Co dává hrám šťávu?

Ahoj, tady Mark Brown
z Game Maker's Toolkit. Série o videoherním designu. Tahle hra na iPhone
se jmenuje Random Heroes. Je to 2D střílečka a je v pohodě.
Existuje. Ale je taková prázdná
a některé věci trochu pokulhávají. Je to herní ekvivalent zelí. Ani nevypadá moc zábavně, že ano? Porovnejte to se hrou
jako Super Time Force, to je úplně jiný zážitek.

Působí živě a akčně.
Výbuchy, praskliny. Jakoby elektřina ve vašem Xboxu vzrostla. Je to prostě zábavnější. Myslím si, že to je dobrý příklad toho,
jak jeden vývojář, konkrétně Capy, dokázal maximalizovat takzvaný
"herní pocit." Jde především o abstraktní
a téměř neviditelné umění, ale udělat ho dobře je základ
při tvorbě akční hry, nebo 2D skákačky.

Je to něco, co hráči zaznamenají hned, jakmile začnou mačkat tlačítka
a hýbat páčkami. Většinou se to nachází
v základní náplni hry. Určuje to každou vteřinu hraní a přesto tento prvek není
na první pohled zřejmý. Lze ho ověřit tím, že si představíte,
jak by hra vypadala bez skóre, příběhu, hudby
a chytrého level designu.

Byla by hra i bez těchto vychytávek
stále zábavná? Super Mario hry by byly. Je radost ovládat Maria v Mario 64 s jeho skoky, odrážením od zdi, saltem,
skokem do dálky a placákem. Můžete strávit hodiny
jen poskakováním kolem prázdné místnosti. Prvních pár měsíců vypadal Mario 64
přesně takhle. Řekl to Shigeru Miaymoto, který vylepšoval každý aspekt
Mariova pohybu, než se pustil do něčeho dalšího.

Herní pocit je tu tvořen napětím,
rychlostí a Mariovou váhou. A to je to nejdůležitější. Level design a nepřátelé jsou v Mario 64
jen pro Maria. Levely vám dávají prostor
pro pohyb, a výzvou je se perfektně naučit
základní pohyby. Jiní vývojáři tohle mají obráceně. Například Super Meat Boy
je zábavný díky levelům. Ale spousta skákaček hru omezuje
špatným ovládáním a těžkým pohybem.

Stejně tak nejlepší akční hra
by byla zábavná, i kdybyste dokola ničili nepřátele
v prázdné místnosti, ale mnoho z nich postrádá tu
nezbytnou energii. Když jde o naprosté základy,
tak univerzální pravda neexistuje. Pro každý typ hry to je úplně jiné. A nejsem si jistý, zda
"být Shigeru Miyamoto" je užitečná rada. Ale je tu spousta menších triků,
často používaných při ladění misí, které můžete opsat od dobrých her,
aby ta vaše byla stokrát lepší.

Většinu rad jsem drze ukradl z přednášek
Vlambeera, Cactuse a Grapefrukta. Odkazy na jejich přednášky jsem přidal
do popisku videa. První je zatřesení obrazovkou
a v těchto věcech je mistr Vlambeer. Všechny jeho hry se pořádně roztřesou,
když vystřelíte ze zbraně, trefíte nepřítele,
nebo se prořežáváte rybou. Je to uspokojující. Dává to zpětnou vazbu,
že ovlivňujete dění. Vlambeer také hru rád na vteřinu pauzne,
když zasáhnete, nebo zabijete nepřítele, aby ten dopad působil ještě silněji.

Tohle lze vidět i u bojovek. Sledujte
zachvění postav po kopu ve Street Fighter. Je to i v God of War
a ve většině dílů Zeldy. Upřímně se vyplatí přidat cokoliv,
co působí, že nepříteli ubližujete. Mám namysli záblesk záře,
spadnutí na zem, výstřik krve, změnu animace,
nebo uspokojující zvuk. Tohle všechno dodává zpětnou vazbu
a zlepšuje to pocit ze hry. Podobnými efekty mohou hratelné postavy
působit věrohodněji. Když spadnou na zem, tak se zapráší.


Když vystřelí, tak zbraň trhne. Důležité jsou zvuky. Udělejte je dunivé
a hlasité. Zbraň by neměla znít takhle. Ale takhle. Můžete využít náhodných zvukových efektů,
abyste se vyhnuli repetitivnosti. Nebo vzít nápad z Maria a Peggle,
kde tón postupně narůstá, k většímu potěšení z narůstajícího komba. Také buďte kreativní s kamerou. Kamera
v Luftrausers nejde za vaším letadlem, ale chytře se hýbe k akci,
a odhaluje tím okolní nebezpečí. Kamera v Hotline Miami vyčnívá směrem,
kterým se díváte, abyste věděli, na jaké straně stojíte.

Dělejte věci obří. Skutečně obří. Náboje velké jako váš obličej,
po vzoru Nuclear Throne. Exploze malých
atomovek jako v Super Time Force. A výstřiky pořádného gejzíru krve,
jako v Hotline Miami. V Hotline Miami věci zůstávají,
což u spousty jiných her není. Těla a krev zůstanou na místě. Krátce vám to cestou zpět
k autu připomene, kolik chaosu jste způsobili.

Máte z toho
pocit dobře odvedené těžké práce. V podstatě tyhle věci,
které někteří nazývají šťávou, jsou o navyšování toho,
o čem vaše hra je. Je-li o střílení,
tak nechte u zbraní zpětný ráz, rychlou střelbu,
a s každým výstřelem zatřeste kamerou. Je-li o skákání,
nechte postavu třít o zeď, a kameru nechte staticky,
abyste mohli dopadnout s každým skokem. Vývojáři mohou strávit měsíce,
ne-li roky práce na herním pocitu.

Takže pochybuju, že zjistíte,
jak udělat hru zábavnou a uspokojující, v pěti minutovém videu.
Snad si ale z toho můžete něco vzít. Co je základ pro zábavnou akci, a jak dát
jasně najevo, o čem hra ve skutečnosti je. Držte se té rady, třeba pak nebudu muset v práci hrát
tolik prázdných a únavných iOS her. Markst
www.videacesky.cz