Lidová křížová výprava

Je rok 1095 našeho letopočtu. Jsme na koncilu v Claremontu a spolu s námi i všichni významní světští a církevní evropští představitelé. Chvíli je ticho. Papežova slova, kterými pobízel křesťanské národy k převzetí Svaté země od muslimských dobyvatelů, stále visí ve vzduchu. Potom někdo z davu vykřikne "Deus vult, Bůh to žádá!" Dav slova opakuje, muž po muži, dokud koncilem nezní ohlušující křik "deus vult". Poté vystoupí z davu biskup Adhémar a padne papeži k nohám.



Nabízí, že povede jakékoliv křesťany odhodlané ve jménu Krista znovu dobýt Svatou zemi. A tak začala první křížová výprava. Je tu jen pár problémů. V tuto dobu muslimové okupovali Svatou zemi po skoro 400 let a bylo zde jen málo důkazů o zločinech, které papež Urban II. popisoval ve svém proslovu, aby přesvědčil Evropu k výpravě. Ve skutečnosti až doteď církev nikdy nevypadala znepokojena okupací a poutě do Svaté země pokračovaly prakticky nerušeně od chvíle, co Jeruzalém padl v roce 637 do muslimských rukou.



Takže o co doopravdy šlo? Dříve toho roku Alexios I. Komnenos, císař Byzantské říše, která od dob Justiniána I. značně upadla, poslal vyslance k papeži s prosbou o pomoc západu proti rozpínavým Turkům. Tito turečtí muslimové přicházející z východu prakticky dotlačili říši na dno. Donutili ji odevzdat skoro celou Malou Asii, původní srdce Byzantské říše. Alexios I. Komnenos doufal v zásoby, zbraně a pár tisíc dobře vycvičených mužů, aby Byzantská říše mohla dále sloužit jako val křesťanské Evropy proti muslimskému východu, nebo aby prostě mohl vyhrát válku, získat zpět svá území a posílit říši, které vládl.



Ale znáte to, jde jen o to, jak to prodáte. Papež Urban měl trochu jiný nápad. Víte, papež nebyl v dvakrát bezpečné pozici. Církev byla prakticky ve válce se Svatou říší římskou, jiný papež jménem Klement III. sídlil v Ravenně a prohlašoval, že on je právoplatný papež. Ve skutečnosti Urban nemohl ani vstoupit do Říma, proto se poflakoval ve Francii, protože svatý císař římský a antipapež byli proti němu.



Takže si Urban pomyslel: "Možná by to chtělo sjednotit všechny křesťany v boji proti někomu jinému." Samozřejmě se nikdy neptal na názor Alexiose I. Komnenose, ale k tom se vrátíme později. A tak první křížová výprava začíná. Ale Urban byl chytrý. Věděl, jak lidi motivovat, věděl, jak shromáždit sílu větší a soudržnější, než jakou mohl shromáždit kterýkoliv národ v Evropě.



Nabídne těm, kteří strávili svůj život bojem; těm, kteří strávili život pácháním smrtelného hříchu, jednu šanci, jednu příležitost pro rozhřešení. A tuto příležitost jim nabídne za to, co jim šlo nejlépe. Za válku. Toto je poprvé, kdy papež něco takového udělal. Nikdy před tím nebyly odpustky nabídnuty za boj a tato inovace přitáhla hodně lidí. A pravdou je, že i když mám pochybnosti o motivaci některých vůdců tohoto hnutí, ve světě motivovaném vírou, jakým byla středověká Evropa, byla podle mě ta víra a naděje pro vykoupení důvodem, proč se tolik lidí přivedlo na mizinu, jen aby se mohli k výpravě připojit.



Ale naneštěstí byla ta nabídka tak dobrá, že spousta lidí, co se přihlásilo, nebylo zrovna těmi lidmi, které papež hledal. Víte, papež plánoval, že výprava opustí Evropu v srpnu 1096, aby si rytíři a baroni mohli dát věci do pořádku a mohli si připravit, co se ve středověku považovalo za zásoby a logistiku. Ale to pro některé lidi bylo pozdě. Ve Francii byl chlapík jménem Petr Poustevník, který začal pobízet rolnictvo, mluvil o zvěrstvech, které na vlastní oči viděl ve Svaté zemi, i když je zde mnoho přesvědčivých důkazů dokládajících, že tam nikdy nebyl, a vyprávěl příběhy o jeho svatém jmenování Kristem k vedení těch s čistou duší, kteří budou na cestě do Jeruzaléma chráněni nebesy.



Desítky tisíc lidí odešlo ze svých farem, aby se připojili k Petrovi, i když neměli na cestu dostatek peněz a ani nevěděli, jak daleko to vlastně je. Jen pár jich bylo vojáky a ještě méně mělo zbraně, ale přesto za Petrova kázání tato rolnická výprava započala. A zatímco Petr stále shromažďoval své rolníky v Kolíně nad Rýnem, jiné skupiny se rozhodly, že se vydají na vlastní pěst, a v tomto bodě se rolnická výprava stala jedním z největších zmatků celé historie.



První je tu výprava z Francie, kterou vede Gautier Sans-Avoir. Odešla před Petrem a prošla Maďarskem bez problému, ale když došla k Bělehradu, k prahu Byzantské říše, místní vládce byl velice zmatený. Bylo mu řečeno, že se křižáci neukáží ještě půl roku a neměli to náhodou být vojáci?



Tohle byl jen dav vedený několika zchudlými rytíři. Takže je nevpustil dovnitř. Řekl jim, že pošle dopis do Konstantinopole, a jestli by mohli trpělivě počkat, než dostane své instrukce. Jak odpověděli? Vypleněním okolí. Abychom byli ke křižákům fér, pravděpodobně hladověli, nemysleli na to, že budou potřebovat tolik zásob a musíte si uvědomit, že tehdy ve středověké Evropě bylo zrovna jaro. Neměli tady ledničky a rychlá auta.



Obrovská část jídla na zbytek roku pochází z podzimní sklizně, proto Urban naplánoval výpravu na střed srpna, aby bylo snadné pro křižáky doplnit zásoby. Ale na jaře prostě není kolem příliš jídla, takže je nepravděpodobné, že by křižáci byli schopni přejít Maďarsko a vydržet dále jen s tím, co si přinesli. Takže se křižáci vydali plenit, zničili domy a farmy, dokonce zde byli potyčky s místní byzantskou posádkou. Někteří se dokonce vrátili do Maďarska, které předtím překonali bez potíží, a snažili se vykrást místní tržiště.



Zkusili to, ale vesničané si s nimi poradili. A místní byzantská posádka se o ně také postarala. A brzy byli tito křižáci pod dohledem přivedeni do Konstantinopole. Vrátíme se k nim za chvíli, až se tam dostane i Petr. Ale nejdřív bychom si měli povědět a druhé výpravě rolníků, o skupině z Německa vedené hrabětem Emichem z Leinigenu. Tento hrabě slyšel o Petrových kázáních a shromáždil vlastní skupinu, se kterou se vydá na výpravu.



Měli odejít do Svaté země z Německa, ale ušli jen pár mil, než si řekli: "Víte, místní židé jsou mnohem blíž a mnohem méně ozbrojeni," a tak šli město od města skrze Německo pleníc vlastní města, masakrujíc židy a kradouc veškeré peníze, které našli. Proti tomuto byla katolická církev skoro jednoznačně. To vůbec nebylo to, co Urban chtěl. I když můžete říct, že mu na židech nezáleželo, není pochyb o tom, že chtěl přinejmenším dostat boje pryč z křesťanského území.



Nejen kněží a mniši kázali proti tomuto násilí, jsou zde skutečně hrdinské příběhy o biskupech oponujícím těmto záškodníkům a chránícím místní židovskou populaci. Biskup špýrský jim poskytl svoji ochranu. Biskup ve Wormsu přivedl místní židy do vlastního domova, a dokonce se snažil místo opevnit. Ale křesťanští křižáci zaútočili a vtrhli do domu biskupa a povraždili kolem osmi set židů, kteří se tam skrývali. Biskup z Mohuče udělal totéž, a dokonce nařídil městskou bránu před křižáky zatarasit.



Místní Židé dokonce shromáždili velké množství zlata, které Emichovi nabídli, pokud prostě odejde pryč, ale hrabě Emicho si peníze vzal a potom zaútočil. Když se zpráva o útoku dostala k biskupovi, povolal osobní stráž a vydal se spojit síly s místní domobranou a měšťany, kteří byli ozbrojeni a odhodláni bránit místní židovskou populaci. Po prudkém boji zahnali místní křižáky pryč, ale křižáci shromáždili více mužů, naverbovali stejně smýšlející nebo uplatili lidi z města a zaútočili znovu. Tentokrát byla obrana zlomena a posádka utekla.



Tisíce židů bylo poté pobito. Emichova výprava si probíjela cestu skrz Německo až konečně dorazila k Maďarsku, v tuto chvíli Petr a jeho výprava již prošli. Budeme o tom mluvit příště. Ale když maďarský král viděl Emichovu záškodnickou skupinu, rozhodl se, že o nic z toho nestojí a odmítl je vpustit do své země. Křižáci si ale cestu dovnitř vynutili a ihned začali obléhat maďarské křesťanské město Meseberg, kde byli rychle poraženi městskou posádkou a pobiti téměř do posledního muže. A tak začala první křížová výprava.



Nezapomeňte odebírat tento pořad, abyste se dozvěděli, co se stalo s Petrovou skupinou potulných sedláků. Zjistíte, co celou tu dobu dělal papež a šlechta a uvidíte, jak se první křížová výprava stala vážnou věcí.