Historie psaní

V tomto pořadu často mluvíme o historii lidí nebo míst, společností. Zřídka se dostaneme k povídání o historii myšlenky. Takže dnes to vyzkoušíme. Budeme mluvit o historii konceptu psaného slova. Psaní je jednou z nejtrvalejších technologií lidstva. Po 5600 let nám tato schopnost předávat myšlenky napříč generacemi, dávat pokyny, vyjadřovat se, sdělovat myšlenky napříč propastí prostoru a času umožnila udělat velké pokroky v našem chápání vesmíru, vzájemném porozumění a porozumění sebe sama.



Ale abychom pochopili, jak psaní začalo, musíme do starověkého Sumeru, kde se psaní začalo prvně používat ve velké míře. Podívejte se kolem. Co vidíte? Ano, vidíte hrnčíře a obchodníky. Vidíte ulice a zahrady. Ale co vidíte tyčit se nad tím vším? Chrámy. Tyto chrámy hrají velkou roli v tom, proč psaní začalo.



Protože Sumer byla zemí prvních skutečných měst na světě. Ne stovky lidí nebo tisíců lidí, ale dohromady desítky tisíc. A tato města vytvořila městské státy, spojené uctíváním určité skupiny bohů. Lidé ovládali zavlažování a města rostla. A jak města rostla, rostly i chrámy pro bohy. Ale tyto masivní, rozlehlé chrámové komplexy nesloužily jen jako svatostánky.



Ne, podívejte se blíž. Vidíte ty muže, jak sem přinášejí džbány plné obilí? Tyto chrámy také sloužily jako obrovská skladiště. Úložiště pro nesmírné bohatství města. V dobrých časech dovnitř proudily dary. A v těžkých časech byly rozděleny zpět. Tento systém vytvořil pro kněze obří bohatství, ale také zajistil, že města této velikosti mohla fungovat. Ale to nás teď nezajímá. Koukněte se vedle mužů, kteří nesou obilí.



Vidíte muže, který je sleduje? Všimněte si, že vždy, když donesou džbán obilí, udělá malou značku na své hliněné tabulce. S takovou ekonomikou, se spoustou zásob, každý den stěhující se do chrámu a z něj, potřebovali nějak vést záznamy. A to je přesně to, co dělá. Ta tabulka bude později uložena, aby kněží věděli, co přesně mají po ruce ve svém obřím chrámovém skladišti. Ale i když mají značky své místo v původním psaní, na tomto vlhkém kusu hlíny, který drží, je pro nás něco mnohem zajímavějšího.



Nakreslil malý obrázek stonku obilí vedle svých záznamů, tak je jasné, že jeho údaje odkazují na obilí. Po generace se tato pěkná malá kresba obilí zjednoduší. Více abstraktní. Písaři hledali rychlejší a lehčí způsoby, jak zaznamenat komodity, pracně nekreslili každou dílčí položku přinesenou do chrámu, ale místo toho došli ke vzájemně smluvené sadě symboličtějších zobrazení pro zboží proudící do svatých míst. A můžete vidět, jak by někomu mohlo dojít, že tyto symboly nemusí představovat jen koncept něčeho, ale i samotné slovo.



A přesně to se stalo. Symbol pro krávu byl chápán nejen jako představitel zvířete, ale také jako slovo kráva jako takové. Ale stejně, s tisícovkou podstatných jmen toho moc nenaděláš. A tady přichází šťastná lingvistická náhoda. Vidíte ty lidi u chrámu, jak spolu mluví? Kdybyste je slyšeli, znělo by to, jako by všichni říkali pořád dokola to samé. A to proto, že sumerština je jazyk, kde většina slov jsou jen slabiky a kde jsou pojmy sestaveny ze skládání slov.



Oba tyto body jsou důležité, protože když mnoho vašich slov je jednoslabičných, je snadné nemyslet na symbol jako slovo, ale jako na zvuk pro to slovo. Přestat myslet na symbol označující nějaké slovo a začít myslet na obecný význam jeho zvuku, který může označovat více konkrétních věcí. Jakmile to uděláte, nebudete kreslit obrázky pro každé slovo v jazyce. Teď začnete o obrazech dumat jako o zvucích a spojením zvuků dohromady vám umožní vytvářet různá slova.



A když si to spojíte s tím, že v sumerštině byla řada pojmů postavena na prostých slovech, například srp plus obilí mohlo znamenat sklizeň, tak je tu kvantum toho, co můžeš dělat s pojmy a zvuky, které představují tisíce obrázků. Ale ještě nejsme hotoví. Protože to, jak písaři psali, změnilo to, jak píšeme dnes v západních zemích. Pamatujete, jak náš kámoš v chrámu sčítající obilí dělal značky na hliněnou tabulku?



Sledujte ho psát. Koukněte, jak píše odshora dolů, stejně jako byste psali seznam vy. To se brzy změní, protože problém s hlínou je, že trvá věčnost, než uschne. A pokud si omylem při psaní odshora dolů opřete ruku, můžete snadno smazat celý sloupek, který jste právě napsali. Ale toto riziko se snižuje, pokud začnete psát zleva doprava. Ale dost lidem v chrámu se ta inovace nelíbila.



Pro písaře to bylo lehčí, ale jiní gramotní lidé, kteří to museli číst, se to učili odshora dolů, takže se jim tohle psaní do boku nelíbilo. Takže co písaři udělali? Prostě otočili všechny znaky o 90 stupňů, takže si člověk mohl otočit tabulku a přečíst si ji odshora dolů jako obvykle. Brzy lidé četli znaky psané do boku zleva doprava. Ale protože byly převrácené, byly teď víc abstraktnější. Ještě odlišnější od obrázků a věcí, které dříve představovaly.



Tento psací systém pak převzali sousední Akkadové a Elamité, kteří ho zobecnili ještě více. Byly také přidány faktory nebo malé znaky k určení, jaká část řeči byla která, aby nedošlo ke dvojsmyslu. A teď máte opravdový psací systém. Původní obrázky, ale i piktogramy z nich proměněné zcela zmizely do klínových otisků a čar vytvořených stylusem tehdy preferovaným. Což znamená, že místo hrstky podstatných jmen na zápis do skladových seznamů tu máme psací systém, který nám může dát abstraktní a lyrické věci jako Epos o Gilgamešovi nebo Enúma eliš.



Jak to všechno víme? Legrační věc o hlíně: Když místo shoří a všechny tvé zápisy jsou na jílu, místo aby byly zničeny, tak ztvrdnou a zůstanou zachovány. Ale to se tu chvíli nestane. Takže pojďme velebit písaře jako tohoto a nádherné město Sumer za to, co nám dali. Dárek, který nám vydržel více než pět a půl tisíce let. Psaní.



Jelikož se nedostaneme k Lživým epizodám pro tyto jednorázovky, chci zdůraznit, že toto je jen první místo v historii, kde psaní dosáhlo rozmachu. Později se rozvine nezávisle v Mezoamerice a bylo téměř jistě nezávisle vyvinuto i v Číně. Je tu velký spor o tom, jestli se vyvinulo nezávisle v údolí Indus a Egyptě. I když z toho, co jsme přečetli, což ani zdaleka nestačí na víc než laický názor, jsem toho názoru, že obě skupiny zdědily základní koncept ze Sumeru. Dejte nám v komentářích vědět, zda se vám tento pokus líbil a zajímáte se o historii idejí i o historii společností a lidí.



Pokud ano, zkusíme to občas udělat. Kdo ví? Možná se podíváme, jak jsme se dostali od Sumerů píšící slabiky k neuvěřitelnému nástroji – abecedě, kterou většina západních kultur používá dodnes. Nashle za týden. Překlad: Karolína www.videacesky.cz