LibérieGeography Now!

Drazí fanoušci z USA, věděli jste, že naše země má ztraceného, vzdáleného, afrického nevlastního syna? Jo, měli bychom ho častěji navštěvovat, trochu se o něj zajímat, protože jsme ho tak nějak stvořili. Jen abyste věděli. Je čas učit se zeměpis – teď! Ahoj všichni, vítejte v Libérii, malém přesídlovacím experimentu USA a jedné ze dvou zemí v Africe, které nikdy nebyly kolonizované. - Dovolím si nesouhlasit.

- Hele, zkoušelas to asi 5 let, ale to není kolonizace. Libérie je jedinečná v tom, jak se stala tím, čím je. Žádná jiná africká země takový příběh nemá a celé to začíná na místě zvaném Pepřové pobřeží. Začněme. POLITICKÁ GEOGRAFIE Budu upřímný, první dojem z Libérie jsem získal z filmu Obchodník se smrtí, který ji jako tolik hollywoodských filmů ukazuje jako zdevastovanou válkou. Navíc přišla epidemie eboly, která to jenom zhoršila.

Ale právě proto je teď nejlepší čas navštívit Libérii. Cestovatelský tip: všichni si myslí, že tu je ještě ebola, tak se tomu vyhýbají, to znamená žádní otravní turisti, skvělý měnový kurz, máte celou pláž pro sebe, jsou tu přátelští a nikdo o tom neví, nejlépe střežené tajemství Afriky. A já ho právě prozradil. Sakra. Libérie leží v Západní Africe, hraničí s Guineou, Pobřežím slonoviny a Sierrou Leone, na jihozápadě má pobřeží u Atlantiku. Libérie je rozdělená na 15 regionů, hlavní město je Monrovia, pojmenované po americkém prezidentovi Jamesu Monroeovi, a leží na pobřeží.

Je obecně známé, že vlajky těch oblastí jsou moc vtipné. CGP Grey v jednom podcastu vysvětluje, jak vypadají jako udělané v Malování, k tomu se dostaneme v Pátek vlajek. Největší města po Monrovii jsou Gbarnga a Kakata. - Mají tam město Sasstown. - Nejrušnější letiště jsou Spriggs Payne, což je skoro v centru Monrovie, a Roberts International v Harbel, kam přiletí většina lidí ze zahraničí, ačkoliv do centra Monrovie to je 40 km.

Ale možná je lepší projet se lodí do jednoho ze 4 velkých přístavů v Monrovii, Bucananu, Greenville a Harperu. To zní tak americky, Greenville, Bucanan, to je krásný. K zajímavým místům patří například: podivné skály v Sasstownu, obří stopa v Pingyanu, národní muzeum, Stoletý pavilon, katedrála sv. srdce, prales Lofa, surfování v Robertspotu, národní park Sapo, umělecká čtvrť Mamba Point, Libassa Ecolodge, vodopády Kpatawee a šimpanzí ostrov v Marshallu.

A to nejlepší je, že tam nikde nejsou žádné davy. Kene, zjisti, kolik stojí lety z LA do Monrovie. Nejlevnější let trvá 25 hodin s 3 přestupy v NY, Togu a Ghaně. Zpáteční trvá 33 hodin přes Ghanu, Etiopii a Dublin, když připočítám jídlo a ubytování, bude to asi... A to je pro jednoho? No, když náš kanál v příštích měsících - hodně vydělá, popřemýšlím o tom. - Můžu letět s tebou? - Jo, proč ne.

- Můžeme k další části, prosím? Pár lidí se tu chce něco naučit. FYZICKÁ GEOGRAFIE Jen mi neříkej, jak mám dělat svou práci, dobře? Libérii říkali Portugalci dříve Pepřové pobřeží kvůli aframonu, tehdejší náhražce pepře. Libérii tvoří 3 hlavní oblasti, nížinaté mangrovy, bažiny a údolí u pobřeží, menší kopečky ve vnitrozemí a nejvyšší vrchy na severu oblasti Lofa, tam je i nejvyšší hora, Wutewe v Guinejské vysočině.

Nejdelší řeka St. Paul přitéká z Guineje a protéká až k Atlantiku, kam ústí u Monrovie. O kousek vedle je největší jezero, jezero Piso s brakickou vodou. Brakická voda, co to je? - Noahu, vysvětli. - Dobře. Vodní útvar, který obsahuje mezi 0,5 % a 3 % salinity je označován za brakickou vodu. Jezero Piso spojuje malý přítok s oceánem, - kudy se může přimíchávat sůl.

- Dobrá práce, Noahu. Žádný problém. Jo, udělal jsi chybu, nejdelší není řeka St. Paul, ale řeka Cavalla, která je na hranici s Pobřežím slonoviny. - Jen abys věděl. - Dobře, to stačí. No, co kdybych prostě odešel ze záběru. V Libérii hodně prší. Říkají: Ať od deště či od potu, mokrý vždycky budeš tu. Kde jsem to už slyšel? - Ať od deště či od potu... - ...mokrý vždycky budeš tu. Libérie má dvě období, suché a mokré.

Ale i v suchém období je tu hodně vlhko, takže úplně suší nebudete nikdy. Se zdroji Libérie vyhrála jackpot, sice mají jen jeden národní park, Sapo, ale je to 2. největší prales v Západní Africe. Národní zvíře je samozřejmě lev. Všichni chtějí lva, i UK si ho zabralo, ačkoliv tam lvi stejně nikdy nežili. Když jsme u nežití, podíváme se na ten největší problém: ebola. - Kene, byl ten vtip nevhodný? - Asi ses o tu hranici jenom tak otřel. To mi stačí.

Ano, v roce 2014 došlo k epidemii, tisíce lidí zemřely. Po měsících karantény a léčení celého národa byla epidemie potlačena a po uplynutí 42 dnů bylo v lednu 2016 oznámeno, že v zemi už ebola není, ale byla pod zvýšeným dozorem. Ta záležitost způsobila stigma a ekonomický propad, to opravdu nepotřebovali. Ale díky chytrým rozhodnutím to překonali a dále se rozvíjí, nezaměstnanost je jen na 3,5 %, mají rekordní vývoz dřeva a gumy, HDP celkové roste, v roce 2007 dokonce o 9,4 % a v roce 2011 patřili mezi 20 nejrychleji rostoucích ekonomik.

Dokonce výrazně snížili svůj zahraniční dluh díky oddlužování, a to z 4,5 miliard na 220 milionů. Smazali 17/18 svého dluhu. Jako by Noah smazal mou váhu a nahradil ji váhou téhle tašky. Výborně, Libérie! Jasně, pořád mají spoustu práce, výpadky elektřiny jsou časté a infrastruktura a jiné projekty se stále budují, ale na zemi po dvou občanských válkách a ebole to není špatné.

Jo, ještě něco o jídle. Jak napovídá přezdívka, Liberijci mají rádi ostré jídlo. Milují koření, říká se, že mnoho místních, ale hlavně Kruové, dávají dětem kousky papriček do nosu a pusy, aby si na to lépe zvykly. To je asi všechno, jdeme na mou oblíbenou část. DEMOGRAFIE Silnou stránkou Libérie je její příběh. Byl to experiment, který fungoval, potom se trochu porouchal, ale zase se to rozjelo. Žije tu asi 4,6 milionů lidí a je to jediná africká země, která nezávislost získala bez většího povstání.

Největším etnikem Libérie jsou Kpellové, tvoří asi 20 %, Bassové asi 14 %, Amerikanoliberijci na 3. místě s asi 11 %, Grebové tvoří asi 10 % a zbytek je zbylých 12 kmenů a lidé odjinud než z Afriky. Používají liberijský dolar, ale přijímají i ty americké, mají zásuvky A, B, C a F a jezdí vpravo a jsou jednou ze 3 zemí, které používají imperiální jednotky jako USA a Myanmar. Jo, jen my tři proti světu, jsme v tom spolu, lidi!

Ale nedávno uvažovali, že přejdou na metrický systém. To teda ne, pojď hezky zpátky. Úřední řečí je angličtina, ale pořádně jí mluví jen 20 % populace. Spíše tu uslyšíte liberijskou kolokwu, určitou kreolštinu, směsici, která obsahuje slova kmenových řečí. Například: pempem, biggity, chop, noko a moje nejoblíbenější je swee muder. Říká se, že mluvčí americké angličtiny potřebuje na naučení asi dva týdny, když se snaží. A na slova také přidávají hlásky navíc, třeba "o" nebo "ya".

Trochu jako v Singapuru s "lor" a "la". Libérie, máte toho se Singapurem dost společnýho. Znáte se? Pozdravte se, popovídejte si. V Libérii žije 16 hlavních kmenů, v každém mají svou řeč, svou specializaci a zvyky. Třeba Kissiové pěstují rýži, Deyové obchodují se solí a vyřezávají dřevěné masky, Bassové jsou lidé lesa a jde jim lov. Kpellové jsou největším kmenem, který býval dříve zotročen ostatními. To je takové jejich stigma. Vaiové jsou lidé z říše Mali, kteří stvořili vlastní písmo, jedno z mála původně afrických, Kruové jsou mistři plaveb a rybolovu, mnoho pracuje v pobřežní hlídce, kmeny Mandingo, Mano a Gio jsou muslimské a Grebové jsou skvělí rybáři.

Libérii odlišuje od zbytku Afriky to, že se tu usídlili osvobození otroci, které přivezla z USA a Karibiku v půlce 19. století Americká kolonizační společnost. Připravte se, bude příběh. Pokud jste byli osvobozený otrok v USA v polovině 19. století, měli jste dvě možnosti, zůstat vyhoštěný ze společnosti a doufat, že se situace zlepší, nebo jste to mohli risknout, odplout do Afriky a stvořit vlastní společnost vedenou vámi a vám podobnými, financovanou vládou USA.

V roce 1822 vyplula první loď a v příštích 40 letech se do Afriky vrátilo přes 13 000 osvobozených otroků, a tak vznikl národ Amerikanoliberijců. Někteří z nich byly smíšené děti majitelů otroků, které měly privilegovanou výchovu a vzdělání. Ale bylo to divné, ti afroameričtí kolonisté se vraceli na kontinent svých předků, který jim byl úplně cizí.

Nejdřív nevycházeli s domorodými kmeny, vypukaly střety a boje. Nakonec převzali moc Amerikanoliberijci jako elita, vybudovali infrastrukturu a vládu založenou na systému USA. Stavěli školy a kostely, aby integrovali domorodce. A po letech dali konečně kmenům vrozené právo na občanství. V určitém smyslu tu tedy vždy byl rozdíl mezi domorodci a kolonialisty. To napětí nakonec vedlo k první a potom i druhé občanské válce v 80., 90.

letech a na začátku 21. století kvůli kmenům, které se bouřily proti amerikanoliberijské elitě. Ale byly podepsány mírové smlouvy, přišly svobodné volby, vyhrála je Ellen Johnson Sirleaf, ekonomka, absolventka Harvardu a stala se první prezidentkou v Africe. Jako nástupce byl zvolen George Weah. Většina Liberijců, 85,5 %, se považuje za křesťany, hlavně protestanty, ale domorodé víry tu najdete taky, někdy pronikají do křesťanství a asi 12 % tvoří muslimové. V Libérii prý také rádi blafují, draze se oblékají, nosí šperky a mají nejnovější telefony, i když žijí v chatrčích.

Mají pro to i slovo, "shikii". Ale co, všichni se rádi vytahujeme, abychom zapůsobili na ostatní. A na konec známí lidé z Libérie jsou například: možná Oprah Winfrey, Často jsou to Američané s liberijskými kořeny, ale to se počítá. Když jsme u vztahu s Amerikou: FRIEND ZONE Libérie je jako dítě na hřišti, které chcete jít pozdravit, ale když jste na dva kroky od něj, spadne a zlomí si ruku, křičí bolestí a vy nevíte, co teď, tak řeknete: "Ahoj, všechno v pohodě?"

V Africe Namibie velmi ocenila jejich pomoc ve svém boji za nezávislost a nabídku liberijských pasů pro studenty, aby mohli studovat v zahraničí. Namibijská armáda má také v Libérii své pozice. Sierra Leone a Guinea byly blízké sestřenice, ale pak se fakt naštvali kvůli tomu z 80. let, na co nezapomněli. Tím myslím prezidenta Charlese Taylora, i když se to srovnalo, stejně jim to trochu vyčítají.

Indie se do Libérie zamilovala, když naprosto podpořili Indii v otázce sporu o Kašmír. Na oplátku byla prezidentka Sirleaf pozvána do Indie, podepsali smlouvy o investicích a vývozu, inženýrském vybavení, lécích, oceli a plastu. To 4x navýšilo indické investice v Libérii. Ale u nejlepších kamarádů se Liberijci vrací ke kořenům 18. století a označí za ně USA. Někdy si říkají i Malá Amerika a v nějaké prezidentské kampani se objevil slogan: Budeme 51.

státem USA. Mnoho dřívějších prezidentů se dokonce v USA narodilo. I přes konflikty v 80. a 90. letech je USA stále největším investorem a dárcem pomoci a oni se řídí kulturními a diplomatickými radami od svého nevlastního táty. Mají divný, ale fungující vztah. Nikde jinde na světě nenajdete africký stát kolonizovaný Afroameričany. To mají jenom v Libérii. Zajímavé, co? Počkejte si, příště bude Libye. Překlad: jesterka www.videacesky.cz