilogramů
opia ročně. A to číslo se stále zvyšovalo, protože v roce 1833
se britská vláda rozhodla ukončit čestné Východoindické
společnosti na trhu s opiem monopol. Teď chtěli mít všichni svůj podíl, a tak začalo opium zcela
nekontrolovatelně proudit do Číny, kvůli čemuž se zvýšily zásoby,
snížily ceny a látka byla dostupnější.

Do roku 1839 proudilo do Číny 2 558 000 kilogramů
opia každý rok. Ale to předbíhám, protože Číňané jen tak
nezaháleli a nenechali to být. Jak hromady peněz, které vláda
zoufale potřebovala, tekly ze země, tak císař jmenoval
úředníka jménem Lin Ce-sü, aby řešil katastrofální dopad
opia na Čínu. Byl geniální, neúplatný
a naprosto neflexibilní.

Viděl západní hrozbu a mravně korumpující
účinek, které opium na čínský lid mělo, a tak se rozhodl, že jediným řešením
bude zcela odstranit opium z Číny. V březnu 1839 dosáhl Kantonu. Byl to zdroj veškerého opia,
a tak se ho rozhodl od opia odříznout. Jeho činy byly
rychlé a nekompromisní. Zatkl tisíce čínských
obchodníků s opiem. Nutil závislé do
rehabilitačních programů, zabavoval opiové dýmky
a zavíral opiová doupata.

A pak se pustil
do západních obchodníků. Napsal otevřený dopis královně
Viktorii apelující na její svědomí. Dopis, který zřejmě
nikdy nedostala. Když nedostal žádnou odpověď, požadoval,
aby cizinci odevzdali své zásoby opia. Zahraniční kupci
zdržovali a vykrucovali se, že vydají trochu
ze skladového opia, ale jistě ne tolik,
kolik Lin Ce-sü chtěl. A tak shromáždil vojáky
a obklíčil zahraniční skladiště.

Obchodníci na měsíc a půl zalezli, ale nakonec to vzdali
a byli nuceni vzdát se 21 000 beden opia. Dalších 23 dní pálil
Ce-sü opium louhem. Pálil tak obří balík peněz. Množství peněz, které se
takto zničilo, bylo ohromující. Byla to asi šestina toho,
co britské impérium, největší, nejrozlehlejší
impérium na světě, utratilo za armádu
v předchozím roce.

Netřeba zmiňovat,
že všichni zúčastnění zbankrotovali. Diskutuje se o tom, zda Číňané
nabídli čaj výměnou za vydané opium, ale jisté je to, že obchodníci
nikdy žádný čaj nedostali. A místo toho místní vrchní
komisař britského obchodu, kapitán Charles Elliot, slíbil kupcům, že britská vláda pokryje
jejich ztráty, pokud odejdou v míru. Což samozřejmě
britská vláda striktně odmítla. Rozhořčení nad nezákonným
zabavením britského zboží začalo růst.

Mezitím v Číně došlo
k trestuhodnému incidentu, kdy opilí britští námořníci
ubili muže k smrti. Lin Ce-sü požadoval popravu
britského námořníka jako odplatu. Kapitán Elliot,
který obchod s opiem neměl rád a čínskou situaci celkem chápal, vypsal odměnu na ty,
kteří vraždu spáchali, a dal peníze rodině oběti. Naložil kriminálníky na svou loď a pozval Lin Ce-süa
nebo zastupujícího svědka k jednání, ale jeho pozvání nikdo nepřijal.

Odsoudil muže k tvrdé práci v Anglii, ale tohle na Lin Ce-süa neplatilo. Celý smysl jeho požadavku
byl přece ukázat, že cizinci nemůžou jen tak porušit
čínské právo na čínské půdě. Takže v reakci na to
zastavil Britům dodávky všech potravin a vyvěsil plakáty, kde stálo,
že zdroje vody byly otráveny.

Dále nařídil Portugalcům,
aby z Macaa vykopli všechny Brity. Chtěl jednou provždy ty otravné Brity
a jejich drogy pryč z čínské půdy. A tak Britové ustoupili
na pustý ostrov u pobřeží. Pustý ostrov, který bude
jednou známý jako Hong Kong. Potravinová krize byla vážná. Kapitán Elliot poslal žádost o obnovení
prodeje potravin. Odpověď se zpozdila. Tak poslal muže
na břeh koupit jídlo. Když se však vraceli zpět,
byly zásoby zabaveny čínskými úředníky.

Brzy mezi blokujícími čínskými džunkami
a britskými loděmi vypukla přestřelka. A tak začala první opiová válka. Překlad: Karolína I.
www.videacesky.cz