Lidová křížová výprava: Petr PoustevníkExtra Credits

Když jsme minule skončili, výprava hraběte Emicha byla rozdrcena v Maďarsku a francouzští křižáci byli pod dohledem přivedeni do Konstantinopole. Teď se vrátíme k Petrovi a jeho hlavní síle v Kolíně. Ve chvíli, kdy Petr Kolín opustil, vedl kolem 40 000 lidí. Většina z nich neměla trénink ani zbraně a jen málo z nich bylo nedůležitými rytíři. Šli s ním ženy, děti i starší.

A společně se vydali převzít Svatou zemi. Vyrazili koncem dubna a došli k Maďarsku. Tentokrát byl maďarský král ohledně křižáků ještě méně nadšený. Ve zkratce Petrovi řekl: "Hele, můžete projít, ale nejdřív mi slibte, že nikoho nezabijete ani nic nezničíte." S tím Petr samozřejmě souhlasil. A vše šlo dobře, až do chvíle, než výprava dorazila do města, které francouzská výprava vyloupila, zatímco čekala na byzantské hranici.

Několik křižáků se dostalo do sporu s prodavačem bot. Ze sporu se stala hádka, z hádky se staly výtržnosti a ty se poté proměnily v bitvu, která vyvrcholila, když jeden z křižáckých rytířů vedl rolníky a vyplenili citadelu. Poté ukradli z města veškeré jídlo, zabili čtyři tisíce Maďarů a svižně si to šinuli k byzantské hranici ještě před tím, než se stihla ukázat maďarská armáda.

Jenže teď měl nebohý byzantský vládce Bělehradu na svém prahu 40 000 hladových naštvaných rolníků. Doslechl se o jejich chování v Maďarsku, a tak si pro udržení pořádku najal žoldáky. Ti se měli postarat o to, že křižáci překročí řeku Sáva pomalu a spořádaně, aby je Byzantinci stačili sledovat a měli jistotu, že se nikdo z nich nezatoulal. Ale křižáci nabyli dojmu, že se nepohybují dostatečně rychle, a tak se rozhodli, že nejlepším řešením bude napadnout byzantské vojáky, kteří jim vlastně pomáhali.

Poté, co zabili nebo zahnali byzantský oddíl, se vydali plenit a loupit, dokud nedorazili k Bělehradu, který vyplenili, vykradli a vypálili. Křižáci stejným stylem pokračovali na cestě do Niše, hlavnímu městu provincie. Ale zatímco křižácká armáda byla na pochodu náš ubohý vládce se soustředil na vybudování obrany Niše, Povolal všechny dostupné muže, a když tam dorazili křižáci, setkal se s Petrem.

Požádal ho, aby jeho skupina počkala, dokud vojáci nebudou připraveni doprovodit je do Konstantinopole. Petr souhlasil za podmínky, že vládce jeho rolníky nasytí. Nasytit 40 000 lidí není ve středověku lehká záležitost a místodržící se brzy musel rozhodnout, zdali nakrmí křižáky, nebo svůj vlastní lid. Takže křižákům řekl, aby prostě šli dál, zamířili do Konstantinopole a nechali jej být.

Ale několik Němců cestou zapálilo mlýn, což rychle eskalovalo a vládce byl nucen povolat vojáky shromažďující se v Niši, aby se s výtržníky vypořádali. Řekl svým vojákům, aby se rolníky snažili radši zajmout než zabít. Petr se vrátil na konec výpravy, aby zjistil, zdali se může s místodržícím nějak dohodnout a zajistit, aby výprava pokračovala dál. Ale v tuto chvíli byl dav křižáků zcela mimo Petrovu kontrolu. Zaútočili na samotné město Niš.

Místní osádka je zahnala, ale poražení křižáci shromáždili více mužů a zaútočili znovu. To byla pro našeho ubohého byzantského guvernéra poslední kapka. Nařídil mužům zaútočit na křižáky dříve, než stihnou zničit provinční hlavní město. Křižáci se samozřejmě nemohli rovnat vycvičené, vyzbrojené armádě a byli zdecimováni. Nebo byste mohli říct rozčtvrceni. Petr utekl do kopců a schoval se, ale brzy ho našel zbytek jeho armády, která byla o čtvrtinu menší.

Při úprku přišla armáda o zásoby i peníze, a tak se do Konstantinopole doklouzala banda vyhladovělých a unavených žebráků. Tam se setkali s Francouzi, kteří odešli před nimi a Petr byl spolu s francouzským vůdcem jménem Walter povolán před císaře. Císař se je přes všechno snažil přesvědčit, aby vyčkali na skutečnou armádu, o které ho papež ujistil, že je na cestě. Ale pokud by přeci jen chtěli zaútočil na Turky, nebude jim bránit, najde pro ně lodě a přepraví je přes Bosporský průliv.

Samozřejmě i navzdory varováním se křižáci chtěli vydat na nepřátelské území. A tak po pěti dnech živení třiceti tisíc nečekaných hostů shromáždil císař svoji flotilu a přepravil je do Malé Asie. Křižáci tam začali okamžitě plenit město za městem, dokud nedorazili do Nikomédie. A nezapomeňte, že toto území patřilo ještě před několika lety Byzantské říši, takže křižáci plení města, která chtěl Alexios I. Komnenos získat zpět. Ale mimo to není žádný pochyb o tom, že ve městech žili křesťané.

Ale to křižáky nezajímalo, starali se jen o plenění a loupení. Ale jakmile dorazili do Nikomédie vypukla hádka a armáda se rozdělila. Francouzská část zůstala pod zdánlivým vedením Petra, ale Němci a Italové se odtrhli a za svého vůdce si zvolili rytíře Rainalda. Obě armády pokračovaly v loupení, dokud se znovu nesetkaly při obléhání pobřežního města Kibitas. Petr naléhal, aby zde počkali na příchod hlavní křižácké armády, ale v tuto chvíli nad rolníky ztratil veškerou kontrolu.

Obě skupiny začaly s nájezdy do svého okolí a doslova se hecovaly. Vždy když se jedna skupina vrátila z nájezdu, vyprávěla, o kolik statečnější byla a o kolik více dělala pro účel výpravy, což samozřejmě vedlo k tomu, že druhá skupina udělala něco šílenějšího a ztřeštěně odvážnějšího, jen aby ukázala, o kolik je statečnější a o kolik toho pro účel výpravy právě ona dělá víc. Petr, neschopný ujmout se velení, se rozhodl pro návrat do Konstantinopole, kde chtěl požádat císaře o pomoc. Ale zatímco byl na cestě zpět, výprava z Francie se rozhodla, že by bylo dobré zaútočit na místní turecké provinční hlavní město.

Nemohli překonat hradby, a tak alespoň vyloupili okolí a zmasakrovali všechny, koho našli. S nebývalou krutostí systematicky masakrovali civilisty, a dokonce upalovali děti. S výsledkem byli spokojeni a vrátili se do tábora s neobvyklou pýchou. Německý oddíl, aby nezůstal pozadu, se vydal obsadit nedaleký hrad. V něm sídlila jen malá posádka a Němci jej úspěšně dobyli. Ale zapomněli se podívat, jestli má hrad nějaké zásoby vody.

V tuto chvíli byla turecká armáda samozřejmě zmobilizována a dobře věděla, že hrad nemá žádné zásoby vody a nejbližší studna je mimo hradby. Takže když přitáhla turecká armáda, prostě se zaparkovala před hradem. Po pár dnech pití oslí krve a vlastní moči se křižáci vzdali. Turci požadovali, aby křižáci konvertovali k islámu, nebo čelili smrti. Zatímco se mnoho křižáků odmítlo zřeknout své víry a bylo popraveno, statečný sir Rainald, vůdce skupiny, muž, kterého nikdo nepřekoná, překvapil nepřátelského velitele, když nejenže nabídl, že konvertuje k islámu, ale rovněž nabídl připojit se k Turkům a bojovat proti křesťanům, pokud bude jeho život ušetřen.

Mezitím se zprávy, pravděpodobně úmyslně rozšířené Turky, dostaly v překroucené podobě zpět do tábora a Francouzi se dověděli, že Němci nejen dobyli hrad, ale také místní turecké hlavní město.

Vypukla hádka. Někteří si mysleli, že by měli počkat, až se vrátí Petr, což se nikdy nestane, zatímco ostatní si mysleli, že čekáním ztratí příležitost k plenění. Brzy vyhrála část podporující loupení, protože co jiného se mohlo stát, a každý zbylý křižák, bylo jich asi 20 000, vypochodoval z tábora pod vedením Geoffreyho vstříc hlavnímu městu. Asi o tři míle dál v přímém zalesněném údolí čekali v plné síle Turci.

Neorganizovaní křižáci, kteří spěchali k hlavnímu městu, si pasti vůbec nevšimli. Jak se z lesů vyřítila smršť šípů, křižáci se téměř okamžitě dali na útěk. Z lesů vyjeli turečtí jezdci, kteří křižáky pobili skoro do posledního muže. Ze čtyřiceti tisíc rolníků, kteří opustili západní Evropu, se jich pod vedením Geoffreyho zachránily jen necelé tři tisíce. Tyto tři tisíce se zvládly opevnit ve starém opuštěném hradu a přežít, dokud jim na pomoc nepřišli Byzantinci.

Pojďme si teď shrnout dosavadní výsledky výpravy. Zabito Maďarů: tisíce. Zabito Byzantinců: tisíce. Zabito německých židů: tisíce. Zabito křižáků: desítky tisíc. Zabito křesťanů: desítky tisíc. Zabito Turků: pár, většinou civilisté.

Způsobit obrovskou ekonomickou újmu Východní římské říši: splněno. Napadnout východořímské vojáky, kteří pomáhali křižákům: splněno. Možní spojenci v arabském světě vyprovokováni: splněno. Získáno zpět Svaté země? Nula. A tak začala První křížová výprava. V dalším díle uvidíte, co během těchto vylomenin dělali skuteční baroni a jak se lépe vybavená armáda vydala vstříc Turkům.

Uvidíte, jak první křížová výprava skutečně začala. Přidejte si sérii do sledovaných a nezapomeňte video ohodnotit.