Thumbnail play icon

První opiová válka: Spravedlivý ministrExtra Credits

Přidat do sledovaných sérií 54
99 %
6. nejoblíbenějšíTvoje hodnocení
Počet hodnocení:75
Počet zobrazení:2 567

Británie odebírala od Číny čaj, na kterém byla závislá. Ten jim ale Číňané odepřeli, a tak se Británie rozhodla o vskutku neobvyklý, ale zcela logický krok. Začala Číňanům prodávat to jediné, co by za čaj chtěli měnit. Opium. A jak už to u podobných bizarních válek bývá, tak i tato se nakonec obešla bez velkých lidských ztrát. Na zajímavosti jejího průběhu jí to ale ani zdaleka neubírá.

První díl opiové války najdete zde.

Přepis titulků

Naposledy jsme končili u financí britského impéria proudících do Číny. A čestná Východoindická společnost se stále motala v ohromném dluhu, který dlužila vládě za své vojenské výboje v Indii. Něco se muselo podniknout. Museli najít něco obchodovatelného, něco kromě stříbra, co by Číňané chtěli, aby se vyvážily obří náklady viktoriánské touhy po čaji. A odpověď našli v opiu. Na počátku 19.

století byly v Anglii ceny čaje nepředstavitelně vysoké. Vzhledem k dováženému množství utratila průměrná anglická domácnost asi pět procent svých příjmů jen za čaj. Samotná vláda v podstatě stála na obchodu s čajem. Protože čestné Východoindické společnosti půjčila hodně peněz na dobytí částí Indie a protože většina příjmů Východoindické společnosti byla z přepravy čaje z Číny, byla země na tomto obchodu ještě závislejší a veškeré příjmy byly použity jak na splácení dluhu, tak i na vzniklé úroky. I přesto, že čajová krize sužovala Anglii, čestná Východoindická společnost také začala chápat, že její dobývání v Indii nemá takovou návratnost, v kterou doufala.

Plány na pěstování bavlny v Indii se zhroutily, protože její výroba byla v Americe, a zejména v Egyptě, na vzestupu. Ale ukázalo se, že na půdě, původně určené pro bavlnu, roste dobře i něco jiného. Mák. A tak to Východoindická společnost vykoumala. Bude v Indii pěstovat mák, měnit ho v opium, prodávat ho do Číny, používat výdělek ke koupi čaje a pak vydělávat prodejem čaje v Británii.

Tento plán měl jen pár háčků. Kromě prodeje drog neslýchaných rozměrů tu byl také ten problém, že opium bylo v Číně tak trochu nelegální. A čestná Východoindická společnost, která byla čestnou společností, by nikdy tak hluboko neklesla. Nebo jo. Ale nechtěla riskovat vyhození z Číny nebo odříznutí od čaje. A tak založila trh v Kalkatě, v části Indie pod jejich nadvládou nejblíže k Číně, a řekla: "Pokud si chcete koupit opium, tak ho tu prodáváme.

Nevíme, na co ho chcete, nám je to buřt. Chcete opium?" A pak už nechala zbytek na pašerácích. A tak tu máte bandu lumpů prodávajících ve středním království drogy, za kterou stojí největší korporace a největší národní ekonomika na světě. A když se ukázalo, že je indické opium ještě silnější než doma pěstované věci, tak ho chtěli všichni.

A tak prodej opia prudce vzrostl. V roce 1835 bylo do Číny posíláno zhruba 1 390 000 kilogramů opia ročně. A to číslo se stále zvyšovalo, protože v roce 1833 se britská vláda rozhodla ukončit čestné Východoindické společnosti na trhu s opiem monopol. Teď chtěli mít všichni svůj podíl, a tak začalo opium zcela nekontrolovatelně proudit do Číny, kvůli čemuž se zvýšily zásoby, snížily ceny a látka byla dostupnější.

Do roku 1839 proudilo do Číny 2 558 000 kilogramů opia každý rok. Ale to předbíhám, protože Číňané jen tak nezaháleli a nenechali to být. Jak hromady peněz, které vláda zoufale potřebovala, tekly ze země, tak císař jmenoval úředníka jménem Lin Ce-sü, aby řešil katastrofální dopad opia na Čínu. Byl geniální, neúplatný a naprosto neflexibilní.

Viděl západní hrozbu a mravně korumpující účinek, které opium na čínský lid mělo, a tak se rozhodl, že jediným řešením bude zcela odstranit opium z Číny. V březnu 1839 dosáhl Kantonu. Byl to zdroj veškerého opia, a tak se ho rozhodl od opia odříznout. Jeho činy byly rychlé a nekompromisní. Zatkl tisíce čínských obchodníků s opiem. Nutil závislé do rehabilitačních programů, zabavoval opiové dýmky a zavíral opiová doupata.

A pak se pustil do západních obchodníků. Napsal otevřený dopis královně Viktorii apelující na její svědomí. Dopis, který zřejmě nikdy nedostala. Když nedostal žádnou odpověď, požadoval, aby cizinci odevzdali své zásoby opia. Zahraniční kupci zdržovali a vykrucovali se, že vydají trochu ze skladového opia, ale jistě ne tolik, kolik Lin Ce-sü chtěl. A tak shromáždil vojáky a obklíčil zahraniční skladiště.

Obchodníci na měsíc a půl zalezli, ale nakonec to vzdali a byli nuceni vzdát se 21 000 beden opia. Dalších 23 dní pálil Ce-sü opium louhem. Pálil tak obří balík peněz. Množství peněz, které se takto zničilo, bylo ohromující. Byla to asi šestina toho, co britské impérium, největší, nejrozlehlejší impérium na světě, utratilo za armádu v předchozím roce.

Netřeba zmiňovat, že všichni zúčastnění zbankrotovali. Diskutuje se o tom, zda Číňané nabídli čaj výměnou za vydané opium, ale jisté je to, že obchodníci nikdy žádný čaj nedostali. A místo toho místní vrchní komisař britského obchodu, kapitán Charles Elliot, slíbil kupcům, že britská vláda pokryje jejich ztráty, pokud odejdou v míru. Což samozřejmě britská vláda striktně odmítla. Rozhořčení nad nezákonným zabavením britského zboží začalo růst.

Mezitím v Číně došlo k trestuhodnému incidentu, kdy opilí britští námořníci ubili muže k smrti. Lin Ce-sü požadoval popravu britského námořníka jako odplatu. Kapitán Elliot, který obchod s opiem neměl rád a čínskou situaci celkem chápal, vypsal odměnu na ty, kteří vraždu spáchali, a dal peníze rodině oběti. Naložil kriminálníky na svou loď a pozval Lin Ce-süa nebo zastupujícího svědka k jednání, ale jeho pozvání nikdo nepřijal.

Odsoudil muže k tvrdé práci v Anglii, ale tohle na Lin Ce-süa neplatilo. Celý smysl jeho požadavku byl přece ukázat, že cizinci nemůžou jen tak porušit čínské právo na čínské půdě. Takže v reakci na to zastavil Britům dodávky všech potravin a vyvěsil plakáty, kde stálo, že zdroje vody byly otráveny.

Dále nařídil Portugalcům, aby z Macaa vykopli všechny Brity. Chtěl jednou provždy ty otravné Brity a jejich drogy pryč z čínské půdy. A tak Britové ustoupili na pustý ostrov u pobřeží. Pustý ostrov, který bude jednou známý jako Hong Kong. Potravinová krize byla vážná. Kapitán Elliot poslal žádost o obnovení prodeje potravin. Odpověď se zpozdila. Tak poslal muže na břeh koupit jídlo. Když se však vraceli zpět, byly zásoby zabaveny čínskými úředníky.

Brzy mezi blokujícími čínskými džunkami a britskými loděmi vypukla přestřelka. A tak začala první opiová válka. Překlad: Karolína I. www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK