Gabor Maté: ochrana dětí před přístroji

Povězte mi o sociálních sítích. Moji synové na ně ještě nemají věk, i když si dokázali najít cestu k laptopu docela rychle. Ještě nejsou na sociálních sítích, ale má dcera samozřejmě ano. Skupina vrstevníků je dnes zjevně snadno dostupná v tomto novém návykovém přístroji, který je návykovější, a zde nevím, jestli souhlasíte, než heroin a kokain. Ano, velmi návykový. Čím to je, prostě se změnila hra?



V mé knize Držte si své děti jsou poslední dvě kapitoly o digitálních médiích. A jde o obří téma. Říkám tam, že mít stejně staré syny, vůbec bych je k přístrojům nepouštěl. - K přístrojům bych je nepouštěl. - O ředitelích Silicon Valley jsem slyšel, že chůvám zakazují i dívat se do přístroje. Nechávají je v autě. To je naprosto správné. V tomto věku ne. Protože v první řadě jsou samotné obrazovky uchvacující. A čím více...



Jsou i návykové. Zkuste oddělit dítě od jejich přístroje. Uvidíte typické závislé... protestování a uraženost. - A vztek. - Ano, vztek a podobně. Protože vstupujete mezi závislého a jeho závislost. O závislosti víte z vlastní minulosti, stejně jako já, jaké to je, když někdo zkouší vstoupit mezi vás a vaši závislost. - Je to zlé. - Pardon? Tedy ano, každá vaše část tomu říká: Ne!



Absolutně. Předně samotné obrazovky ovlivňují mozek. Rozvoj mozku. Takže čím více času tráví děti sledováním displejů, tím více to vyčerpává jejich receptory dopaminu. Receptory dopaminu se zapojují při závislostech. Pobízí motivační mozkové okruhy. Zaprvé, dítě si vytváří vztah náklonnosti se strojem. A jak dospívá...



Toto platí pro jednoleté, dvouleté, tříleté, čtyřleté. Takže o digitálních médiích říkáme, že je to dobrá věc, ale to je i sex. Nebo alkohol. Ale dvouletému nedáme alkohol. Pětiletého neseznámíme s praktikami sexu. Proč? Nedokážou to zpracovat. Dětem povolíte digitální média ve věku, kdy je dokážou zpracovat. Kdy jsou na to dost staré? Když se na ně už nespoléhají s emočními potřebami. Když užívají funkce podněcující rozvoj. To znamená informace.



A komunikace. To jsou legitimní cíle. Ale když jsou děti nevyspělé a jejich potřeba náklonnosti ještě není naplněná, použijí k naplnění digitální média. Kde se zobrazují pouta vyspělých lidí. Takže co se děje na Facebooku? Děti mají "přátele". Co se děje na Facebooku? Děti se navzájem "lajkují". Toto je dynamika náklonnosti. Až na to, že ti přátelé nejsou skuteční. Protože pravý přítel je někdo, kdo vás zná skutečně, intimně.



A přijímá vás, podporuje. Chce pro vás to nejlepší. Tato facebooková přátelství jsou vysoce podmínečná, což nám ukazuje fakt, že se lidé v případě nespokojenosti navzájem "odpřátelí". A lajk není opravdové zalíbení se, protože... To, co je prezentováno v digitálních médiích, je falešný obraz. Je to... vlastní vybraná část toho, kdo skutečně jsem. Takže lidem se líbí jen má část.



I když to uspokojí mou potřebu přijetí a respektu, lásky za to, jaký jsem, ve skutečnosti ji to podkopává. Takže digitální média jsou pravým opakem upřímného lidského kontaktu. Mohou tak být využívána? Jistě. Když máte dvě malé děti, vaši rodiče žijí v jiném státě a děti se mohou spojit se svými prarodiči, Skype nebo Zoom jsou skvělé nástroje. Mohou se takto spojit, není to jen dopis. New York Times vydaly článek o pětiletém dítěti, které navštívilo kamarádův dům, uvidělo počítač a řeklo: "Ahoj dědo."



Protože svého dědečka znalo jen takto. Prostě jde o skvělé spojení. Ale musíte tomu velet. Jinak řečeno, digitální média jsou pro děti vhodná, když si rodiče dokážou udržet kontrolu. Když převládnou média a dítě má tento závislý vztah, pak není připraveno. Proto říkáme: Neseznamujte je příliš brzy, to je první bod.



A druhý: Mějte kontrolu a velte tomu vy. O jakém věku tu mluvíme? Upouštíme od specifikování věku, protože děti dospívají různě. Osm, deset, dvanáct? Ano, dokud to zůstává pod vedením rodičů. Když Gabi začala chodit do školy a dospěla do sedmé třídy, všem dívkám dali iPady.



Příšerné. - Byl to postup té soukromé školy. - Já vím. Říkali jsme: Jste si tím jistí? Reagovali: Takto dnes učíme. Je tam vše, monitorujeme je, hlídáme Wi-Fi... Nejste tím ohromen? Nejsem ohromen, protože odhaduji, že se ten iPad velmi rychle stane nástrojem pro sociální média a vrstevnické vztahy namísto původního úmyslu, zamýšleného vzdělávání. Skutečné učení se děje skrz osobní kontakt, skrz zapojení, skrz podněcování a naslouchání dětské zvědavosti, skrz apelování na sofistikované myšlení k udržení komplexních myšlenek.



Návodné myšlenky přicházejí ve stejnou dobu. To vše závisí na dospívání. A naše dospívání závisí na vztazích s lidmi. Říkám si, že kdybych byl součástí systému vzdělávání, představoval bych počítače možná v 11 až 12 letech.



Děti by o nic nepřišly, protože se velmi snadno naučí, - jak takové věci používat. - Takže klasické psaní rukou... Stále bych je nutil do matematiky, která přiměje mozek k práci. Nutil bych je stanovovat si vlastní cíle vzdělávání. Nechal bych je provádět výzkum, který nevyžaduje jen klikání prstem. - Jít do knihovny. - Musely by do knihovny, kde by musely dohledávat a získat povědomí o skutečném bádání.



A až potom jim dát nástroje. "Teď už tohle dokážeš, tady je k tomu přístroj." Ale nejde tu o učení, jde o to, co vede lidi k rozvoji v autonomní, zvídavé, samostatně motivované, zvídavé lidské bytosti. A doslova vše kolem digitálních médií podkopává tyto kvality. Ano, přemýšlím o svých skvělých učitelích, například učitel jiu-jitsu. Oni jsou klidní, je to jako ty skvělé čínské filmy o bojových uměních.



Tráví s vámi čas, "seber mi z dlaně ten kamínek", dávají vám řešitelné výzvy, vždy vědí, jak se napojit. Jak vás posunout... - Je to vztah. - Je to vztahová interakce, rozhodně. - Není to o informaci. - Ne, o informaci nejde. Znovu. S veškerou úctou k síle médií, jejich hodnotě a úžasným službám, které poskytují.



Nijak to nepopírám, nemá smysl o tom lhát. Jde jen o otázku rozpoznání, kam je v dětském vývoji zařadit. Kdy budou podpůrné a kdy budou škodlivé. A v naší společnosti to přešlo mimo kontrolu. Vždyť to vídáte. Běžná věc ve Vancouveru, určitě i v Londýně. Rodič nastupuje s dítětem do tramvaje a co při tom dělá? Hraje si s telefonem.



Co to tomu dítěti sděluje? - Že není důležité? - Že není důležité. Rozumím. Hned řeknu ženě, že všechna zařízení musí z domu. Překlad: L1ght www.videacesky.cz