5 skvělých levelů roku 2017

Ahoj, já jsem Mark
a tohle je Game Maker's Toolkit. Vždy v prosinci
se ohlédnu za celým rokem a vyberu nejzajímavější nápady
z herního designu. V minulosti jsem mluvil o balónu
v Metal Gear Solid 5, záchranných bodech
v Ori and the Blind Forest, Overwatch a výběru
nejlepšího momentu hry a o systému konverzace v Oxenfree. Přemýšlel jsem,
o čem budu mluvit za rok 2017.

Možná o Prey
a možnostech zbraně střílející lepidlo? Nebo čipovém systému Nier: Automata? Nebo o letadlu
v PlayerUnknown's Battlegrounds? Ale uvědomil jsem si, že jsem letos hrál
spoustu skvělých levelů. Může to být nazváno jinak, třeba mise,
kapitola, sekvence, oblast, mapa. Ať je to jakkoliv, za poslední rok
jsem hrál spoustu úžasných levelů. A o tom budu v dnešní epizodě mluvit.

Budu ale spoilerovat,
takže když budu mluvit o hře, kterou jste nehráli, ale chtěli byste,
tak si prosím pauzněte video, podívejte se do popisu videa
a skočte na další hru. Rozumíme si?
Dobře, tak jdeme na to. Série Dishonored je známá skvělými levely. Od Lady Boyle's Last Party v jedničce
po nesmysly s cestováním v čase ve dvojce, Arkane umí vytvářet skvělé
otevřené levely v žánru immersive sim. Podařilo se jim to i ve spin-offu nazvaném
Death of the Outsider.

Vynikající level je ve třetí kapitole: The Bank Job. Jak název naznačuje,
level je o bankovním přepadení. Billie Lurk musí ukrást kouzelnou dýku
z komplexního výtahového trezoru, který je uvnitř banky Delores Michaels. V levelu se dostanete do banky,
seberete věci a utečete. Stejně jako u všeho ostatního
v Dishonored i v bance
má hráč spoustu různých možností.

Jen do banky se lze dostat
třemi různými způsoby. Můžete najít malířův výtah,
zprovoznit ho pomocí velrybího oleje a vyjet na střechu banky. Nebo můžete najít klíč u strážného,
odemknout tyto dveře a vyjet v popelnici do sanitární části banky. Nebo můžete ukrást francouzský klíč
u údržbářů, povolit pár ventilů a proplavat kanálem. Proč to vždycky
musí být kanál?

Ze všeho nejdřív
je dobré najít uspávací látku a pustit ji do ventilačního systému. Lze ji získat na aukci, kde buď použijete schopnost
přeměny obličeje, abyste vyhráli aukci pro sebe, nebo se můžete proplížit a ukrást ji. A pokud jste bohatí a líni,
můžete ji koupit na černém trhu. Jakmile jste uvnitř banky,
tak další cesta už je o něco omezenější.

Musíte otevřít dveře do atria,
dostat se přes obranný systém, je docela otravný, těžko se u něj odhaduje
bezpečná vzdálenost, a pak vypnout nebo přenastavit
tuto elektrickou bránu, abyste se dostali na schodiště. Jakmile tohle splníte,
tak máte více možností. Můžete najít přístupový kód, který pošle trezor do kanceláře
šéfky banky, nebo se můžete vplížit na půdu, postavit se na trezor, povolit zajištění
a spadnout s ním do archivu.

Poté, co vyberete trezor, musíte utéct
a vrátit se na začátek levelu. Proplížíte se, odejdete v přestrojení,
nebo půjdete přes mrtvoly? Je to napínavá část, která dává vzpomenout
na spletitý systém kradení předchůdce Dishonored, hry Thief. Navíc využívá všeho,
co dělá Dishonored dobře. Díky mnoha možnostem nemáte pocit,
že by šlo jen o naskriptované sekvence, a můžete kdykoliv změnit svůj plán.

Navíc banku
tvoří několik propojených budov, takže to nepůsobí
jako typický herní level. Je tu chytře postavena spousta
vyvýšených míst pro herní mechaniky, takže můžete shora sledovat stráže
a plánovat další útok. Plus spousta možností pro různé neplechy. A také je tu spousta odměn pro hráče,
kteří rádi prozkoumávají a jsou všímaví. Jsou tu další trezory a zámky,
do kterých se můžete dostat, pokud k nim najdete kódy.

Další Jindoshova hádanka
pro všechny matikáře podobná té v Dishonored 2. A odkaz na další hru od Arkane, Prey. A nezapomeňme na kontrakty. Jde o dobrovolné bonusové mise,
které vám nedají jen úkol navíc, také díky nim můžete odehrát misi
úplně jinak. Tento, "Quiet as a Mouse", vás odmění, když za celou misi nezabijete strážného
a ani žádným nebudete spatřeni.

Díky tomu možná odehrajete
misi jinak, zajímavěji. Naughty Dog v loňském Uncharted 4 experimentovali s širším
lineárním level designem. V části Madagaskaru bylo možné
trochu prozkoumávat okolí. Tento koncept byl rozšířen
v letošním Uncharted: The Lost Legacy. Začíná to ve čtvrté kapitole,
The Western Ghats. Chloe a Nadine v džípu prozkoumávají
tuto otevřenou oblast.

Jejich cílem je vyšplhat na tři věže,
na každé vyřešit jednoduchou hádanku a vytvořit cestu k další oblasti. Věže jsou samozřejmě pinďouři. Jak jsme řešili v epizodě:
Jak vývojáři navádí hráče prostředím, Naughty Dog rádi používají velké budovy
jako navigační body. Hodí se to v kapitole, kde se očekává,
že si hráč najde cestu sám. Když se ztratíte, tak máte i mapu,
máte ji přímo ve hře, to miluju. Každopádně každá věž
má trochu ze všeho, co je v Uncharted.

Mix soubojů, šplhání a řešení hádanek. Jedna věž
je více o hádankách na platformách, které mi připomínají Lara Croft GO. Další je více o souboji
s desítkami padouchů. Věže jsou také chytře navržené,
takže nemusíte jít zpátky stejnou cestou, kudy jste přišli. Používáním cest a bran na jedno použití
se věže stávají smyčkami, které projdete
nahoru jednou cestou a dolů jinou.

Chytré. Věže můžete prolézt v libovolném pořadí. Naughty Dog používá chytrý trik, díky kterému se obtížnost
ani příběh nerozpadnou. Protože hádanka,
kterou vyřešíte na vrchu věže, vždy zvýší obtížnost té další, nehledě na to,
v jakém pořadí věže zdoláváte. A hádanka je potom automaticky lehčí,
nebo těžší, podle toho, zda je to první, nebo druhá...

Tahle je složitější. nebo třetí věž, na kterou jste vylezli. Co to má být? To není fér! Stejně tak rozhovor mezi Chloe a Nadine
vždy proběhne ve stejném pořadí, nehledě na to,
jakou věží začnete. Cutscény jsou stejné, ale pozadí se mění, díky tomu příběh působí přirozeně
nehledě na to, jak hrajete. Slyšela jsem,
že jste si s bratry Drakeovými blízcí.

To dokazuje, že nelineární hraní
nemusí zkazit příběh či způsob zvyšování obtížnosti
hádanek a soubojů. Level design nemusí být neměnný,
může se přizpůsobit postupu hráče. Kanálu Gaming Brit patří dík za to,
že na to upozornili ve videu: Naughty Dog and Nonlinearity. Tušil jsem to, ale Charlie mi to potvrdil. Každopádně krom tří věží je možné vyřešit pár vedlejších hádanek
pro získání pokladů.

Jde třeba o šplhání k určitému bodu
s časovým limitem, o rozezvonění zvonů či akční část,
kdy je potřeba vybít menší kemp. Když těchto žetonů nasbíráte hodně,
tak získáte skvělý a užitečný poklad, neřeknu vám, k čemu je.
Je skvělé, že nic z toho nemusíte dělat. Pokud chcete, můžete se tomu vyhnout
a soustředit se na hlavní děj. Je to na vás. Já jsem si to užil.


Strávil jsem několik hodin průzkumem, poslouchal Chloe a Nadine,
jak se lépe poznávají, hledal blbůstky a trochu polevil z rychlejšího tempa
skvělých lineárních kapitol. Proboha. Je těžké vybrat jediné království
ze Super Mario Odyssey. Mám vybrat Steam Gardens
s jeho báječnou hudbou, skvělými nepřáteli a hlubokými lesy? Nebo Luncheon Kingdom
s jeho sopečnou kuchyní o pár polygonech, bublající lávou a kuchaři Koopa?

Či snad The Darker Side, které vyzkouší vše,
co jste se ve hře naučili různými úkoly na platformách? Ale teď už vážně... Je to Metro Kingdom. S městem New Donk City. Nic podobného
jsme ještě v Mariovi neviděli. Zdá se, že obchodník z 50. let je živočišný druh stejně jako
žábák, hlemýžď a mluvící vidlička.

Ale to předbíhám. Level začíná v dešti a tmě.
Musíte vtrhnout do města, dobývat, střílet a vyhýbat se tankům
zvaným Sherm, abyste se mohli pohnout dál. Hlavním cílem je Mechawiggler
na vrcholu věže radnice, kam musíte vylézt po schodech,
skákat mezi trámy a odrážet se uvnitř radnice. Pak je tu boss.
Sice ne nejlepší boss ve hře, ale po jeho zdolání se město úplně změní.

Denní světlo, slunečná obloha
a level je kompletně otevřený. Nejsou tu hradby, přes které byste nemohli
prozkoumávat postranní uličky. Díky novým cestám
se můžete snadno dostat na střechy. A tady se dá vyřádit s Mariovým pohybem. Můžete skákat z jedné budovy na druhou
pomocí normálních skoků, volného pádu a házení čepice. Vyobrazení New York City
může připomenout jiný virtuální Manhattan, třeba Grand Theft Auto.


Způsob, jakým se lze pohybovat, jako skákání na taxíky,
houpání se na lampách a skákání mezi budovami,
je naprosto ojedinělý. A na skútru můžete jezdit pořád. Najednou vám začne docházet,
že v New Donk City nejsou žádní nepřátelé. Pár monster je ve vedlejších místnostech
a elektrárnách, ale ne venku. Tam můžete sbírat předměty, skákat
a zkoumat okolí. Je to taková zábava, že se Metro Kingdom
obejde bez soubojů. Což je u mě vždycky plus.

Jakmile splníte pár úkolů navíc
pro starostku Pauline, tak začne festival, což je oslava Mariova vítězství
nad Donkey Kongem z 80. let. Je to skvělé gesto
pro blázny do Maria, jako jsem já. Tohle dokazuje, jak hry s Mariem
mohou být svěží a překvapující, ale zároveň i nostalgické. To možná zkresluje můj názor. Lepší level by se nejspíš soustředil
na jednu mechaniku, rozšířil by ji
a postupně použil jinými způsoby.

Ale New Donk City má něco,
co je podstatou Mario Odyssey. Je to zvláštní, kreativní
a naplněné otevřené město, které je neuvěřitelná zábava
prozkoumávat. Letošní simulátory chození přišly
s novým způsobem vyprávění příběhů. Tacoma od vývojářů Fullbright,
kteří udělali Gone Home, použila staré známé zvukové nahrávky
jako interaktivní cutscénu, kde hologramy ve virtuální realitě
chodí a mluví uvnitř lodi.

Ale hra, která vyčnívá,
je What Remains of Edith Finch. Dojemný příběh o rodině a ztrátě,
který využívá ovládání tak, aby vytvořil pouto mezi vámi
a nešťastnými postavami z Finchovy rodiny. Začíná to jednoduchými úkony
jako zmáčknutí analogu nebo myši pro otevření dveří,
nakouknutí skrz poštovní schránku a otevření plechovky. V krátkých medailoncích ale budete hrát
za různá zvířata, houpat se a pouštět papírového draka
tak, že vás to okamžitě zapojí do příběhu.

Nepochybně nejlepší je medailonek
pro Lewise Finche. Drahá paní Finchová,
jakožto Lewisova psychiatrička rozumím vaší touze po vysvětlení. Myslím si, že potíže začaly v lednu,
krátce poté, co jsme přesvědčili vašeho syna k léčbě
kvůli užívání návykových látek. Jste v konzervárně ryb.
Berete ryby z levé strany obrazovky, posouváte je ke gilotině vpravo
a potom je dáváte na běžící pás nahoře. Neustále dokola a dokola.

Je to monotónní práce,
kde Lewis nevyhnutelně začne snít, a z toho se stane druhá hra
na levé straně obrazovky. Začíná to jako herní bludiště, ale postupně to začne být zajímavější
a propracovanější. Dojde vám,
že musíte hrát obě hry zároveň. Nejen proto, že ryba snění brání, ale některé části vymyšleného světa
se dál neposunou, dokud neuseknete rybě hlavu
v reálném světě.

Navíc se ryba neobjeví
vždy ve stejnou chvíli, takže nelze spoléhat jen na svalovou paměť
a vypnout u toho mozek. Časem se bude snění postupně zvětšovat
a zabírat více obrazovky. Protože se na to Lewis
čím dál víc soustředí, jeho nudná práce se do vymyšleného světa
promítá stále méně. Druhá hra najednou nabízí možnosti,
zvětšuje se, je hlasitější, poté zabere celou obrazovku
a změní se z pohledu třetí osoby na první. Najednou jeho vymyšlený svět
pohltí realitu z konzervárny, což způsobí...


No, zahrajte si to. Tohle je skvělý způsob
empatického vyprávění, protože používá herní interaktivitu
pro znázornění snění při práci. Vaše ruce dělají dvě věci,
což ukazuje, jak Lewis sní jen napůl. Pak jde vidět,
jak jedna strana převládá nad druhou. Ukazuje to, jak Lewis hledá útočiště
ve svém vymyšleném světě. Tohle je skutečná výhoda
herního vyprávění, používání interaktivity,
která nás vtáhne do hry a donutí přemýšlet
a cítit se jako hrdina příběhu.

A nakonec může být překvapením
vidět level z Call of Duty na takovémhle seznamu. Tyto mise jsou většinou velmi lineární:
úzké chodby, opakující se scény a ve starších dílech
se dokola respawnovali nepřátelé, dokud jste se nehnuli dopředu. Byly tu ale i kultovní kousky
jako milovaná sniperská mise z Call of Duty 4.

A dnes bych chtěl ukázat
další skvělou pasáž z letošního WWII dílu. Level se jmenuje Liberation. 25. SRPEN 1944
FRANCIE, PAŘÍŽ Kdo tě poslal? - Herr Spiegel.
- Dobrá. Jakmile dojde na předání,
tak nesmíš za žádnou cenu ztratit kufřík. Když už jsem se dostala takhle daleko,
tak už to sakra dokončím. Level je o zničení nacistických kasáren
a dělí se na 4 hlavní sekce.

Level začíná dost neobvykle. Jste francouzská špionka Rousseau
převlečená za nacistku a můžete volně chodit po kasárnách. Zastaví vás akorát důstojníci,
kteří vám zkontrolují papíry. Budete muset odpovídat na otázky
ohledně vaší minulosti, takže byste si měli pamatovat
svůj příběh, který si můžete kdykoliv zkontrolovat. Není to nejpropracovanější mechanika,
přiznávám, je to otázka a k ní dvě možnosti.

Špatná odpověď vede ke konci mise,
nebo k bezvýznamné změně příběhu. Tudy, seržante. Pospíchám. Jistě, pane. Tudy, slečno Schneider. Ale je to něco nového
a víc se tím vžijete do hlavní postavy. Je dobrý pocit znát vaši falešnou minulost
a správně zodpovídat otázky. Vzniká tím skutečné špionážní drama. Každopádně máte najít Fishera
a spojit se s ním.

Je několik možností, jak toho dosáhnout. Budete hledat a najdete ho,
nebo se můžete ptát lidí, jestli ho viděli. Můžete ukrást klíč
a odemknout si cestu do suterénu, nebo vypáčit tento zámek
a dostat se do druhého patra. Nemá to možnosti a rozlohu jako Hitman
a Dishonored, ale funguje to. Můžete najít
a osvobodit francouzské zajatce, kteří vám pomůžou v pozdější fázi levelu,
pokud je zachráníte.

Po nalezení Fishera, výměně kufříků
a návratu za parťákem Crowleyem se hra změní. V další pasáži se budete muset plížit. Objevíte se na nádvoří
s pistolí s tlumičem a úkolem nastražit výbušniny
u severní a jižní brány. Máte spoustu možností.
Můžete se odplížit zpět ke kasárnám, vylézt na balkóny,
nebo se normálně proplížit. Pokud vás uvidí, tak si s tím hra poradí
a dojde na klasickou přestřelku.

Což dokazuje,
že si musíme lépe poradit s částmi, kde selžeme kvůli netradičnímu postupu. Zde přichází na řadu zajatci,
které jste zachránili. Přidají se do přestřelky a pomůžou vám, čímž se vám odvděčí
na váš předchozí hrdinský čin. Po nastražení výbušnin se hra přepne do role
hlavního protagonisty, vojína Danielse. Jeho tým čeká u kasáren na výbuch dveří,
což je signál k útoku. Tohle je tradiční přestřelka,
klasika Call of Duty, ale funguje dobře.

Chcete pomoct Rousseau,
vžijete se do ní tím, že za ni hrajete, a pak víte, kam máte přesně jít. Nacistické kasárny pokryté svastikami
a světly jsou skvělý pinďour, který vás navede po cestě a přes most. U kasáren je pouze přestřelka,
ale jakmile se dostanete dovnitř, Crawley vám dá brokovnici
a na chvíli to je souboj na blízko. Nahoře se hra zase změní,
z ofenzívy přejdete do defenzívy. Seberete sniperku a molotovy
a staráte se o vlny nácků, kteří se snaží získat kasárna zpět.

To místo znáte,
protože jste na tom mostě byli před pěti minutami. Takže víte, odkud nepřátelé přicházejí
a jak se ke kasárnám dostanou. Všechny zabijte a dostanete typickou
zpomalenou filmovou ukázku se zvoněním v uších, kdy je čas
odbouchnout transportér a dokončit level. Kasárna jsou vaše
a Paříž je osvobozena. Není cesty zpět.


Francie získala Paříž zpět. Tento level je dobrý z mnoha důvodů. Přichází s novým stylem gameplaye,
díky použití stejných míst víckrát si lépe pamatujete prostředí. Ale tím hlavním je tempo. Přechází ze špionáže do plížení, přestřelek, střelby v místnosti
a obrany pozice. Každá část funguje jinak,
má jiné tempo a cíl, ale budují napětí levelu pomalým
a tichým začátkem k hlasitému a bombastickému finále.

Toto tempo a rytmus se dají najít
v nejlepších filmovějších hrách, takže když budete vytvářet jednu z těchto
přeskriptovaných a lineárních fází, měla by být stejně dobrá jako tato. Tak tady to máme. Pět skvělých levelů,
na které budu ještě nějakou dobu myslet. Ale samozřejmě je tu několik dalších,
které jsem mohl zmínit. Dům Bakera z Resident Evil 7,
pár světů z A Hat in Time a pár svatyní a dungeonů
z The Legend of Zelda: Breath of the Wild.

K těm se vrátím, nebojte. Prosím, napište své oblíbené
levely do komentářů. Do konce roku se vrátím
s nejzajímavější a nejinovativnější hrou za posledních 12 měsíců. Děkuji za zhlédnutí, Game Maker's Toolkit
je možný díky přispěvatelům z Patreonu a tihle přispívají nejvíce. Tentokrát chci zmínit náš kanál
na Discordu. Je jen pro přispěvatele
a je to malá útulná místnost, kde se bavíme o hrách, herním vývoji
a o obrázcích koček a tak.

Je to dobré místo na pokec,
tak zvažte přispívání dolaru měsíčně, abyste se k nám přidali. Překlad: Markst
www.videacesky.cz