Maroko

Ach, Maroko. Není to románská země,
jenom zní španělsky, je to arabský svět, ale moc arabský nejsou.
Jsou v Africe, ne na Blízkém východě. A hraničí se Španělskem. Na třech místech.
Tohle bude zábava. Je čas učit se zeměpis – teď! Ahoj všichni, já jsem Barby.
Většina z vás o Maroku někdy slyšela, tolik ikonických věcí,
Casablanca, trhy Marrakéše, kuskus a fezy! Sice nejsou odtud,
ale rozhodně je zpopularizovali. Je toho hodně, co musíme probrat,
tak se podíváme nejdřív na mapu.

POLITICKÁ GEOGRAFIE Maroko má svůj vlastní styl,
jak řešit věci. Má atmosféru arabského západního pobřeží,
jsou takovou Kalifornií arabského světa. Kupodivu mají i podobnou rozlohu
a počet obyvatel. Maroko leží v oblasti severní Afriky
známé jako Maghreb, na západě má pobřeží u Atlantiku,
na severu u Středozemního moře, mezi Španělskem a Marokem,
je 13 km široký Gibraltarský průliv, ačkoliv zámořské území UK Gibraltar
je tady a nejbližší cíp Španělska je ve skutečnosti
u města a ostrova Tarifa.

Maroko hraničí na východě s Alžírskem
a tady k tomu se dostaneme, je to složité. Země je rozdělená na 12 regionů,
tři z nich patří do oblasti složitého sporu, a hlavní město Rabat
je na západě u pobřeží Atlantiku. Největší město, Casablanca,
je hned vedle, druhé největší město je Fez dále ve vnitrozemí
a Tanger a Marrakéš sdílí třetí místo. Nejrušnější letiště
je Muhammada V. v Casablance, potom následují to v Marrakéši
a to v Agádíru, obě města jsou oblíbená u turistů i byznysmenů.


Teď se pustíme do toho záživného. Víte, že miluju územní anomálie,
a Maroko jich je plné. Nejdřív kontext.
Maroko hodně měnilo vládce, bývalo francouzským protektorátem
a kousky taky kolonizovali Španělé. OSN označuje tuto oblast
za největší a nejlidnatější území bez vlastní vlády na světě.
Ve zkratce to bylo asi takhle: Dobře, já odcházím.
Vy to území asi chcete nejvíc, - takže vám to přenechám.

Mějte se.
- Je to moje. - Ne, moje.
- Nene, moje. - Co kecáš?
- Hej! To je moje. Je to moje! Probíhala válka mezi všemi třemi stranami,
Mauritánie nakonec ustoupila, ale Maroko trvalo na svém
a dodnes je asi 80 % území jižně od 27. rovnoběžky,
včetně celého pobřeží a většiny zdrojů s velkou zásobou pobřežní ropy,
vlastně ovládáno Marokem. Z půl milionu obyvatel toho území
žije jen pětina v oblastech zabraných Polisariem
a jen v Marokem ovládaném městě Al-'Ajún žije 40 % obyvatel.

Dál ve vnitrozemí
ale najdete písečnou hráz, vojensky střeženou zeď uprostřed písku,
která odděluje separatisty z Polisaria od zbytku Maroka.
Tady je poslední a asi nejvíc střežená marocká základna, Guerguera,
která leží přímo na té hranici. Odtamtud je na mapě země nikoho
až ke konci poloostrova Nuadhibú, o kterém jsme mluvili u Mauritánie,
kde je opuštěné město La Guera. To je jediné pobřeží,
které Polisario ovládá, ale moc ho nevyužívají,
dovoz mají z Mauritánie nebo Alžírska a sídlí ve městě Tindúf.


Navíc Maroko velice pozorně sleduje, jestli se na pobřeží o něco nepokoušejí.
Pokud chcete navštívit Západní Saharu, můžete vstoupit snad jen z Maroka,
a i tak je občas uzavřená, když zrovna panuje napětí.
Na území, které ovládá Polisario, se cizinci prakticky nemohou dostat.
Dodnes má asi 40 zemí diplomatické vztahy s SADR,
žádná země neuznává úplnou nadvládu Maroka nad celým územím,
ale mnoho uznává anektování území jako samostatné, samosprávní území
pod Marockým královstvím.

A jako by toho nebylo dost,
mají tu ještě kamarády Španělska. Na severu u Středozemního moře
jsou Plazas de soberanía, to jsou poslední pozůstatky
španělské říše v severní Africe, roztroušené podél pobřeží.
Podle mezinárodního práva jsou tyto oblasti legálně španělské.
Ubránili svoje tvrzení, že moderní stát Maroko
byl založen až poté, co tyto oblasti už podle ústavy patřily Španělsku.


Ačkoliv Maroko na to říkalo: - To je moje.
- Vážně? Ta placka je přímo připevněná - na mé košili.
- Stejně je to moje placka. Ty největší oblasti jsou město Ceuta,
blíže ke Španělsku s asi 82 000 obyvatel, a Melilla dále na východě
s 80 000 obyvatel, kde mají i letiště. Navíc tu jsou tři ostrovy u Al Hoceimy,
ostrovy Chafarinas a nakonec Peñón de Vélez de La Gomera,
malinká vojenská základna spojená s pevninou
85metrovou písčitou šíjí, která je nejkratší mezinárodní hranicí.


O další dva ostrovy se vedou spory, totiž o Perejil a Alborán.
Uf. Jinak jsem se ptal vás, svých fanoušků, na zajímavé památky,
zmínili jste třeba: hrad Badi, modré město Chefchaouen,
zahrada Majorelle, mauzoleum Mohameda V., Herkulova jeskyně, synagoga Ibn Danan,
brány Fezu, navíc má prý Fez největší městskou oblast bez aut,
tyhle trosky římského města, hrad v Meknes, tahle univerzita,
která je asi nejstarší na světě, hrobky Marínovců a samozřejmě
mešita Hasana II. v Casablance, 5.

největší mešita světa,
která má nejvyšší minaret světa. Když jsme u vysokých věcí,
v Maroku je pár krásných hor. A jsme u: FYZICKÁ GEOGRAFIE Lidé si obvykle myslí,
že v severní Africe je jen písek, ale Maroko na západě má šutráků víc. Tyjo, už dlouho nebyla
scénka s fackou, díky, Hannah. Maroko leží na hranici
Euroasijské a Africké desky, takže ho protíná zlom u pohoří Atlas,
a to až k cípu s pohořím Ríf. Stejně vznikla i zbylá tři pohoří,
Střední Atlas, Antiatlas a Vysoký Atlas, kde najdete nejvyšší bod
celé severní Afriky, Tubkal.

Také tu najdete největší jezero,
přehradu Bin el Ouidane, která je zdrojem nejdelší řeky, Dra,
která ústí do Atlantiku. V Západní Sahaře je
více suché pouštní půdy, ve které je slušná zásoba nerostů,
které se tu také těží. Pobřežní oblasti severně od hor,
kde žije většina obyvatel, jsou rovinatější a úrodné,
s větším množstvím vegetace. Ve větších výškách někdy i sněží.


V Maroku je dokonce největší lyžařské středisko Afriky.
Ale všechno jižně odtamtud je suché, skalnaté a horké.
To bychom měli, já si teď dám espreso - a to znamená, že Noah...
- Říkal někdo Noah? I přes suché podnebí
má Maroko slušný základ přírodních zdrojů. Orná půda tvoří asi 18 %,
12 % je zalesněných. Také je tu velká biodiverzita,
mnoho druhů je endemických, třeba gazely, kanci, fenkové,
přes 90 druhů plazů a makakové. Možná jste viděli fotky koz,
které šplhají na stromy, ty opravdu existují,
najdete je tu hlavně u města Tamri.

Bohužel kvůli nelegálnímu obchodu
a lidským zásahům mnoho druhů vymírá, některé, jako národní zvíře lev berberský,
už v divoké přírodě vyhynuly. Posledního viděli v roce 1922. Maroko má 5. největší ekonomiku v Africe,
když počítáte HDP na osobu. Největší část trhu práce
tvoří průmysl, především ten důlní. Mají třeba asi 75 % známých dolů fosforu.
Ale také hodně závisí na zemědělství, to zaměstnává asi 40 % obyvatel.


Maroko má prý největší trh s rybami v Africe, tvoří to asi 3 % jejich HDP.
Jsou největším vývozcem sardinek na světě. Ještě poznámka na okraj,
sice je nelegální ji kouřit, ale jsou největším vývozcem
legálně pěstované marihuany na světě, prodávají ji ve formě hašiše.
Průměrně pěstují asi 70 % dovozu do Evropy.
Když už jsme u zdrojů, jídlo. Nejznámější jídla podle našich fanoušků:
cokoli uvařené v hrnci tajine, rfissa, polévka harira, pastilla,
seffa, mrouzia, méchoui a hlavně národní jídlo, kuskus.


Ten zná každý. A potom tyhle úžasné dezerty.
Také v Maroku nelze nepotkat jejich nejoblíbenější pití, mátový čaj.
Maroko je též skoro jediná země, ve které se produkuje a vyváží
arganový olej, používaný k jídlu, - ale i v kosmetice.
- Jenom díky tomu mám vlasy pod kontrolou. Když jsme u věcí s vlasy: lidi.
Podíváme se na ně. DEMOGRAFIE To byl dobrý přechod, co?
Lidi, protože ti mají vlasy. - Jojo, chápu.

Taky jsi to napsal.
- Řekls to hezky. V arabském světě je Maroko
trochu jako divný bratránek, který se přiženil.
Hodně Maročanů se ani nepovažuje za Araby. Žije tu asi 36 milionů lidí
a mají tu největší komunitu Berberů. Přesné odhady jsou nejisté,
ale podle sčítání lidu má mezi 41 % a 80 % obyvatel
berberské kořeny, ať úplně, nebo částečně. 19 % jsou potom Arabové
bez berberského původu, zbylé procento tvoří jiné skupiny,
hlavně Španělé a Francouzi a migranti ze západní Afriky.


Jako měnu používají marocký dirham, mají zásuvky typu C a E a jezdí vpravo.
A teď, kdo jsou to ti Berbeři? Už jsme o tom mluvili,
takže když to zkrátím, jsou to domorodí, polokočovní obyvatelé,
kteří žili v severní Africe před Araby. Mají úplně jinou historii než Arabové,
mají vlastní tradice, zvyky, umění, oblečení i jazyk.
Dnes je berberština oficiální řečí společně s arabštinou v Maroku i Alžírsku
a zapisuje se latinkou, nebo tifinaġem, což je úžasné písmo,
vypadá jako tančící lidi a najdete ho na cedulích i billboardech.


Většina Maročanů z města umí tři jazyky, k těm dvěma jazykům
umí ještě nějaký evropský, většinou francouzsky,
byly taky francouzským protektorátem. Keithe, kdyby ses měl zeptat Arabů,
ve které zemi mají nejdivnější nářečí, - jakou by asi řekli?
- No, jsme v epizodě o Maroku, - tak bych asi řekl, že v Maroku.
- Jo. - Víc ode mě nepotřebuješ?
- Ne. Jen jsem tě chtěl mít na scéně. - Odběratelé tě milují.
- Tak já budu divně tancovat v pozadí. Proč by ne.


Maročané mluví zvláštním nářečím zvaným Darija. Pro mluvčí
standardní verze je náročné mu porozumět. Prý by to mohla být i samostatná řeč. Je tam hodně vlivu z berberštiny.
Tady to vysvětluje náš odběratel z Maroka. Ahoj, jsem Ali z Tangeru v Maroku
a ukážu vám rozdíl mezi arabštinou a marockým nářečím.
Třeba: "Zajdu do toho podniku u trhu". Arabsky je to: Ale v marockém nářečí je to: Teda!


Jinak Maroko je taky monarchie, vládne jí Mohamed VI.,
který tvrdí, že je přímým potomkem proroka islámu Mohameda.
Patří do dynastie Alaouite, což je 2. nejstarší vládnoucí dynastie
hned po té japonské. Státním náboženstvím je islám,
patří k němu naprostá většina obyvatel, asi 99 %, většinou jsou to sunnité.
Zbytek jsou hlavně křesťané a malá židovská komunita.
Maroko mívalo největší židovskou populaci v arabském světě,
podle některých až 350 000, ale po válkách ve 20.

století
téměř všichni uprchli nebo byli vyhnáni, často mířili do Izraele
a dnes jsou maročtí Židé druhá největší
etnická skupina Židů v Izraeli, v Maroku jich zbývá méně než 3 000.
Marocká kultura má dynamickou historii, většina vlivů pocházela od Berberů,
ale nezapomeňte, že existuje mnoho kmenů a populací Berberů,
někteří se světlejší nebo tmavší pletí, mají různé zvyky,
ale sdílí některé obecné znaky. - Víš co, Hannah, převezmi to. Proč ne.
- Tak jo. Před rozšířením islámu
byla většina Berberů animisty, uctívali například své předky.


Tetování na obličeji a jinde na těle byla dříve běžná u žen,
každý symbol měl důležitý význam. Tento zvyk ale od 40. let vymírá
a dnes je najdete spíše u starších žen. Národní oděv pro ženy i muže
se nazývá djellaba, je to dlouhé volné roucho s kapucí,
které má člověka udržet v teple, ale také chránit před sluncem.
Marocká architektura a literatura je unikátní.
Například paláce s vysokými zdmi se běžně stavěly na ochranu
před zloději, zvířaty i horkem.

Místní kovotepectví, tkalcovství
a keramika jsou světoznámé. Většina tradiční hudby
spojuje tu arabskou a berberskou s prvky francouzské a andaluské hudby. Teda, už je to nějaký dlouhý.
Kene, co nám ještě zbývá? Máme tu věštce, lázně hammam,
nezávislost kmenů Rífu, - ty divný zubaře na trzích...
- To si schováme na Pátek vlajek. Díky Hannah, historii převezmu já.
Pokusím se co nejrychleji: Kartágo, berberská království,
římská říše, islámská expanze, berberské povstání,
první marocký stát pod touto dynastií, tyhle dynastie,
které stály za muslimským Španělskem, reconquista, tyhle dynastie,
nakonec dynastie Alaouite, která trvá dodnes,
první marocká krize, dohoda z Fezu, nezávislost,
"Zelený pochod", arabské jaro a jsme u dneška.


Ptal jsem se fanoušků na slavné osobnosti, ať už úplně nebo částečně Maročani,
zmínili jste třeba: historické osobnosti jako Averroes,
ibn Tashfin, ibn Battúta, princezna Dihya,
Tárik ibn Zijád, osobnosti ze současnosti: Edith Piaf, ano, zčásti byla Maročanka,
tak trochu asi David Guetta, Hicham Gerouj
a samozřejmě královská rodina.

Maroko má docela zajímavé lidi i historii,
proto mají tak jedinečné kamarády. Vidíte, to je přechod k: FRIEND ZONE Blízkost Maroka k Evropě
a jeho přístup k Atlantiku znamenaly, že mělo víc kontaktu
se Západem než jeho bratranci, to se odráží i na jeho diplomacii.


Byl to první stát na světě, který uznal USA jako zemi. Ano, Maroko.
V období americké revoluce řekl sultán Mohamed III. v roce 1777,
že každá americká obchodní loď v jeho vodách je pod jeho ochranou.
V roce 1786 podepsali marocko-americkou dohodu o přátelství,
to je nejstarší taková dohoda s USA. Španělsko milují i nenávidí,
mají společný obchod i historii, ale jsou tu ty exklávy.


Saúdská Arábie je blízký přítel, většinou financuje
hodně marockých projektů a smluv, Maroko poslalo Saúdské Arábii
vojáky do Války v Zálivu a králové spolu dobře vycházejí.
Za nejlepší kamarády ale většina Maročanů
kupodivu označila Francii. Přenesli se přes problémy
z dob kolonialismu a Francie s Marokem nejvíce obchoduje.
Mluví se tu francouzsky a obyvatelé se často
navštěvují nebo stěhují. Ve Francii je největší
marocká populace mimo Maroko a krásně spolupracují.

Maroko je jako strýček,
který se přiženil do arabské rodiny, asi nejkrásnější místo z arabského světa,
ale nezjistíte tu, co znamená "arabský". Počkejte si, příště bude Mosambik. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz